Hoši z Brazílie (Ira Levin)

Příběh začíná jednoho zářijového dne odpoledne roku 1974. Do japonské restaurace v Sao Paulu dorazí muž jménem Aspiazu, který zde pořádá tajnou schůzku. Aspiazu je pouze jeho krycí jméno, tím mužem totiž je doktor Mengele, jenž prováděl své "pokusy" v Auschwitzu. Mengele se v restauraci setká s několika muži, kteří mají za úkol zavraždit 94 mužů, převážně 65letých. Celá akce začala již v roce 1960, kdy Frida Maloneyová zprostředkovávala adopce dětí. Tajně bylo mezi lety 1960-1963 zprostředkováno 94 adopcí pouze hochů. Tito hoši byli klony Adolfa Hitlera, proto musely být při adopci splněny určité podmínky. A 94 mužů muselo být zavražděno, aby hoši vyrůstali ve stejném prostředí jako Hitler. Otcové museli zemřít, když chlapcům bylo zhruba 13 let, tak jako ve 13 letech zemřel otec Hitlerovi.

Něco z tajné schůzky nahraje Barry Koehler, který chce pracovat pro Yakova Liebermana. Yakov je muž, který přežil koncentrační tábor a teď je jeho životním cílem chytat bývalé nacisty a stavět je před soud. Barry Yakovovi zavolá, ale než mu stačí všechno povědět, tak ho nacisté zabijí. Yakov začne po věcech pátrat, nechá si obstarat výstřižky a zprávy o úmrtí 65letých mužů (zavraždění 94 mužů byla jediná věc, kterou mu Barry stihl říct). Yakov přijde na to, že rodiny mají na chlup stejné syny. Od Fridy Maloneyové se dozví nějaká jména adoptujících rodičů. Vydá se k jedné rodině ze seznamu, aby varoval pana Wheelocka. Mezitím k němu dorazí sám Josef Mengele, který ho zabije a poté se za něj před Liebermanem vydává. Lieberman ho nepozná, protože Mengele vypadá úplně jinak, myslí si tak, že mluví s panem Wheelockem. Mengele Yakova Liebermana postřelí, když vtom přichází malý Bobby (chlapec se špičatým nosem, patkou vlasů v čele a bleděmodrýma očima). Bobby na Mengeleho pošle dobrmany, které jeho otec doma choval, a ti ho roztrhají. Yakov je hospitalizován v nemocnici. Má kompletní seznam lidí, kteří měli být zabiti. Nakonec ho ale zničí, protože jedna židovská organizace, s níž je v kontaktu, chce, aby chlapci byli zabiti, přestože není jisté, že z nich vyrostou "noví Hitlerové".

Kniha končí ve chvíli, kdy jeden z chlapců kreslí stadion plný lidí a uprostřed stojí osoba, kterou všichni obdivují. Lidé skandují a stadion burácí a jásá, tak jako v těch starých filmech s Hitlerem...

Liebermann zamrkal, udělal nejistý krok vpřed a zavrtěl hlavou. "Žádná hudba, žádný Mozart." Vyndal ruku, kterou držel až dosud za zády, a ukázal jim Hitlera; byla to kniha v paperbackovém vydání a vpředu na ní byly tři černé tahy štětcem; knír, špičatý nos a patka.

"Jeho otec byl státní zaměstnanec, celník. Bylo mu dvaapadesát, když se... chlapec narodil. Matce bylo dvacet devět." Rozhlédl se kolem po místě, kam by knihu položil, žádné však nenašel, tak ji položil na jeden z hořáků sporáku. Opět na ně pohlédl a otřel si dlaň o kalhoty. "Jeho otec zemřel v pětašedesáti. To bylo chlapci třináct, téměř čtrnáct."