23. TROSKY TRANTORU
Najít hledaný cíl na ohromném světě Trantoru představuje problém, jaký nemá v Galaxii obdoby. Nejsou tam světadíly ani oceány, které by se daly určit ze vzdálenosti tisíce mil. Nejsou tam řeky, jezera ani ostrovy, které by se daly zahlédnout trhlinami v mracích.
Svět pod příkrovem kovu byl - býval - jedním obrovitým městem, jediné místo, které mohl cizinec snadno určit při pohledu z vnějšku, byl někdejší Císařský palác. Při své opakovaném a úmorném pátrání kroužila Bayta nad světem ve výšce, v jaké létají vznášedla.
Od polárních oblastí, kde byl ledový povlak na kovových věžích pochmurným důkazem zhroucení nebo zanedbání klimatizačního zařízení, postupovali směrem na jih. Občas mohli experimentovat s korelacemi - /nebo předpokládanými korelacemi/ - mezi tím, co vidí a tím, co ukazovala nedokonalá mapa, kterou sehnali na Neotrantoru.
Ale když se objevil, bylo to zcela zřejmé. Kovový plášť planety přerušovala průrva o šíři padesáti mil. Stovky čtverečních mil pokrývala neobvyklá zeleň obklopující vznešenou nádheru dávného císařského sídla.
Bayta zůstala stát ve vzduchu a pomalu se orientovala. Jako vodítko jim mohly sloužit jen ohromné vyvýšené superdálnice.
Dlouhé rovné šipky na mapě, hladké lesknoucí se stuhy dole pod nimi.
K místu označovaném na mapě jako areál Univerzity, dospěli díky přibližnému odhadu, loď se snášela na rovné prostranství, které kdysi muselo být součástí rušné přistávací plochy.
Teprve když se ponořili do změti kovu, se ta elegantní nádhera, kterou viděli ze vzduchu, proměnila ve zborcené a pokřivené struktury blížící se troskám, které po sobě zanechalo Drancování.
Věže byly zmrzačené, hladké zdi vyboulené a pokřivené, na kratičký okamžik zahlédli odkrytý povrch země - o rozloze snad několika set akrů - tmavý a rozoraný.
Když loď opatrně dosedala, Lee Senter vyčkával. Byla to zvláštní loď, jistě ne z Neotrantoru, v duchu si povzdechl. Zvláštní lodě a spletitá jednání s lidmi z vesmíru mohly znamenat konec krátkého údobí míru, návrat k dávným velkolepým dobám bojů a umírání. Senter byl vedoucí skupiny, měl tedy na starosti dávné knihy a o starých časech něco četl. Nijak po nich netoužil.
Než zvláštní loď sestoupila a uvelebila se na rovince, mohlo uplynout nějakých deset minut, během té doby mu hlavou proběhla řada vzpomínek. Nejdřív velký statek z dob jeho dětství. Ten se mu v mysli uchoval jen jako nekonečné lidské hemžení. Pak putování mladých rodin na nová území.
Tehdy mu bylo deset, byl jedináček, vyděšený a zmatený.
Potom nové budování. bylo třeba strhnout a vyrvat ze země velké kovové pláty. Odhalenou půdu bylo nutné obrátit, osvěžit a oživit. Okolní budovy zbořit a srovnat se zemí, jiné proměnit v obydlí.
Bylo třeba pěstovat plodiny a sklízet úrodu, vytvořit pokojné vztahy s okolními statky...
Nastalo období růstu a rozmachu, poklidného užívání plodů samosprávy.
Nastoupila nová generace houževnatých mládenců zrozených k tomu, aby žili v sepjetí s půdou. Nadešel slavný den. kdy byl zvolen vedoucím Skupiny a on se poprvé od svých osmnáctých narozenin přestal holit, na bradě mu vyrašilo první strniště vůdcovského plnovousu.
Teď by se do toho měla míchat Galaxie a skoncovat s krátkou idylou odloučení...
Loď přistála. Když se otevřel průlez. beze slova čekal. Objevili se čtyři lidé, bdělí a ostražití. Byli to tři muži, každý jiný, starý, mladý a hubený se zobanem místo nosu. Mezi nimi, jako rovný mezi rovnými, kráčela žena. Když vykročil vpřed, upustil dva lesklé černé chomáče vousu.
Pozdravil všeobecně přijímaným gestem pokoje. Obě ruce dal před sebe, tvrdými mozolnatými dlaněmi vzhůru.
Mladý muž k němu popošel o dva kroky a gesto zopakoval.
"Přicházím v míru."
Mluvil s podivným přízvukem, ale slovům bylo rozumět, vzbuzovala sympatie. Důrazně odvětil: "Buď vítán, kdo přicházíš v míru. Můžete využít pohostinnosti Skupiny. Máte hlad? Dostanete najíst. Máte žízeň? Dostanete napít."
Odpověď byla pronesena pomalu: "Děkujeme vám za laskavost a až se vrátíme n…
