Ze Země na Měsíc

XXVII. ZATAŽENO

Když žhoucí gejsír vy tryskl k nebi do úžasné výše, osvětlil kyticí plamenů celou Floridu a ve značné části kraje se na nevypočitatelný okamžik uprostřed noci rozednilo. Na moři ve vzdálenosti sto mil byl spatřen nesmírný ohnivý chochol, a to jak s Mexického zálivu, tak s Atlantiku, a nejeden kapitán zaznamenal do lodního deníku zjevení ohromného meteoru.

Výbuch Kolumbiady byl provázen opravdovým zemětřesením. Florida pocítila otřes v samých základech. Prachové plyny, rozpínající se horkem, rozrazily vzduchové vrstvy s nepředstavitelnou prudkostí a tento umělý uragan, stokrát rychlejší než uragán za bouří, proletěl vzduchem jako smršť.

Ani jeden divák nezůstal stát, muži, ženy, děti, všichni leželi jako obilí po bouřce, vznikl nevysvětlitelný zmatek, velký počet osob byl vážně zraněn a J. T. Maston, který se neopatrně postavil příliš dopředu, byl vržen dvacet sáhů dozadu a proletěl nad hlavami svých spoluobčanů jako dělová koule. Tři sta tisíc osob přechodně ohluchlo a utrpělo lehký otřes mozku.

Vzduchová vlna nejprve porazila baráky, rozbila chatrče, vyrvala v okruhu dvaceti mil stromy z kořenů, odfoukla vlaky s tampské železnice, pak se vrhla jako lavina na město a zničila na sto domů, mezi nimi kostel Panny Marie a novou budovu bursy, kterou rozštěpila po celé délce. Některé bárky v přístavu na sebe narazily a potopily se a tucet lodí, zakotvených v rejdě, přetrhlo kotevní řetězy jako nitky a přirazilo ke břehu.

Ale okruh škod sahal ještě dále – až za hranice Spojených států. Účinek zpětného nárazu, zesílený západními větry, se projevil na Atlantiku více než tři sta mil od amerických břehů. Umělá bouře, neočekávaná bouře, kterou ani admirál Fitz-Roy nemohl předvídat, napadla lodi s neslýchanou prudkostí, četná plavidla, stržená do strašných vírů, dřív než se mohla na bouři připravit, ztroskotala s plnými plachtami, mezi jinými i Childe-Harold z Liverpoolu, kterážto politováníhodná nehoda se stala s anglické strany předmětem velmi ostrých rekriminací.

Konečně, abychom řekli vše, byť tento fakt nemá jiné záruky, než tvrzení několika domorodců, půl hodiny po odpálení projektilu obyvatele Gorey a Sierry-Leone zaslechli temný náraz, poslední záchvěv zvukových vln, které po přechodu Atlantiku dozněly na africkém pobřeží.

Ale musíme se vrátit na Floridu. Když přešel první zmatek a zranění, hluší, zkrátka celý dav, se probrali, vznesly se k nebesům nadšené výkřiky:

„Ať žije Ardan! Ať žije Barbicane! Ať žije Nicholl!“

Několik milionů lidí obracelo nos vzhůru, vyzbrojeni dalekohledy, teleskopy i kukátky zkoumali prostor a zapomněli kvůli projektilu na své pohmožděniny a rozčilení. Ale hledali jej marně. Už ho nemohli spatřit a nezbylo jim než vyčkávat zprávy z Long’s Peaku.

Ředitel cambridgeské hvězdárny (Pan J. Belfast. J. Verne.) byl již v Skalistých horách na svém místě, neboť pozorování bylo svěřeno jemu jakožto obratnému a vytrvalému astronomovi.

Ale brzy podrobil obecnou netrpělivost těžké zkoušce nepředvídaný, byť snadno předvídatelný jev, proti kterému se nedalo nic dělat.

Počasí, až dosud tak krásné, se náhle změnilo, ztemnělé nebe pokryly mraky.

Co jiného se mohlo stát po tom strašném zvíření atmosférických vrstev, kdy se do vzduchu rozptýlilo ohromné množství par, vzniklých při vznícení čtyř set tisíc liber pyroxylu? Veškerý přirozený běh věcí byl porušen. Není to nic tak zvláštního, vždyť v námořních bitvách byly často pozorovány náhlé atmosférické poruchy způsobené dělostřeleckými salvami.

Nazítří vyšlo slunce na oblohu, obtěžkanou černými mračny, která se spustila mezi nebem a zemí jako těžká a neproniknutelná opona, sahající na neštěstí až do oblasti Skalistých hor. Bylo to jako …