King Kong

KAPITOLA SEDMÁ

Široké udusané prostranství se táhlo až k úpatí zdi. Nad ním se jako zlověstný obr tyčila brána, kterou zahlédli už z pobřeží, a k jejímu prahu stoupalo několik širokých kamenných stupňů.V polovině cesty bylo něco jako pódium pokryté kožešinami a na něm klečela mladá dívka. Ať už se tento kmen sebevíc lišil od všeho ostatního světa, i zde musela její tvář a postava platit za neobyčejně krásnou. Od hlavy až k patě byla oděna jen do věnců, spletených z květů: měla z nich čelenku a dlouhý náhrdelník a několik věnců měla jako sukénku okolo boků. Byla krásná a působila velmi křehce, jako by se v hloubi duše bála, ale poslušnost jí bránila dát svůj strach najevo.

Po obou stranách pódia stáli ve dvou dlouhých zástupech ostatní příslušníci kmene, někteří dole na nádvoří, jiní na vysokých schodech. Trochu stranou stál stařičký vrásčitý šaman, jehož houpavé pohyby připomínaly rituální tanec. Bylo jasné, že pozornost všech patří právě jemu; na něj se díval dokonce i obr, stojící ještě dál stranou. Jeho vznosný oděv z kožešin, travin a peří, i jeho blahosklonně rezervovaný postoj naznačovaly, že je vůdcem, králem kmene. Všichni přítomní, muži, ženy, děti, dívka na pódiu, šaman i král, byli tak zaujati probíhajícím obřadem, že si příchozích ani nevšimli.

„Panebože!“ vzdychl Denham. „Jen kdyby takhle chvíli vydrželi!“ řekl a snažil se co nejrychleji zprovoznit svou kameru.

„Co to ten staroch opeřenej dělá?“ zeptal se Jimmy polohlasně.

Šaman se několika přískoky přiblížil k dívce a začal se svíjet v jakémsi podivném gestu, jako kdyby dívku nabízel zpívajícímu davu. Z něj náhle vyskočilo několik obrovských mužů, oblečených v děsivých kostýmech. Na hlavách měli vydlabané masky potažené černou kožešinou a do stejné kožešiny byli oděni od hlavy k patě.

„Gorily!“ zašeptal Englehorn zamyšleně. „Ty sekáči představují gorily nebo něco takového. Zřejmě toho, kvůli komu se ten rituál pořádá…“

Pak, jako by si právě na něco vzpomněl, se pomalu posunul přímo před Ann. Jako by ten pohyb byl povelem pro celou posádku, všichni se kolem ní najednou tiše sevřeli, takže se musela postavit na špičky, aby vůbec něco viděla. Ale i pak zůstala případným pohledům skoro dokonale ukrytá.

Vysocí opičí muži poskakovali vpřed a zpátky, ale postupně se blížili k dívce, a šaman se od ní stejně rychle vzdaloval, až se nakonec tázavě obrátil ke králi. Zřejmě přišla chvíle, kdy Jeho Veličenstvo rituál symbolicky posvětí. V tuto chvíli ale přihlížejícím ještě nebylo souzeno zjistit, jaká role to bude, protože sotva se pohnul, zachytil koutkem oka Denhamovu kameru a vzápětí si všiml celé expedice.

„Bado!“ zakřičel a divoce na ně ukázal. „Bado! Dama pati vego!

Zpěv, tanec i bubnování v tom okamžiku utichlo a nad celým shromážděním se rozhostilo napjaté ticho. Přerušila ho Englehornova klidná, rozvážná slova určená Denhamovi.

„Máme štěstí,“ řekl. „Rozumím tomu jazyku. Teď řekl šamanovi, aby přestal, že přišli cizinci.“

Domorodci se k nim otočili a tiše na ně zírali. O chvíli později, jako na nějaký neslyšitelný rozkaz, ženy začaly odvádět děti a mizely s nimi kdesi vzadu.

„Koukněte,“ houkl Jimmy. „Ženský se někam schovávaj. Radši bysme měli zmizet dřív, než začnou trable.“

Otočil se a už chtěl vyrazit zpátky k pobřeží, ale Driscoll, aniž se na něj podíval, chytil ho za rameno a vrátil zpět.

„Dobrý postřeh, Jacku,“ zasmál se Denham, který stál v čele výpravy se svou kamerou. „Teď už se před nimi neschováme. Všichni zůstanou, kde jsou. A tvařte se přátelsky.“

Vysoký král se na ně ještě chvíli nevěřícně díval, pak jako by se konečně rozhodl, že nejsou jen přelud, pokynul rukou dvěma válečníkům jen o málo menším než on sám, a s tímto doprovodem jim vyšel vstříc. Ženy a děti mezitím zmizely úplně.

„Pane Denhame,“ vykřikl Jimmy rozrušeně, „na co se to ten chlápek chystá?“

„Sklapni,“ okřikl ho Denham, který z krále nespouštěl oči. „Nevím.“

Náčelník se k nim blížil dlouhým, sebejistým krokem.

„Jacku!“ zašeptala Ann. „Když ženy a děti odejdou, tak to vypadá, že budou potíže, viď?“

„Jestli si něco začnou, budou mít potíže jedině oni,“ ujistil ji Jack a ostře se zasmál.

Náčelník už byl jen pár kroků od nich. Členové posádky pevněji sevřeli pušky, několik z nich už mělo prst na spoušti. Denham, ačkoli k nim byl celou dobu otočen zády, to nějak poznal.

„Jen klid, chlapi. Zatím se nic neděje.“

„Přesně tak,“ zašeptal Jack směrem k Ann. „Zatím je to jen měření sil. Náčelník čeká, jestli se ho začneme bát. Je to jen měření sil, a v tom bych sázel na nás.“

Náčelník zůstal stát pár kroků před Denhamem, jako by na něco čekal.

„Tak pojďte, kapitáne,“ houkl za sebe režisér. „Jestli ten jazyk znáte, bylo by dobré říct pár slov na uvítanou.“

Englehorn pokročil vpřed, ale náčelníkova ruka vyletěla vzhůru v zamítavém gestu.

„Watu! Tama di? Tama di?“

„Zdravím,“ odpověděl Englehorn klidně. „My jsme přátelé. Bala! Bala! Jsme přátelé, přátelé!“

„Bali, reri!“ křikl na něj král opovržlivě. „Tasko! Tasko!“

„Co to říká, kapitáne?“ zeptal se Denham koutkem úst.

„Že o přátele nestojí. Prý máme vypadnout.“

„Tak se z toho nějak vymluvte,“ nařídil mu Denham. „Zeptejte se ho, co to bylo za obřad.“

Englehorn řekl několik nesrozumitelných slov, mluvil klidným, konejšivým hlasem a ukazoval na šamana a na dívku na pódiu.

„Ani saba Kong!“ řekl král váhavě. Nato se z davu ozval nábožný vzdech všech ostatních. „Saba Kong!“

„Říká, že ta holka je nevěsta pro Konga.“

„Kong!“ zajásal Denham. „Vždyť jsem vám to říkal.“

Než na to král nebo tlumočník stačili něco říct, šaman se zuřivě vrhl vpřed a z jeho očí sršely blesky na krále i na cizince.

„Dama si vego!“ zavřeštěl. Jeho stařecký hlas teď skřípal jako rozladěné housle. „Dama si vego. Punya. Punya bas!“

„Co se to děje teď?“ zeptal se Denham.

„Říká, že jsme ten obřad zkazili, že tady nemáme co dělat.“

„Já to s ním zkusím,“ prohlásil Denham sebevědomě. „Jak se řekne přítel?“

„Bala.“

Denham se zaklonil a roztáhl prázdné ruce, a pak s uklidňujícím úsměvem na rtech postoupil …