Křest svatého Vladimíra

Karel Havlíček Borovský

46 Kč

Elektronická kniha: Karel Havlíček Borovský – Křest svatého Vladimíra (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: havlicek-borovsky15 Kategorie:

Popis

E-kniha Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra

Anotace

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

[31.10.1821-29.7.1856] Český novinář, spisovatel, vlastenec a politik. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, z něhož byl v roce 1841 vyloučen. V letech 1843-44 působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu (přeložil dílo N. V. Gogola) a napsal 78 epigramů. Výběr z nich vydal 1845 v pěti částech (Církvi, Královi, Vlasti,...

Karel Havlíček Borovský: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Křest svatého Vladimíra“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ZPĚV DRUHÝ
Hospodářství

Jedna hora vysoká je
     a druhá je nízká,
kdo nemá své muzikanty,
     na hubu si píská.

Když hýřili, stolovali
     u carského dvoru,
ten celý den byl bůh Perun
     v mrzutém humoru.

„Kdo jaktěživ bohem nebyl,
     zkusil ještě málo,
není to tak lehký život,
     jakoby se zdálo.

Ráno vstane: do snídaně
     musí rosou kropit,
měsíček zavřít do chlívka,
     potom v slunci topit.

Dříve čerty, noční duchy
     strčit do pytlíka,
a hvězdičky puť-ťu-ťu!
     svolat do kurníka.

Každý ptáček, každý brouček,
     slon až do komára
má hned ráno nasypáno
     z božího špejchara.

A když potom lidé vstanou,
     to je teprv správa!
Někdy nevím samým křikem,
     kde mně stojí hlava.

Ten, kdo nikdy neměl v uchu
     vosy a mravence,
neví, co je Perunova
     ranní audience.

To je křiku a modlení,
     až mne uši brní:
ten zpívá, ten šepce, vzdychá,
     ten zas žalmy frní.

A co všechno na mně chtějí,
     nelze vyjmenovat,
zbláznil bych se, kdybych si to
     chtěl jen pamatovat.

Ten chce zdraví, ta chce děti,
     ten nemá co jísti,
ti zas, abych nedovolil
     ve fabrikách přísti.

Ten mne prosí, bych mu hlídal
     louky a osení,
ten zas chce, abych pomáhal
     krávě při telení.

Jeden sedlák prosí za déšť,
     zasel kousek lenu,
druhý prosí hezké časy,
     by měl sucho k senu.

Ten chce zimu, ten chce teplo,
     ten zas časy jiné,
jeden chce mít žito drahé
     a druhý laciné.

Že jsem stvořil staré báby,
     to mne nejvíc mrzí,
nepřestanou-li mne soužit,
     zahladím je brzy.

Hrom ať do nich! abych neklel,
     zdržet se nemohu,
když jim koza málo dojí,
     běží k pánu bohu.

Sám se nechce žádný starat,
     za všechno se modlí,
jakoby měl každý boha
     jen pro své pohodlí.

Tomu sušit, tomu močit,
     tomu pole hnojit;
dřív si, prase, zdraví zkazil,
     potom ho mám zhojit!

Ta mne moří ve dne, v noci,
     ráda by se vdala,
ten se modlí, by Mořena
     jeho ženu vzala.

Ten chce výhru z loterie,
     špendáže mi nosí,
a co jsou assekurace,
     též za oheň prosí.

Ó vy šelmy! kdybych nebyl
     příliš dobrotivý,
zmačkal bych vás na povidla
     jako shnilé slívy!“ — —

Šňup’ si zlostí haličského,
     jak z hmoždíře kýchnul:
to zahřmělo, zablejsklo se,
     déšť na zem vyšplíchnul.

Věru, Vašku! bohem býti,
     to žádný špás není:
Brixen ten je proti tomu
     ještě vyražení!

Pozdě v noci, když utich’ svět
     a lid přestal bouřit,
chtěl si Perun usoužený
     dýmčičku vykouřit.

Když si Širaš tümbekia
     cpal do nargilie,
tu mu začla Perunice
     držet litanie:

„Však jsem já dobře slyšela
     za dveřmi skrz škvíru,
co jsi vzkázal po drábovi
     caru Vladimíru.

Nezačínej si jen s carem,
     to já pořád říkám,
že to se svou oposicí
     nepřivedeš nikam.

K…