Maják na konci světa

Kapitola VIII. ­ Maule v opravě

Opravit poškozený škuner, připravit jej na dlouhou plavbu Tichým oceánem, naložit do něho všechen náklad uložený v jeskyni a dostat se co nejdříve na širé moře, to byl úkol, který chtěli Kongre a jeho společníci v nejbližších dnech řešit.

Opravy na lodní kostře Maule vyžadovaly mnoho práce. Ale tesař Vargaz se ve svém řemesle vyznal. Měl dost nástrojů, potřebného materiálu a nepochyboval, že práce bude mít příznivý průběh i konec.

Především bylo nutné odstranit všechnu zátěž z lodi, aby Maule mohla být vytažena na břeh a položena na bok, neboť opravu bylo třeba udělat zvenčí, vyměnit nové žebroví a nové plaňky.

Bylo možné, že práce bude vyžadovat hodně času; ale toho měl Kongre dost, počítal-li, že příznivá roční doba potrvá ještě nejméně celé dva měsíce. Než dojde na vystřídání stráže, bude již dávno vědět, na čem je.

Byl teprve konec prosince a Santa Fe se měla vrátit do Elgorské zátoky až počátkem března. Že stráž má být vystřídána až po třech měsících, a jiné důležité zprávy, na kterých mu dost záleželo, se Kongre dozvěděl z knihy majáku, nalezené v příbytku strážců.

Z knihy se dozvěděl i jména strážců Morize, Felipa a Vasqueze. Ostatně již zařízení příbytku zřejmě prozrazovalo, že byl upraven pro tři. Jeden ze strážců unikl osudu dvou svých přátel. Kam se asi poděl? Kongre, jak již víme, si s tím moc hlavu nelámal. Uprchlík bez prostředků, sám, nemohl dlouho vzdorovat bídě a hladu.

Bylo-li na opravu škuneru dost času, nebylo vyloučeno, že práce na opravě může být zdržena nenadálými překážkami. Skutečně ji bylo třeba přerušit hned v samém počátku.

Loupežná tlupa byla téměř hotová s vyložením škuneru, který chtěl Kongre už druhý den položit na bok, když v noci ze třetího na čtvrtého ledna udeřila náhlá změna počasí.

Na jižním obzoru se nakupily černé mraky. Teploměr vystoupil až na šestnáct stupňů tepla, tlakoměr ukazoval, že se schyluje k bouři. Na nočním nebi se již křižovaly četné blesky a ze všech stran se ozývalo dunění hromu. Rozpoutal se neobyčejně prudký vítr a prudce hnal vysoko vzedmuté vlny přes skaliska a rozbíjel je o útesy břehu. Bylo opravdu štěstí, že Maule kotvila v Elgorské zátoce, kde byla chráněná před jihovýchodním větrem. Za takového nečasu i loď s velkým ponorem, ať plachetnice, ať parník, nebyla jistá, že nebude vržena na skály ostrova. O co hůř by se vedlo lodi tak chatrného typu, jako byla Maule.

Vichřice byla tak prudká a širé moře tak rozbouřené, že se i do chráněné zátoky valily ohromné vlny. Když příliv dostoupil své největší výše, sahala voda až k úpatí pahrbku, na kterém stál maják, kdežto břeh před jeho ohradou byl celý pod vodou. Až k příbytku strážců stříkaly vlny, které rozprášené vichrem, drobně mžily ještě na půl mořské míle, u bukového lesíka.

Všechno úsilí bylo nyní třeba soustředit na to, aby Maule zůstala na svém místě. Protože kotva několikrát povolila a Maule se octla ve vážném nebezpečí, že bude vržena na skaliska, zachytili a upevnili ji ještě druh…