Maják na konci světa

Jules Verne

2,85 $

Elektronická kniha: Jules Verne – Maják na konci světa (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: verne02 Kategorie:

Popis

E-kniha Jules Verne: Maják na konci světa

Anotace

O autorovi

Jules Verne

[8.2.1828-24.3.1905] Jules Verne, francouzský spisovatel a dramatik, jeden z nejpřekládanějších francouzsky píšících autorů vůbec, přichází na svět 8. února roku 1828 v Nantes jako syn advokáta. V mládí Verne studuje práva v Nantes a poté v Paříži, po studiích pak pracuje na burze. Literární ambice má Jules Verne již od mládí, do světa literatury ho jako tajemníka pařížského Théatre lyrique...

Jules Verne: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Maják na konci světa“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola V. - Škuner Maule

Kongre se teprve nemusel zaučovat v námořnickém řemesle. Vele-li kdy některé lodi, která a v kterých vodách? Jediný Carcante, sám také námořník, kdysi jeho společník na cestách jeho bludného života, jako jím byl nyní na Státním ostrově, k tomu mohl dát odpověď. Ale Carcante mlčel..

Na každý pád by těmto lotrům křivdil, kdo by jim řekl do očí, že jsou námořní lupiči. Asi své zločinné řemeslo provozovali již ve vodách Šalamounových ostrovů a Nových Hebrid, kde tou dobou byly lodě často přepadávány. A když se jim podařilo uniknout honbám, pořádaným na ně v této oblasti Tichého oceánu Spojeným královstvím, Francií a Amerikou, uchýlili se nejspíš na Magalhaesovou souostroví a pak na Státní ostrov, kde zaměnili pirátství na moři za pobřežní lupičství.

Pět nebo šest Kongreových a Carcanteových kumpánů se také kdysi plavívali jako rybáři nebo jako lodníci obchodních lodí a byli tudíž rovněž obeznámeni s mořem. Domorodci z Ohňové země by doplnili posádku, jestliže by se lupičům podařilo zmocnit se škuneru.

Soudíce z lodní kostry a ze stěžňoví, byla loď těžká nejvíc tak sto padesát až sto šedesát tun. Západní vichr ji zahnal v noci na písčinu prostoupenou úskalími, o které mohl snadno ztroskotat. Nezdálo se však, že by se poškodila. Nachýlena na levý bok, se zarývala přídí šikmo do písku, kdežto zadní strana byla obrácena k moři a vyvýšena.

Tímto nachýlením šlo snadno přehlédnout celou palubu od předního stěžně až k zadnímu kotci. Stěžňoví, přední stožár, stožár hlavní, čelní stěžen s ráhnovím a polovytaženými plachtami byly neporušeny. Svinuta byla jen plachta na předním stěžni, chocholíková plachta a plachta na vrcholu stožáru.

Předešlý večer, když se škuner objevil na širém moři před mysem sv. Bartolomea, zápasil s prudkým severovýchodním větrem a držel se po větru, plachetní krk k zádi na pravé straně lodi, usiloval se dostal do le Maireovy úžiny. Ale právě ve chvíli, kdy po přibývající tmu zmizela Kongreovi a jeho kumpánům z očí, začal ochabovat a zeslábl brzo tak, že loď mohla sotva z místa.

Hnána proudem ke břehu, se dostala patrně tak blízko k úskalí, že když se v noci vítr s náhlostí v těchto vodách obvyklou změnil, nebylo pro ni už možné, se probít na širé moře. Na ráhnech a plachtách bylo ještě patrné, že lodní mužstvo zkusilo vše, aby větru uniklo. Ale všechno úsilí bylo marné, neboť jak již víme, ráno byla loď uváznutá na písčině.

O kapitánovi a mužstvu se daly pronést jen domněnky. Viděli, že jsou hnáni větrem a mořem k nebezpečnému břehu, kde se to hemžilo skalisky, a obávali se, aby nebyli vrženi na útes a nezahynuli do posledního muže, spustili nejspíš na moře člun, v němž se chtěli zachránit. To byl však osudný omyl. Kdyby zůstali na lodi, i kapitán i mužstvo by vyvázli se zdravou kůží. Takto však nepochybně do jednoho zahynuli, neboť asi dvě míle od břehu se houpal na vlnách převrácený člun a hnán větrem, plul do Franklinovy zátoky.

Dostat se ke škuneru nyní za odlivu, nebylo spojeno s obtíží. …