Články ze Slovana 1850-1851

Pozorovatel politický

(H. B.) V jednom čísle Lloydu (od 16. února) čteme zcela vzadu krátký článeček, který snad leckdo přehlídne, ale který přece velmi významný, ačkoli nedůležitý jest. Doslovně z němčiny přeložen, zní tento článeček takto: "Aby se předešlo mylnému domnení, že by Poláci při nastávajícím zde tak nazvaném slovanském bále účastenství měli, prohlašují zde (ve Vídni) žijící Poláci, že nechtí a nebudou míti žádné účastenství ani v slovanském bále ani v rozdělení vybývajících z něho peněz, ani v jakýchkoli jiných slovanských podniknutích a žádají pány podnikatele bálu, zvlášte ty z korunní země české a ze Slovenska, aby budoucně při podobných příležitostech po každé Poláky zvláště vyjmuli. A. L. Sk...i. Ve jménu mnohých Poláků." - Tu tedy máme celého Poláka, jako by jej z života vyřízl: sieračkového šlechtice, jenž na sněmíku polském s vytaženou šavlicí volá proti všem ostatním své "Niepozvalam." Dětina, aby prý při všech budoucích slovanských podniknutích výslovně vyjmuli Poláky, zrovna tak jako by slavné město Kocourkovo na Slovensku si vymínilo, aby všude, co se kde ve jménu Slovenska děje, přidáno bylo výslovně: "celé Slovensko vyjmouc Kocourkovo!" Z toho nešťastného článečku vidíme ducha lomcujícího celým Polskem, ducha věčné nesvornosti, který Poláky i ve vyhnanství a v cizích zemích žijící ustavičně dělí na množství stran, brojících proti sobě a tupících se vespolek. Také zde jeden Polák a ještě ani nepodepsaný mluví ve jménu všech! Očekáváme ostatně, že se proti tomuto ohlášení také jinde ještě nějaký hlas ozve.

- Pan W. W. Tomek podává ve Vídeňském Denníku proti nám (viz Slovan 1851 č. 6. str. 211) článek, ve kterém mezi jiným také stojí: Je-li obecenstvo české takové, jak si je pan Havlíček představuje, může být, že časem on jediný zůstane hodným a všichni jiní, kdož se opováží veřejně promluviti, budou nepoctiví lidé. Já toho štěstí jemu nikdy nebudu záviděti a přeji si jen, aby z toho hodně mnoho dobrého přišlo našemu národu. W. W. Tomek." Myslil jsem sice, že p. Tomek mlčením pomine těch několik slov, které jsem v článku onom proti Víd. Den. také o jeho osobě mimochodem prohodil. Když ale má býti o této věci dále rokováno, nemám ani já zapotřebí zůstati se svou střelbou pozadu. Dle mého mínění jest v dobách tak důležitých a rozhodných jako naše velice zapotřebí, aby každý držel svou stranu a jmenovitě aby nikdo nemohl býti na dvou stranách. Kdo zřejmě ke straně vládní přistoupil, buďsi to z jakýchkoli přičin, nesmí přece očekávati od nás, od strany protivládní, abychom jej ještě déle za svého považovali! My zde ovšem ve Slovanu, jsouce již skoro poslední časopis neodvislý, máme tu smutnou povinnost, býti zároveň veřejnou policií té strany, ku které náležíme a nemůžeme v tomto ohledu nikoho šetřiti a musíme zřetelně zaznamenati všeliké změny, které se přihodí v šematismu národní a liberální strany a speciatim jména spoluoudů ze společnosti vystoupilých. To patří k pořádku. Ostatně kdo s kočkami do spolku se dal, bude asi myši nadarmo ubezpečovati, že jest také jejich dobrý přítel. Že ty časy, kde by "pan Havlíček jediný zůstal hodným" nikdy nenastanou, ví p. Tomek tak dobře jako my sami, neboť on zná dobře ještě mnoho jiných "hodných" a my mu jich můžeme vypočítat v Čechách přece ještě na tisíce. "Mezi tím časem však, když se věc počala týkati samého papeže a vyšších věcí, dostal strach před usilováním o opravy a postavil se v čelo strany, proti které před tím byl bojoval; taktéž mnozí jiní posavadní oprav zastavatelé. Více jak se zdá bylo těch, kteří takto jednali z jiných ohledů nežli z přesvedčení; neb i Páleč v důvěrné rozpravě před samým Husem, kdyz byla řeč o jistých artikulích od papežských legatů strany odpustků vydaných, pravil, že obsahují bludy makavé; nicméně u veřejnosti, jak pověděno, jinak se zachoval." Takto čteme o Štěpánu Pálči v dějich university Pražské str. 192. 193., které sepsal také p. W. W. Tomek, ale toho času jiný Tomek, než který nyní píše ve Víd. Den.

- Za příčinou sjezdu celního ve Vídni přípomíná Ost-Deutsche Post ve velmi dobrém úvodním článku, že horlivá péče, kterou ukazuje ministerstvo obchodu ve svých záležitostech, neméně by jeviti se měla ve věcech hospodářských. Velmi dobře nazývá Ost. Deutsche Post hospodářství základem a matkou průmyslu a obchodu a uvádí několik dat dost svědčících o tom, kterak hospodářství v Rakousích ještě velice zanedbáno jest. Rakousko má v celku asi 98,104.000 jiter plodné země totiž: rolí, vinic, luk, pastvisk a lesův a úhrnem může se cena všeho toho, co se na nich zplodi ročně (totiž obilí, seno, len, chmel, víno, řepa, syrové hedvábí, dřevo, atd. rozuměj bez připočtení toho, oč tyto plodiny pak skrze průmysl přetvořeny, více ceny nabývají) asi na 1243 miliony zl. stř. pokládati. Ukazuje se, že v Rakousích v průřízu (totiž jedno k druhému) jitro pole více neplodí než 6 a třetinu dolnorakouské míry obilí, což jest veliký důkaz o zanedbalosti našeho hospodářství. Neboť víme, že ku př. v severních německých zemích víc než dvojnásobný jest tento výnos, v Belgii a v Angličanech ale tři- a čtyrnásobný, ačkoli tyto země mnohem jsou horší a hospodářství nepříznivější půdy a podnebí mají než Rakousko. Z toho se již jeví, jaké následky má pro blahobyt národu vzdělanost a svoboda, čehož příklad máme také v Rakousku samém, nejvzdělanější země vlašské jsou také nejbohatší a nejvýnosnější a již v Čechách se ku př. na jitro pole v průřízu 10 měr obilí klidí, kdežto v Uhrách, v Haliči, přece úrodnějších než Čechy, asi 5, 6, nanejvýš 7 měr výnosu na jitro pole přichází. Za dobytek na porážku platí Rakousko každoročně asi 10 milionů zl. stř. do Rus, kdežto by při rozumně zařizeném hospodářství nejen důstatek pro svou potřebu samo mělo, nýbrž ještě jiným prodávati mohlo. - Vidíme z toho vůbec, že by se bohatství Rakouska jen v hospodářství nejméně ztrojnásobiti mohlo, kdyby se k tomu hledělo, aby se naše hospodářství zvelebilo. A to může jenom vláda rychle a důkladně provésti, kdyby chtěla. Co posud učinila …