KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
Divili jste se patrně, proč se naši vojáci neusmívají, když jim máváte nebo je na ulicích zdravíte nebo si hrajete s dětmi... Naši vojáci viděli své zastřelené kamarády, jejich domovy v troskách, jejich ženy a děti strádající hladem. Viděli strašné věci v mnoha zemích, kam vaši vládcové zanesli válku ... každý národ je odpovědný za své vládce, a když vaši vládcové byli úspěšní, provolávali jste jim slávu a jásali jste. Proto se naši vojáci na vás neusmívají.
Polní maršál vikomt Montgomery z Alamejnu
Poselství německému lidu z 10. června 1945
Když je britskému vojákovi ponechána volnost jednání, vychází brzy s místním obyvatelstvem co nejpřátelštěji. Tentokrát mu bohužel volnost jednání ponechána nebyla a byly vydány všemožné předpisy proti bratření s německým lidem ... našim vojákům bylo zabráněno poznat obyčejné, slušné rodiny otevřeným a normálním způsobem a byli nuceni stýkat se s nejhoršími typy německých žen. Navzdory předpisům proti bratření jsem byl rozhodnut okupaci místnímu obyvatelstvu co možná zpříjemnit... Proto jsem všem jednotkám svého sboru vydal rozkaz udělat všechno, co je v jejich silách, aby pomohly německým dětem ...
Generálporučík Sir Brian Horrocks
Život naplno
Než jsem se opět setkal s mušketýry, připojili se k Druhé britské armádě, která se stále ještě přeskupovala na západním břehu dolního Rýna. Moji chlapci z dvanácté čety měli z našeho opětovného shledání takovou radost, že večer po mém příjezdu všichni šli a opili se. Třebaže někteří z nich byli druhý den ráno následkem kocoviny nesporně popudliví, cítil jsem se oprávněn přehlédnout jejich nestřídmost, protože jejich noční oslavu zavinila jenom moje popularita. Musel jsem je také zklamat oznámením, že přece jen nepůjdou v čele útočného spojeneckého předvoje přes Rýn. Vyšší moc určila, že divize zůstane při přechodu přes řeku v záloze, aby po zajištění předmostí vyrazila do vestfálských plání.
Pluk se usadil v Gretmundu, padesát kilometrů od Rýna, v bezpečné vzdálenosti od nepřítele, ale nepříjemně blízko armádnímu hlavnímu stanu. Čím dál jste se octli za frontou, tím přísněji se dodržovaly výnosy proti bratření. V gretmundském okrese měli zvláštní hlídky vojenské policie, aby odhalovaly a znemožňovaly jakékoli ilegální pohledy, úsměvy a nevhodné laškování mezi vojáky a civilisty.
Velitel skupiny armád rozeslal osobní dopis všem důstojníkům a vojínům pod svým velením, aby jim vysvětlil, proč posílá Němce do rozbombardovaného Coventry. Dopis byl vytištěn na kartičce, která se dala nosit v kapse battledressu, a to mi velice pomáhalo. Kdykoli jsem cítil pokušení pohladit po hlavičce nějaké skopčácká dítě nebo přestat se mračit na jeho hladovějící matku, vytáhl jsem si kartičku z kapsy a načerpal jsem z jeho slov posilu. Předčítal jsem ten dopis i dvanácté četě denně u raportu a zdůrazňoval jsem velitelovy myšlenky, že, jestliže se budeme s Němci volně stýkat, navštěvovat je doma, tančit s jejich dívkami a tak dál, setká se to s odporem našich vlastních rodin doma v Anglii i miliónů lidí, kteří strádali pod gestapem. Až vstoupíme do Německa, bude ještě příliš brzy, abychom rozlišovali mezi hodnými a zlými Němci, takže se musíme držet zpátky a nebratřit se, dokud nebudeme vidět jasně.“
„A tak, vojáci,“ kázal jsem jim každé ráno, ,slibme si pro dnešek, že se s nimi nebudeme bratřit!“
„My se s nima nechceme bratřit,“ špitl vojín Drogue. „My s nima chceme jenom mr —“
Obávám se, že tato žertovná poznámka shrnovala celkový postoj mušketýrů. Po volných a neomezených vztazích, jakým jsme se těšili s Italy, všechny hodnosti pokládaly za dvojnásob obtížné zachovávat zákaz obcování s Němci. A myslím opravdu obcování.
Byli jsme v Gretmundu a okolí třetí týden a můj starý nepřítel začal opět zvedat svou ohavnou hlavu. Nebyl jsem si nikdy jist, v čem vlastně záležela Kainova kletba, ale jestli to byly nevázané ženštiny, tak by se určitě cítil v dvanácté četě jako doma. V Africe, v Itálii i v Řecku jsem byl nucen vést pro…
