Patnáctiletý kapitán

VI. KAPITOLA
Potápěcí zvon

Na toto nenadálé sdělení nedovedl Dick Sand odpovědět!

Ostatně paní Weldonová se už opět uchýlila na své místo k malému Jackovi. Nechtěla patrně nic více říci. Ostatně mladý lodní kapitán by neměl odvahu, aby jí bránil dále mluvit.

Paní Weldonová tedy věděla, kde se nacházela. Různé příhody na cestě jí objasnily celý stav věcí a snad to zavinilo slovo: "Afrika!...", které naneštěstí večer pronesl bratranec Benedikt.

"Paní Weldonová ví všechno," opakoval si Dick Sand. "Nuže, snad je to lepší, že se tak stalo! Srdnatá paní není malomyslná. A já si rovněž nezoufám!" Dick Sand nyní toužil po tom, aby už bylo ráno, a aby mohl okolí osady termitů prozkoumat. Bylo zapotřebí najít řeku ústící do Atlantického oceánu, aby malá četa byla dopravena na pobřeží, a on měl cosi jako předtuchu, že tato řeka nemůže být daleko. Především šlo o to, aby se vyhnuli setkání s domorodci, kteří snad pod vedením Harrise a Negora je už pronásledovali.

Ale pořád se ještě nechtělo rozednívat. Žádný pruh světla nevnikal dolním otvorem do vnitřku kuželu. Dunění hromu, které pro tloušťku stěn se jen hluše ozývalo, svědčilo o tom, že bouře se dosud neuklidnila. Když položil ucho na stěnu, slyšel Dick Sand, že déšť pořád ještě v přívalech se hrne na úpatí mraveniště a protože těžké krůpěje nepadaly už na tvrdou zem, musel z toho soudit, že celá rovina je zaplavena.

Bylo asi kolem jedenácté hodiny. Dick Sand náhle pocítil, že následkem zmalátnělosti se ho zmocňuje spánek. Ale než se mu poddal, napadlo jej, že by otvor do kuželu změknutím nasypané jílovité půdy se mohl ucpat. Tím by ale čerstvý vzduch nemohl vnikat dovnitř a vydychováním deseti osob by mohl být vzduch kyselinou uhličitou zkažen.

Dick Sand se tedy spustil z dolního oddělení na půdu kuželu, vyvýšenou nasypáním hlíny.

Půda byla ještě úplně suchá a otvor volný. Vzduch vnikal zvenčí do vnitřku kuželu a s ním zároveň slabý odlesk blesků, které tato zátopa deště nemohla uhasit.

Dick Sand viděl, že vše je v dobrém stavu. Bezprostředně, jak se zdálo, nehrozilo žádné nebezpečí těmto lidským termitům, kteří nahradili osadu neuropter. Mladý lodní kapitán pomýšlel tedy na to, aby se zotavil spánkem trvajícím několik hodin, který jej už neodolatelně přemáhal.

Z až přehnané obezřelosti položil se Dick Sand na vyvýšeninu půdy uvnitř kuželu u samého úzkého otvoru. Tímto způsobem se nemohlo venku nic stát, aby to jako první nezpozoroval. Svítání jej muselo probudit a pak se chtěl vydat na prozkoumání roviny.

Dick Sand se tedy položil, opíraje hlavu o stěnu a maje pod rukou pušku, a ihned usnul.

Jak dlouho spal, nemohl říci, když najednou pocitem chladna se probudil.

Když se probudil, poznal k nemalému zděšení, že voda vniká do mraveniště, a to tak rychle, že za několik vteřin dosáhne oddělení, která zaujímali Tom a Herkules.

Dick Sand je probudil a rychle jim oznámil tuto novou nehodu.

Neodkladně byla rozžehnuta svítilna, kterou byl osvětlen kužel.

Voda zatím vnikla na pět stop do kuželu a pak už nevzrůstala.

"Co se děje, Dicku?" ptala se paní Weldonová.

"Nic důležitého," odvětil mladý lodní kapitán. "Vnitřní část kuželu je pod vodou. Nepochybně za bouře nějaká sousední řeka vystoupila z břehů."

"Dobrá," řekl Herkules, "to by dokazovalo, že řeka je nablízku."

"Zajisté," potvrzoval Dick Sand, "a donese nás na pobřeží. Upokojte se, paní Weldonová, voda nemůže ani vás, ani malého Jacka, ani Nan nebo pana Benedikta dosáhnout!"

Paní Weldonová neodpovídala. Co se týče jejího bratrance, spal jako skutečný termit.

Zatím černoši, kteří byli nachýlení nad vodou, kterou svítilna osvětlovala, očekávali, až Dick Sand, který měřil výši záplavy, jim řekne, co je potřeba dělat.

Dick Sand ale mlčel, když rychle složil potraviny a zbraň do vyšších oddělení, aby je zachránil před zátopou.

"Voda asi vnikla otvorem?" zeptal se Tom.

"Ano," odtušil Dick Sand, "a nyní překáží tomu, aby se vzduch zde osvěžoval."

"Neměli bychom nad vodní hladinou prorazit otvor ve stěně?" ptal se starý černoch.

Ale nemohla zátopa mraveniště vyvrátit ze základů a překlopit, což by bylo svrchovaným nebezpečím pro ty, kteří v něm byli uzavřeni?

Ne, mraveniště se nedá vyvrátit, stejně jako budky bobrů, tak pevně souvisí se svými základy.

Nejstrašnější možností tedy bylo, že by bouře potrvala a že by následkem toho povodeň vzrůstala. Třicet stop vody na rovině by úplně pokrylo kužel, měřící osmnáct stop, a sráželo by vzduch uvnitř tlakem jedné atmosféry.

Přemýšleje o tom, obával se Dick Sand ne bezdůvodně, že tato záplava může nabýt velikých rozměrů. Podle všeho nepocházela pouze z mračen, která se valila nad rovinou. Bylo pravděpodobné, že nějaká řeka v okolí, která se při bouři rozvodnila, potrhala své břehy a rozlila se po rovině, která byla nižší než břehy této řeky. A nikdo nemohl říci, jestli už není mraveniště úplně pod vodou a že by se už ani nemohli dostat ven vrcholem kuželu, který by prorazit nebylo příliš obtížné!

Dick Sand nesmírně znepokojený, ptal se sám sebe, co by měl podniknout. Měl čekat, nebo urychlit rozřešení tohoto stavu?

Byla nyní asi třetí hodina po půlnoci. Všichni stáli nepohnutě, tiše a naslouchali. Zvenčí vnikal otvorem zacpaným vodou jen velice slabě hukot bouře. Ale to postačilo, aby věděli, že zápas živlů dosud nepřestal.

V tom okamžiku zpozoroval starý Tom, že vodní hladina znenáhla zase stoupá.

"Ano," odvětil Dick Sand, "jestli stoupá, ačkoliv vzduch nemůže odtud unikat ven, je to důkazem, že povodeň vzrůstá a vzduch pořád více stlačuje."

"Až dosud to není mnoho," prohodil Tom.

"Máte pravdu," odvětil Dick Sand, "ale v jaké výši se zastaví toto stoupání vody?" "Pane Dicku," ptal se Bat, "chcete, abych vylezl z mraveniště? Ponořím se a pokusím se, abych se otvorem dostal ven..."

"Lepší by bylo, kdybych já sám učinil tento pokus," odvětil Dick Sand.

"Ne, ne, pane Dicku," odporoval starý Tom. "Nechte jít mého syna a spolehněte se na jeho obratnost. V případě, že by se nemohl vrátit, je vaší přítomnosti zde tím více zap…