Matyáš Sandorf II.

DÍL PÁTÝ

KAPITOLA PRVNÍ
MATIFOUŮV STISK RUKY

Jak již víme, chtěl Matyáš Sandorf přede všemi členy své osady, kromě Petra, zůstat doktorem Antekirtem. Až do té chvíle, kdy dokoná své dílo, chtěl zachovat tajemství své osobnosti.

Když paní Bathoryová náhle pronesla jméno jeho dcery, vší silou se ovládl a neprozradil své pohnutí. Srdce se mu však na okamžik zastavilo a málem by byl klesl na prahu kaple jako zasažen bleskem.

Jeho dcera žila.

A milovala Petra, který ji také miloval.

A on, Matyáš Sandorf, učinil vše možné, aby zpřetrhal pásky, které poutaly oba milující k sobě! Tajemství, které mu vracelo Savu, nebylo by bývalo nikdy odhaleno, kdyby paní Bathoryová nebyla nabyla jako zázrakem opět rozumu.

Co se vlastně stalo před patnácti lety v artenackém zámku?

Teď bylo všechno objasněno. Jediná dědička polovice statků hraběte Matyáše Sandorfa, jejíž smrt nebyla nezvratně zjištěna, byla unesena a odevzdána do rukou Silase Toronthala. Stalo se to v době, kdy se bankéř ubytoval v Dubrovníku, a paní Toronthalová musila vydávat Savu za svou dceru.

Ten plán si vymyslil Sarkany a provedla ho jeho družka Namira.

Sarkany věděl, že Savě připadne velké jmění, jakmile dosáhne věku osmnácti let. Stane-li se jeho ženou, lehce dokáže, aby byla uznána za dědičku Matyáše Sandorfa. To mělo být korunou jeho hnusného díla. Měl se stát pánem druhé poloviny artenackých statků. A nebyl ten hnusný plán dosud vykonán? Asi nikoli, protože Sarkany by si byl pospíšil využít výhod ze sňatku.

Jak doktor Antekirt nyní litoval svého jednání! Vždyť vlastně on to vše částečně zavinil tím, že Petrovi odepřel pomoc a ponechal Sarkanymu volnou ruku, a konečně i tím, že paní Bathoryové nevrátil syna, kterého vyrval smrti.

Ke kolika neštěstím by nebylo došlo, kdyby byl Petr žil u matky ve chvíli, kdy paní Bathoryové došel list od manželky bankéřovy!

Kdyby byl Petr věděl, že Sava je dcera hraběte Matyáše Sandorfa, byl by ji jistě ochránil před Sarkanym i Silasem Toronthalem.

Teď šlo o to zjistit, kde Sava žije. Jistě je v moci Sarkanyho, ale na kterém místě? A jak mu ji vyrvat?

Za několik týdnů měla dcera Matyáše Sandorfa dovršit osmnáctý rok. Do té doby podle soudního rozsudku neměla pozbýt nároků na dědictví po svém otci. Tato podmínka jistě pobádala Sarkanyho, aby ji všemi způsoby donutil k sňatku.

Bylo třeba stůj co stůj najít Savu a vrátit ji otci. Jméno dcery, spojené se jménem její matky Reny, bylo dáno jachtě Savarena, tak jako jiné doktorově lodi bylo dáno jméno rovinjského rybáře.

Paní Bathoryová byla událostmi na hřbitově velmi vysílena, ale jinak byla úplně vyléčena. Seděla ve svém pokoji, když vstoupil doktor Antekirt a její syn Petr.

Marie pochopila, že je záhodno ponechat všechny tři o samotě, a vyšla z pokoje.

Doktor Antekirt přikročil ke vdově a řekl:

„Paní Bathoryová, přijal jsem vašeho syna za vlastního. Je-li dosud mým synem jen z přátelství, učiním vše, aby se jím stal skutečně, aby si totiž vzal mou dceru… Savu…“

„Vaši dceru?“ s úžasem zvolala paní Bathoryová a povstala.

„Jsem Matyáš Sandorf.“

Paní Bathoryová rozepjala ruce a klesla synovi beze slova do náručí.

Petr jí několika slovy pověděl všechno, co dosud nevěděla.

Řekl jí též, že dva zrádci, Silas Toronthal a Španěl Carpena, jsou již v doktorově moci. Na svobodě je zatím jen třetí, Sarkany, který chce donutit Savu Sandorfovou, aby se stala jeho ženou.

Paní Bathoryová se brzy zotavila. Všichni tři vespolek pak uvažovali o Savě. Domnívali se, že Sarkany se nelekne žádného prostředku, aby Savu donutil k sňatku, který by mu dopomohl ke jmění hrabat Sandorfů. Uvážili vše důkladně a přiznali si, že záměry Sarkanyho jsou sice prohlédnuty, ale nikoli zmařeny.

Nejdřív musili nalézt Savu, i kdyby měli prohledat kdejaký kout světa.

Umluvili se, že si prozatím ponechají pro sebe tajemství, že doktor Antekirt je vlastně hrabě Sandorf. Kdyby se to tajemství prozradilo, vyšlo by najevo, že Sava je jeho dcera, a to by neprospělo chystanému pátrání.

„Ale kde je Sava…? Kde ji hledat?“ ptala se paní Bathoryová.

„Dovíme se to,“ odpověděl Petr, u něhož zoufalství bylo vystřídáno pevným odhodláním.

„Ano, dovíme se to,“ potvrzoval doktor Antekirt. „Neví-li Silas Toronthal, kam se uchýlil Sarkany, jistě alespoň ví, kde ten bídník ukryl mou dceru.“

„A ví-li to, musí to prozradit,“ řekl Petr Bathory.

„Ano, musí promluvit,“ dodal doktor Antekirt. „A to hned, okamžitě!“

Doktor Antekirt, paní Bathoryová a Petr už nesnesli déle nejistotu.

Doktor zavolal z radnice Ludvíka a nařídil mu, aby se spolu s Matifouem odebral do tvrze a přivedl Silase Toronthala.

Za čtvrt hodiny kráčel bankéř artenackými ulicemi. Matifou ho držel pevně za ruku.

Bankéř se tázal Ludvíka, kam ho vedou, ale nedostal odpověď. Při každém kroku trnul hrů…