Maják na konci světa

XI. Kapitola - Pobřežní lupiči

Přilákáni touhou po loupeži se objevili Kongre a Carcante se svým mužstvem v končinách mysu sv. Juana.

Večer, než zapadlo slunce za obzor, Carcante s balkonu majáku postřehl trojstěžní loď, blížící se od východu. Když se o tom dozvěděl Kongre, byl toho mínění, že loď prchá před bouří a chce dostihnout le Maireovu úžinu, aby se chránila západním břehem ostrova. Dokud byl den, sledoval pozorně její pohyby. Když nastala noc, prozrazovala se loď svými světly. Již za dne si Kongre všiml, že blížící se loď je zbavena stěžně a kormidla a posiloval se tím v naději, že se větru neubrání a že vrazí na pevninu, o níž neměla potuchy. Kdyby byl Kongre rozsvítil maják, mohlo jí hrozící nebezpečí být ještě zažehnáno. Toho se lupič ale chránil, a tak když lodní světla Century náhle pohasla, věděl Kongre, že jeho zločinný záměr se zdařil a že loď propadla záhubě mezi mysem sv. Juana a výběžkem Severalem.

Když se rozednilo, zuřil, jak již víme, vichr s nezmenšenou prudkostí. Za těch okolností se škuner nemohl odvážit ze zátoky. Průtah odjezdu, který mohl ještě trvat několik dní, se stával vážný, protože každým dnem rostlo nebezpečí, že loď se střídajícím mužstvem se objeví v zátoce. Jakkoliv se Kongre proto zlobil a mrzel, než čekat stůj co stůj. Ostatně bylo teprve devatenáctého února. Do konce měsíce se snad vítr utiší. Na každý pád Carcante byla připravena využít první možnosti, aby vyplula na širé moře.

Za mrzutý odklad se dostávalo Kongreovi aspoň to odškodnění, že nyní mohl, když neznámá loď ztroskotala na pobřeží, těžit z jejího neštěstí, že mohl pobrat všechno, co z ní zbylo cenného, a rozmnožit tím bohatství své kořisti.

Je jasné, že z toho důvodu všichni jednotni. Jako draví ptáci vyplašení výstřelem současným zamáváním křídel vylétají ze svého doupěte, tak se vyřítili zlosyni s Kongrem a Carcantem na lup bezbranné lodi. Šalupa byla rychle přichystána a dvanáct mužů se svým náčelníkem do ní zasedlo. Vesla musela podnikat tuhá zápas s větrem, který vál jako vystřelený šíp a hnal prudce vlny do zátoky. Trvalo dobré půldruhé hodiny, než loď pronikla k cíli své plavby. Zato, až se bude vracet domů, po větru, to se jí popluje!

Šalupa přistála u severního břehu zátoky, pod samou jeskyní, v níž byly donedávna ukrývány naloupené poklady. Lupiči vstoupili do jednoho ze člunů a zamířili k místu neštěstí.

Jejich hlasy vyrušily Davise a Vasqueze z hovoru.

Vasquez je zaslechl, přiblížil se ostražitě k východu své jeskyně, s vědomím toho, aby nebyl zpozorován.

Za ním se přiblížil i Davis.

"Vy jste zde?" zašeptal Vasquez. "Nechte mne samotného. Potřebujete si odpočinou."

"Ne, nyní je mi už dobře," odpovídal Davis. "Rád bych se jim podíval do tváře."

Vrchní kormidelník Century byl muž silné vůle, neméně energický než Vasquez, pravý syn Ameriky, železného temperamentu. Již ostatně dokázal, že má "duši dobře vklíněnou do těla", zůstala-li v něm jediném po hrozném nárazu Century na úskalí.

Byl vedle toho i výborný námořní…