Celá e-kniha Jak jsem vyhrál válku ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA PÁTÁ
Hitler... vydal direktivu pro invazi do Anglie — plán Lachtan ... Vyloďovací operace musí být provedena překvapivě na široké frontě zhruba od Ramsgate až na čáru západně od ostrova Wight... Operace vojsk si vyžádají čtyřicet divizí... V první vlně musí být přepraveno asi sto tisíc mužů s příslušnou výzbrojí včetně těžkých zbraní...
Anthony Martiennsen
Hitler a jeho admirálové
Neměli jsme v zemi skoro žádná proti tanková děla a střelivo a velice málo polního dělostřelectva ... když pan Churchill navštívil pláže v zálivu sv. Markéty u Doveru, velitel protiinvazní obrany mu omluvně vysvětlil, že má jenom tři protitanková děla v celé brigádě, která chrání pět mil pobřeží nejblíž Francii, a šest nábojů pro každé dělo. Nevěděl, jestli má právo vypálit jeden z těch nábojů, aby vojákům ukázal, jak dělo funguje ...
Gen. Sir Leslie Hollis
Válka nahoře
Stíhačky kreslily po obloze vzorce ze stříbrných brků, když jsem jednoho červnového odpoledne roku 1940 vyšel z nádraží ve Fenton Maltravers s vyleštěnou zářící peckou na každém rameni, právě pověřen důstojnickou hodností u Čtvrtého mušketýrského. Octl jsem se sám na štěrkovaném prostranství před staniční budovou, prázdném a dokonale míruplném. Vrátný vylezl ze své kóje a sypal zrní jediné bílé slepici.
„Jářku, dobrý muži,“ zavolal jsem na něj svým důstojnickým tónem. „Poslali pro mne od Čtvrtého mušketýrského auto?“
Zarazil se s hrstí plnou zrní.
„To mluvíte se mnou?“
„Ano.“
„Tak teda nejsem žádnej váš dobrej muž. A nějakej náklaďák přijel před hodinou, jenže váš vlak měl zpoždění, a tak zase vodejel.“
„Mohu tady sehnat taxíka?“
„Ne. Ten jel do Dorchesteru. A do svačiny zpátky nebude.“
„Jak je to daleko do štábu Čtvrtého mušketýrského?“
„Moc daleko ne. Po silnici pořád za nosem. Takovou půlhodinku.“
„Díky, dobrý muži.“
Měl jsem rozkaz hlásit se svému veliteli co možná nejdříve. Sebral jsem tedy svůj vak a kufr a pustil se silničkou mezi živými ploty. Dehet bublal v odpoledním horku jako mořské chaluhy. Měl jsem na sobě plášť a důstojnickou čepici a po půlhodinovém pochodu mi stékal pot čůrkem po nohou a kapal ze špičky nosu.
Vrátný prožlukle podcenil vzdálenost do Spelboroughského parku, majestátního sídla na dorsetském pobřeží, kde se Čtvrtý mušketýrský utábořil po návratu od Dunkerque. Bylo to dobrých pět kilometrů a já vyvinul veškerou rychlost, které jsem byl schopen, a konečně jsem vklopýtal do pobočníkovy kanceláře s jazykem vyschlým na troud a s nohama, jako bych právě slezl ze šlapacího mlýna v parní lázni.
Vděčně jsem postavil zavazadla a zasalutoval tak řízně, jak jsem jen zmrtvělou paží dokázal.
„Podporučík Goodbody se hlásí k nástupu služby, pane.“
Jediné, co jsem zahlédl z kapitána Tableta nad hromadami spisů k vyřízení, bylo jeho lesklé černé temeno, jak se pilně sklání nad lejstry. Tablet nijak nedal najevo, že mě viděl nebo slyšel, a pokračoval v psaní. Stál jsem před jeho psacím stolem v pozoru plné tři minuty a ticho rušil jenom skřípot jeho pera, když bralo zatáčky. Poblíž lákavě stála židle. Kolena se mi třásla únavou.
„Promiňte, pane,“ ozval jsem se. „Vadilo by vám, kdybych se posadil?“
Odložil pero a vypijákoval poslední řádku. Pak ke mně vzhlédl s obočím překvapeně vyhrnutým a bledá pomořanská tvář se mu dotčeně stáhla.
„Posadil?“ zhrozil se. „Ještě jsem vám ani nedal pohov.“
Pustil se znovu do práce a nechal mě tam vrávorat dalších pět minut. Když uběhly, zapsal mě do stavu a přidělil do třetí roty k majoru Arkdustovi. Přijetím kapitána Tableta jsem přirozeně byl zklamán, ale uvědomil jsem si, že Čtvrtý mušketýrský je řadový pluk. Kapitánův postoj se tudíž dal vysvětlit oním podvědomým pocitem méněcennosti, který zachvátil mnoho řadových důstojníků v prvních dnech války, když byli konfrontováni s přílivem vzdělaných a světaznalých civilistů, a který se vědomě projevil štěkáním a antipatií. V duchu jsem mu tedy odpustil a následoval jsem svého průvodce ke třetí rotě.
Nazrzlé vlasy ustupovaly majorovi Arkdustovi …
