Spasitel (Jo Nesbø)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola 5.

Pondělí 14. prosince.

Maják.

 

Jon našel Roberta na dvoře Fretexu v Kostelní ulici.

Opíral se se založenýma rukama o zárubeň a sledoval chlapíky vynášející černé pytle na odpadky z nákladního auta do místnosti v obchodě sloužící jako sklad. Chlapíci sem tam vyplivovali nadávky v různých dialektech a jazycích.

„Dobrý úlovek?“ zeptal se Jon.

Robert pokrčil rameny. „Lidi se s radostí zbaví celé letní garderóby, jen aby si příští rok mohli koupit novou. Jenže my teď potřebujeme zimní oblečení.“

„Ti tví kluci ale mají slovník. Všichni dostali veřejně prospěšné práce?“

„Včera jsem to počítal. Těch, co si odpykávají trest, je tu teď dvakrát tolik než těch, co přijali Krista.“

Jon se usmál. „Z misionářského hlediska pole neorané. Stačí se do toho jen pustit.“

Robert zavolal na jednoho z maníků a ten mu hodil krabičku cigaret. Robert si vsunul mezi rty cigaretu bez filtru.

„Koukej to vytáhnout,“ houkl na něj Jon. „Vojenský slib. Mohli by tě vyhodit.“

„Neměl jsem v úmyslu si ho zapálit, brácho. Co chceš?“

Jon pokrčil rameny. „Jen si popovídat.“

„A o čem jako?“

Jon se zasmál. „Je úplně normální, že si bratři občas spolu povídají.“

Robert přikývl a sebral si z jazyka vlákno tabáku. „Když říkáš popovídat, většinou tím myslíš, že mi budeš kázat, jak mám žít svůj život.“

„Nech toho.“

„Tak o co jde?“

„O nic! Chtěl jsem jenom vědět, jak se máš.“

Robert vytáhl cigaretu z úst a odplivl si do sněhu. Pak zamžoural k nebi zataženému vysoko visícími bílými mraky.

„Mám už týhle práce po krk. Mám po krk bytu. Mám po krk tý seschlý, pokrytecký rotný, která se tu promenuje. Kdyby ta sušinka nebyla tak ošklivá, tak bych ji…“ Robert se zazubil. „… za trest ošukal.“

„Je mi zima,“ prohlásil Jon. „Nepůjdeme dovnitř?“

Robert vkráčel do mrňavé kanceláře jako první a posadil se na židli, která se sotva vešla mezi prohýbající se stůl, uzoučké okno s výhledem do dvora a červeno-žlutou vlajku se znakem Armády spásy a s heslem „Krev a oheň“. Jon zvedl z dřevěné židle, o níž věděl, že ji Robert ukořistil v prostorách majorstuenského sboru, sídlícího hned vedle, hromádku papírů, některé z nich byly zažloutlé stářím.

„Tvrdí, že hákuješ,“ prohodil Jon.

„Kdo?“

„Rotná Rueová.“ Jon se ironicky pousmál. „Sušinka.“

„Ahá, takže ona ti volala, je to tak?“ Robert dloubal do desky stolu zavíracím nožem, pak vykřikl: „No jo, vždyť jsem na to zapomněl – ty jsi přece nový ředitel správy majetku, šéf celýho toho cirkusu.“

„Ještě nikoho nezvolili. Klidně se jím může stát Richard.“

„No a co?“ Robert vyryl do stolu dva otazníky tak, že vytvořily srdce. „Cos mi chtěl říct, jsi mi už řekl. Ale než vypadneš, možná bych mohl dostat těch pět stovek za službu, kterou místo tebe pozítří vezmu?“

Jon vytáhl z peněženky bankovky a položil je na stůl před bratra. Robert si přejel ostřím nože po bradě. V černém strništi mu zachrastilo. „A ještě bych ti chtěl připomenout jednu věc.“

Jon polkl. Věděl, co přijde. „Jakou věc?“

Přes Robertovo rameno viděl, že začalo sněžit, ale že teplo z domů okolo dvora stoupající vzhůru způsobuje, že lehké bílé vločky se jaksi zastavily ve vzduchu za oknem, jako by chtěly naslouchat.

Robert zapíchl špičku nože doprostřed vyrytého srdce. „Jestli zjistím, že ses ještě někdy přiblížil k tý holce, však víš ke který…“ Sevřel rukou rukojeť nože a naklonil se vpřed. Váha těla způsobila, že nůž zajel s praskavým zvukem do suchého dřeva. „Tak tě zničím, Jone. Přísahám.“

„Neruším?“ otázal se hlas od dveří.

„Vůbec ne, paní Rueová,“ odvětil Robert slaďoučce. „Můj bratr je právě na odchodu.“

Když Bjarne Moller vešel do své kanceláře, která už tedy nebyla jeho, šéf kriminálky a nastupující náčelník oddělení Gunnar Hagen zmlkli.

„Tak co, líbí se vám výhled?“ otázal se Moller tónem, o němž doufal, že zní povzbudivě. A dodal: „Gunnare.“ To jméno mu nešlo z pusy.

„No, na Oslo je v prosinci vždycky smutný pohled,“ odpověděl Gunnar Hagen. „Ale uvidíme, jestli tohle taky nezměníme.“

Moller měl chuť se zeptat, co míní tím „taky…

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023