Podivuhodné setkání v džungli

KAPITOLA V.
PRVNÍ DEN POCHODU

Bylo osm hodin, když John Cort, Max Huber, Khamis a černý chlapec zamířili k jihozápadu.

V jaké vzdálenosti narazí na řeku, podle níž chtějí dojít až k Ubangi? To nemohl nikdo z nich říci. A nestočí se vodní tok, táhnoucí se od pahorku k pralesu, k západu? Neteče podle okraje pralesa místo jeho středem? A nebude jeho koryto zataraseno překážkami, balvany nebo peřejemi, takže nebude splavné? To byla velká neznámá. A je džungle vůbec prostupná? Jestliže v tom zeleném bludišti stromů nejsou žádné stezky ani průchody, proražené v podrostu zvířaty, pak si budou muset pěší poutníci razit cestu železem a ohněm. Najde Khamis se svými společníky v končinách navštěvovaných čtvernožci vydupanou trávu, zpřetrhané liány a volnou cestu?

Llanga běžel jako hbitá fretka vpředu, ačkoli mu John Cort nařídil, aby se příliš nevzdaloval. I když ho však občas ztratili z očí, stále slyšeli jeho pronikavý hlas:

„Tudy! Tudy!“

Všichni tři za ním vždy zamířili a řídili se stopami, které za sebou zanechal.

Když se museli v tomto zeleném masivu orientovat, velmi jim pomáhal průvodcův instinkt. Slunce ostatně toho dne zářilo a mezerami v klenbě stromových korun mohli cestující určovat jeho polohu. V měsíci březnu kulminovalo v poledne téměř v zenitu, který na této zeměpisné šířce leží ve světovém rovníku.

Kmeny stromů však byly stále hustší, takže pod nimi vládlo pološero. Za zatažené oblohy tu musela být téměř tma. V noci bylo temno tak husté, že jakýkoli pochod byl nemožný. Je ovšem pravda, že Khamis měl v úmyslu odpočívat mezi soumrakem a svítáním pod nějakým mohutným stromem, který by je v případě deště chránil. Oheň hodlal rozdělávat jen na upečení masa zvířat, která zastřelí. Ač se v pralese s domorodci asi nesetkají – jejich stopy našli jen v táboře u okraje pralesa –, bude lepší neprozrazovat svou přítomnost září ohně. Ostatně k upečení masa jim stačilo jen několik žhavých větví v popelu. A zimy se v této roční době bát nemuseli. Karavana už při přecházení planiny velmi trpěla vedrem. Teplota vystupovala neobvykle vysoko. V obrovském pralese však před ní budou všichni spíš chráněni. A v noci, vyčerpaní denním vedrem, budou za suchého počasí spát pod širým nebem.

Nejvíc se museli bát právě dešťů, neboť v těchto krajích jsou všechna roční období deštivá.

Tato část pralesa, svažující se k břehům Ubangi, nebyla dosud bažinatá, jak tomu asi bude dál na jih. Pevná půda byla pokryta vysokou trávou, která, pokud nebyla zdupána nohama zvířat, ztěžovala a zpomalovala pochod.

„Škoda že do džungle nemohli vniknout naši sloni,“ poznamenal Max Huber. „Byli by zpřetrhali liány, zpřelámali křoviska a vydupali nám stezku…“

Khamis však středoafrické pralesy znal, protože jimi několikrát mezi Kongem a Kamerunem prošel. Je proto pochopitelné, že nebyl nikdy na rozpacích, měl-li určit různé druhy lesních rostlin, které v pralese rostly.

Ale ani bohatství rostlinné říše si nijak v růstu nepřekáží. Dokonce i povoz by tudy projel, nebýt na …