Články ze Slovana 1850-1851

Rakouská oktrojovaná ústava

(H. B.) Důležitá pro občany věc jest znáti dobře svou vládu, aby viděli s přesvědčením co od ní očekávati a čeho se obávati mají, a považujeme to v nynějších okolnostech za svůj úkol přispívati k tomuto poznání naší vlády. Tentokrát vezmeme si za předmět články vídeňských novin Lloyda proti oktrojované ústavě a sice jmenovitě nejnovější vydaný dne 15. února. Jak známo jest Lloyd časopis vládní a mohli bychom jednoduše z toho, co on píše, uzavírati na smýšlení vlády a poznati již z toho, jakou cenu mají ještě nynější ustavičná ujišťování vlády, že oktrojovaná ústava - až jen okolnosti dovolí - do života vstoupí tak, jak slíbena jest. Tento způsob ale nezdá se nám ještě tuze přesvědčitelný o pravých úmyslech vlády, neboť by se mohlo, kdyby se za dobré uznalo, od vlády jednoduše prohlásiti, že Lloyd jen omylem se za vládní časopis drží, že ale smýšlení v něm projevené není dokonce smýšlení vlády. Tak by zůstala sice domněnka, ale pominul by všeliký důkaz. - Víme beztoho ze zkušenosti, že to vlády takto dělají, v časopisech svých nechávají napřed rozšiřovati jisté smýšlení, a pak když se okolnosti změní, když se již nesmějí veřejně k takovému smýšlení hlásiti - odřeknou se veřejně před světem onoho časopisu. Nedávno stalo se ještě to samé s Osterr. Correspondentem, který, jak velmi dobře víme, byl založen a vydáván na vládní útraty a který nyní zřejmě duchovní a světský absolutismus hlásá - vláda se ho odřekla - on vychází posud a posud hlásá absolutismus, ale nikdo již nemůže nyní dokázati, že smýšlení jeho jest smýšlení vlády.

Abychom se tedy tomuto možnému pádu již napřed vyhnuli a zcela přesvědčitelným způsobem dokázali, že smýšlení hlásané v Lloydu a brojení jeho proti oktrojované ústavě děje se úplně se srozuměním vlády, chopíme se jiné cesty. Každý ví, že jest ve Vídni obležení tak jako v Praze a každý ví, že v Praze jako ve Vídni není svoboda tisku, že tam vojenská vláda může každou chvíli časopis zapovědíti. Každý také ví, že když spisovatel těchto řádků v Praze Národní Noviny vydával, ustavičně od vojenských soudů proto pronásledován byl "že prý brojí proti oktrojované ústavě" a že také Národní Noviny pod tou záminkou zapovězeny byly. Ejhle! a Lloyd ve Vídni také v obležení zcela zřejmě a nešetrně brojí proti oktrojované ústavě a ani vlas na hlavě se mu proto nezkřiví! Čím to jest? odkud takový rozdíl ve spravedlnosti a právu sjednoceného Rakouska? Patrně jest dvojí tedy brojení proti oktrojované ústavě: jedno těch, kteří by si lepší ústavu přáli než tato oktrojovaná a to se co nebezpečné rýpalství přísně stíhá a tresce vojenskými soudy a takového dopouštěli jsme se my v Praze. Druhý způsob brojení proti oktrojované ústavě, který provozuje Lloyd, vychazí z té zásady, že oktrojovaná ústava naše jest příliš radikální, že byla dána ještě toho času, kdežto vláda nepřemohla ještě Maďary, kdežto se tedy ještě národům něco více slíbiti muselo, aby byli pokojni a aby měli naděje, nyní ale že již tyto okolnosti přestaly a že tedy již není zapotřebí toto slíbené držeti. Takový způsob brojení proti ústavě jest, jak pozorujeme, zcela dovolen i v obležení! Víc nepotřebujeme říci, zřetelnosti a srozumitelnosti nechybí tuším.

Nyní přistoupíme již k Lloydu samému. Již dříve jsme podotknuli, že Lloyd provozuje svou reakci mnohem schopnějším a zakrytějším způsobem než ostatní vládní časopisy, a podáme-li nyní zmíněný jeho članek, bude moci každý snadno prohlédnouti celou taktiku všech faryzejských absolutistů. K tomu cíli uvedeme ta místa článku Lloydova, na která zvláště chceme obrátiti pozornost čtenářstva, jiným ležatým písmem.

Lloyd počíná takto: "Březnová (oktrojovaná) ústava slíbila nám, že ústavy jednotlivých korunních zemí v roku 1849 do života vstoupí a hned na to říšský sněm povolán bude. Do toho času, než říšský sněm svolán bude, dala vládě jenom obmezenou zákonodárnost. Nyní jsme ale v roce 1851 a posud nemohla vláda ani v jedné korunní zemi ústavu do života uvésti aneb jen snad nějaký čas k tomu určiti, kdy do života vstoupí. Nevyhnutelnost zatím přinutila vládu, vykonávati všelikou zákonodární moc, daně všelikého druhu vypisovati, dluhy dělati atd. bez všeliké jiné sankce kromě své vlastní. Všichni ti, kteří ještě posud se březnové ústavy drží, zdají se býti o tom srozumění, že miniterstvo při nejlepší vůli nebylo vstavu, březnovou ústavu do života uvésti,^[85.1] že okolnosti mocnější nežli všeliká ministerstva jí byly v cestě. Otázka, kterou chceme dáti přívržencům březnové ústavy, jest tato: Vydržíte-li ještě věrně při této ústavě, když ty samé překážky, které až posud se protivily její provedení neb jiné překážky, které teprva budoucně mohou nastati, provedení její ještě na pět, na deset neb na dvacet let v cestě státi budou?^[85.2]... Rozumný člověk, který má mnoho trpělivosti, bude snad velmi dlouho čekati na jistý pokrm, který mu byl slíbený; nepřijde-li ale dlouho aneb nemůže-li přijíti, sotva snad z tvrdošíjnosti neb z důslednosti se odřekne všelikého jiného pokrmu a stojickou odvahou smrti z hladu se podrobí! Dejme tomu tedy, že by mnozí trpělivost a chuť měli buď pět neb deset neb dvacet let ještě čekati na odstranění překážek, které jsou provedení této ústavy v cestě. Když ale po uplynutí toho času přece nebude moci do života vstoupiti, dojdou tam, kde my (rozuměj Lloyd) jsme již nyní, totiž budou žádati změnu této ústavy. Celý tedy rozdíl mezi (Lloydem) a našimi protivníky (totiž těmi, kteří chtí, aby se slovo drželo poctivě a slíbená ústava do života uvedla) jest ten, že my nemožnosti ústavy březnové již nyní nahlížíme,^[85.3] a naši protivníci teprva tuto nemožnost chtí, za pět neb deset let nahlížeti. Jestli tedy ministerstvo v takové době, ve které by trpělivost i nejtrpělivějším nepřešla, ústavu oktrojovanou ve všech částích doživota uvede, pak se uznáme za přemožené. Jestli ale naopak my (Lloyd) budeme mít pravdu, jestli březnová ústava nikdy jinak než s důležitými změnami do života nevstoupí, pak se ukáže, že jsme my dále viděli."…