10. VÁLKA KONČÍ
Lathan Devers se rozhodně necítil ve své kůži a byl tak trochu rozmrzelý. Dostal řád, který mu náležel, mlčky a lhostejně snášel pompézní krasořečnění starosty spojené s kouskem karmínové stuhy.
Tím jeho účast na ceremoniálu končila, ale konvence mu samozřejmě velely zůstat. Přitom konvence, zvláště takové, které mu zakazovaly nahlas zívat nebo si pohodlně hodit nohu na židli - ho už dávno přiměly žít ve vesmíru, kde bylo jeho místo.
Siwenská delegace, jejímž oslavovaným členem byl i Ducem Barr, podepsala Konvenci a Siwenna se stala první provincií, ve které byla politická nadvláda Říše nahrazena přímo ekonomickým vlivem Nadace.
Nad nimi se mihlo pět říšských bitevních lodí, ohromných a masivních, které byly zajaty v době, kdy Siwenna povstala za liniemi střeženými císařskou pohraniční flotilou - když přelétaly nad městem, vypálily dunivou salvu.
Dále už jen popíjení, etiketa a společenská konverzace...
Zaregistroval hlas. Byl to Forell, člověk, který, jak si Devers střízlivě uvědomoval, za půl dne vydělá tolik, že by si mohl koupit dvacet takových jako je on - ale také Forell, který teď na něj kýval prstem s výrazem žoviální blahosklonnosti.
Vyšel na balkón do chladného nočního větru, náležitě se uklonil a přitom se pod naježenými vousy mračil. Byl tam také Barr, usmíval se. Řekl: "Deversi, musíte mi přijít na pomoc. Obviňují mě ze skromnosti, to je hrozná a přímo zvrácená úchylka."
"Deversi," když Forell promluvil, vyndal si z koutku úst tlustý doutník, "lord Barr tvrdí, že vaše cesta do Cleonova sídla neměla nic společného s Riosovým odvoláním."
"Ani v nejmenším, pane," Devers zachovával zdvořilost. "K Císaři jsme se vůbec nedostali. Zprávy o procesu, které jsme se dozvěděli na zpáteční cestě, dokazují, že v tom nebylo nic než intriky. Vyskytly se nesmyslné žvásty, že generál byl ve spojení s podvratnými kruhy u dvora."
"A byl nevinný?"
"Riose?" prohodil Barr. "No ovšem! Při Galaxii, ovšem. Obecně vzato byl zrádce Brodrig, ale ten se vůbec neprovinil, pokud jde o konkrétní obvinění, která proti němu vznesli. Byla to soudní fraška, ale fraška nutná, předurčená a nevyhnutelná."
"Předpokládám, že z hlediska psychohistorické nutnosti," Forell tu větu zahlaholil zvučným hlasem, s lehkou nenuceností, s jakou se říkají věci dávno známé.
"Přesně tak." Barr zvážněl. "Dřív jsem do toho neviděl, ale jakmile bylo po všem a já jsem mohl... řekněme... hledat odpovědi na konci příběhu, celý problém se tím zjednodušil. Teď už vidíme, že sociální prostředí Říše jí znemožňuje vedení dobyvačných válek. Za vlády slabých Císařů se rozpadá zásluhou generálů soupeřících o trůn, který je bezcenný a rozhodně přináší smrt. Za vlády silných Císařů zůstává Říše zmrazena ve stavu ochromení a nehybné strnulosti, ve kterém na čas zdánlivě ustane její rozklad, ovšem jen za cenu, že se zřekne veškerého růstu."
Mezi mocnými tahy z doutníku Forell bez obalu zabručel: "Lorde Barre, neříkáte to příliš jasně."
Barr se pomalu usmál. "Hm, myslím, že to tak bude. Potíž je v tom, že nemám psychohistorické vzdělání. Slova nejsou dost výstižnou náhradou matematických rovnic. Ale pokusím se..."
Barr přemýšlel, zatímco Forell odpočíval zády k zábradlí a Devers hleděl na sametovou oblohu, s úžasem si vzpomněl na Trantor.
Potom Barr řekl: "Jde totiž o to, pane, že vás, Deverse a bezpochyby každého napadlo, že porazit Říši znamená především rozeštvat Císaře a jeho generála. Vy a Devers í všichni ostatní jste měli pravdu - pořád jste měli pravdu, pokud šlo o princip vnitřního rozkolu."
"Mýlili jste se ovšem, když jste se domnívali, že vnitřní nejednotnost je věc, která by se dala vyvolat činy jednotlivců, nějakým okamžitým vnuknutím. Zkoušeli jste to s úplatky a lhaním. Dovolávali jste se ctižádosti a strachu. Ale přes všechno své snažení jste ničeho nedosáhli. Po každém pokusu to vlastně vypadalo ještě hůř."
"Zatímco jste zběsile mlátili do vody, aby se hladina aspoň trochu zčeřila, mohutná Seldonova vlna směřovala vpřed, potichu…
