Emma

35. kapitola

Když se dámy po večeři znovu uchýlily do salonu, zjistila Emma, že se jí sotva podaří zabránit, aby se společnost rozpadla na dvě oddělené skupinky: tolik neuváženého a nevychovaného úsilí vyvinula totiž paní Eltonová, aby si osobovala Jane Fairfaxovou jen pro sebe a ji přezírala. Byla tedy nucena povídat si s paní Westonovou anebo spolu s ní mlčet. Paní Eltonová jim neposkytla možnost volby. Jen se Jane podařilo na chviličku se jí vymanit, už na ni začala dorážet znovu; a třebaže dialog mezi nimi se většinou odehrával důvěrným polohlasem, především ze strany paní Eltonové, nemohly druhé dámy přeslechnout hlavní témata: --pošta --nachlazení --vyzvedávání dopisů --přátelská náklonnost --to vše probíráno kolem dokola; a poté následovalo další, které muselo být Jane přinejmenším stejně nepříjemné; nejprve dotazy, jestli se už doslechla o nějakém místě, které by jí vyhovovalo, a pak ujišťování paní Eltonové, že se do toho vloží sama.

"Tady máme duben!" pravila. "Dělám si o vás velké starosti. Červen nadejde, ani se nenadějeme."

"Ale já jsem si neurčila červen ani žádný jiný měsíc --prostě jsem jen tak obecně uvažovala o létě."

"Opravdu jste se ještě o ničem nedoslechla?"

"Vždyť jsem se po žádném místě dosud ani nepoohlížela. A zatím se poohlížet nehodlám."

"Probůh, děvenko, vždyť je nejvyšší čas! Neuvědomujete si, co dá za námahu sehnat něco slušného."

"Jak bych si to neuvědomovala!" prohodila Jane hlavou. "Milá paní Eltonová, kdo o tom mohl víc přemýšlet než já?"

"Jenomže vy se na rozdíl ode mne nevyznáte ve světě. Nevíte, kolik slečen se uchází o prvotřídní místa. Zažila jsem to velice často v sídlech kolem Javornice. Paní Braggeová, sestřenice pana Sucklinga, dostala nekonečné množství nabídek. Každá slečna by se byla ráda dostala k nim do rodiny, protože se pohybují v nejvyšších kruzích. Voskovice v učebně! Jistě si umíte představit, jaká by to byla trefa. Ze všech domácností v celé Anglii bych vás nejradši viděla právě tam, u paní Braggeové!"

"Plukovník Campbell s paní se mají vrátit koncem června do Londýna," pravila Jane. "Musím k nim pak načas zajet. Jsem si jista, že si to budou přát; --a potom asi budu ráda, když se mi podaří někde uchytit. Zatím bych vás však prosila, abyste se neobtěžovala a nikde se nepoptávala."

"Neobtěžovala! Ano, chápu, proč se zdráháte. Bojíte se, abyste mě neobtěžovala. Ujišťuji vás ale, drahá Jane, že ani Campbellovým neleží vaše zájmy tak na srdci jako mně. Zítra nebo pozítří napíšu paní Patridgeové a důrazně jí nakážu, aby pátrala po něčem vhodném."

"Děkuji vám, ale mně by bylo milejší, kdybyste se o té věci nezmiňovala. Dokud nenajde pravý čas, nechci nikoho obtěžovat."

"Ale dítě drahé, pravý čas už nadešel. Teď máme duben a červen nebo i červenec je za dveřmi, máme-li se dobře zhostit takového úkolu. Musím se smát vaší nezkušenosti! Takové místo, jaké byste si vy zasluhovala a jaké by pro vás vyžadovali vaši přátelé, to se nenaskytne každý den a nezískáte je, kdykoli si vzpomenete. Kdepak, kdepak, musíme po něm začít pátrat hned teď."

"Nezlobte se, milostpaní, ale já rozhodně nic takového nemám v úmyslu. Nebudu se nikde dotazovat a mrzelo by mě, kdyby se toho ujali moji známí. Až si rozmyslím, kdy chci nastoupit, nezůstanu dlouho bez místa, žádné strachy. V Londýně jsou přece takové kanceláře, zprostředkovatelny, kde se na dotaz něco najde --zprostředkuje se tam prodej --ne doslova lidského masa --ale lidských schopností."

"Propánakrále, jakého lidského masa? Úplně jste mi vzala dech. Jestli to má být narážka na otroctví, tak vás ujišťuji, že se pan Suckling odjakživa kloní spíše k abolicionistům."

"Nenarážela jsem na nic a nemyslela jsem obchod s otroky, nýbrž jen a jen obchod s guvernantkami," odvětila Jane. "Jistě je mezi provozovateli obou velký rozdíl co do viny, ale které z jejich obětí čeká horší úděl, to nedovedu určit. Chtěla jsem však jen poznamenat, že existují zprostředkovatelské kanceláře, a když se na ně obrátím, tak se mi bezpochyby velice brzy naskytne něco přijatelného."

"Něco přijatelného!" opakovala po ní paní Eltonová. "Ano, z toho je vidět, jak málo si na sobě zakládáte. --Já vím, že jste skromná, ale vaši přátelé nedopustí, abyste přijala cokoli, co se nabídne, nějaké podřadné, obyčejné místo, v rodině, která se nepohybuje v jistých kruzích a nemůže si dopřát žádný životní přepych."

"Jste velice starostlivá, ale mně na tomhle všem nezáleží. Netoužím dostat se k boháčům; asi by mne to trýznilo tím víc, kdybych stále měla před očima ten velký rozdíl. Požadovala bych jen, aby to byla slušná rodina."

"Já vím, já vím, vy byste vzala zavděk čímkoli, ale já budu trochu náročnější, a jsem si jista, že milí Campbellovi se v tom se mnou ztotožní. Při vašich vynikajících znalostech máte nárok pohybovat se v nejvyšších kruzích. Už jen vaše zběhlost v hudbě vám dává právo stanovit si sama podmínky, vyžádat si pro sebe tolik pokojů, kolik se vám zlíbí, a zaujmout v té rodině postavení podle svých představ --tedy --nevím to docela jistě --tohle všechno byste si určitě mohla dovolit, kdybyste ovládala i harfu. Ovšem vy zase navíc zpíváte, nejen hrajete --ano, opravdu bych řekla, že i bez té harfy byste si mohla vymínit, co si budete přát. Musí se vám dostat a také se vám dostane nesmírně příjemného, důstojného a pohodlného zaopatření, než Campbellovi a já spokojeně složíme ruce v klín."

"Kdybyste sečetla všechny příjemnosti, důstojenství a pohodlí, co to které místo přináší," pravila Jane, "vyšlo by vám to všude asi nastejno. Myslím to však naprosto vážně, když říkám, že si nepřeji, abyste prozatím kvůli mně cokoli podnikala. Jsem vám nesmírně vděčná, paní Eltonová, a jsem vděčná komukoli, kdo se mnou soucítí, ale prohlašuji, že si rozhodně nepřeji, aby se do léta cokoli podnikalo. Ještě dva tři měsíce zůstanu, kde jsem a co jsem."

"A já stejně vážně a rozhodně prohlašuji," opáčila paní Eltonová šibalsky, "že jsem odhodlána být na stráži, a stejně tím pověřím i své přátele, aby nám nic výjimečného neuni…