Vynález zkázy

XIII
ŠTASTNOU CESTU!

Od 29. srpna do 10. září – Už uplynulo třináct dní a Ebba se ještě nevrátila. Neplula tedy přímo k americkému pobřeží? Či ji zdrželo nějaké pirátství na širém moři za Back Cupem? Ale přece jen si myslím, že Ker Karraje chtěl přivézt součástky strojů. Třeba je v továrnách ve Virgínii ještě neměli hotové?

Ostatně jak se mi zdá, inženýr Serkö není nijak netrpělivý. Chová se ke mně stále stejně, tváří se jako neviňátko, ale nedůvěřuji mu a oprávněně. Dělá, jako kdyby se staral o mé zdraví, radí mi, abych se odevzdal osudu. Říká mi Ali Baba a ujišťuje mě, že na celém zemském povrchu neexistuje kouzelnější místo než tato jeskyně jako z Tisíce a jedné noci; prý mě zde živí, šatí, mám prý zde byt s otopem i s osvětlením a nemusím za to platit ani daně, ani nic jiného – ba ani v Monaku se obyvatelé té šťastné země netěší ze života tak dokonale bezstarostného.

Při jeho ironickém povídání někdy cítím, jak mi stoupá krev do hlavy. Mám neodolatelnou chuť skočit na krk tomu nemilosrdnému posměváčkovi a jedním rázem ho zaškrtit. Pak by mé zabili… ale co na tom? Nebylo by lepší skončit takhle, než být odsouzen na léta a léta a živořit v hnusném prostředí na Back Cupu?

Dosud vždycky jsem se rozumně přemohl a nakonec jsem jen pokrčil rameny.

V prvních dnech po odjezdu Ebby jsem Thomase Rocha sotva zahlédl. Je stále uzavřen ve své laboratoři a věnuje se různým pracím. Jestliže zpracuje všechny chemikálie, které mu přivezli, pak bude moci vyhodit do vzduchu celý Back Cup i s Bermudami!

Stále pevně doufám, že nikdy neprozradí složení svého rozněcovače a že všechna námaha inženýra Serköa přimět ho k tomu, aby prodal své poslední tajemství, bude marná.

Nezklame mě tato má jediná naděje?

13. září – Dnes jsem vlastníma očima viděl ohromnou sílu výbušniny a zároveň jsem se přesvědčil o tom, jak se používá rozněcovače.

Ráno muži začali prorážet stěnu jeskyně na předem určeném místě, aby zřídili průchod ven na skalnaté pobřeží ostrůvku. Pod inženýrovým vedením zaútočili na dolejší část skály, která byla tvrdá jako žula. Nejdříve do ní bily špičáky vedené svalnatými pažemi. Kdyby se užilo jen špičáků, práce by byla dlouhá a svízelná, vždyť v těchto místech skály měly šířku dvacet až pětadvacet metrů, ale s Rochovým bleskometem to bude mnohem snadnější a kratší.

To, co jsem viděl, mne naplnilo úžasem. Pod ranou špičákem, na kterou se musilo vynaložit tolik síly, se skála sotva pohnula, kdežto třaskavinou se rozpadla s neuvěřitelnou lehkostí.

Ano, několik gramů výbušniny stačilo rozdrtit celou šířku skály na kousky, ba na úplně jemný prášek, který se mohl odfouknout jako pára. Ano, opakuji znovu, výbuch pěti až deseti gramů rozdrtil čtvereční metr skály s ostrým suchým třeskotem podobným výstřelu z děla střední velikosti. Zároveň nastaly prudké vzduchové otřesy.

Když užili výbušniny poprvé, třebaže jen v tak nepatrné dávce, několik námořníků, kteří stáli příliš blízko, bylo odhozeno stranou. Dva sice vstali, ale byli vážně zraněni a …