Lion Feuchtwanger

Lion Feuchtwanger byl německý spisovatel, prozaik, dramatik a překladatel židovského původu. Narodil se roku 1884 v Mnichově v početné rodině židovského továrníka. Vystudoval filozofii a germanistiku v Mnichově, stal se vydavatelem vlastního časopisu Der Spiegel.

Ihned po Hitlerovu nástupu k moci odcestoval do jižní Francie. Později cestoval do sovětského svazu a byl spolu-vydavatelem moskevského exilového časopisu Das Wort. Od roku 1940 pobýval v USA, pak v Kalifornii.

Jeho díla jsou protiválečná a antifašistická. Psal romány s historickými a životopisnými tématy s odkazem současnosti. První výrazný úspěch zaznamenal románem Ošklivá vévodkyně, i když před ním napsal také významný román Žid Süss. Tato dvě díla jsou plna humanismu, ale přesto byla nacisty zneužita k protižidovské propagandě.

Přímo na to reagoval antifašistickou trilogií Čekárna, jež se skládá z částí Úspěch, Oppermannové a Vyhnanství. Značný úspěch měl i román Nepravý Nero, či další trilogie Josephus Flavius (Válka židovská, Synové, Zaslíbená země) o židovském odboji proti Římu v 1. století. Feuchtwanger osvětluje jednání historických postav psychologicky.

V USA napsal příběh nacistického jasnovidce Lautensacka (Bratři Lautensackové) a historickou trilogii Lišky na vinici, Bláznova moudrost aneb Smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana-Jacquese Rousseaua a Goya> aneb Trpká cesta poznání.

Lion Feuchtwanger zemřel koncem roku 1958 v Los Angeles.

Rozum máme vždycky pro druhé. Pro sebe jen málokdy.

Ze všech neřestí je slušnost nejdražší.

Člověk potřebuje dva roky, než se naučí mluvit. A šedesát, než se naučí mlčet.

Lidé jsou zlí, to jenom člověk je dobrý.

I největší umělec stojí na ramenou některého jiného.

Historická literatura nechce učit historii, nechce ani historii vysvětlovat, chce poskytnout čtenáři nebo posluchači poznání toho, co z historie poznal a prožil autor.

Trpělivost je ctnost oslů.

Kdo vyznává rozum, musí trpět.

Kdo se klaní až na zem, tomu šlápnou na hlavu.

Opravdu skvělá kniha nemá jen jediný smysl, má jich tolik, kolik je čtenářů.

Historický román chce vylíčit přítomnost.

Lidé neslyší rádi, když příběhy, které si oblíbili, jsou srovnávány se skutečností, která je vyvrací.

Lion Feuchtwanger