Židovská válka

Lion Feuchtwanger

79 

Elektronická kniha: Lion Feuchtwanger – Židovská válka (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: feuchtwanger01 Kategorie:

Popis

Lion Feuchtwanger: Židovská válka

Anotace

Lion Feuchtwanger – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

1

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

Der jüdische Krieg

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Židovská válka“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Z hradební věže malé, silné horské pevnosti Jotapaty sledoval Josef, jak se teď přibližuje i desátá legie. Vojenští geometři vyměřovali již místo pro tábor. Josef tyhle římské tábory znal. Věděl, jak se legie po staletí prováděným cvikem naučily každodenně rozbít takový tábor, jakmile se někde zastavily. Věděl, že za dvě hodiny po započetí práce bude všecko hotovo. Dvanáct set stanů pro každou legii, mezi nimi cesty, dokola náspy, brány i věže, úplné opevněné město.

Zachmuřeně a soustředěně Josef sledoval, jak se Římané zvolna přiblížili ve velikém kruhu, jak obsadili okolní kopce a pronikli obezřetně do roklí i údolí. Teď se tedy kleště uzavřely.

V celé Galileji zbyla nyní kromě Jotapaty Židům jen dvě opevněná místa: hora Tábor a Gišala, kde byl velitelem Jan. Až se zmocní Římané těchto tří míst, budou mít cestu do Jeruzaléma volnou. Vůdci se dohodli, že budou pevnosti držet tak dlouho, jak to bude možné, ale v posledním okamžiku že se probijí sami do hlavního města; jsou tam spousty vojska, ale málo vůdců a organizátorů.

Když Josef viděl, že před jeho pevností stojí nyní i desátá legie, pocítil jakési zuřivé zadostiučinění. Generál Vespasián nebyl nervózní Cestius Gallus, neměl jen jednu legii, nýbrž tři v plné síle, pátou, desátou a patnáctou, a Josef těžko ukořistí jednoho ze tří zlatých orlů, které mají tyto legie s sebou. Ale také jeho pevnost Jotapata má dobré hradby a věže, je položena vysoko na svahu bohudík značně příkrém, má velikou zásobu potravin, a jeho lidé, především Sapitovy jednotky, jsou v dobrém stavu. Maršál Vespasián bude mít co dělat, než rozboří hradby této pevnosti a bude moci odvléci svitky Zákona z jejího kostela.

Vespasián nepodnikl útok. Jeho vojsko tu leželo nečinně jako pařez, ale také nehybně jako pařez. Chtěl patrně vyčkávat, až Josef ze zoufalství vyrazí ze své díry nebo zdechne vysílením.

Tajnými cestami došel Josefovi z Jeruzaléma dopis. Jeho otec Matouš mu sděloval, že hlavní město mu nepošle žádnou posilu. Doktor Eleazar ben Simon prý sice vyslání naléhavě požadoval. Ale jsou prý v Jeruzalémě lidé, kteří by neviděli neradi pád Jotapaty, kdyby přitom zahynul i Josef. Ať prý pevnost vydá, neboť bez pomoci zvenčí jí nedokáže držet ani čtrnáct dní. Josef se vzdorovitě zamyslil. Nyní je květen. Kdyby se Jotapata dokázala udržet až do července, bylo by pro Římany patrně už pozdě dát se na pochod k Jeruzalému. Což to pánové v kvádrové síni nechápou? Pak tedy zachrání zaslepené město proti jeho vůli. Odepsal otci, že udrží Jotapatu ne čtrnáct dnů, nýbrž sedmkrát sedm dnů. Sedmkrát sedm dnů: tato slova mu přišla na mysl sama od sebe. S takovouto jistotou vyhlašovali patrně kdysi proroci svá vidění. Ale tento dopis se k Josefovu otci nedostal. Římané jej zachytili a pánové z generálního štábu se vychloubavému židovskému veliteli vysmáli: Bylo vyloučeno, aby se Jotapata tak dlouho udržela.

Začal druhý týden, a Římané stále ještě neútočili. Město bylo dobře zásobeno potravinami, ale bylo málo vody v nádržích, Josef ji musil přidělovat jen v malých dávkách. Bylo horké léto, obležení trpěli žízní den ze dne zoufaleji. Mnozí se vydávali za vodou podzemními, stezkami ven z města; kopec, na němž město stálo, byl protkán divokým a spletitým systémem podzemních chodeb. Ale při takovýchto pokusech šlo o krk. Kdo přitom padl Římanům do rukou, toho ukřižovali.

Velení při exekucích měl setník Lucianus. Byl to jinak dobrodušný pán, ale nesnášel vedro, a byl proto velmi často ve špatné náladě. Když byl v takovémto rozmaru, přikazoval, aby odsouzence ke kříži přivázali, což znamenalo pomalejší smrt a větší útrapy. Když měl lepší náladu, dovoloval, aby profousové odsouzenému přibili ruce hřeby; prudká otrava krve pak přivodila rychlejší smrt.

Večer co večer putovala vzhůru svahem žalostná procesí, odsouzenci vlekli na hřbetě trámy svých křížů, natažené ruce měli k nim už připoutány. Noc chladila pověšená těla., ale noci byly krátké, a jakmile vyšlo slunce, přilétaly mouchy a jiný hmyz. Kolem křížů usedali ptáci a toulaví psi a čekali na svou kořist. Muži na kříži odříkávali vyznání umírajících: „Slyš, Izraeli, Jahve je náš Bůh, jediný je Hospodin.“ Odříkávali to tak dlouho, dokud byli schopni vypravit ze sebe jediné slovo, říkali si to od kříže ke kříži jeden druhému. Záhy se tato hebrejská formule rozšířila po celém římském táboře a byla vítaným podnětem k nejrůznějším vtipům. Vojenští lékaři dělali statistiky, jak dlouho trvá, než zemře někdo, kdo je na kříž přibit, a za jak dlouho zemře ten, kdo je přivázán. Vyžadovali si pro svá pozorování zajatce zvlášť silné i zvlášť slabé a zjišťovali, jak prudký letní žár přispívá k urychlení letálního pochodu. Kolem dokola na všech výšinách stály kříže a večer co večer byli vyměňováni ti, co na nich viseli. Římané nemohli dát každému zvláštní kříž, i když krajina zde byla lesnatá, musili dřívím šetřit.

Potřebovali ho na důmyslnou stavbu valů a chodeb, vedených směrem k tvrdošíjně se bránícímu městu. Vymýtili všechny lesy kol dokola a budovali tyto valy. Pracovali pod ochranou dovedných konstrukcí z máčených zvířecích koží, které úspěšně čelily zápalným střelám ze strany obležených. Jotapatští záviděli Římanům, že mohli používat vody k takovému účelu. Podnikli výpady, několikrát se jim podařilo zapálit nepřátelské stavby. Ale zničené části byly hned zas rychle doplněny a valy i chodby se blížily stále více.

Večer co večer je Josef sledoval z hradebních věží. Jakmile tyto chodby dosáhnou na severu určitého bodu, bude Jotapata ztracena, i kdyby Jeruzalém poslal ještě posily. Zvolna se sunul Josefův zrak kolem dokola. Všude na kopcích byly kříže, jejich řady vroubily horské silnice. Ukřižovaní měli hlavy předkloněné, visely jim našikmo s otevřenými ústy. Josef se díval a mechanicky se snažil kříže spočítat. Jeho rty byly vyschlé a popraskané, patro vyprahlé, oči zarudlé; nebral si sám větší dávku vody, než měli ostatní.

20. června, 18. sivanu podle židovského kalendáře, dosáhly valy onoho nebezpečného bodu na severu. Jo…

Mohlo by se Vám líbit…