Cesta kolem světa za 80 dní

Kapitola třináctá
v níž Proklouz znovu dokáže, že odvážnému štěstí přeje

Záměr to byl smělý, hrozící množstvím nesnází, a dokonce snad i neproveditelný. Mr. Fogg dával v sázku život nebo při nejmenším svobodu, a tím i zdar svých plánů, nezaváhal však. Nadto našel v siru Francisi Cromartym odhodlaného pomocníka.

Co se týká Proklouze, byl připraven a čekal jen na rozkazy. Pánův nápad ho nadchl. Vycítil pod ledovým obalem srdce, duši. Začínal mít Philease Fogga rád.

Zbýval průvodce. Na čí stranu se v této věci přikloní? Nebude zaujat pro hindy? Kdyby odmítl svou pomoc, bylo by třeba zajistit si aspoň jeho neutralitu.

Sir Francis Cromarty se ho na to zeptal rovnou.

"Pane generále," odpověděl mu průvodce, "jsem Párs a toto je párská žena. Poroučejte tedy."

"Správně," řekl na to Mr. Fogg.

"Ale přece jen mějte na paměti," ozval se znovu Párs, "že nám hrozí nejen ztráta života, ale i strašlivé mučeni, budeme-li dopadeni. S tím tedy počítejte."

"Počítáme," odpověděl Mr. Fogg. "Myslím, že musíme vyčkat noci, než začneme jednat, ne?"

"Myslím si to také," řekl průvodce.

Statečný hind jim pověděl některé podrobnosti, týkající se oběti.

Byla to Indka proslavená svou krásou, z párského kmene, dcera bohatého bombajského obchodníka. V Bombaji se jí dostalo úplného anglického vzdělání a podle jejich způsobů a vzdělanosti by byl každý soudil, že je to Evropanka. Jmenovala se Auda.

Jako sirotka ji proti její vůli provdali za starého rádžu z Bundélkhandu. Za tři měsíce poté ovdověla. Protože věděla, jaký osud ji čeká, uprchla, vzápětí však byla dopadena a rádžovi příbuzní, kteří měli zájem na její smrti, vydali ji této popravě, před níž, jak se zdálo, nebylo pro ni úniku.

Toto vyprávění mohlo jen utvrdit pana Fogga a jeho společníky v jejich šlechetném rozhodnutí Bylo rozhodnuto, že průvodce zavede slona k pagodě v Piládží a že se k ní přiblíží co nejvíc.

Po půl hodině zastavili v houštině, na pět set kroků od pagody, kterou nebylo vidět. Výkřiky fanatiků se však daly zřetelně rozeznat.

Hovořili nyní o způsobu, jak se dostat k oběti. Průvodce znal pagodu v Piládží, v níž podle jeho tvrzení byla mladá žena uvězněna. Dá se do ní vniknout některým vchodem, až celá tlupa bude pohřížena v opilý spánek, nebo bude nutno probourat zeď? To se dalo rozhodnout teprve v daném okamžiku na místě samém. Nebylo však nejmenší pochybnosti o tom, že únos musí být proveden ještě téže noci, a nikoli až za svítání, kdy bude oběť vedena na hranici. V té chvíli už ji žádný lidský zásah nezachrání.

Mr. Fogg a jeho společnici čekali, až nastane noc. Jakmile se k šesté hodině večerní setmělo, rozhodli se propátrat okolí pagody. Poslední výkřiky fakírů umlkaly. Indové byli asi podle svého zvyku zmoženi těžkou opilostí z "hangu", tekutého opia smíšeného s odvarem z konopí. Snad bude možné proklouznout mezi nimi až k chrámu.

Párs, následován panem Foggem, sirem Francisem Cromartym a Proklouzem, postupoval nehlučně mezi stromy. Po deseti minutách plížení pod větvemi dospěli k břehu říčky a ve svitu železných svícnů, na jejichž hrotech hořela pryskyřice, spatřili hromadu nakupených polen. Byla to hranice ze vzácného santálového dříví, nasáklá již vonným olejem. Na ní spočívalo nabalzamované tělo rádži, které mělo být upáleno zároveň s jeho vdovou. Na sto kroků od hranice se tyčila pagoda, jejíž minarety prorážely v šeru nad koruny stromů.

"Pojďte," řekl tiše průvodce.

A následován svými společníky, začal se dvojnásob opatrně plížit vysokým býlím.

Ticho bylo rušeno už jen šuměním větru ve větvích.

Brzy se průvodce zastavil na okraji mýtiny. Ozařovalo ji několik pochodní. Půda byla poseta skupinami spáčů, přemožených opilstvím. Vypadalo to jako bojiště plné mrtvol. Muži, ženy, děti, všechno v jediné směsici. Několik opilců tu a tam ještě chroptělo.

V pozadí se mezi hustým stromovím zvedal jako v mlhách piladžský chrám. K velkému průvodcovu zklamání však rádžova stráž bděla v mihotavém svitu pochodní a přecházela sem a tam s tasenými meči. Dalo se předpokládat, že kněží uvnitř rovněž bdí.

Párs dále nešel. Poznal, že je nemožné vynutit si přístup do chrámu násilím, a vedl své společníky zpět.

Phileas Fogg a sir Francis Cromarty pochopili stejně jako on, že z této strany se nelze o nic pokoušet.

Zastavili se a tiše spolu hovořili.

"Počkejme ještě," řekl brigádní generál, "je teprve osm hodin.

Možná že stráže také zdolá spánek."

"Opravdu, to je možné," odpověděl Párs.

Phileas Fogg a jeho společníci tedy ulehli u kmene stromu a čekali.

Jak pomalu se jim vlekl čas! Průvodce je chvílemi opouštěl a chodil zkoumat okraj lesa. Rádžovy stráže stále bděly ve světle pochodní a okny pagody prorážel mdlý přísvit.

Čekali tak do půlnoci. Situace se nezměnila. Tam na druhé straně byli stále stejně bdělí. Bylo zřejmé, že s usnutím strážců se nedá počítat. Podle všeho zůstali ušetřeni opilosti z "hangu". Bylo tedy nutno jednat jinak a vniknout do pagody otvorem proraženým ve zdi. Zbývalo zjistit, zda kněží bdí u své oběti stejně svědomitě jako strážci u chrámových dveří.

Po poslední rozpravě průvodce prohlásil, že je hotov vyrazit. Mr. Fogg, sir Francis Cromarty a Proklouz ho následovali. Šli značnou oklikou, aby se dostali k zadní stěně pagody.

Okolo půl jedné dospěli k úpatí zdi, aniž se s kým setkali. Z této strany nebyla pagoda střežena, zato však zde nebylo vůbec žádné okno ani dveře.

Noc byla tmavá. Měsíc v poslední čtvrti se sotva zvedl nad obzor, stíněn temnými mraky. Pod vysokými stromy byla tma ještě hustší.

Nestačilo však dostat se ke zdi, bylo ještě třeba prorazit v ní otvor. Phileas Fogg a jeho společníci k tomu neměli jiný nástroj než své kapesní nože. K velkému štěstí byly zdi chrámu zbudovány ze směsi cihel a dříví, která se dala snadno probourat. Jakmile byla odstraněna první cihla,…