Karel Havlíček Borovský

Český novinář, spisovatel, vlastenec a politik. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, z něhož byl v roce 1841 vyloučen. V letech 1843-44 působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu (přeložil dílo N. V. Gogola) a napsal 78 epigramů. Výběr z nich vydal 1845 v pěti částech (Církvi, Královi, Vlasti, Múzám, Světu). Borovský kriticky hodnotil ruské společenské poměry (své dojmy vylíčil v Obrazech z Rusi).

V roce 1846 převzal Borovský redakci Pražských novin a přílohu Česká včela. V kritice Tylovy novely Poslední Čech Borovský napadl neplodné a sebeuspokojující vlastenčení, publikoval stati o nereálnosti všeslovanské myšlenky Slovan a Čech a o obecním životě Co jest obec?

Havlíček Borovský založil Národní noviny, publicistickou platformu českého liberalismu. V roce 1849 byl soudně vyšetřován. Po zastavení Národních novin 1850 vydával v Kutné Hoře týdeník Slovan. V roce 1851 publikoval soubor článků Duch národních novin a Epištoly kutnohorské.

Za svou novinářskou činnost byl Borovský v létech 1851-55 internován v Brixenu, kde napsal satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. V nich napadal absolutismus a světskou i církevní reakci. Havlíček Borovský je považován za zakladatele české moderní žurnalistiky, usilující logickými argumenty i ostrou satirou oprostit skutečnost od dogmat, mýtů a iluzí.

• Epigramy, 1950
• Básně, 1949
• Básně a epigramy, 1885
• Brixenské básně, 1913
• Cesta na Rus, 1947
• Církvi, 1845
• Co jest obec?, 1846
• Duch Národních novin, 1851
• Epigramy a ostatní básně, 1921
• Epigramy církvi, 1919
• Epištoly kutnohorské a vybrané články politické, 1851
• Havlíček české mládeži, 1920
• Havlíčkova čítanka, 1906
• Havlíčkův politický program, 1907
• Jiskry z křemene, 1972
• Kapitola o kritice
• Kniha veršů, 1934
• Král Lávra, 1854 (anotace)
• Královi, 1845
• Křest svatého Vladimíra, 1848-54 (anotace a ukázky)
• Lid a národ, 1981
• Moje píseň, 1971
• Múzám, 1845
• Na barikádách, 1848
• Národ a svoboda, 1918
• Není církev jako církev, 1961
• O literatuře, 1955
• O tom německém parlamentě, 1848
• Obrazy z Rusi, 1843-46
• Plamenem veselým, 1950
• Politické zásady Karla Havlíčka Borovského, 1898
• Poučení občanům, 1931
• Proč jsem občanem, 1851
• Proticírkevní epigramy, 1920
• Próza, 1923
• První zkouška z českoslovanského jazyka v Moskvě, 1843
• Satirické črty a zbylé epigramy, 1889
• Satiry, 1925
• Slovan a Čech, 1846
• Správa záležitostí obecných, 1851
• Stokrát plivni do moře, 1991
• Strany politické, 1928
• Světu, 1845
• Tyrolské elegie, 1852 (anotace)
• Verše a epigramy, 1896
• Vlasti, 1845
• O posledních věcech člověka, 1854
• Vojna s hloupostí a zlobou, 1981
• Vybrané spisy, 1927 (5 dílů)
• Výklad oktrojované ústavy od 4. března, 1849
• Z kutnohorských epištol Karla Havlíčka Kutnohorského, 1880
• Milenců hrob
• Články z Národních novin 1848-1850
• Články ze Slovana 1850-1851
• Překlady, 1950

Kdyby stáří dodávalo moudrosti, byl by dubový pařez největším mudrcem.

Jedna nepravda ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce pravd.

Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit.

Chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba.

Když milovat, tak milovat celou duší, celým srdcem, jen nic polovičatého.

Lenoš a řvi, dají mzdu dví! Pracuj a kuš, hubu suš!

Smažme husitskou válku z naší historie, i zhasne sláva českého národa. Ta jediná doba váží více než ostatní naše dějství, ba více, než celé věky čínské říše.

Každého to mistra hněte, jiný-li se do řemesla plete.

V nouzi dá ti radu každý dobrý přítel, ale málokterý dá ti mouky pytel.

Pořádný muž od lúzy tím se označuje, že čemu nerozumí, to neprovozuje.

Karel Havlíček Borovský