Čas opovržení (Andrzej Sapkowski)

Podpořte LD sdílením:

Share

Anotace

Křest ohněm

Třetí část ságy o Zaklínači

Setkáváme se opět Geraltem, který si léčí zranění utrpěná na Thaneddu v tajemném lese Brokilonu u dryád. Do příběhu vstupují nové důležité postavy, o kterých byla v dřívějších knihách jen malá či žádná zmínka. Na prvním místě je to lučišnice Milwa. Dále pak rytíř Cahir a nakonec ještě postava nejtajemnější, upír Regis...

OBSAH:

1. kapitola

Lučišnice Milwa je na čekané, chce ulovit nějakou zvěřinu a vzpomíná na Geralta. Přinášela mu zprávy v době, kdy se léčil ze svých zranění v Brokilonu. Geralt se od ní dozvěděl, že Ciri je v Nilfgaardu u Emhyra, který se s ní chce oženit. Když to uslyšel, požádal o koně a i s Marigoldem odjel.

Milwa uloví srnce a vydává se za nimi. Cestou potká skupinu Veverek. Elfové ji varují, že Nilfgaard bude útočit a není tedy bezpečné jezdit na jih. Milwa jim nechává maso a jede.

Filippa Eilhart dává dohromady tajnou lóži složenou výhradně z čarodějek. Měla by mít dvanáct osob. Kontaktuje tedy některé své známé a dvě čarodějky z Nilfgaardu, aby vytvořily spolek, jež bude mít za cíl uchovat vládu magie za každých okolností.

2. kapitola

Geralt s Marigoldem narazí na havekáře (lidé, kteří nelegálně obchodují s elfy), ti je považují za Veverky a nabízí jim zboží. Přijíždí patrola, která si má vyzvednout zajatce, ten je v rakvi (živý) na voze havekářů. Strhne se boj a Geralta zachraňuje Milwa, jež část útočníků postřílí. Geralt se podívá do rakve a zjistí, že to je onen mladík, který měl unést Ciri. Rozřízne mu částečně pouta, ale varuje ho, aby se mu už nepletl do cesty.

Milwa vyzvídá, proč Geralt vůbec chce osvobodit Ciri, když je na císařském dvoře. On přiznává, že se mu o ní zdává, jenže ne jak je u císaře, ale jak jezdí s podivnou bandou a v patách má smrt.

Cestují dále a dohoní je Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach (mladík z rakve) s tím, že se k nim chce připojit. Geralt striktně odmítá, a tak je dál sleduje zpovzdálí. Další, na koho narazí, je skupina trpaslíků vedená Zoltanem Chivayem. Trpaslíci míří podobným směrem a mají s sebou několik lidských žen a dětí. Vydávají se tedy dál společně.

3. kapitola

Skupina nocuje na Mohylovém poli - starém elfském pohřebišti. Potkají podivného felčara Emiela Regise, který je pozve do své chalupy, kde se všichni strašně opijí kořalkou z mandragory.

Ciri s Potkany přijíždí do jedné vesnice na zábavu. Tančí společně s Jiskrou až už dále nemohou. Poté si vyberou tanečníky z vesničanů a tančí a tančí, Geralt ji ve svém mandragorovém opojení vidí.

4. kapitola

Regis se přidává k zaklínači a cestuje s nimi. V nejbližší vesnici některé ženy z jejich doprovodu naleznou příbuzné, o nichž si myslely, že nežijí. Nechávají je tedy tam. Za zbytek peněz nakoupí něco ovsa. Dále jsou svědky takzvaného božího soudu, kdy potřeštěný kazatel obviní jedno šílené děvče, že obcovalo s vampírem. Zaklínač a jeho druzi se jí zastanou. Kněz po nich chce, aby holou rukou vytáhli rozžhavenou podkovu z ohně a Regis to udělá, aniž by se popálil.

Vesnici ale přepadne Nilfgaard, Milwa se ztratí a Geralt dostane kopytem do hlavy, tak pozbude vědomí. Ciri se v tom okamžiku probouzí s výkřikem ze sna, protože se jí o tom zdálo.

Nilfgaarďany odrazí vojáci Temerie a Marigold s Geraltem padnou do jejich zajetí. Bohužel v táboře se Geralt setká s někým, kdo na něj má políčeno a hrozí mu šibenice.

5. kapitola

Milwu i koně, ke kterým se dostala, zachraňuje Cahir. Ten jí vysvětluje, že měl být jako zrádce eskortován do Nilfgaardu, protože se mu na Thannedu nepodařilo chytit Ciri. Milwu i Cahira si najde Regis, jenž jim řekne o Geraltově a Marigoldově zajetí.

Regis se dostane do ležení, uspí stráže a osvobodí Geralta s Marigoldem, pak zmizí. Těm dvěma se podaří uprchnout, přestože Marigolda zraní šíp. Když zaklínač s básníkem dojedou k Milwě, objeví se opět Regis a ošetří Marigoldovi ránu. Ukazuje se, že je upír, přesto přátelům neublíží a znovu mizí. Geralt nechce cestovat s Cahirem, Milwa však jeho výhrady odmítá. Cahir Geraltovi sděluje, že i jemu se o Ciri zdávají sny. Zaklínač chytne záchvat mučednictví a snaží se od sebe přátele odehnat, ti se však nenechají a dokazují mu, že spolupráce je důležitá. Opět se k nim připojuje Regis, který hodlá nadále pokračovat s nimi.

6. kapitola

Sedmikráska (královna elfů) po dvou měsících dekomprimuje Yennefer, jíž na Thannedu pro její bezpečnost zaklela do nefritové sošky. Když se čarodějka trochu vzpamatuje, řekne jí o utvářející se Lóži a žádá, aby se k nim přidala. Yennefer se podvolí alespoň v tom, že na schůzku jde. Tam se dozvídá, že Ciri není u císaře, ale někde jinde a že k Emhyrovi byla dopravena pouze její dvojnice. Filippa navrhuje najít pravou Ciri a provdat ji za nějakého krále, tak by se podle ní vytvořila protiváha Nilfgaardu s někým, kdo ovládá magii, v čele.

Sedmikráska seznamuje ostatní s původem tzv. Starší krve, která koluje Ciri v žilách, ta je jakýmsi mocným aktivátorem poskytujícím tomu, komu náleží, velkou sílu a schopnosti.

Čarodějky jsou přesvědčené, že Ciri má Vilgefortz, budou se tedy snažit vypátrat jeho úkryt. Jeden už našel Dijkstra, ale Vilgefortz tam nebyl, zbyly však po něm mrtvé dívky. Těm, které byly gravidní, byl vyoperován plod z těla zřejmě zaživa, zbytku někdo zlomil vaz.

Lovec lidí Bonhart je pověřen, aby zlikvidoval bandu Potkanů, jde tedy po jejich stopách.

Jedna z nilfgaardských čarodějek poradí Yennefer během krátké promluvy, jak obejít magickou blokádu a dostat se pryč. Yennefer její radu rychle využije a přenese se daleko od Lóže.

7. kapitola

Zaklínačova skupina putuje za druidy, kteří by jim mohli poradit, kde hledat Ciri, jestliže není v Nilfgaardu. Regis při jedné zastávce vysvětluje, že upíři se krví neživí, nýbrž je to pro ně něco, jako pro lidi alkohol. On sám abstinuje, protože kdysi byl nezřízený piják a krutě se mu to vymstilo.

Znovu se potkávají s trpaslíky a Zoltan daruje Geraltovi svůj meč, krásný a smrtonosný. Opět se pak rozcházejí. Regis po rozmluvě s Milwou oznamuje zbytku skupiny, že dívka je těhotná. Milwa ho totiž požádala o přípravek na potrat. Geralt s ní mluví a ona si to rozmyslí.

Když se snaží na přívozu přeplout Jarugu a pokračovat dál, dostanou se mezi rivijskou a nilfgaardskou armádu. Milwa je zraněná a přichází o dítě, Regis s ní zůstává na břehu. Aby jí zajistili bezpečí, sešikují Geralt s Cahirem rivijské vojáky a uhájí před Nilfgaardem most, takže Milwa zůstane na ovládnutém břehu.

Po boji se objeví královna Rivie Meve a pasuje Geralta za jeho odvahu na rytíře - Geralta z Rivie.

— 1 —


Ukázka z knihy

Kapitola první

***

Defilé uzavíraly dvě dívky jedoucí vedle sebe a držící se za ruce. Vyšší z nich seděla na hnědáku, byla nakrátko ostříhaná a pod jejím rozepnutým kabátkem svítila bělostná krajková halenka. Vyjeveným venkovanům blýskaly do očí všechny její prstýnky, náramky a náušnice.

"Ta vylepaná jako po tyfusu je Mistle," slyšel Tuzík. "Je ověšená cingrlátkama jako jedlička na Yule..."

"Povídá se, že pobila víc lidí než kolik zažila jar..."

"A ta druhá? Na grošáku? Ta s mečem na zádech?"

"Říkaj jí Falka. Jezdí s Potkany teprve od léta. Ale má to být taky podařený kvítko..."

Podařené kvítko, jak Tuzik odhadl, nebylo o moc starší než jeho dcerka Milenka. Popelavé vlasy mladičké loupežnice padaly jako vodopád zpod sametového baretu, ozdobeného pyšným bažantím pérem. Na krku jí plál hedvábný šátek barvy vlčího máku uvázaný do výstředního uzlu.

Mezi okounějícími vesničany zavládlo najednou pozdvižení. To když v čele bandy jedoucí Giselher zadržel koně a nedbalým gestem hodil pod nohy babky Mykytky měšec.

"Ať tě všichni bohové opatrují, synáčku milosrdný!" zakňourala stará Mykytka. "Abys při zdraví ostával, dobrodince náš, aby tě..."

Jiskřin zvonivý smích přehlušil babčino žvatlání. Elfka přehodila rozpustile pravé lýtko přes hrušku sedla, sáhla do brašny a s rozmachem hodila mezi lidi hrst mincí. Reef a Asse ji následovali, Kayleigh zasypal prašnou cestu úplným stříbrným deštěm. Když se lidé vrhli na peníze, rozřehtal se a hodil po nich ohryzkem.

"Dobrodinci!"

"Sokolíci naši!"

"Ať vás štěstí provází!"

Tuzik neběžel s jinými, nepadl na kolena a nesnažil se z prachu a kuřinců vyhrabávat rozházené mince. Zůstal stát u plotu a sledoval zvolna ho míjející děvčata. Mladší, ta s popelavými vlasy, zpozorovala jeho pohled a výraz tváře. Pustila ruku ostříhané, bodla koně ostruhami a najela na sedláka. Zavadila o něj třmenem a přitlačila ho k plaňkám. Uviděl její zelené oči a mimoděk se zachvěl: tolik v nich bylo studené zloby a nenávisti.

"Nech ho být, Falko!" zavolala ostříhaná. Zbytečně, zelenookou uspokojilo odstrčení vesničana na plot. Následovala Potkany, ani se už neohlédla.

"Sokolíci!"

"Štědří dobrodinci!"

Tuzik si odplivl.

Navečer vpadli do vsi Černí, hrůzu budící jezdci z pevnosti na Fen Aspra. Dusaly podkovy, ržáli koně, řinčely zbraně. Šoltys a další zpovídaní rolníci lhali jako najatí, naváděli pronásledovatele na falešnou stopu. Tuzika se nikdo na nic neptal. A dobře bylo tak.

Když se vrátil z pastviny a vešel do zahrady, zaslechl dětské hlasy. Rozeznal holčičí štěbetání dvojčat koláře Hrbka, přeskakující fistule klučinu ze sousedství. A Milenčin hlásek. Hrají si, pomyslel. Vyšel zpoza kůlny - a ztuhl.

"Mileno!"

Milenka, jeho jediná žijící dceruška, jeho mazlíček, světlo jeho očí, si na záda pověsila na provázku klacek představující meč. Rozpustila si vlásky, do vlněné čapky vetkla kohoutí péro a kolem krku si omotala matčin šátek. Pokusila se na něm nešikovně napodobit výstřední uzel.

Milenka měla zelené oči.

Tuzik doposud nikdy na dceru nevztáhl ruku, nikdy nepoužil řemen.

Toho dne to bylo poprvé.

***

Kapitola sedmá

***

"Počkej chvíli, Geralte," požádal básník, rozhlížeje se po okolí. "Nepospíchej zpátky. Chtěli bychom si s tebou promluvit, Milwa a já. Jde o... Nu, o Regise."

"Aha," položil Geralt na zem náruč chrastí. "Začali jste se bát? Brzy, jen co je pravda."

"Přestaň," ošíval se Marigold. "Přijali jsme ho jako přítele, nabídl nám pomoc při hledání Ciri. Můj vlastní krk vytáhl z oprátky, to mu nikdy nezapomenu. Ale nediv se, že máme jisté obavy, hrome. Vždyť jsi celý život lovil a zabíjel takové, jako je on."

"Jeho jsem nezabil. Ani se na to nechystám. Stačí ti mé slovo? Pokud ne, je mi líto, ale nemohu vás zbavit obav. Je to paradox, avšak jediný z nás, kdo se vyzná v léčení, je právě on - Regis."

"Řekl jsem, ať přestaneš," vyjel na něj trubadúr. "Přestaň chytračit, nemluvíš s Yennefer. Odpověz přímo na přímou otázku."

"Ptej se. Bez chytračení."

"Regis je upír. Je známo, čím se upíři živí. Co se stane, až vyhladoví? Jistě, jistě, jedl rybí polévku a od té doby s námi jí a pije jako každý jiný. Ale bude... bude schopen ovládnout... Geralte, copak to z tebe musím páčit?"

"Ovládl svou touhu po krvi, ačkoli byl u tebe, když ti červená tekla z palice. Když tě ošetřil, ani prsty si neolízl. A tenkrát, když jsme se za úplňku opili mandragorovou pálenkou a usnuli v jeho chýši, měl jedinečnou příležitost. Ověřil sis, jestli nemáš na své labutí šíji stopy zubů?"

***

Nikým neovládaný prám se otočil, se skřípotem se zaryl do štěrkového nánosu a znehybněl. Všichni vyskočili na ostrůvek nebo do vody, aby unikli z dosahu kopajících kopyt raněných koní. Milwa byla poslední, její pohyby náhle zoufale ochably. Zasáhli ji, uvědomil si zaklínač, když viděl, jak dívka s námahou přelézá přes okraj prámu a po pár krocích se bezvládně hroutí na písek. Vrhl se k ní, ale upír byl rychlejší.

"Něco se ve mně utrhlo," řekla dívka velmi pomalu. Ruce si tiskla k podbřišku. Geralt spatřil, jak její vlněné nohavice v rozkroku ztmavly krví.

"Nalij mi to na ruce," podal mu Regis lahvičku vytaženou ze své lékařské brašny. "Lij, hni sebou!"

"Co je jí?"

"Potrat. Dej mi nůž, musím jí rozříznout oblečení. A běž pryč."

"Ne," zašeptala Mllwa. "Chci, aby byl u mně."

Po její tváři stekla slza.

Most nad nimi se otřásal pod vojenskými škorněmi.

"Geralte!" zaječel Marigold. Zaklínač spatřil, co upír dělá Milwě a odvrátil pohled. Uviděl, jak po mostě bezhlavě prchají vojáci v bílých tunikách. Z pravého břehu, od splaviště, bylo slyšet řev a řinčení železa.

"Utíkají," křičel básník, tahaje ho za rukáv. "Nilfgaarďané jsou na předmostí! Boj tam ještě neskončil, ale většina vojáků utíká na levý břeh! Slyšíš? Musíme rychle za nimi!"

"Nemůžeme," procedil přes stisknuté zuby. "Milwa potratila. Nemůže jít."

Trubadúr šťavnatě zaklel.

"Musíme ji nést," rozhodl. "Je to jediná šance..."

"Jediná ne," přerušil jej Cahir. "Geralte, na most."

"Proč?"

"Musíme zadržet prchající. Jestli se Nordlingům podaří dostatečně dlouho udržet předmostí, můžeme Milwu dopravit na levý břeh."

"Jak chceš zastavit útěk?"

"Už jsem velel vojsku. Polez po pilíři nahoru."

Na mostě Cahir ukázal, že má opravdu zkušenosti, jak zvládnout paniku mezi vojáky.

"Kam, dobytci? Kam, zkurvysyni?" zaryčel a zdůraznil každé slovo ranou pěstí. Pár zběhů se svalilo na prkna. "Stát! Stát, vy prašiví psi!"

Někteří z prchajících - zdaleka ne všichni - se zastavili, zaraženi řevem a blýskáním meče, kterým se Cahir začal rozhánět. Jiní se pokoušeli proklouznout za jeho zády. Avšak již tasil zbraň i Geralt a připojil se k představení.

"Kam?" zařval, popadl nejbližšího zběha za krk a zatřásl jím. "Kam? Stát! Zpátky!"

"Nilfgaard, pane," naříkal knecht. "Mordují nás! Pusťme, prosím!"

"Zbabělci!" vylezl za nimi na most i Marigold a zahřímal hlasem, jaký u něj Geralt ještě nikdy neslyšel. "Podlé krysy! Zaječí srdce! Zdrháte, zachraňujete si kůži? Chcete se schovat do houští, srabaři?"

"Jejich síla, pane rytíři! Neubráníme se!"

"Setníka zabili..." zakňoural další. "Desátníci utekli! Zabíjejí..."

"Pobijí nás!"

"Vaši druhové," zvedl Cahir meč, "stále drží předmostí. Stále bojují! Hanba tomu, kdo jim nejde na pomoc! Za mnou!"

"Marigolde," sykl zaklínač. "Vrať se na ostrov. Musíte s Regisem dostat Milwu na levý břeh. Co tady ještě stojíš?"

"Za mnou, muži!" zavelel Cahir. "Za mnou, kdo v bohy věří! Na předmostí! Bijte je!"

Skupinka vojáků potřásla zbraněmi a přidala se k bojovému pokřiku, leč jejich hlasy prozrazovaly pramalé odhodlání. Někteří z těch, kteří utekli, se zastyděli, vrátili se a připojili se k jednotce na mostě. Jednotce, v jejímž čele zčistajasna stanuli zaklínač a Nilfgaarďan.

***

— 2 —


Ukázka z knihy

"Tanči, Falko! Hoď všechno za hlavu!"

Špička boty, podpatek, špička boty, podpatek, úkrok a výskok, pohyb rameny, pohození hlavou, špička boty, podpatek. Stůl se otřásá, světlo se chvěje, obecenstvo se vlní, všechno se točí, celá stodola tančí, tančí, tančí... Sedláci křičí, Giselher křičí, Asse křičí, Mistle se směje a tleská, všichni tleskají a dupou, stodola se třese, země se třese, svět se třese v základech. Svět? Jaký svět? Svět už není, není nic, jen tanec, tanec... Špička boty, podpatek... Jiskřin loket... Horečka... Hrají už jen skřipky, píšťaly a dudy, bubeník pouze zvedá a spouští paličky, není ho již zapotřebí, protože takt udávají ony, Jiskra a Ciri. Stůl duní a kymácí se, duní a kymácí se celá stodola... Rytmus je v nich, melodie je v nich, jsou přeplněny hudbou. Havraní vlasy tančí Jiskře nad čelem a na ramenou. Struny se zalykají horečnatými, ohnivými tóny, stoupajícími do závratných výšek. Krev buší ve spáncích.

Odpoutat se. Zapomenout.

Jsem Falka. Vždy jsem byla jen Falka.

"Družina hrdinů," chytil se Geralt za hlavu. "Druhové ve zbrani. Šumář s loutnou. Hubatá polodryáda. Vampýr, kterému táhne na padesátý křížek. A mizerný Niifgaarďan, který se hádá, že není Nilfgaarďan..."

"A v čele družiny zaklínač, který se nedokáže k ničemu rozhoupat," doplnil Regis. "Doporučuji cestovat inkognito, abychom nepůsobili nemístné pozdvižení."

"Milwo..."

"Jsem Maria, a ne Milwa. Jaká já jsem Káně? Kvočna s vejcem v břiše, žádná Káně... Milwa se s dryádami smála na bitevním poli, když vytrhávala šípy ze zkrvavených mrtvol - je přece škoda dobré střely. A jestli některý ještě dýchal, vzala ho nožem přes krk. Na takovou smrt vodila lidi zrádkyně Milwa. A smála se... Jejich krev teď volá. Jejich krev teď zevnitř rozežírá Mariu jako vosí jed. Maria platí za Milwu."

"Proto ses se mnou vydala na cestu," zopakoval. "Chtělas pomoci při záchraně cizího dítěte. Chtělas splatit dluh, který jsi byla rozhodnuta udělat už v té době, když jsme opouštěli Brokilon... Cizí dítě za vlastní. A já jsem ti tehdy slíbil pomoc, až ji budeš potřebovat. Jenže teď ti pomoci neumím, Milwo."

Nyní mlčela ona. On už nemohl, cítil, že teď mlčet nesmí.

"Já mám vůči tobě také dluh. Naivně jsem si myslel, že jej budu moci splatit. Pomohlas mi, když jsem pomoc zoufale potřeboval. Takový dluh nelze splatit, nelze zaplatit něco, co nelze ocenit. Mnozí lidé tvrdí, že úplně každá věc na světě má svou cenu, ale není to pravda. Některé věci jsou neocenitelné. Nejlépe je poznáš tak, že když je jednou ztratíš, nikdy je nezískáš zpět. Já sám jsem ztratil mnoho takových věcí. Proto ti dnes nedokážu pomoci."

"Právě jsi mi pomohl," pravila velmi klidně. "Ani nevíš, jak moc. Teď odejdi, prosím. Nech mě o samotě. Odejdi, zaklínači, než úplně rozbiješ můj svět."

"Vstaň, pane," oslovil Geralta jeden z rytířů jejího doprovodu. "A slož hold. Toto je královna."

Zaklínač se postavil. Namáhavě ohnul bolavá záda v úkloně.

"Tyf bránil moft?"

"Prosím?"

Žena sňala kapesník a vyplivla z úst krev. Několik červených krůpějí ukáplo na zdobený jupon.

"Její Veličenstvo Meve, královna Lyrie a Rivie," promluvil rytíř ve fialovém, zlatem vyšívaném plášti, stojící po ženině pravici, "se táže, zda ty jsi muž, jenž vedl hrdinnou obranu mostu."

"Tak nějak se to semlelo."

"Femlelo!" pokoušela se královna zasmát, ale nepodařilo se jí to. Zašklebila se, ošklivě, třebaže takřka nesrozumitelně zaklela a opět si odplivla. Než si stačila opět zakrýt ústa, Geralt zahlédl, že jí chybí přední zuby. Zachytila jeho pohled.

"Vidíf," zamumlala přes kapesník. "Nějaký fkurfyfyn mě praftil rofnou do huby. Malifkoft."

— 3 —

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023