Matyáš Sandorf I.

KAPITOLA PÁTÁ
PŘED SOUDEM, PŘI NĚM A PO NĚM

Istrie, která byla připojena k Rakousku smlouvou z roku 1815, tvoří trojhranný poloostrov, který se prostírá od Terstského zálivu až ke Kvarnerskému. Na pobřeží jsou četné přístavy a nejdůležitější z nich je Pulje, který vláda přeměnila na přístav válečný.

Na západních březích Istrie sídlilo obyvatelstvo italské, kdežto na východě bylo již více živlu slovanského. Na pobřeží a ve vnitrozemí bylo jen několik málo význačných měst, jako Poreč, Rovinj a Pula. Žádné z těchto měst však nebylo hlavním městem kraje. Tímto názvem se honosilo město Pazin, ležící téměř ve středu poloostrova. A právě tam měli být dopraveni mužové zatčení v domě hraběte Ladislava Zathmara.

Před domem již čekal uzavřený vůz. Všichni čtyři museli do něho vstoupit a dva četníci usedli po jejich boku. Zajatcům nebylo po celou cestu dovoleno rozmlouvat, aby se snad nedohodli o výpovědi, dříve než budou předvedeni před soudce.

Četa dvanácti četníků na koních, které velel poručík, jela dílem před povozem, dílem vedle něho a za ním.

Sluha Borik nebyl ve voze. Byl odveden do terstského vězení a byla na něho uvalena samovazba.

Kam měli být zajatci dopraveni? Která pevnost mohla být bezpečnější než terstský hrad? Hraběti Zathmarovi a jeho přátelům záleželo velice na tom, aby se to dověděli, ale marně se namáhali.

Byla temná noc. Svítilny vozu osvětlovaly cestu až k prvé řadě jezdců jedoucích před povozem. Jeli rychle. Matyáš Sandorf, Štěpán Bathory a Ladislav Zathmar seděli bez hnutí a mlčky v povoze. Ani Sarkany se nepokusil přerušit ticho, buď aby proti zatčení protestoval, nebo se tázal, proč k němu došlo.

Když vůz opustil Terst, jel podél pobřeží. Hraběti Sandorfovi se zdálo, že je slyšet vzdálený hukot, který mohl způsobit jen mořský příboj. Na okamžik se do noci zableskla světla a hned uhasla. Byla to vesnička Muggia, kterou vůz projel, ale nezastavil v ní. Potom se Sandorfovi zdálo, že se vůz vzdaluje od pobřeží.

O jedenácté hodině zastavili, ale jen proto, aby vyměnili přípřež. Bylo to u jakési osamělé budovy, kde byli již připraveni náhradní koně. Nebyla to však poštovní stanice. Bylo zřejmé, že průvodci zatčených vědomě nechtěli měnit koně na poštovní stanici v Koperu.

Vůz vyrazil znovu tryskem

Pak se povoz zase hnul dále. Jel cestou vedoucí vinicemi, v nichž se pruty révy pjaly po kmenech a větvích moruší. Povoz se pohyboval pořád v rovině, takže koně mohli běžet cvalem. Temnota byla stále hlubší a neproniknutelnější, neboť obloha se zatáhla mraky, které přihnal teplý vítr, jemuž se zde říká sirocco. Chvílemi jim sice spouštěli okna u vozu, aby mohl dovnitř vnikat čerstvý vzduch, ale venku nebylo lze nic rozeznat. Hrabě Sandorf, Ladislav Zathmar a Štěpán Bathory bedlivě pozorovali vše, z čeho by mohli usoudit, kam je vezou, avšak marně. Úřadům šlo zjevně o to, aby soud nad spiklenci zasedal tajně a na místě, které mělo zůstat veřejnosti neznámo.

Asi ve dvě hodiny ráno vůz opět zastavil, ale zastávka trvala j…