Cesta kolem světa za 80 dní

Kapitola třicátá druhá
v níž se Phileas Fogg pustí v přímý boj s nešťastnou náhodou

Zdálo se, že Čína s sebou odvezla poslední naděje Philease Fogga. Vskutku, žádný jiný parník z těch, které obstarávají dopravu mezi Amerikou a Evropou, ani parníky společnosti Transatlantiques francais, ani plavidla White Star Line, ani parolodi Compagnie Imman nebo Hamburské paroplavby, ani žádné jiné nemohly posloužit gentlemanovým záměrům.

Perelra, patřící Francouzské zaoceánské společnosti, jejíž obdivuhodné lodi se vyrovnají co do rychlosti lodím všech ostatních linek a co do pohodlí je všechny bez výjimky předčí, měla vyplout teprve za dva dni, 14. prosince. A kromě toho, stejně jako lodi Hamburské. paroplavby, neplula přímo do Liverpoolu ani do Londýna, nýbrž do Le Havru a nadbytečná cesta z Le Havru do Southamptonu by byla Philease Fogga zdržela a zmařila jeho poslední úsilí.

Co se týče lodí společnosti Imman, z nichž jedna, Město Paříž, měla vyplout příští den, nebylo na ně ani pomyšlení. Tato plavidla jsou zvlášť uzpůsobena pro dopravu vystěhovalců, mají slabé stroje, plují jak pod plachtami, tak na páru a jejich rychlost je prostřední. Potřebovaly k plavbě z New Yorku do Anglie více času, než kolik panu Foggovi zbývalo, měl-li svou sázku vyhrát.

To všechno si náš gentleman jasně uvědomil, když se poradil se svým Bradshawem, který mu oznamoval každý pohyb zaoceánských lodí den ode dne.

Proklouz byl zničen. Zmeškat parník o pětačtyřicet minut, to pro něho bylo vražedné pomyšlení. Byla to jeho vina, neboť místo aby svému pánu pomáhal, nepřestával mu klást do cesty překážky. A když si v duchu představil všechny příhody na cestě, když si spočítal částky, znamenající čistou ztrátu a vynaložené jedině v jeho zájmu, když si pomyslel, že ona obrovská sázka, připočtou-li se k ní ještě značné náklady této cesty, která se stala marnou, přivádí pana Fogga úplně na mizinu, zahrnul se nadávkami.

Přitom Mr. Fogg nepronesl jediné slovo výčitky, a odcházeje od přístaviště zaoceánských parníků, řekl jen:

"Zítra uvidíme. Pojďte."

Mr. Fogg, paní Auda, Fix a Proklouz se přeplavili přes řeku Hudson

přívozemjersey City Ferry Boat a usedli do drožky, kteráje zavezla do Svatomikulášského hotelu na Broadwayi. Byly jim přiděleny pokoje a nastala noc, krátká pro Philease Fogga, který spal dokonale zdravým spánkem, avšak velmi dlouhá pro paní Audu a její společníky, jimž vzrušení nedopřávalo klidu.

Příští den bylo dvanáctého prosince. Od sedmi hodin ráno dvanáctého do osmi hodin čtyřiceti pěti minut večer dne jedenadvacátého prosince zbývalo devět dní, třináct hodin a čtyřicet pět minut. Kdyby tedy byl Phileas Fogg vyplul minulého dne na palubě Číny, jedné z nejrychlejších lodí Cunardovy společnosti, byl by se dostal do Liverpoolu a pak do Londýna ve lhůtě, v níž si tam přál být.

Mr. Fogg odešel z hotelu sám, když předtím přikázal sluhovi, aby na něho čekal a aby paní Audu upozornil, že má být neustále připravena k odjezdu.

Mr. Fogg se odebral na břeh řeky Hudsonu a z lodí upoutaných u břehu nebo zakotvených v proudu si vybíral pečlivě ty, které byly připraveny k vyplutí. Na několika lodích byla vztyčena vlajka ohlašující přípravy k odjezdu a tyto lodi hodlaly vyrazit na širé moře za ranního přílivu, neboť v rozlehlém a nádherném newyorském přístavu není dne, kdy by nevyplouvalo do všech končin světa alespoň sto lodi. Většinou to však byly plachetnice, které nemohly Phileasu Foggovi vyhovovat.

Zdálo se, že náš gentleman musí při svém posledním pokusu ztroskotat, když tu uviděl asi na sto sáhů před řadou lodí zakotvený obchodní parník štíhlých tvarů s lodním šroubem. Jeho komín, vypouštějící husté oblaky dýmu, ohlašoval, že se loď chystá k vyplutí.

Phileas Fogg přivolal člun, nastoupil do něho a po několika úderech vesel se octl u schůdků Henrietty, parníku se železným lodním trupem, jehož celá horní část byla ze dřeva.

Kapitán Henrietty byl na palubě. Phileas Fogg vystoupil na můstek a dal si kapitána zavolat. Kapitán se objevil v mžiku.

Byl to muž asi padesátiletý, jakýsi starý mořský vlk, bručoun, podle všeho nepříliš přívětivý. Měl velké oči barvy okysličené mědi, ryšavé vlasy a mohutnou šíji - na člověka z lepší společnosti rozhodně nevypadal.

"Kapitán?" otázal se Mr. Fogg.

"To jsem já."

"Já jsem Phileas Fogg, z Londýna."

"A já Andrew Speedy, z Cardiffu."

"Chystáte se vyplout?"

"Za hodinu."

"A máte namířeno do..."

"Do Bordeaux."

"A váš náklad?"

"Kamení v břiše. Nic pronajato. Jedu jen na přítěž."

"Máte nějaké cestující?"

"Cestující žádné. Cestující nikdy. To je náklad, který všude překáží a rozumuje."

"A pluje vaše loď dobře?"

"Mezi jedenácti a dvanácti uzly. Henriettu každý zná."

"Chcete mě zavézt do Liverpoolu, mne a ještě tři osoby?"

"Do Liverpoolu? Proč ne do Číny?"

"Říkám do Liverpoolu."

"Ne!"

"Ne?"

"Ne! Chci jet do Bordeaux a pojedu do Bordeaux."

"Za žádnou cenu?"

"Za žádnou cenu."

Kapitán hovořil tónem nepřipouštějícím žádné námitky. "Ale majitelé Henrietty...," začal znovu Phileas Fogg.

"Majitelé, to jsem já," odpověděl kapitán.

"Loď patří mně."

"Najmu ji od vás."

"Ne."

"Koupím ji od vás."

"Ne."

Phileas Fogg nehnul ani brvou. A přece byla situace vážná. V New Yorku tomu nebylo tak jako v Hongkongu, a kapitán Henrietty nebyl kapitán Tankadéry. Až dosud gentlemanovy peníze vždycky vítězily nad překážkami. Tentokrát peníze selhaly.

Přesto bylo nutno najít způsob, jak se přeplavit přes oceán - pokud by se přes něj neletělo balónem, což by bylo značně dobrodružné a což se ostatně ani nedalo uskutečnit. Zdálo se však, že Phileas Fogg přišel na nějaký nápad, neboť řekl kapitánovi:

"Nu, a chcete mě tedy zavézt do Bordeaux?"

"Ne, ani kdybyste mi zaplatil dvě stě dolarů!"

"Nabízím vám dva tisíce (10 000 fr.)."

"Za osobu?"

"Za osobu."

"A jste čtyři?"

"Čtyři."

Kapitán Speedy si začal škrábat čelo, jako by si chtěl vyrvat mozek z hlavy. Vydělat osm tisíc dolarů bez změny kursu plavby, to už opravdu stálo za to, aby nechal stranou svůj vyslovený odpor vůči všem cestujícím. Cestující po dvou tisících dolarů, to už vlastně nejsou ani cestující, to je drahocenné zboží.

"Vyjíždím v devět hodin," řekl prostě kapitán Speedy, "a budete-li se svými lidmi zde..."

"V devět hodin budeme na palubě!" odpověděl neméně prostě Mr. Fogg.

Bylo půl deváté. Vystoupit z Henrietty na břeh, nasednout do drožky, zajet do Svatomikulášského hotelu pro paní Audu, pro Proklouze i pro nerozlučného Fixe, jemuž laskavě nabídl, že ho přepraví přes oceán, - to vše náš gentleman provedl s klidem, který ho neopouštěl za žádných okolností.,

V okamžiku, kdy se Henrietta chystala k vyplutí, byli všichni čtyři - na palubě.

Když se Proklouz dověděl, co bude stát tato poslední plavba, řekl dlouze: "Ú!", probíhající všemi tóny sestupné chromatické stupnice.

Co se týká inspektora Fixe, říkal si, že Anglická banka rozhodně nevyvázne z této záležitosti beze škody. Vskutku, při návratu do Londýna - za předpokladu, že pan Fogg nenaháže ještě několik hrstí peněz do moře - bude ve vaku s bankovkami chybět něco přes sedm tisíc li ber (17 5 000 fr.)!