Maják na konci světa

XV. Kapitola ­ Konec

Návěstní loď Sante Fe, mající na palubě střídající stráž určenou pro Státní ostrov, vyplula z Buenos Aires devatenáctého února, byla podporována proudem i větrem a rychle se blížila k cíli své cesty. Veliká vichřice, trvající skoro osm dní, nezasáhla Magalhaesovu úžinu. Velitel Lafayete těžil z těchto příznivých okolností a dostal se k Státnímu ostrovu o několik dní dřív než počítal.

Kdyby se opozdil jen o dvanáct hodin, škuner by byl již tak daleko, že veškeré stíhání Kongrea a jeho tlupy by bylo marné.

Velitel Lafyete chtěl hned v noci být ještě informován o všem, co se v Elgorské zátoce za tři měsíce stalo.

Na palubě byl ze strážců ponechaných na Státním ostrově jen Vasquez. Kde byli jeho kamarádi Felipe a Moriz? Společníka, který nyní Vasquez provázel, nikdo neznal.

Velitel si tedy dal oba muže zavolat do své kajuty a přivítal Vasqueze výtkou:

"Maják byl rozsvícen příliš pozdě, Vasquezi!"

"Hořel dnes po devíti týdnech poprvé...!" odpověděl Vasquez.

"Po devíti týdnech?... Co to znamená?... Kde jsou vaši dva přátelé?..."

"Felipe a Moriz jsou mrtví... Za tři týdny po odjezdu Santa Fe měl maják jen jediného strážce, kapitáne!"

A Vasquez vypravoval o událostech, které se přihodily na Stáním ostrově. Jak tlupa lupičů pod náčelníkem Kongrem již několik let hnízdila v Elgorské zátoce, lákala lodě na skaliska mysu sv. Juana, loupila věci ze troskotaných lodí vržené na břeh a vraždila všechny, kdo ztroskotání přežili. Jak nikdo z těch, kdo maják stavěli, neměli o jejich pobytu ani potuchy, protože lupiči se na dobu stavby uchýlili k mysu sv. Bartolomea na opačném konci ostrova. Ale když Santa Fe odplula a u majáku zůstali jen sami strážci, Kongreova tlupa se do Elgorské zátoky vrátila na škuneru, který se jim náhodou dostal do rukou. Za několik minut po jejím zakotvení v zálivu byli Moriz a Felipe zákeřně přepadeni a na palubě zabiti. Že on, Vasquez, jim mohl uniknout, děkuje jen té okolnosti, že měl službu a že byl tedy v té chvíli nahoře ve strážnici.

Seběhl rychle z majáku a utekl na pobřeží mysu sv. Juana. Tam by asi bídně zahynul, kdyby se mu nepodařilo objevit jeskyni, do níž lupiči ukládali své poklady a zásoby.

Pak Vasquez pokračoval, jak po ztroskotání Century zachránil vrchního kormidelníka ztroskotané lodi a jak oba toužebně čekali na příjezd Santa Fe. Jak všechno své úsilí soustředili na to, aby zdrželi škuner do prvních dnů měsíce března, do doby, kdy se Santa Fe měla vrátit, a aby mu znemožnili vyplout na širé moře a zmizet na vodách Tichého oceánu. Ale přesto by býval odplul, kdyby jej John Davis nezadržel dvěma koulemi, jimiž byl zasažen do trupu lodi.

Tím Vasquez skončil svoje vyprávění, aniž by se zmínil o svých zásluhách. Tu se ujal slova John Davis.

"Vasquez vám zapomíná říci, pane veliteli, že naše dvě koule neměly žádoucí účinek. Přestože byla Maule zasažena do svého trupu, doplula by dnes ráno, kdyby Vasquez, dávaje v sázku svůj život, minulé noci nepřiplaval ke škuneru a kdyby výbuchem …