Celá e-kniha Nadace a říše ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
7. PODPLÁCENÍ
Seržant Mon Luk byl typickým příkladem řadového vojáka. Pocházel z ohromných zemědělských planet v okolí Plejád, kde jenom vojenský život mohl přerušit vazbu k půdě a marnost života naplněného dřinou a byl přímo ztělesněním svého prostředí. Při náležitém nedostatku fantazie, díky kterému dokázal bez ohav čelit nebezpečí, měl dostatečnou sílu a hbitost. aby mu dokázal čelit úspěšně. Rozkazy přijímal neprodleně, své podřízené řídil neústupně a svého generála zbožňoval přímo neochvějně.
A přesto měl šťastnou povahu. Pokud v rámci svých povinností bez sebemenšího zaváhání zabil člověka, udělal to také bez sebemenšího pocitu nepřátelství.
To, že seržant Luk dal před vstupem do místnosti znamení u dveří, bylo víceméně výrazem společenského taktu, protože měl plné právo vstoupit bez předchozího upozornění.
Ti dva uvnitř zvedli hlavu od večeře a jeden z nich natáhl nohu, aby vypnul nakřáplý hlas, který se s bujarou veselostí linul z otlučeného kapesního přehrávače.
"Další knihy?" zeptal se Lathan Devers.
Seržant mu podal pevně utažený svitek filmu a poškrábal se za krkem. "Patří inženýru Orrovi, ale však on ho zase dostane zpátky.
Chce ho poslat svým dětem, že ano, jako něco na způsob suvenýru."
Ducem Barr svitek se zájmem převracel v rukách. "A kde to ten inženýr vzal? Ten přece nemá přehrávač?"
Seržant energicky zavrtěl hlavou. Ukázal na otlučené torzo u nohou postele. "Jediný, co tu máme. No a ten chlapík, Orre, má tu knihu z jednoho z těch zapráskaných světů, které jsme dobyli. Tohle samotné měli v jedné velké budově a musel zabít pár domorodců, kteří se mu v tom snažili zabránit."
Díval se na něj znaleckým pohledem. "Docela slušný suvenýr - pro děti."
Odmlčel se a pak tajnůstkářsky řekl: "Mimochodem, proslýchá se ohromná novina. Třeba je to jen fáma, ale stejně je to tak báječné, že si to nemůžu nechat pro sebe. Generál to znovu dokázal." A pomalu, vážné přikývl.
"Tak?" řekl Devers. "A co vlastně dokázal?"
"Jen to, že dokončil Obklíčení." Seržant se pousmál s výrazem hrdého uspokojení. "To je ale kanón! Jestli to nezvládl na jedničku!
Jeden chlapík, co si potrpí na fantazírování, říká že to šlo jako po másle a s lehkostí, s jakou se line hudba sfér."
"Takže teď začne velká ofenziva?" zeptal se klidně Barr.
"Doufám," následovala rozjařená odpověď. "Když už mi srostla ruka, tak se chci vrátit na svou loď. Tady toho dřepění na zadku mám právě tak dost."
"Já taky," zabručel najednou zuřivě Devers. Skousl si dolní ret, jak ho to zamrzelo.
Seržant se na něj pochybovačně zadíval a řekl: "Už bych měl jít.
Každou chvíli má dorazit kapitán a mám nejvyšší čas, aby mě tu nepřistihl."
U dveří se zastavil. "Mimochodem, pane," obrátil se ke kupci s náhlým ostychem a rozpaky, "dostal jsem zprávu od své ženy. Ten malý mrazák, co jste mi pro ni dal, je prý výborný. Nic ji nestojí a vejde se jí tam zásoba dokonale mraženého jídla skoro na měsíc.
Jsem vám vděčný."
"Není zač. Pusťte to z hlavy."
Za rozesmátým seržantem se nehlučně zavřely dveře.
Ducem Barr se zvedl ze židle. "No, za ten mrazák se nám odměňuje přímo královsky. Tak se podíváme na tu novou knihu. A, chybí tady název."
Odvinul asi metr filmu a prohlížel si ho proti světlu. Potom zabručel: "No to mě podržte. Deversi,je to Zahrada sumská."
"No a?" řekl bez zájmu kupec. Odstrčil zbytky večeře. "Sedněte si, Barre. Sledovat tuhle dávnou literaturu je mi úplně k ničemu. Slyšel jste, co říkal ten seržant?"
"Slyšel. A co má být?"
"Že začne ofenziva. A my tu sedíme!"
"A kde byste chtěl sedět?"
"Víte, co mám na mysli. Nemá cenu jen čekat."
"Myslíte?" Barr opatrně vyndal z přehrávače starý film a zaváděl nový. "Za poslední měsíc jste mi pověděl spoustu věcí z historie Nadace a mám dojem, že velké osobnosti z období minulých krizí sotva dělaly o moc víc, než seděly - a čekaly.
"Jenomže, Barre, oni věděli, co přijde."
"Myslíte? To nejspíš říkali, když bylo po všem a co já vím, třeba to i věděli. Ale neexistuje důkaz, že by všechno nedopadlo stejn…
