13. PORUČÍK A KLAUN
Jestliže dobytí Kalganu Mezkovým vojskem, sledováno ze vzdálenosti sedmi tisíc parseků, mělo takovou odezvu, že podnítilo zvědavost starého kupce, vyvolalo obavy tvrdošíjného kapitána a způsobilo rozmrzelost puntičkářského starosty - z pohledu lidí na samotném Kalganu byla jeho odezva nulová a vůbec nikdo se tím nevzrušoval.
Lidstvo se stále poučuje o tom, že vzdálenost v čase i prostoru neúměrně zveličuje význam událostí. A mimochodem, není doložen případ, že by si poučení někdy vzalo pořádně k srdci.
Kalgan byl - prostě Kalgan. Jako jediný z celého kvadrantu Galaxie jako by nevěděl o pádu Říše, o tom, že už nevládnou Stannellovci, že pominula velikost a vytratil se mír.
Kalgan byl světem přepychu.V době, kdy se monumentální stavba lidstva rozpadala na kusy, uchovával si celistvost jako zdroj zábavy, který si kupuje zlato a za to prodává chvíle odpočinku a zábavy.
V průběhu dějin unikl tvrdším ranám osudu, protože, který dobyvatel by zničil nebo třeba jen vážně poškodil svět natolik přetékající hotovými penězi, které mu dokázaly koupit nedotknutelnost.
A přece se i Kalgan nakonec stal hlavním stanem vojenského velitele a poklidné prostředí se muselo přizpůsobit naléhavým potřebám války.
Jeho kultivované džungle, jeho mírně modelovaná pobřeží, jeho města hýřící pestrým půvabem zněla ozvěnou pochodu dovezených žoldáků a naverbovaných místních obyvatel. Světy v jeho provincii byly vyzbrojeny a poprvé v dějinách se stalo, že peníze byly místo do úplatků investovány do bitevních lodí. Vládce nade vší pochybnost prokázal své odhodlání bránit, co mu patří a touhu uchvátit to, co patří jiným.
Byl to člověk, který v Galaxii něco znamenal, původce válek i míru, tvůrce Říše, zakladatel dynastie.
A kdosi neznámý se směšnou přezdívkou nad ním zvítězil jeho zbraněmi a jeho slibnou Říší aniž by přitom vybojoval jedinou bitvu.
Tak bylo na Kalganu všechno jako dřív, jeho uniformovaní obyvatelé se rychle vrátili k svému někdejšímu životu, zatímco cizí žoldáci se bez problémů spojovali v nově vznikající hordy, které pak odtáhly někam jinam.
Znovu, jako kdykoli předtím, se konaly náročné přepychové hony na zvířenu chovanou v džunglích, které si nevyžádaly jediný lidský život a lovy na ptáky ze žihadel létajících ve vzduchu nad nimi, který byl osudný jenom pro velké opeřence.
Ti, kteří prchali z Galaxie, si mohli ve městech zvolit vlastní druh zábavy odpovídající obsahu jejich peněženky, od éterických vzdušných zámků skýtajících úžasnou podívanou a výpravu do země snů, které otvíraly své dveře zástupům na cinknutí půlkrediťáku, až po nepovšimnutá místa ležící stranou obecného zájmu, do jejichž tajů mohli proniknout jen lidé velmi bohatí.
Toran a Bayta k nekonečné záplavě nepřispěli jedinou kapkou.
Svou loď nechali zapsat v ohromném veřejném hangáru na Východním poloostrově a shodli se na kompromisu příznačném pro střední vrstvy, na Vnitrozemním moři, kde byly radovánky ještě v mezích zákona, přitom solidní a davy byly snesitelné.
Bayta měla tmavé brýle proti slunci a tenké bílé šaty, které ji chránily před žárem. Rozpálené paže, sotva o něco bronzovější díky slunci, jí přitiskly kolena k tělu a ona se jako u vytržení zahleděla na svého manžela, jak úžasně dokáže protáhnout tělo, které se téměř třpytilo v zářivém jasu bílé sluneční nádhery.
"Nepřeháněj to," řekla mu hned na začátku, ale Toran pocházel z umírající červené hvězdy. Přes tři roky strávené na Nadaci bylo pro něj sluneční světlo přepychem, bylo to už čtvrtý den, co jeho kůže, předem ošetřená proti škodlivému vlivu slunečních paprsků, nezakusila hrubý dotek jiného oděvu, než krátkých šortek.
Bayta se k němu na písku přitulila a bavili se šeptem. Toranův hlas zněl melancholicky, když se nesl vzhůru od jeho tváře s uvolněnými rysy. "Ne, přiznávám, že jsme se nikam nedostali. Ale kde je?
Co je vlastně zač? Na tomhle bláznivém světě se o něm vůbec nemluví.
Možná, že neexistuje."
"Existuje," odpověděla Bayta aniž by pohnula rty. "Je mazaný, nic …
