Lodivod dunajský

KAPITOLA XI
V moci nepřítele

Poté, co se Karel Dragoš a jeho lidé dali na ústup, vítězové zůstali zprvu na bojišti, připraveni odrazit nový útok, zatímco vůz se vzdaloval směrem k Dunaji. Teprve když uplynul delší čas a bylo jisté, že policisté odtáhli nadobro, dala se tlupa zlosynů na rozkaz svého vůdce na pochod.

Brzy dorazili k řece, tekoucí necelých pět set metrů odtud. Vůz tam na ně čekal u lodi, jejíž temné obrysy bylo vidět pár metrů od břehu.

Nebylo to tak daleko a pracovníků bylo mnoho. Dvě pramice, které jezdily sem a tam, převezly za chvíli na palubu lodi náklad vozu. Vůz pak ihned odjel a zmizel v noční tmě, zatímco ti, kteří bojovali na mýtině, se rozptýlili po kraji, když předtím dostali svůj podíl z kořisti. Po spáchaném zločinu už nezbyla jiná stopa než hromada balíků, nakupená na palubě nákladní lodi, na kterou nastoupilo jen osm mužů.

Pověstná dunajská tlupa se ve skutečnosti skládala jen z těchto osmi mužů. Ostatní patřili k neurčitému počtu pomocníků podružného významu a tlupa z nich používala více nebo méně lidí podle toho, kde se rozhodla loupit. Vlastní loupeže se nikdy nezúčastnili a jejich úloha, omezená na funkci nosičů, hlídek nebo tělesných strážců, začínala teprve v okamžiku, kdy šlo o to, dopravit získanou kořist k řece.

Byla to jedna z nejdůmyslnějších organizací. Tlupa měla takto po celém toku Dunaje k dispozici nesčetné pomocníky, z nichž jen málokteří si uvědomovali, při jakých podnicích vlastně pomáhají. Pocházeli z nejméně vzdělaných vrstev, byli to většinou opravdoví tupci, domnívali se, že se účastní obyčejného pašeráctví, a nesnažili se dovědět se o tom víc. Nikdy jim nenapadlo hledat sebemenší spojitost mezi velitelem výprav, kterých se účastnili, a mezi pověstným Ladkem, jenž před nimi skrýval své jméno, ale kupodivu si, jak se zdálo, liboval v tom, že na místě svého zločinu zanechal nějakou stopu, svědčící o jeho totožnosti.

Jejich lhostejnost se nezdá tak překvapující, uvážíme-li, že zločiny, páchané podél celého toku Dunaje, byly rozsety po nesmírné rozloze. To znamená, že všeobecné vzrušení se v době mezi jedním a druhým zločinem stačilo vždycky uklidnit. Ladkovo jméno si získalo smutnou pověst hlavně na policejních úřadech, kde se soustřeďovaly všechny stížnosti z pobřežních krajů. Měšťácká třída ve městech mu věnovala zase zvláštní zájem zásluhou křiklavých titulků v novinách. Avšak pro lid a zejména pro vesnické obyvatelstvo to byl jen zločinec jako každý jiný, který spáchá zločin a kterého pak už nikdo neuvidí.

Naproti tomu osm mužů, kteří zůstali na palubě nákladní lodi, se navzájem znalo a tvořili skutečnou tlupu. Se svou lodí pluli neustále proti proudu nebo po proudu Dunaje. Když se naskytla příležitost k nějaké výnosné akci, zůstali na místě, naverbovali v okolí pomocníky a pak, jakmile byla kořist bezpečně uložena v plovoucí skrýši, zase odpluli vyhledat novou příležitost.

Když byla nákladní loď plná, zajeli až na Černé moře, kam ve stanovený den připlul parník, který byl v&n…