Celá e-kniha Soukromý: Jak jsem vyhrál válku ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA SEDMÁ
... Vzpomínám si na dobu, kdy jsem se pokoušel učit vojenské právo v Sandhurstu, a paměť mi oživuje, jak jsem cítil s plukovními důstojníky, kteří ten předmět musí zvládnout. Snadno se řekne, že Rukověť vojenského práva obsahuje všechno, co je o věci třeba vědět, ale pro některé z nás je to jen chatrná útěcha ... Každý důstojník by se měl vyznat ve vojenském právu ze dvou hlavních důvodů. Jeden z nich, méně důležitý, je ten, že z vojenského práva může skládat zkoušky pro povýšení. Druhý důvod, daleko důležitější, je ten, že se s příslušnou znalostí může vyvarovat nespravedlnosti vůči svým krajanům, kterým má tu čest velet...
Gen. Sir Charles Harrington
Příručka vojenského práva
Další vzestup na armádním žebříčku jsem zaznamenal v lednu 1942, kdy jsem byl po pouhých osmnácti měsících důstojnické služby povýšen na poručíka s plným platem. Toho dne, kdy bylo moje jmenování oznámeno, si pro mne poslal pobočník velitele a já napochodoval do jeho kanceláře v plné slávě dvou pecek zářících na každém rameni.
„Vojín Juniper od druhé roty,“ řekl kapitán Tablet, „který je právě pod zámkem a čeká na vojenský soud, protože se bez dovolení vzdálil od útvaru na sedmašedesát dní, si vás vyžádal za obhájce. Chcete uvést nějaký důvod, proč byste obhajobu nemohl přijmout?“
„Ne, pane.“
„Tak tady máte kopii svědeckých výpovědí a ostatní papíry. Soud zasedá za čtrnáct dní. A s Goodbodym za obhájce ať se Bůh smiluje nad Juniperovou hříšnou duší!“
Byl jsem tím pověřením velmi potěšen. Od té doby, co jsem vyšel z důstojnického kursu, neměl jsem příležitost pocvičit se ve vojenském právu. Měl jsem naštěstí poznatky ze svých právních studí zaznamenány ve druhém svazku sešitů, který zůstal uchráněn před majorem Arkdustem a hlubokým modrým mořem. Vyzbrojen poznámkami, Rukovětí vojenského práva a Královskými řády a předpisy jsem šel navštívit svého klienta do cely.
Byl to malý, světem otlučený mužíček, znovu povolaný záložák, který si předtím odsloužil patnáct let a měl služební záznam na pět archů.
„Povězte mi, Junipere,“ začal jsem, „jak to, že jste si vybral zrovna mne?“
„Napích jsem si vás v seznamu naslepo špendlíkem, pane. Mně už je fuk, kdo mi dělá advokáta. S těma svědeckejma výpověďma a s mým služebním záznamem by mě z toho nevysekal ani sám Šalamoun.“
Doufal jsem, že se doslechl o právnické obratnosti, kterou jsem projevil při řešení takových problémů dvanácté čety, jako byly Clapperovi potíže s pojistkou, ale rozhodl jsem se nepřipustit, aby mě způsob zvolení odvrátil od plnění povinnosti.
„Takhle to nesmíte brát, Junipere. Bradu vzhůru, rozumíte! Všichni vězňové jsou nevinní, dokud se neprokáže jejich vina.“
„Na vojně teda ne.“
„Ale ano, ujišťuji vás. Stojí to tady v Rukověti vojenského práva černé na bílém. Co by tak byl nejlepší způsob naší obhajoby?“
„Co takhle voběsit se?“
„Jak vidím, jste obžalován, že jste se bez dovolení vzdálil od útvaru na sedmašedesát dní do Runcornu. Proč jste jel zrovna tam?“
„Já nevím.“
„Z vašich záznamů vysvítá, že jste se za posledního půl třetího roku bez dovolení vzdálil od útvaru už jedenáctkrát a vždycky do Runcornu. Proč vždycky zrovna do Runcornu?“
„Já nevím.“
„To přece musíte vědět. Žije tam vaše žena?“
„Nejsem ženatej.“
„Vaše přítelkyně?“
„Žádnou nemám.“
„Tak co vás proboha táhne pořád do Runcornu? Není s vámi něco v pořádku?“
Juniper na mé bázlivě zamžoural, jako by měl někoho v patách, zahleděl se na obílený strop a pak na svůj vlastní odraz na dně kbelíku, který leštil. „To ta moje hlava, pane.“
„Vaše hlava?“
„No jo, pane. Tady vevnitř v lebce. Vokna, mívám často vokna.“ Popleskal se dlaněmi po zmučených spáncích. „Hrůza ... Někde si sednu, zrovna jako teďka sedím s váma, pane, a najednou mám v hlavě černo. Černý vokno. Padne na mě pocit, že musím ven, z kasáren. Musím někam zdrhnout, jestli víte, co tím myslím. Připadám si tak ... tak nějak ...“
„Jako kočovník?“ navrhl jsem.
„To je vono, pane! Připadám si najednou jako kočovník.“ Jakmile byla pro…
