Dva roky prázdnin

XIX. KAPITOLA

Stožár na znamení – Prudké mrazy – Plameňák – Pastva – Jacquesova obratnost – Neposlušnost Doniphana a Crosse – Mlha – Jacques v mlhách – Rány z děl od French Cavern – Černé body – Doniphanovo chování

Chlapci zvolili Brianta pro jeho úslužnou povahu, odvahu, kterou prokázal za všech příležitostí, kde se jednalo o blaho osady, i pro jeho neúnavnou obětavost, věnovanou všeobecnému zájmu. Od toho dne, kdy doslova převzal velení škuneru za jeho plavby z Nového Zélandu k Chairman Island, nikdy neustoupil před žádným nebezpečím ani námahou. Ačkoliv byl jiné národnosti, všichni ho milovali, velcí i malí – obzvláště ti malí, jimiž se neustále tak horlivě zaměstnával, a právě ti svorně hlasovali pro něho. Pouze Doniphan, Cross, Wilcox a Webb nechtěli uznat Briantovy vlastnosti. Dobře však věděli, že soudí nespravedlivě o zásluhách svého druha.

Jakkoliv Gordon předvídal, že tato volba jenom podpoří nesváry, jakkoliv bylo možné se obávat, že Doniphan a jeho přívrženci způsobí nějakou nemilou roztržku, neváhal Briantovi blahopřát. Měl jednak velmi mírnou povahu, aby neuznal uskutečněnou volbu, jednak byl rád, že se již nemusel zaměstnávat stálým vypočítáváním a správou potřeb ve French Cavern.

Od toho dne však bylo zjevné, že Doniphan a jeho tři přátelé byli rozhodnuti, že se nepodrobí tomuto stavu věcí, ačkoliv Briant přislíbil, že jim neposkytne žádnou příležitost, která by je donutila k výstřednostem.

Jacques s jakýmsi překvapením a obdivem hleděl na svého bratra, že volbu přijal.

„Chceš tedy…?“ řekl a ani nedokončil větu, kterou si Briant doplnil a odpověděl mu šeptem:

„Ano, chci, dokonce chci udělat ještě víc, než bylo dodnes, abych napravil tvou vinu.“

„Děkuji ti, bratře,“ odpověděl Jacques, „a nikdy a nikde mne nešetři!“

Příští den nastal opět ten všední pořádek, který dlouhé zimní dny činil tak jednotvárnými.

Dříve však, než by tuhé mrazy zamezily výpravu do zálivu Seagulla, předsevzal si Briant opatření, jehož vhodnost se brzy projevila.

Jak víme, byl na nejvyšším temeni Auckland Hill vztyčen návěstní stožár. Z vlajky, která vlála na stožáru, zbyly již jenom cáry, což způsobily větry z oceánu, jež zuřily po několik týdnů. Bylo tedy nutné vyměnit ji za nějaké vhodné znamení, které by sneslo i zimní bouřky. Na radu Brianta zhotovil Baxter jakýsi balon z pružného rákosí a sítin, které bujely na okraji močálu, a jenž snadno mohl vzdorovat, protože jím mohl vítr provívat. Když byla tato práce skončena, byla podniknuta poslední výprava k zálivu, a to dne 17. června, a vlajka Spojeného království nahrazena tímto novým znamením, jež bylo vidět v obvodu mnoha mil.

Zatím však nebyl daleko okamžik, kdy se Briant a jeho „poddaní“ museli uzavřít do French Cavern. Teplota klesala dost pomalu, ale neustále níž a níž, z čehož bylo patrné, že měly nastat trvalé a tuhé mrazy.

Briant dal vytáhnout jolu na břeh a uložit v koutě vysočiny. Tam byla přikryta hustou plachtou, aby následkem sucha nepopraskala. Potom Baxter a Wilcox nalíčili poblíž ohrady oka a vyházeli nové jámy na okraji Traps Woods. Nakonec rozvěsili vzdušné sítě podél levého břehu řeky Zealand, aby do jejich smyček nachytali pernatou zvěř, kterou prudké jižní větry zaháněly do nitra ostrova.

Mezitím Doniphan a dva nebo tři jeho přátelé podnikli na chůdách několik výletů do jižního močáloviště, odkud se nikdy nevraceli jako „sváteční střelci“ s prázdnou, i když z pušek vystřelili jen málo, neboť Briant šetřil střelivem zrovna tak jako Gordon.

V prvních dnech měsíce července se řeka začala potahovat ledem. Několik ker, které se vytvořily na Family Lake, plulo odtokem. Brzy se však kousek nad French Cavern nakupily a utvořily ledovou zácpu a zanedlouho se celá řeka pokryla ledovou pokrývkou. Za trvalých mrazů, které již dostoupily dvanácti stupňů pod nulou, se zajisté dalo očekávat, že již brzy zamrzne i jezero po celé šíři. Skutečně po prudkých vichřicích, které zamrznutí poněkud bránily, se vítr obrátil na jihozápad, obloha se vyjasnila a teplota klesla až na dvacet stupňů pod bod mrazu.

Řád, upravený pro zimní život, byl zachováván při stejných podmínkách jako v předchozím roce. Briant nad ním bděl, avšak nikdy se nedal svést ke zneužití své vážnosti. Všichni ho ochotně rádi poslouchali a zejména Gordon mu usnadňoval jeho úlohu, neboť dával nejlepší příklad poslušnosti. Doniphan a jeho přívrženci se nikdy neprovinili neposlušností. Vykonávali každodenní úkol, jenž obzvláště jim byl svěřen, totiž prohlížet jámy, oka, pasti a vzdušné sítě, vždy se drželi pohromadě, hovořili šeptem a nikdy se neúčastnili všeobecného rozhovoru, ani při jídle, ani za večerních zábav. Měli něco za lubem? Nikdo nevěděl. Zkrátka nezavdávali žádnou příčinu, aby musel Briant zakročit. Snažil se být nestranný ke všem a nejčastěji sám vzal na sebe nejtěžší a nejnesnadnější povinnosti, a také svého bratra nijak nešetřil, který co do horlivosti s ním zápasil o přednost. Gordon sám pozoroval, že povaha Jacquese se začala měnit, a Moko s radostí sledoval, že od příhody, jež se stala mezi ním a Briantem, byl chlapec sdílnější a zúčastňoval se i her se svými kamarády.

Během dlouhých hodin, po které je nutila zima setrvávat v hale, se zaměstnávali učením, a Jenkins, Iverson, Dole i Costar dělali znamenité pokroky. Velcí při jejich vyučování sami činili pokroky. Za dlouhých večerů byly hlasitě předčítány cestopisy, ovšem Service dával přednost četbě svých Robinsonů. Mnohokrát také Garnettova tahací harmonika zaznívala srdceryvnými zvuky, kterými nešťastný hudebník častoval své druhy s politováníhodnou tvrdošíjností. Ostatní zpívali sborem některé písně svého dětství. Po koncertu pak každý šel na své lůžko.

Briant zatím nepřestal pomýšlet na návrat na Nový Zéland. To mu nešlo z mysli. V tom byl pravým opakem Gordona, jenž myslel pouze na zřízení osady na Chairman Island. Briantovo velitelství se tedy vyznačovalo především stálou snahou najít prostředky, jejichž cílem bylo vrátit se do vlasti. Neustále mu tanul na mysli onen bělostný bod, který…