Maják na konci světa

Kapitola III. ­ Tři strážci

V této roční době, od listopadu do září, je plavba u magalhaeského pobřeží nejživější. Nemění-li se mnoho na moři stále vzedmutém velikými vlnami, které přicházejí z obou oceánů, je alespoň počasí stálejší. Někdy přicházejí vichry a bouře, rozvlňující vzduch do nejvyšších vrstev, ale ty zpravidla zase rychle pomíjejí. V tomto období lepšího počasí se parníky a plachetní lodě častěji odvažují obeplout Hoornův mys a zahnout za východní břeh Jižní Ameriky.

Když se tu a tam v le Maireově úžině nebo jižně od Státního ostrova objevila loď, bylo to příliš mál ona to, aby tím byla zaplašena nuda a rozptýlena jednotvárnost dlouhých dnů této roční doby. Těchto lodí nikdy nebylo mnoho a od dob většího rozvoje paroplavby a většího zdokonalení námořních map se staly v těchto končinách ještě vzácnější, protože proplutí Magalhaesovy úžiny je od těch dob kratší, snadnější a méně nebezpečné.

Tato jednotvárnost, s pojmem majáku takřka srostlá, nebývá strážci přidělenými k jeho obsluze, tak zle pociťována. Jsou to většinou bývali námořníci nebo bývalí rybáři, tedy lidé, nezvyklí počítat dny nebo hodiny; mající se stále čím zaměstnávat a zabalovat. Ostatně jejich služba se neomezuje na pouhé udržování ohne mezi západem a východem slunce. Vasquezovi a jeho druhům bylo uloženo bedlivě dohlížet na okolí Elgorské zátoky, vydat se několikrát týdne k mysu sv. Juana, pozorovat pobřeží až k výběžku Several, ale nevzdalovat se víc než na tři, čtyři míle od majáku. Měli také dělat zápisky do "deníku majáku", zaznamenávat v něm důležitější příhody, parníky a plachetní lodě plující okolo, jejich národnost, jejich jména, pokud je bylo možné zjistit, měřit výšku přílivu a odlivu, směr a sílu větru, zapisovat změnu počasí, délku dešťů, počet bouří, nejvyšší a nejnižší stav tlakoměrů, teplotu a jiné jevy, které mohly být důležité pro přípravu meteorologickou mapu této oblasti.

Vasquez, Argentinec rodem stejně jako Felipe a Moriz, byl pověřen na Státním ostrově úřadem vrchního dozorce majáku. Byl tehdy čtyřicetisedmiletý, silný, skálopevného zdraví, podivuhodné vytrvalosti, příznačné námořníkovi, který nejednou proplul většinu ze všech sto osmdesáti rovnoběžek, odhodlaný, energetický, seznámený s nebezpečími, muž, který si uměl pomáhat z postavení ve kterých šlo o život. Za své jmenováni vrchním strážcem neděkoval jen svému pokročilejšímu věku, ale i své spolehlivé, jadrné povaze, která budila důvěru. Ačkoliv ve válečném loďstvu Argentinské republiky nepostoupil výš než k hodnosti vrchního lodníka, ve službě se těšil všeobecné vážnosti, a když se ucházel o místo vrchní strážce na Státním ostrově, námořní úřad neváhal ani na chvíli, mu ho svěřit.

Felipe a Moriz, rovněž námořníci, byli mladší. První měl čtyřicet jedna let a druhý třicet sedm. Vasquez, který už dávno znal jejich rodiny, upozornil na ně námořní úřad sám. Ženatý z nich byl jen Moriz, ale byl bezdětný. Žena, se kterou se měl setkat až po třech měsících, sloužila u nájemce v buenosa…