Cesta kolem Měsíce

Jules Verne

65 

Elektronická kniha: Jules Verne – Cesta kolem Měsíce (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: verne05 Kategorie:

Popis

Jules Verne: Cesta kolem Měsíce

Anotace

Jules Verne – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

Autour de la Lune

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Cesta kolem Měsíce“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA TŘINÁCTÁ.

NĚKTERÉ PODROBNOSTI PODÉL DRÁHY KOULE.

O půlnoci, když koule měla doraziti na měsíc, nacházela se, jak bylo již poznamenáno, daleko za středem měsíce a sice na sever za rovníkem a pohybovala se skoro rovnoběžně s 20. stupněm délky. Výška zůstávala pořád stejná okolo sta mil, a úplná průhlednost řiďounkého světového étheru usnadňovala již pouhému oku rozeznati na měsíci předměty, které jinak jen nejsilnějšími dalekohledy se země jsou viditelny.

Barbikan a Nikol, porovnávajíce neustále Maedlerovu mapu s povrchem měsíce, zaznamenávali pilně svá pozorování a zachovali svou klidnou rozvahu, kdežto Ardan v návalu překvapujících pohledů byl jako u vidění.

— Co to pod sebou vidíme? tázal se Ardan.

— Toť severní část moře čili roviny oblak, odpověděl Barbikan. Jsme příliš vzdáleni od ní, než abychom mohli poznati, jaká to hmota na jejím povrchu se rozkládá; avšak porovnáme-li ji s předměty nám známými, nedá se upříti, že činí dojem, jako rovina světlým, suchým pískem pokryta. Možná že je skutečně dnem bývalého moře, nyní však není nikde ani nejmenšího jezera nebo řeky viděti.

Shledalo se, že hranice toho moře nebyly na mapě zevrubné udány, Na krajích jeho zdvihaly se ohromné ohrazené kotliny kráterových hor, Ptolomaeus, Purbach, Arzachel, a u paty jich ležely roztroušeny nesčíslné velké balvany, jako svědkové bývalého ohromného soptění, jež kruhové propasti vytvořilo. Val velmi nestejný, silně porušený a nepravidelně kruhový objímá kotlinu Ptolomaea 20 mil širokou; na širokém hřbetu, který ji dělí od kotliny Albategnius, dosahuje až 2400 sáhů výšky, kdežto se na jiných stranách níží až na 600 sáhů.

Koule letěla rychle kolem této horské skupeniny a blížila se k severnímu kraji „moře oblačného“, kde velkolepá krásná hora se leskla, jejíž vrcholy metaly třpytivé světlo na všechny strany.

— Co to? ptal se Ardan.

— Toť hora Koperníkova, odpověděl Barbikan.

Kruhová hora tato stojí pod 9. stupněm severní šířky a 20. stupněm délky; nejvyšší vrchol její na západním valu dosahuje 2100 sáhů výšky nad vnitřní kotlinou, kteráž pod rovinou oblačného moře 1170 sáhů se níží. Ze země jest velmi dobře viděti, zvláště se ukazuje zřetelně hvězdářům mezi poslední čtvrtí a novým měsícem, když stíny její na západ se vrhají a dle nich výška hory vypočísti se dá.

Překrásná a velkolepá hora tato jest na severní polokouli měsíčné nejznamenitějším výjevem, jako hora Tycho na jižní polokouli. Vyzdvihuje se osamotnělá, jako nesmírný věnec horský se žhoucími vrcholy, nebo jako obrovská svítilna, a sice zrovna na hranici mezi mořem oblačným a oceánem bouřek, jež obě svými paprsky osvětluje. Pohled na dlouhé světlé pruhy její nemá nic sobě rovného; lesk jejich nabývaje v úplňku záře rozpuštěného stříbra, prostírá se přes sousední horské řetězy až do moře dešťů.

O jedné hodině ranní nacházela se koule, vznášejíc se v prostoru jako povětrný balón, zrovna nad vrcholy jejími.

Barbikan mohl odtud podobu a rozměry její velmi zevrubně proskoumati. Viděl, jak Koperník stojí v řadě ohromných kráterů, které tuto část měsíce vyznamenávají. Jako kruhové hory Kepler a Aristarch, které nad oceánem bouří panují a též paprskové světlé pruhy vysýlají, podobá se Koperník ze země žhoucímu bodu a byl proto druhdy považován za živou sopku. Ovšem není na něm teď ani stopy skutečného ohně, neb lesklá zář vrcholů jeho není nic než odražené světlo sluneční, tak jako na všech jiných horách měsíčných. Průměr hluboké kotliny horským valem obehnané obnáší 46000 sáhů, a zevnitřní mírné boky valu vstoupají vzhůru v soustředních ploských stupních, jako by se vrstvy vyvřelé hmoty na sebe byly usadily; jen od západu zdvihá se okolní půda v šířce asi 4 mil a v délce 22 mil až k valu, tak že výstup od té strany na vrchol valu musil by býti velmi snadný.

Průhledný éther připouštěl rozeznati na těch úbočích rozmetané úlomky skal a hromady balvanů, jichž velké množství též tarasy vnitřního příkrého sklonu pokrývalo.

Barbikan stopoval pozorné obrysy kruhového valu a jeho tarasů zevnějších a vnitřních, kteréžto poslední blíže hřebene pod úhlem 5060 stupňů k vnitřní kotlině padaly, a upozorňoval na zvláštnosť kráterových kotlin, které z největšího dílu hluboko pod všeobecným povrchem měsíce se nacházejí, čímž se krátery měsíčné od sopečných kráterů zemských ovšem podstatně rozeznávají.

— Já bych myslil, podotkl Nikol, že ta pravidelnost kruhových rovin a kotlin měsíčných hor, jakož i velká hloubka jejich spíše ukazuje na propadávání nežli na vyzdvihování; neboť možno si představiti, že tam, kde kruhové roviny a kotliny se nacházejí, povrch měsíce se propadl a že ne z jícnů, ale z okrouhlé skuliny ona hmota na povrch vystoupla, kteráž nyní skládá val kráterový.

— Myšlenka ta není špatná, odpověděl Barbikan, ale poněvadž ji nemůžeme k žádnému nám známému výjevu na zemi připojiti, nezbývá nic jiného, než se přiznati, že původ kruhových hor na určito vyskoumati nelze.

— Jaké to přepodivné paprsky vybíhají od Koperníka! zvolal Ardan, pozorovav po delší čas světlé pruhy kolem Koperníka.

V tomto okamžení stála koule kolmo nad kotlinou Koperníkovou. Ohražení její mělo podobu kruhu docela pravidelného a oba boky zevnější i vnitřní bylo možno dobře rozeznati. Dva soustřední kruhy, dvojitý to taras, dělily se od sebe; kolkolem hory rozkládala se šedá rovina, pohledu pustého, z níž porůznu vynikaly malé nerovnosti barvy žluté.

Na dně kotliny, jako na dně šperkovní skřinky třpytilo se několik vrcholů menších homolitých hor, podobných drahokamenům broušeným. Na sever snižovaly se boky valu k rozedlině, již se otvíral přístup k vnitřku kotliny a tudy bylo by možno dolů sestoupiti, anyť všechny ostatní boky a stěny byly příliš příkré, než aby se po nich kráčeti mohlo.

Koule ve svém letu uháněla mezi tím dále k okolním pláním. Barbikan zaznamenal si velký počet vrchů méně vynikajících, odtud viditelných, mezi nimi také malou kruhovou horu Gay-Lussac s kotlinou 11500 sáhů širokou. K jihu rozkládala se plén velmi rovná, beze všech vypuklin a…