Emma

33. kapitola

Emma ani dodatečně neobjevila nic, co by její nepříznivý dojem z paní Eltonové vyvrátilo. Odhadla ji hned na počátku dosti přesně. Jak se jí paní Eltonová jevila při onom druhém setkání, tak se jí jevila, kdykoli se později ocitly pohromadě --důležitá, neomalená, dotěrná, hloupá a nevychovaná. Byla jistým způsobem hezká a osvojila si povrchní uhlazenost, ale měla tak málo soudnosti, že se považovala za dámu s velkosvětským rozhledem, která přichází rozčeřit stojaté vody a pozvednout zapadlý venkovský kout; a představovala si, že slečna Hawkinsová zaujímala ve společnosti takové postavení, nad něž se může povznést jen velkolepá paní Eltonová.

Nic nenasvědčovalo tomu, že se pan Elton v názorech od manželky liší. Zdál se nejen šťastný, ale dokonce i hrdý. Tvářil se, jako by sám sobě blahopřál, že přivedl do Highbury ženu, jíž se ani slečna Woodhousová nemůže rovnat; a její nové prostředí, kde bylo zvykem spíše chválit než posuzovat, povětšinou následovalo slečnu Batesovou a její hlasité projevy dobré vůle anebo přijímalo za bernou minci, že mladá paní je tak chytrá a oblíbená, jak o sobě hlásá, a to jim naprosto stačilo k spokojenosti; takže od úst k ústům hlaholila chvála, jak se slušelo, a slečna Woodhousová tomu nebránila, nýbrž ochotně opakovala své prvotní uznání a neochvějně se dávala slyšet, že je to dáma "velmi příjemná a velmi elegantní". V jednom směru se paní Eltonová změnila ještě k horšímu oproti prvním dnům. Poopravila si svůj vztah k Emmě. --Urazila se patrně, že její ochota k důvěrnému sblížení se setkala s tak chladnou odezvou, a tudíž se stáhla a začala se sama tvářit mrazivě a nepřístupně; a třebaže to ve svých důsledcích bylo Emmě příjemné, nevraživost, jež se za tím skrývala, nutně prohlubovala její antipatie. Navíc se paní Eltonová --i její manžel --chovali nepěkně k Harriet. Přezírali ji a dávali jí najevo opovržení. Emma doufala, že se Harriet tím rychleji vyléčí; ale očividné důvody takového počínání je oba v jejích očích velice snižovaly. Zamilovanost nebohé Harriet se zřejmě stala kořistí manželského splynutí duší, a navíc on jí asi odhalil roli, kterou v případu sehrála Emma, ve světle nejméně lichotivém pro ni a nejdůstojnějším pro něho. Tím se samozřejmě stala terčem jejich společné nelibosti. --Když už si nemají o čem povídat, je lehké pobavit se na účet slečny Woodhousové, a jelikož si netroufají projevit svou nevraživost nějakou neomaleností vůči ní, vybijí si ji v přezíravosti vůči Harriet.

Paní Eltonové zato nesmírně padla do oka Jane Fairfaxová. Nestalo se tak jen proto, že válečný stav s jednou mladou dámou zpravidla zvýrazní přednosti té druhé, ale bylo to tak od samého prvopočátku; a nestačilo jí projevit přirozený a pochopitelný obdiv --nevyzvána, nežádána a neoprávněna rozhodla se přispět Jane na pomoc a obdařit ji svým přátelstvím. Ještě než Emmu docela zavrhla, seznámila ji někdy při třetím setkání se svými rytířskými úmysly v tomto směru.

"Jane Fairfaxová je prostě okouzlující, slečno Woodhousová. Já úplně básním o Jane Fairfaxové. Tak rozkošné, tak zajímavé stvoření! Tak něžná a ušlechtilá --a jak nadaná!

Ujišťuji vás, že ji považuji za neobyčejně talentovanou. Neváhám prohlásit, že hraje mimořádně dobře. Vím toho o hudbě dost, abych se k tomu mohla oprávněně vyjádřit. Je prostě okouzlující! Vysmějete se mi, že jsem se tak rozohnila, ale já namouvěru nemluvím než o Jane Fairfaxové! A její osud nemůže člověka nedojmout! --Slečno Woodhousová, musíme se vzchopit a vynasnažit se něco pro ni udělat. Musíme na ni upozornit. Nelze dopustit, aby tak vynikající schopnosti zůstaly nerozpoznány. Jistě jste už slyšela ty úchvatné verše:

Jak mnohý květ se zaskví nespatřen, omámiv vůní svou jen pouštní písek!

Nesmíme dopustit, aby se jejich pravdivost potvrdila u miloučké Jane Fairfaxové."

"Neumím si představit, že by tu hrozilo takové nebezpečí," zněla Emmina nevzrušená odpověď, "a až se lépe obeznámíte s osudem slečny Fairfaxové a poznáte, v jakém prostředí díky plukovníku Campbellovi a jeho paní vyrůstala, pak si jistě přestanete dělat starosti, že její schopnosti zůstaly nerozpoznány."

"Ale, drahá slečno Woodhousová, teď přece žije v takové odloučenosti a je jí škoda, takhle se tu zahrabat! Ať se jí u Campbellových otvíraly jakkoli lákavé možnosti, s tím je nadobro konec! A ona je si toho už myslím vědoma. Jsem o tom přesvědčena. Je tak plachá a zamlklá!

Člověk vidí na první pohled, že potřebuje povzbuzení. Tím je mi sympatičtější. Musím se přiznat, že mně se to zamlouvá. Horuji pro plaché povahy --troufám si tvrdit, že jsou dneska dost vzácné. --U lidí jakkoli níže postavených je to nesmírně chvályhodné. Ujišťuji vás, že Jane Fairfaxová je vzácná duše, a mne zaujala víc, než umím vyjádřit slovy."

"Říkáte to jistě velmi procítěně --mně však není jasné, jak byste mohla --vy sama nebo kdokoli ze zdejších přátel slečny Fairfaxové, kdokoli z těch, kteří ji znají déle než vy, pro ni udělat něco jiného než --"

"Drahá slečno Woodhousová, kdo se odváží jednat, ten zmůže mnoho. Vy ani já se nemáme čeho bát. Dáme-li my dvě příklad, mnozí budou podle svých možností následovat, ač všichni k tomu nemají naše podmínky. My máme každá kočár, takže pro ni můžeme posílat a odvážet ji domů, a žijeme na takové úrovni, že můžeme Jane Fairfaxovou kdykoli přijmout, aniž nás to uvede do rozpaků. --To bych se musela velice zlobit, kdyby mi Wrightovka naservírovala takovou večeři, aby mi bylo trapné, i kdybych pozvala ke stolu větší panstvo než Jane Fairfaxovou. Něco takového si neumím ani představit. Kdo by to po mně také mohl chtít, když uvážíme, nač jsem byla zvyklá. Pokud jde o domácnost, hrozí mi patrně mnohem větší nebezpečí z druhé strany; abych to nepřeháněla a lehkovážně nedbala na výdaje. Javornice pro mne asi zůstane vzorem víc, než by se patřilo --vždyť my přece vůbec nepředstíráme, že se naše příjmy vyrovnají příjmům švagra Sucklinga. --Každopádně jsem se už pevně rozhodla stýkat se s Jane Fairfaxovou. Určitě ji k nám budu často zvát, a…