Velký Gatsby

Kapitola VI

Asi tou dobou přijel jednou ráno ke Gatsbyho domu ctižádostivý mladý reportér z New Yorku a zeptal se ho, jestli mu Gatsby může něco říct.

„O čem něco říct?“ zeptal se Gatsby zdvořile.

„No, učinit nějaké prohlášení.“

Po pěti zmatených minutách se ukázalo, že ten člověk uslyšel Gatsbyho jméno někde v redakci ve spojení s něčím, co buďto nechtěl prozradit, nebo čemu úplně nerozuměl. Měl volný den, a jat chvályhodnou iniciativou, vydal se spěšně na cestu, aby si to ověřil. Zkusil to jen tak nazdařbůh, a přece byl jeho reportérský instinkt správný. Gatsbyho proslulost, šířená stovkami lidí, kteří přijímali jeho pohostinství a stali se tak autoritami na jeho minulost, vzrůstala celé léto, až se stala obecně známou novinkou. Opřádaly ho tehdejší legendy jako pověst o „podzemním potrubí do Kanady“ a vytrvale se udržovala historka, že vůbec nebydlí v domě, ale v lodi, která vypadá jako dům a pohybuje se tajně sem a tam podél longislandského pobřeží. Proč tyto výmysly naplňovaly Jamese Gatze ze Severní Dakoty uspokojením, těžko říct.

James Gatz – to bylo jeho skutečné, nebo alespoň legální jméno. Změnil si ho v sedmnácti letech, a to právě v tom okamžiku, který se stal svědkem začátku jeho kariéry – když totiž spatřil, jak jachta Dana Codyho kotví nad nejzákeřnější mělčinou na jezeře Superior. Ten, kdo se to odpoledne potuloval po břehu v zeleném vlněném svetru a plátěných kalhotách, byl James Gatz, ale ten, který si vypůjčil loďku, dovesloval k Tuolomee a sdělil Codymu, že by ho mohl zastihnout vítr a rozbít ho za půl hodiny na kusy, byl už Jay Gatsby.

Myslím, že už tenkrát měl to jméno hezkou dobu v zásobě. Jeho rodiče byli nepodnikaví a neúspěšní sedláci a on je ve své fantazii vlastně nikdy za své rodiče nepřijal. Pravda je, že Jay Gatsby ze Západního Vejce na Long Islandu vzešel z platonické představy sebe sama. Byl to Syn boží – fráze, která, znamená-li něco, znamená právě to –, a musel se tedy zabývat záležitostmi svého Otce, službou nesmírné, vulgární a prodejné kráse. Proto si vymyslel právě takového Jaye Gatsbyho, jakého si asi může vymyslet sedmnáctiletý hoch, a tomuto pojetí zůstal věren až do konce.

Přes rok se potloukal podél jižního pobřeží jezera Superior a hledal mušle, lovil lososy nebo prováděl cokoliv jiného, co mu zajišťovalo potravu a nocleh. Jeho hnědé, otužilé tělo žilo přirozeně napolo divokou, napolo lenošnou prací intenzivních dnů. Ženy poznal záhy, a poněvadž ho zkazily, začal jimi opovrhovat; mladými pannami, protože byly nezkušené, a těmi druhými, protože byly hysterické ve věcech, které on ve svém nepřekonatelném egocentrismu považoval za samozřejmé.

Ale v srdci mu neustále zuřil bouřlivý svár. Nejgrotesknější a nejfantastičtější nápady ho v noci pronásledovaly na lůžku. Když hodiny tikaly na umyvadle a měsíc smáčel mokrým světlem jeho zmuchlané šaty na podlaze, rozpřádal se mu v hlavě celý obrovský svět. Noc co noc se klubko jeho fantazie rozmotávalo dál a dál, až se na některý živý výjev snesla …