F.C. Ball

Mokrý a urousaný duben dštil s hůry básnické nadšení, a tato prská slétnuvši na zem na nejnižších místech tvořila loužičky páchnoucí po violkách a pohlaví. Redakce vlhly a Miroslava Sladká přetekla pramínkem, jenž se valil přes břehy jejího deníčku na luhy a háje netendenční poesie.

Libý a milostný hlas Hašlerův s novou silou duněl z trub gramofonů, svištěl nad hlavami dělníků a padal v důmyslné stroje kolovrátků, aby hnal tyto mlýny božské radosti.

Jaro se rozkročilo a z jeho pozastřené tváře line se vlahý ručej.

Již dosti dlouho hranatá a krystalická zima štvala národy divokou závějí! řval politik hotový ke vzpouře prvního jarního dne. Vedle něho Armáda spásy ronila dobrou hudbu a Zikmund Stránský mával plakátem opět lacinějším.

Touto jarní ulicí zbrocenou city jedenáct přátel hnalo míč na dopravního strážníka. Petrlák zdvihl levici, ukazuje na jižní stranu, a strážník je propustil s úsměvem, jenž se houpal na žerdích vojenského vousu.

Národní třídou na nábřeží a přes Palackého most hřměla statná jedenáctka, míč bystře se valil a žádná nehoda se nepostavila v cestu. Městské motorové vozy blýskají ulicemi rudou čarou pokryty prachem rozdrcených dálek. Bim-bam zní řidičova rolnička a zvukové vlny jako záře komety se plouhají za nejrychlejším dopravním prostředkem. Před výběrčí budkou prvý chroust toho jara lezl přes koleje elektrické dráhy právě tehdy, když vůz rychlé šestky se hnal ze smíchovské strany. Vozidlo letělo na něžného brouka a byl by zahynul dříve než „Národní politika“ oznámila v denních zprávách jeho zrození.

Avšak Bernard vztáhl hroznou a obří nohu proti divému vozu a ledva znatelně se usmívaje držel stroj na hrotě kopačky, dokud jarní chroustek nepřelezl.

Bernarde, řekl dojatý kněz, úsměv, který odul tvoje rty, způsobil, že se podobáš světci Františkovi, ale tvůj hnát já jako kyj!

Kdysi, odpověděl Bernard, býval jsem útlý. O té výtečné kořalky, jež vše napraví!

Tvrdý kapitán Bolom si utřel orosené oko a smečka se brala dále. Světlo nebes jarní a rusé prostupovalo Smíchov. Váleli to přes výmoly plné jarních vod, mezi starobylými vetchými domky, jež stará ušlechtilost stavěla pěkně šej-drem, mezi ohradami popsanými obrazy milosti, mimo slavný pivovar a nejútulnější nádraží vzhůru ke Zlíchovu. Minuli skálu Barrandovu a nápis vyleštěný dubnovou nedělí a zůstavili za sebou Malou i Velkou Chuchli, aniž se Petrlákovi přihodilo něco zlého. Teď ležela před nimi rovina, jíž průvody kvítí, zpěvných ptáků, slunce a automobilů dodávaly půvabu. Tam, kde romantická krása zhoustla ve skalisko, stojí dům nejbohatšího muže v zemi. Zdělán na skále a obklopen širými sady, byt krále překupníků podobá se nádoru dosti úhlednému. Tré mostů pne se přes umělé jezírko založené u paty skály a hbitý pater noster lítá nahoru a dolů.

Jedenáct přátel zastavilo se před touto budovou.

Hrome, řekl Ben, tato cukrářská architektura je sousto příliš sladké pro náš klub.

Hart, Petrlák a Uhel odvr…