Zdenička plakala.
Seděla ve smetanově bílém župánku na kraji postele a slzy jí zvolna rozpouštěly make-up.
Stál jsem u okna a díval se na temný dvůr, kde vřískaly kočky. Znělo to, jako když někdo vraždí malé dítě. Nechával jsem ji, ať se vybrečí. Za dnešek jsem už měl vypjatých scén a krizových okamžiků plný zuby. Toužil jsem po klidu, po laskavém objetí a vyčerpávajícím vzájemném odevzdání se, ze kterého bych se propadl do bezedného a bezesného spánku, v němž by mě nepronásledovaly ani výčitky, ani strach. Jen proto jsem tuhle noc ještě nechtěl trávit ve vlastním bytě. No a taky proto, že když jsem kvečeru začal uklízet prázdné láhve, použité prezervativy, vibrátory, důtky, řetězy, policejní pouta a další zařízení pro sadomasochistické hrátky, zazvonil u dveří zvonek. Kukátkem jsem uviděl Bobinu s nějakým tělnatým pořízkem s krásně mrtvičnatou barvou v odulém ksichtě.
Dal jsem na dveře řetěz a pootevřel jsem. Vytřeštila oči.
„Kde je Luboš?“
„Nevím, někde v Německu,“ odpověděl jsem po pravdě.
„A co tady děláš ty?“
„Pokud to nevíš, tak tenhle byt je můj.“
„Pche!“ udělala. Věděla svoje. „A vůbec, já tady s tím mamlasem nebudu stepovat hodinu. Votevři!“
Na okamžik jsem zaváhal, ale pak jsem si řekl, že bude lepší, když záležitost vyřídíme v soukromí, a ne na chodbě, protože je schopná ztropit skandál. „Tak pojď,“ sundal jsem řetěz. Mamlasovi těkaly oči a potil se, zřejmě vycítil, že něco není, jak má být. Táhlo z něj pivo a čpavý pot, marně přehlušovaný deodorantem. Takovéhle zákazníky jsem jim nezáviděl. Jenže nikdo je nenutil, aby se živily nejstarším řemeslem na světě. Mohly pracovat a vdát se: hezké jsou, určitě by nějakého slušného chlapa našly. Ale to by znamenalo vařit, utírat dětem zadky a prát pokakaný plenky, maximálně jednou týdně vyrazit do bijáku a obracet každou korunu třikrát, žádný bublinky, žádný bary a vstávání v poledne… Nuda. Prostě nuda na celý život.
„Tak bacha, brouku!“ Bobina se rozkročila a založila ruce v bok jako trhovkyně. To byl postoj, který měla v sobě, takhle byla přirozenější, než když předváděla striptýz. „Tak bacha! Na tenhle kvartýr máme s Lubošem smlouvu, cálujeme mu za to těžký prachy, a jestli si myslíš, že si můžeš moc vyskakovat, tak teda nemůžeš. Já teda nevim, kde jsi sebral klíče…“
„Copak se děje, mein Schatz?“ zeptal se tlusťoch německy. „Nějaký zádrhel?“
„Silný zádrhel,“ odpověděl jsem mu jazykem jeho rodné matky. „Pokud vás erekce trápí tak mocně, že to nemůžete vydržet, dovolím vám – samozřejmě za předpokladu, že nenasviníte –, abyste si zašel na toaletu provést onanii. Ale pohlavně se stýkat s touto dámou v tomto bytě dnes večer nebudete!“
„Týýý… ty hajzle!“ Bobina se vyřítila proti mně. Dal jsem jí facku, až odlétla na gauč. Se štětkama jsem se už zacházet naučil. Němec zřejmě moje zkušenosti neměl.
„Mein Gott!“ zaječel. „Tahle slečna mi nabídla příjemný večer v soukromí. Já si takhle příjemný večer v soukromí nepředstavuju!“
Zasmál jsem se.
„Zřejmě vám, pane, neřekla, o co jde. Co jste právě viděl, totiž k tomu večeru patří. A další bude následovat. Podívejte…“
Vytáhl jsem důtky, řetěz a pouta. Důtkami jsem zapráskal ve vzduchu. Sasík zbledl a maličko poodstoupil.
„Co to… proč mi to ukazujete?“
„Sadistka,“ kývl jsem na Bobinu. Ležela na gauči, jednu tvář silně prokrvenou, a napůl nenávistně, napůl překvapeně na nás s očekáváním koukala.
„Svlékněte se, pane. Budeme vás týrat. Já vás připoutám támhle ke kruhu…,“ na zdi skutečně byl upevněn malý zlacený kroužek, nevím k čemu sloužil, snad jako ozdoba, ale v případě potřeby se jím dala pouta provléct, „a budeme vás týrat. Potom až upadnete napůl do bezvědomí, vás zezadu znásilním a Bobina vám provede felaci penisu.“
Otočil se na obrtlíku a hnal ke dveřím. S důtkami v ruce jsem ho dvěma kroky dohonil a napřáhl se.
„Zaplatil jsi, svinský pse?!“
„Warum?! Za co?“
Otočil jsem se k Bobině.
„Kolik ti slíbil?“
„Dvě stě babek.“
„Vrať se a dohodni se s ní.“
Poslušně šel nazpátek. Něco si mrmlal nářečím, nero…
