Dva roky prázdnin

XXII. KAPITOLA

Briantova myšlenka – Radost malých – Postavení létacího draka – Přerušený pokus – Caty – Trosečníci Severnu – Doniphanovi a jeho přátelům hrozí nebezpečí – Briantova oddanost – Všichni opět spolu

Laskavý čtenář jistě nezapomněl, za jakých podmínek Doniphan, Webb, Cross a Wilcox opustili French Cavern. Po jejich odchodu se usídlil v malé osadě smutek. Toto odloučení působilo všem hluboký zármutek, neboť mohlo mít pro budoucnost neblahé následky. Ovšem Briant si nemohl nic vyčítat, a přesto byl tím mnohem víc dojat než ostatní, neboť kvůli němu se roztržka stala.

Marně se Gordon snažil dát mu útěchu slovy:

„Však oni přijdou, Briante, a to dříve, než si sami myslí! A kdyby byl Doniphan sebetvrdohlavější, okolnosti jsou silnější než on. Vsadil bych se, že než se dostaví špatné počasí, shledáme se s nimi ve French Cavern.“

Briant potřásl hlavou a nic neodpověděl. Ano, možná že okolnosti měly přinutit vzdálené k návratu. Avšak potom by to byly již jen nejzávažnější okolnosti.

„Před návratem špatného počasí!“ řekl vážně Gordon. Copak bylo mladým osadníkům určeno strávit ještě třetí zimu na Chairman Island? Neměli snad odnikud dostat žádnou pomoc? Nebo byly tyto končiny Tichého oceánu v létě tak málo navštěvovány obchodními loděmi? A nebude snad znamení balonu, zřízené na temeni Auckland Hill, konečně spatřeno?

Ovšem, tento balon, vznášející se pouze dvě stě stop nad střední polohou ostrova, mohl být viděn jen ve velice omezeném obvodu. Když se Briant marně pokoušel s Baxterem načrtnout plán nové lodi, která by se mohla udržet na oceánu, musel vymýšlet nějaký prostředek, jak by mohl nějaké znamení dostat do větší výšky. Častokrát o tom mluvil a jednoho dne sdělil Baxterovi, že se domnívá, že by k tomu cíli mohl nejlépe posloužit létací drak.

„Máme dost plátna i provazů,“ dodal, „a kdybychom sestrojili draka ve velkých rozměrech, vznesl by se do značné výšky – možná že i na tisíc stop.“

„Ovšem kromě dnů, kdy panuje bezvětří,“ podotkl Baxter.

„Takových dnů je velice málo,“ odpověděl Briant, „a za bezvětří můžeme vždy náš přístroj stáhnout k zemi. Avšak nehledě k této možnosti, kdybychom jej za konec šňůry přivázali k zemi, poletoval by podle změny větru a ani bychom se nemuseli starat o jeho směr.“

„Zkusme to,“ řekl Baxter.

„Kdyby tedy ten létací drak,“ pokračoval Briant, „byl za dne viděn na velikou vzdálenost, snad na šedesát mil, mohlo by se tak stát i v noci, kdybychom na jeho ocase nebo na hlavě připevnili lodní svítilnu.“

Briantova myšlenka byla skutečně pozoruhodná. Pokud se jednalo o její provedení, nečinila chlapcům žádné rozpaky, protože častokrát kdysi používali létacího draka na planinách Nového Zélandu.

Když byl Briantův záměr oznámen, způsobil všeobecnou radost. Zejména malí, Jenkins, Iverson, Dole a Costar, to brali ze zábavné stránky a již jásali při vzpomínce na létacího draka, který předčí všechny, jaké kdy viděli. Co to bude radosti, až budou moci táhnout za šňůru, zatímco drak se bude kolébavě vznášet vzduchem!

„Ale to mu připneme hodně dlouhý ocas!“ řekl jeden.

„A přiděláme mu dlouhé uši!“ přidal druhý.

„A nahoře bude na něm ohromný panák, jenž bude hýbat nohama!“

„A budeme mu posílat psaníčka!“

To bylo radosti! Děti v tom viděly ovšem jenom kratochvíli, zatímco myšlenka byla velice vážná, a chlapci mohli doufat, že povede ke šťastným výsledkům.

Již druhý den po odchodu nenapravitelného Doniphana a jeho tří kamarádů z French Cavern se dali Baxter a Briant do díla.

„Skutečně!“ zvolal Service. „To bude každý otvírat oči, až uvidí takového chlapíka! Škoda, veliká škoda, že moje Robinsony také nenapadlo vypustit létacího draka!“

„A bude draka vidět ze všech konců našeho ostrova?“ zeptal se Garnett.

„Nejen z našeho ostrova,“ poučoval Briant, „ale i z veliké dálky sousedních končin.“

„Uvidí ho také z Aucklandu?“ zvolal Dole.

„I co tě napadá, to ne!“ odpověděl Briant, směje se tomuto nápadu. „Ale až ho uvidí Doniphan a ostatní, snad je to povzbudí k návratu.“

Jak je patrné, hodný chlapec stále myslel na vzdálené a toužil jen, aby tato neblahá roztržka byla co nejrychleji ukončena.

Toho dne a ve dnech následujících se zabývali sestrojováním létacího draka, kterému chtěl Baxter dát podobu osmiúhelníku. Lehká a pevná kostra byla zhotovena z jakéhosi druhu rákosí, které rostlo v dostatečném množství na březích Family Lake. Rákosí bylo dost silné, takže mohlo vzdorovat dost silnému větru. Rákosovou kostru dal Briant potáhnout lehoučkými, pogumovanými plachtami, kterými byly kdysi potaženy vrchní světlíky škuneru. Plátno bylo tak husté, že vítr nemohl nijak proniknout jeho tkanivem. Za šňůru měl sloužit provaz nejméně dva tisíce stop dlouhý, velice pevně pletený, který by byl schopen vydržet i značné napětí.

Je samozřejmé, že tento přístroj měl být opatřen nádherným ocasem, určeným, aby udržoval rovnováhu, kdyby se skláněl podle větru. Byl zhotoven tak pevně, že mohl bez velikého nebezpečí vynést kteréhokoliv z chlapců do vzduchu. Avšak o to se nejednalo, záleželo na tom, aby byl dost pevný a vzdoroval i silným větrům, a dost objemný, aby se vznesl do takové výšky, a dost veliký, aby mohl být spatřen v obvodu padesáti až šedesáti mil.

Je zcela jasné, že neměli v úmyslu držet tohoto létacího draka v rukou. Za silnějšího větru by jím všichni mladí osadníci byli uneseni, a to rychleji, než by si mohli přát. Šňůra tedy měla být navinuta na hřídel ze škuneru. Tento malý, vodorovný hřídel byl dopraven do středu Sport Terrace a pevně zatlučen do země, aby vzdorovat tahu „vzdušného obra“, jak jej malí jednohlasně pojmenovali.

Když bylo celé dílo úspěšně skončeno dne 15. října večer, určil Briant na příští den odpoledne jeho vypuštění, ovšem za přítomnosti všech chlapců.

Avšak druhý den bylo naprosto nemožné provést tento pokus. Přihnala se bouře a drak by byl zcela jistě roztrhán na kusy, kdyby jej vypustili.

Byla to ta bouře, která přepadla Doniphana s jeho druhy v severní části ostrova a jež v té době rozbila šalupu, když ji vrhla i s amer…