Robur Dobyvatel

KAPITOLA SEDMÁ,

v níž se strýc Prudent a Phil Evans nechtějí dát přesvědčit

Předseda Weldonova klubu byl překvapen, jeho společník oněměl. Ale ani jeden, ani druhý nechtěl dát najevo své docela přirozené zděšení.

Zato Frycollin nijak neskrýval svou hrůzu, když zjistil, že je unášen prostorem na tak strašném stroji.

Nad hlavami tří mužů se rychle otáčely svislé vrtule. Ač byla jejich rychlost úžasná, mohla být ještě ztrojnásobena, kdyby se chtěl Albatros dostat do větší výšky.

Obě hnací vrtule se otáčely celkem zvolna a dodávaly letounu rychlost jen dvaceti kilometrů za hodinu.

Když se cestující Albatrosu nahnuli přes zábradlí, spatřili pod sebou dlouhou a klikatou vodní stuhu, vinoucí se jako potůček hornatým krajem mezi jezery zalitými světlem šikmých slunečních paprsků.

Tento potůček byla největší řeka celého kraje. Na jejím levém břehu se táhl horský hřeben, ztrácející se v nedozírnu.

"Řeknete nám, kde jsme?" ptal se strýc Prudent hlasem vzteky rozechvělým.

"To vám nemusím říkat," odpověděl Robur.

"A řeknete nám, kam letíme?" dodal Phil Evans.

"Napříč prostorem."

"A jak dlouho to bude trvat?"

"Jak dlouho bude potřebí."

"Neděláte snad cestu kolem světa?" ptal se ironicky Phil Evans.

"Něco víc!" odpověděl Robur.

"A což když s tou cestou nebudeme souhlasit?" namítl strýc Prudent.

"Musíte s ní souhlasit."

To byl úvod ke vztahu, který měl vzniknout mezi pánem Albatrosu a jeho hosty, či spíše vězni. On je však chtěl nejdříve nechat vzpamatovat a obdivovat se jeho zázračnému stroji, který je unášel vzduchem. Snad čekal i poklony na adresu tvůrce letounu. Proto chvíli předstíral, že se prochází po palubě. Vězňové si mohli prohlédnout uspořádání strojů i zařízení letounu nebo věnovat pozornost krajině.

"Strýce Prudente," řekl Phil Evans, "nemýlím-li se, letíme nad střední částí Kanady. Řeka, která teče pod námi, je řeka sv. Vavřince. Město, které jsme právě přeletěli, je Quebec."

Bylo to opravdu ono staré město, jehož střechy z bílého plechu zářily v slunci jako reflektory. Albatros tedy doletěl až ke čtyřicáté šesté rovnoběžce severní šířky. Tím bylo vysvětleno i předčasné svítání a jeho neobvyklá délka.

"Ano," pokračoval Phil Evans, "odtud máme celkový pohled na město, na jeho pahorky s pevností, s oním Gibraltarem Severní Ameriky. Tamhle je anglický a francouzský chrám! Tamhle celnice s budovou ozdobenou anglickým praporem!"

Phil Evans ještě nedokončil, když se hlavní město Kanady už ztrácelo za obzorem. Letoun vletěl do pásma mráčků, které pohled na zem poznenáhla zakryly.

Když Robur viděl, že předseda i tajemník Weldonova klubu obrátili pozornost k vnějšímu zařízení Albatrosu, přistoupil k nim se slovy:

"Nuže, pánové, věříte už v možnost letu na letounu těžším než vzduch?"

Bylo nesnadné to popřít. Ale strýc Prudent a Phil Evans neodpověděli.

"Mlčíte?" pokračoval inženýr. "Snad vám brání v hovoru hlad... Jestliže jsem vás však unesl do vzduchu, nechci vás vůbec krmit tímto málo výživným plynem. Vaše první snídaně j…