Emma

43. kapitola

Měli na Box Hill překrásné počasí a také ostatní vnější okolnosti, ať už šlo o organizaci, dopravu nebo dochvilnost, přispívaly k zdařilému výletu. Pan Weston všechno řídil, zprostředkoval spolehlivě mezi farou a Hartfieldem a všichni se vypravili včas. Emma a Harriet jely spolu, slečna Batesová a její neteř s Eltonovými, páni na koních. Paní Westonová zůstala s panem Woodhousem. A tak už nic nebylo třeba, jen aby měli dobrou náladu, až se ocitnou na místě. Sedmimílová cesta uběhla v očekávání příjemných zážitků a v první chvíli po příjezdu všichni podlehli úchvatnému dojmu a vyjadřovali svůj obdiv; avšak celkově v průběhu dne cosi chybělo. Jako by na ně padla malátnost, ba sklíčenost, a proto nedokázali překonat nedostatek družnosti. Stále se rozpadali na oddělené skupinky. Manželé Eltonovi se procházeli spolu, pan Knightley se ujal slečny Batesové a Jane a Emma s Harriet patřily Franku Churchillovi. Pan Weston se marně pokoušel společnost lépe sladit. Zprvu to vypadalo, že se tak rozdělili náhodně, ale v podstatě se na tom už nic nezměnilo. Pan Elton i jeho choť projevovali dost ochoty družit se a snažili se chovat přátelsky, avšak mezi těmi ostatními jako by se celé ty dvě hodiny, strávené na vršku, tyčil zásadní předěl, proti němuž ani krásná vyhlídka, ani studené občerstvení, ani bujarý pan Weston nic nezmohli. Zprvu to pro Emmu byla vyslovená nuda. Nezažila ještě, aby Frank Churchill byl tak zamlklý a nezáživný. Neřekl nic, co by stálo za poslechnutí --rozhlížel se, jako by nic neviděl --pronášel obdivná slova, jako by mu unikal jejich smysl --naslouchal jí a nevnímal, co mu říká. A když on projevoval takovou nechápavost, nebylo divu, že otupěla i Harriet, a oba byli k nesnesení.

Pak se všichni usadili, a to už bylo lepší, podle jejího mínění o hodně lepší, neboť Frank Churchill se rozpovídal a rozjařil a soustředil se jen a jen na ni. Vyznamenával ji svou pozorností, seč mu síly stačily. Jako by na ničem na světě tak nezáleželo, aby ji pobavil a zavděčil se jí. --A Emma, která se ráda bavila, a ani jí nebylo proti mysli poslouchat lichotky, ho ještě podněcovala a přijímala jeho dvornosti tak ochotně a povzbudivě jako v prvním období, kdy se přátelili nejdůvěrněji, třebaže tomu teď nepřikládala žádný význam; ovšem ostatní, kdo tomu přihlíželi, museli nutně dospět k závěru, jež žádné slovo nevystihuje tak dobře jako flirtování. "Pan Frank Churchill a slečna Woodhousová spolu nestoudně flirtovali." Vystavovali se nebezpečí, že právě toto označení bude použito jednou z dam v dopise do Javornice a druhou do Irska. Emma se nechovala vesele a lehkovážně proto, že byla tak šťastná; pravá příčina byla spíš v tom, že ji výlet ani zdaleka tak neuspokojil, jak předpokládala. Smála se proto, že byla zklamaná; a třebaže se jí jeho dvornost zamlouvala a považovala to všechno, ať už ho k tomu vedlo přátelství, milostný cit nebo hravost, za počínání vysoce chvályhodné, její srdce mu už znovu nepodléhalo. Stále ještě chtěla, aby zůstali jen dobrými kamarády.

"Jak jsem vám zavázán," pravil, "že jste mi přikázala, abych jel dnes s sebou! Nebýt vás, byl bych určitě přišel o celý tenhle rozkošný výlet. Byl jsem pevně rozhodnut hned se zase vrátit."

"Ano, byl jste velice rozladěný a já nevím kvůli čemu, ledaže jste se zpozdil, a tím přišel o nejlepší jahody. Zachovala jsem se k vám tak přátelsky, že jste to ani nezasluhoval. Vy jste však projevil pokoru. Přímo jste si vyprosil, abyste dostal rozkaz jet s námi."

"Neříkejte, že jsem byl rozladěný. Byl jsem unavený. Horko mne přemohlo."

"Dnes je ještě větší horko."

"Já je ale necítím. Dnes je mi báječně."

"Je vám báječně, protože jste se podrobil."

"Podrobil vám? --Ano."

"Snad jsem si o to řekla, ale měla jsem na mysli vlastní rozvaze. Včera jste z nějakého důvodu ztratil sebeovládání a vymkl jste se sám sobě z ruky. Ale dnes už jste se opět našel --a jelikož vedle vás nemohu být napořád, budeme raději předpokládat, že se podrobujete vlastní rozvaze než mně."

"To vyjde nastejno. Potřebuji pro své sebeovládání nějaký podnět. Vaše přání je mi rozkazem, i když je nevyslovíte. Krom toho se mnou můžete být napořád. Jste se mnou napořád."

"Od tří hodin včera odpoledne. Můj trvalý vliv nemohl začít působit dříve, protože jinak byste nebýval tak velice rozladěný."

"Včera od tří hodin! To je vaše datum. Já myslel, že jsme se seznámili v únoru."

"Žádná odpověď by nebyla práva vaší galantnosti. Jenomže --" (ztišila hlas) --"nehovoří nikdo krom nás dvou, a mne už trochu zmáhá plácat hlouposti sedmi zamlklým lidem pro zábavu."

"Neřekl jsem nic, zač bych se musel stydět," odpověděl s útočnou prostořekostí. "Seznámili jsme se v únoru. Ať to slyší každý na tomhle kopci, kdo má tak bystré uši. Ať se můj hlas donese až k Micklenhamu na jedné straně a k Dorkingu na druhé. Seznámili jsme se v únoru." Nato zašeptal: "Naši společníci jsou mimořádně tupí. Co počít, abychom je vyburcovali?

Jakákoli hloupost poslouží. Však já je rozpovídám. Dámy a pánové, slečna Woodhousová (jež kdekoli je, kraluje) mi přikázala, abych vám sdělil, že si přeje vědět, nač všichni myslíte." Někteří se zasmáli a dali na to dobromyslnou odpověď. Slečna Batesová se vyjádřila mnohomluvněji; paní Eltonová se nafoukla, že by slečna Woodhousová všude kralovala, a odpověď pana Knightleyho zazněla nejzřetelněji:

"Je si slečna Woodhousová jista, že by skutečně chtěla slyšet, co si všichni přítomní myslí?"

"Nene!" zasmála se Emma, jak nejbezstarostněji dokázala. "Ani za živý svět! Neunesla bych tak drtivé břemeno. Vyposlechnu cokoli, jen ne to, nač právě myslíte. I když by se mezi vámi asi přece jen našla osoba nebo osoby (pohlédla na pana Westona a Harriet), jejichž myšlenky bych se nebála poznat."

"Na něco takového bych si ani neosobovala právo se ptát!" zvolala paní Eltonová s důrazem.

"Třebaže jako gardedáma této společnosti --ještě jsem se neocitla v prostředí --expedice --mladé slečny --vdané ženy --" Její nesouvislé poznámky platily především manželovi a ten jí po…