Ze Země na Měsíc

XI. FLORIDA A TEXAS

Ještě jednu otázku však zbývalo rozhodnout: k pokusu bylo třeba vybrat příhodné místo. Podle doporučení cambridgeské hvězdárny měl výstřel mířit kolmo na rovinu obzoru, to jest k nadhlavníku, Měsíc však dostupuje zenitu jen v místech, která se rozkládají mezi nultým a dvacátým osmým stupněm zeměpisné šířky, jinými slovy jeho deklinace je pouhých osmadvacet stupňů jednalo se tedy o to, určit přesně bod zeměkoule, kde bude ohromná Kolumbiada ulita.

Dvacátého října přinesl Barbicane na valnou hromadu Gun-Clubu báječnou mapu Spojených států od Z. Belltroppa. Avšak J. T. Maston mu nedal čas ji rozvinout, požádalo slovo a s obvyklou prudkostí promluvil takto:

„Vážení kolegové, otázka, kterou dnes budeme projednávat, je vskutku celonárodní důležitosti a poskytne nám příležitost vykonat velký vlastenecký čin.“

Členové Gun-Clubu se na sebe podívali nechápajíce, kam řečník míří.

„Žádný z vás nemá v úmyslu handrkovat se o slávu své země, a může-li se Unie dovolávat nějakého práva, pak je to právo chovat ve svém klínu strašlivé dělo Gun-Clubu. Nuže za stávajících okolností…“

„Milý Mastone…“ řekl předseda.

„Dovolte, abych rozvinul svou myšlenku,“ pokračoval řečník. „Za stávajících okolností jsme nuceni vybrat místo v značné blízkosti rovníku, abychom měli pro pokus výhodné podmínky…“

„Kdybyste laskavě…“ řekl Barbicane.

„Žádám svobodnou výměnu názorů,“ odsekl prchlivý J. T. Maston, „a tvrdím, že území, s něhož bude vypálena naše slavná střela, musí patřit Spojeným státům.“

„Samozřejmě!“ odpověděli někteří členové.

„Nuže, jelikož naše území není dost rozlehlé, jelikož nám na jihu tvoří nepřekonatelnou překážku oceán, jelikož musíme jít hledat tuto osmadvacátou rovnoběžku mimo Spojené státy do země sousední, vzniká tím oprávněný casus belli a já žádám, abychom vyhlásili válku Mexiku!“

„Ale ne! Ale ne!“ ozývalo se ze všech stran.

„Ne!“ odtušil J. T. Maston. „Toť slovo, které slyším s údivem v této síni.“

„Ale poslyšte přece!“

„Nikdy! Nikdy!“ zvolal ohnivý řečník. „K té válce dojde dříve nebo později a já žádám, aby vypukla už dnes.“

„Mastone,“ řekl Barbicane a třeskl hlomozně svým zvonkem, „beru vám slovo.“

Maston chtěl odporovat, ale několika jeho druhům se ho podařilo uklidnit.

„Souhlasím,“ pravil Barbicane, „že pokus nemůže a nesmí být vykonán jinde než na půdě Spojených států, ale kdyby mě byl můj netrpělivý přítel nechal mluvit, kdyby se byl podíval na mapu, věděl by, že je zcela zbytečné vyhlašovat válku našim sousedům, neboť na některých místech se hranice Spojených států táhnou pod dvacátou osmou rovnoběžkou. Hleďte, máme k disposici celou jižní část Texasu a Floridy.“

Příhoda zůstala bez odezvy, ale J. T. Maston se nedal přesvědčit bez lítosti.

Tak bylo rozhodnuto, že Kolumbiada bude ulita na půdě Texasu nebo Floridy. Toto rozhodnutí mělo vzbudit mezi městy obou těchto států bezpříkladné soupeření.

Osmadvacátá rovnoběžka po svém vstupu na americké pobřeží probíhá floridským poloostrovem a dělí ho na dvě přibližně stejné části. Pak se vrhá do zálivu Mexického a přetíná oblouk vytvořený pobřežím Alabamy, Mississippi a Louisiany. Potom vstupuje do Texasu a řeže jeden jeho výběžek, prochází celým Mexikem, překračuje Sonoru, zasahuje starou Kalifornii a ztrácí se ve vodách Tichého oceánu.

Podmínkám zeměpisné šířky doporučeným cambridgeskou hvězdárnou odpovídaly tedy jen části Texasu a Floridy rozkládající se pod touto rovnoběžkou.

V jižní části Floridy se nevyskytují důležitá města. Kraj se pouze ježí pevnostmi, postavenými na obranu proti potulným Indiánům. Jediné město, Tampa, se mohlo dovolávat své příznivé polohy a předstoupit se svými nároky.

V Texasu naopak je větší počet důležitějších měst: Corpus Christi v nueceském hrabství a všechna města při řece Rio-Bravo, Laredo, Comalites, San Ignacio v hrabství webském, Roma, Rio-Grande-City v okresu starrském, Edinburgh v Hidalgu, Santa-Rita, el Panda a Brownsville v Cameronu, utvořily proti kandidatuře Floridy mohutný svaz.

Sotva rozhodnutí vešlo ve známost, přibyli do Baltimore nejkratší cestou texasští a floridští poslanci, od toho okamžiku byli předseda Barbicane a vlivní členové Gun-Clubu dnem i nocí obléháni zuřivými žádostmi. Jestliže se o čest být rodištěm Homérovým přelo sedm řeckých měst, pro jedno dělo se div nepopraly celé dva státy.

Bývalo tenkrát vídat tyto „líté bratry“, jak se procházejí po městských ulicích ve zbrani. Při každém setkání hrozilo, že dojde k střetnutí, které bude mít neblahé následky. Na štěstí obezřetnost a opatrnost předsedy Barbicana toto neštěstí zažehnaly.

Osobní projevy se vybíjely v novinách různých států. Tak se stalo, že New York Herald a Tribuna podporovaly Texas, kdežto – Times a American Review se postavily za floridské poslance. Členové Gun-Clubu už nevěděli, koho poslouchat.

Texas se pyšnil svými šestadvaceti hrabstvími, které jako by šikoval k boji, ale Florida odpovídala, že ve státě šestkrát menším zmůže dvanáct hrabství víc než šestadvacet.

Texas se holedbal svými tři sta t…