Emma

20. kapitola

Jane Fairfaxová byla sirotek --jediné dítě, které po sobě zůstavila mladší dcera paní Batesové. Sňatek poručíka z -ského pěšího regimentu se slečnou Jane Batesovou prošel svým údobím slávy, radosti, nadějí a zájmu; nezbylo z toho ze všeho však nic než smutná vzpomínka, jak on padl v boji daleko od vlasti a ona krátce nato podlehla souchotím a žalu, --a tato dívka. Rodem příslušela do Highbury; když jako tříletá ztratila matku a stala se vlastnictvím, svěřenkyní, útěchou a miláčkem své babičky a tety, nasvědčovalo všechno tomu, že v Highbury už setrvá, že se jí dostane jen takového vzdělání, jaké lze zajistit při omezených prostředcích, a vyroste bez možností získat vlivné přátele nebo širší rozhled, aby tím doplnila výhody, které jí osud poskytl v podobě osobního půvabu, inteligence a dobromyslných, účinlivých příbuzných.

Poté však zasáhl přítel jejího otce a dívčina sudba se změnila. Byl to jistý plukovník Campbell, který vzpomínal na poručíka Fairfaxe s nesmírným uznáním jako na vynikajícího důstojníka i sympatického mladého člověka; navíc mu byl navázán za péči, s níž ho ošetřoval, když v poli dostal zimnici: plukovník věřil, že mu tím zachránil život, a neměl v povaze takové závazky přehlížet, třebaže od smrti nebohého Fairfaxe uplynulo pár let, než se sám vrátil do Anglie a měl v moci něco zařídit. Sám byl ženat a zůstalo mu naživu jen jedno dítě, holčička asi Janina věku; zvávali Jane k sobě, návštěvy se prodlužovaly, neboť si ji všichni oblíbili, a než jí bylo devět, nabídl se plukovník Campbell --když viděl, jak na ní dcera visí, a protože si sám přál udělat pro ni něco podstatného --že se postará o její vzdělání a výchovu. Nabídka byla přijata, a od té chvíle patřila Jane do rodiny Campbellových, žila trvale u nich a k babičce přijížděla jen občas na návštěvu.

Dohoda zněla, že se jí dostane takového vzdělání, aby mohla vzdělávat druhé; pár stovek liber, jež zdědila po otci, jí nemohlo zajistit nezávislé živobytí. Aby se o ni postaral jinak, to přesahovalo plukovníkovy možnosti; jeho gáže a komisionární platby mu sice zajišťovaly slušný příjem, avšak soukromý majetek měl jen nepatrný a také patřil po právu jeho dceři; věřil však, že své schovance zajistí slušnou existenci, když jí poskytne vzdělání. Takový byl životní příběh Jane Fairfaxové. Ocitla se v dobrých rukou, u Campbellových nepoznala nic než laskavost a dostalo se jí prvotřídního vzdělání. Jelikož žila trvale mezi lidmi moudrými a kultitovanými, osvojila si srdcem i rozumem všechny výhody ukázněnosti i kulturního rozhledu, a jelikož se plukovník Campbell usídlil v Londýně, nenechal ležet ladem ani jediný, její talent včetně těch nepodstatných a platil jí hodiny u nejlepších učitelů. Její povaha a schopnost se ukázaly právy všeho, co pro ni tak šlechetně udělal; takže byla v osmnácti nebo devatenácti --pokud usoudíme, že tak mladému stvoření lze svěřit do péče děti --plně schopna učit jiné; jenomže rodině Campbellových byla příliš drahá, aby se s ní rozloučili. Otec s matkou neměli to srdce se o to zasadit, dcera na něco takového nechtěla ani pomyslet. Odsunuli tedy ten neblahý den do budoucna. Hladce se shodli na tom, že je ještě příliš mladá; a tak u nich Jane zůstala, podílela se jako druhá dcera na rozumných zábavách ve vybrané společnosti a užívala v přiměřeném poměru domova i radovánek, s jedinou nevýhodou v podobě budoucnosti, neboť vlastní jasný rozum jí střízlivě napovídal, že tento příjemný život patrně brzy skončí.

Sympatie celé rodiny a především vřelá náklonnost slečny Campbellové sloužily všem zúčastněným obzvláště ke cti vzhledem k tomu, že z obou dívek Jane nesporně vynikala jak krásou, tak schopnostmi. Jelikož její krásu příroda soustředila do zevnějšku, nemohla ji druhá slečna nevidět, právě tak jako nadřazené duševní schopnosti neunikly rodičům. Žili však spolu v nezkalené pohodě, až se slečna Campbellová vdala: šťastnou náhodou, jež tak často zvrátí všechny moudrosti o ženění a vdávání a skromné přednosti prosadí nad nevšedními, upoutala téměř na první pohled pana Dixona, mladíka majetného i s milou povahou, a tak ji dobře a šťastně provdali, zatímco Jane Fairfaxová dál čelila nutnosti vydělávat si na chléb. K zmíněné události došlo zcela nedávno; vpravdě tak nedávno, že nevěstina méně šťastná družka ani nestačila vykročit na cestu, již před ní vytyčila povinnost, třebaže teď už dosáhla věku, kdy se sama po úvaze rozhodla začít. Už dávno si umínila, že jednadvacáté narozeniny budou tím předělem. Se skálopevným odhodláním zanícené novicky se rozhodla, že v jednadvaceti dovrší tu oběť, vzdá se všech příjemností života, rozumných lidských vztahů, společnosti sobě blízkých, všeho klidu a naděje a upíše se věčnému pokání a utrpení. Plukovník Campbell a jeho choť byli natolik moudří, že jí její úmysl nerozmlouvali, i když je srdce bolelo. Dokud oni žijí, nemusí se Jane lopotit, vždycky u nich najde domov; ve vlastním zájmu by ji byli chtěli mít jen pro sebe, ale to by od nich bylo sobecké: --co bude nakonec nevyhnutelné, ať se raději stane dřív. Snad se i ozvaly pochyby, zda by nebývalo laskavější i moudřejší ubránit se pokušení rozchod oddálit a nedat jí poznat ty radovánky, jež přináší nezávislý život, když se jich nyní bude muset vzdát. Přesto se však ve své náklonnosti rádi chápali každé rozumné záminky, aby neblahý okamžik zbytečně neuspíšili. Od sňatku jejich dcery se Jane necítila dobře, a dokud se dokonale nezotaví, musí se jí ukázat, aby se podjala povinností, které nejenže jsou zcela v rozporu s tělesným oslabením a skleslým duchem, ale i za nejpříznivějších okolností očividně vyžadují přímo nadlidskou odolnost tělesnou i duševní, aby se jich někdo mohl zhostit v přijatelné pohodě.

Ohledně skutečnosti, že nebude provázet Campbellovy do Irska, neobsahoval list tetičce nic než pravdu, i když o některých pravdách možná pomlčela. Sama si to přála, strávit dobu jejich nepřítomnosti v Highbury; možná chtěla věnovat ty poslední měsíce zlaté svobody svým nejbližším, které na ní s…