Emma

Jane Austenová

79 

Elektronická kniha: Jane Austenová – Emma (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: austenova01 Kategorie:

Popis

Jane Austenová: Emma

Anotace

V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austenová ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu. Když v útlém mládí ztratí matku a na otce, slabošského hypochondra, nelze spoléhat, ujme se správy věcí na rodném panství sama a nároky, které na ni nelehká situace klade, vypěstují v bystré dívce vlastnosti suverénního generála. Jen ona všemu rozumí, jen ona ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem ovšem kráčí od maléru k maléru a často pěkně zavaří i těm, kterým upřímně chtěla pomoci. Ale protože jí nechybí dobré srdce, časem zmoudří a pochopí, kde hledat v životě ty pravé hodnoty. Román (v jeho filmovém zpracování ztvárnila Emmu oblíbená Gwyneth Paltrowová) zažívá v poslední době novou vlnu čtenářského zájmu. Je to snad tím, že dnešní ženy v jeho hrdince rozpoznávají předchůdkyně svého emancipačního úsilí o společenské uznání svých schopností i úskalí, jimž by se přitom měly vyhnout? Anebo je to prostě tak, že ctnosti a noblesa doby minulé nám i dnes v podání tak dobré autorky, jako je Jane Austenová, mají co říct?

Jane Austenová – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Název originálu

Emma

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Emma“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

15. kapitola

Pan Woodhouse měl zanedlouho chuť na čaj, a když si popil čaje, byl zcela uchystán vydat se domů. Všechny tři jeho společnice měly co dělat, aby ho zabavily a odpoutaly jeho pozornost od pozdní hodiny, aspoň dokud se neobjeví ostatní pánové. Pan Weston, rozpovídaný a srdečný hostitel, nikdy od stolu příliš nepospíchal; nakonec se však společnosti v salonu přece jen dostalo posily. Jako první vešel pan Elton, v náladě velmi rozjařené. Paní Westonová s Emmou seděly spolu na pohovce. Okamžitě k nim zamířil a skoro bez dovolení se usadil mezi ně.

Emma byla rovněž v dobré náladě, protože se v duchu bavila nad rozruchem kolem příjezdu pana Franka Churchilla, a tak byla ochotna pominout jeho nedávné netaktnosti a shlížet na něho opět příznivě, a když se hned v první chvíli rozhovořil o Harriet, jala se mu naslouchat s vlídnými úsměvy.

Sdělil jí, že mu její půvabná přítelkyně dělá velké starosti --její půvabná, okouzlující, milá přítelkyně. Ví něco nového? Doslechla se o ní něco od té doby, co jsou v Randallsu? --znepokojuje ho to --musí doznat, že povaha její choroby v něm vyvolává vážné obavy. A tímto způsobem ji nějakou chvíli velice patřičně bavil; na žádnou odpověď příliš nehleděl, ale uspokojivě zdůrazňoval hrůzy, jaké hrozí z pořádně zaníceného krku, a Emma pro něho měla nejmilostivější pochopení.

Náhle však došlo k podivnému zvratu: všechno nakonec nasvědčovalo tomu, že se ošklivého zánětu v krku obává kvůli ní, a ne kvůli Harriet --že mu víc záleží na tom, aby ona unikla nákaze, než aby Harriet nehrozila nakažlivá choroba. Začal na ni s velkým důrazem naléhat, aby od návštěv nemocné prozatím upustila --vymáhal na ní slib, že nepodstoupí takové riziko, dokud on nepromluví s panem Perrym a nezví jeho názor; a třebaže se snažila pominout to jako žert a vrátit rozhovor znovu do náležitých kolejí, nedokázala zarazit příval jeho mimořádné starostlivosti o její osobu. Pobouřilo ji to. Dělalo to až příliš jasně dojem --nemohla to nevidět --jako by dával najevo, že je zamilován do ní namísto do Harriet; a taková vrtkavost, pokud se to skutečně potvrdí, by přece byla nanejvýš podlá a odsouzeníhodná. Měla co dělat, aby se ovládla. On se obrátil s prosbou o pomoc na paní Westonovou. Nepodpoří ho laskavě v jeho úsilí? Nepřipojí se k němu ve snaze přesvědčit slečnu Woodhousovou, aby nechodila k paní Goddardové, dokud se s jistotou neprokáže, že nemoc slečny Smithové není nakažlivá? Nebude mít klid, dokud mu to neslíbí --nepodpoří ho paní Westonová svým vlivem, aby toho dosáhl?

"Tolik pečuje o ostatní a na sebe nedbá!" lamentoval dál. "Po mně chtěla, abych si léčil nachlazení a zůstal dnes doma, a sama neslíbí, že se vyhne nebezpečné nákaze hnisavého zánětu v krku! Je to spravedlivé, paní Westonová? --Rozsuďte nás. Nemám snad právo si stěžovat? Věřím, že mi neodepřete svou laskavou podporu a pomoc." Emma viděla, že na něho paní Westonová hledí překvapeně, a ani ji to neudivovalo: právem žasla nad proslovem, v němž si volbou výrazů i tónem jako by na ni osoboval přednostní právo; sama pak byla příliš pobouřená a uražená, aby mu dokázala přímo a rázně odpovědět. Vzmohla se jen na pohled, ale byl to pohled natolik výmluvný, že ho podle jejího mínění musel vzpamatovat; načež vstala z pohovky, zaujala místo vedle své sestry a věnovala se výhradně jí.

Neměla však čas zjistit, zdali si pan Elton vzal její napomenutí k srdci, neboť vzápětí vyvstala další nesnáz; do pokoje vešel pan John Knightley, který byl venku obhlédnout počasí, a všechny je ohromil informací, že je venku bílo, a navíc že hustě sněží a fouká silný vítr; nakonec se otočil k panu Woodhousovi s těmito slovy:

"Dnešek vám přinese vzrušující zahájení vaší zimní společenské sezóny, pane. Pro vašeho kočího a koně to bude nezvyklý zážitek, razit si cestu domů sněhovou vánicí." Chudáček pan Woodhouse zůstal, jako když do něho hrom uhodí, ale ostatní k tomu všichni měli co říci: každý to bud tušil, nebo netušil a měl na jazyku nějakou otázku nebo nabídl útěšlivá slova. Paní Westonová s Emmou se ze všech sil snažily pana Woodhouse upokojit a odvrátit jeho pozornost od zetě, který se dost necitelně kochal svým triumfem:

"Z hloubi duše jsem obdivoval vaši odvahu, že se vydáváte do takového nečasu, když jste samozřejmě viděl, že začne chumelit, než se nadějeme. Každému přece muselo být zřejmé, že to visí ve vzduchu. Obdivoval jsem vaši odhodlanost a dosud věřím, že se dostaneme domů v pořádku. Za hodinku za dvě nezatarasí ještě závěje cestu, a navíc jsme tu se dvěma kočáry. I kdyby se jeden na té nesjízdné vozovce na občině převrhl, bude po ruce ještě ten druhý. Troufám si tvrdit, že se všichni dostaneme do půlnoci živi a zdrávi do Hartfieldu." Pan Weston s vítězoslávou živenou zas z jiného zdroje doznal, že o té chumelenici má už hezkou chvíli povědomost, ale že se ani slůvkem nezmínil, aby se pan Woodhouse nepolekal a nepospíchal kvůli tomu honem domů. Že napadlo nebo napadne tolik sněhu, aby jim to bránilo v návratu, to je pouhý žert; on se jen obává, že na zpáteční cestě nenarazí na žádné potíže. Přál by si, aby byla cesta zavátá a on je mohl všechny v Randallsu zdržet; a s upřímnou dobrodušností je zval, aby u nich všichni přenocovali, odvolával se na manželku, ať mu potvrdí, že při dobré vůli každý bude mít kde hlavu složit, v čemž se mu ona zdráhala vyhovět u vědomí, že mají v domě jen dva hostinské pokoje.

"Co si počneme, Emmičko? Co si jen počneme?" jal se lamentovat pan Woodhouse a na víc se hezkou dobu nevzmohl. K ní vzhlížel jako ke své záštitě; a teprve když ho ujistila, že jim přece nic nehrozí, a připomněla mu, jaké má spolehlivé koně i kočího, a že jsou přece mezi dobrými přáteli, dokázal se trochu vzchopit.

Jeho starší dcera byla stejně poplašená jako on sám. Barvitě měla před očima tu hrůzu, že uvízne v Randallsu a bude odloučena od dětí v Hartfieldu; představovala si, že v této chvíli si odvážní dobrodruhové ještě dokážou proklestit cestu, ale že je každá minuta drahá, a proto se snažila urychleně dospět …