Děti kapitána Granta

KAPITOLA IX
PROVINCIE VIKTORIE

Bylo 23. prosince 1864. Prosinec, tak smutný, tak nevlídný a vlhký na severní polokouli, měl by se na tomto kontinentě jmenovat červen. Astronomicky zde bylo už dva dni léto, protože slunce dosáhlo obratníku Kozoroha 21. prosince a nyní se jeho pohyb nad obzorem zkracoval denně o několik minut. Nová cesta lorda Glenarvana měla tedy probíhat v nejteplejším ročním období a v takřka tropickém slunečním žáru.

Anglické državy se v této části Tichomoří souhrnně nazývají Australasie. Tvoří je Nové Holandsko, Tasmánie, Nový Zéland a několik okolních ostrovů. Australský kontinent sám je rozdělen na rozsáhlé, ale nestejně veliké a nestejně bohaté kolonie. Kdo se podívá na moderní mapy Petermannovy nebo Preschoellovy, je především překvapen tím, jak jsou hranice tamních kolonií přímočaré. Angličané vyměřili smluvní linie a ty rozdělují zdejší velké provincie jako podle nějaké šňůry. Neohlíželi se ani na horské hřebeny, ani na toky řek, ani na klimatické rozdíly, ani na různost ras. Jednotlivé kolonie spolu hraničí v pravých úhlech a zapadají do sebe jako dýhy. Na jejich přímočarém a pravoúhlém uspořádání je vidět práci geometra, nikoliv geografa. Jenom pobřeží a jeho rozmanité křivky, fjordy, zátoky, mysy a limany proti tomu za celou přírodu protestují svou půvabnou nepravidelností.

Tento šachovnicový vzhled vždycky a zcela právem dráždil vznětlivého Paganela. Kdyby patřila Austrálie Francii, byli by francouzští zeměpisci zcela jistě nehnali zálibu v úhelnících a pravítkách tak daleko.

Tehdy bylo na tomto velikém tichomořském ostrově šest provincií: Nový Jižní Wales s hlavním městem Sydney; Queensland s hlavním městem Brisbane; provincie Viktorie s hlavním městem Melbourne; Jižní Austrálie s hlavním městem Adelaide; Západní Austrálie s hlavním městem Perth a konečně Severní teritorium prozatím bez hlavního města. Toliko pobřeží jsou osídlena kolonisty. Jen několik málo důležitějších měst se odvážilo nějakých dvě stě mil do vnitrozemí. Naproti tomu nitro pevniny, tedy plocha rovnající se dvěma třetinám Evropy, je takřka úplně neznámé.

Třicátá sedmá rovnoběžka naštěstí neprobíhá nesmírnými pustinami a nepřístupnými končinami, které stály vědu tolik obětí. Glenarvan by je byl nedokázal překonat. Měl projet jenom jižní částí Austrálie a tu tvořil úzký pás provincie Adelaide, plná šíře provincie Viktorie a konečně vrchol vzhůru obráceného trojúhelníku, který tvoří Nový Jižní Wales.

Od mysu Bernouilliho bylo k hranicím provincie Viktorie necelých šedesát dva mil. To byly nanejvýš dva dni jízdy a Ayrton předpokládal, že pozítří večer budou nocovat v Aspley, nejzápadnějším městě provincie Viktorie.

Na začátku každé cesty jedou jezdci i koně vždycky s chutí. Zápal jezdců nevadí, ale čilost koní bylo jistě vhodné krotit. Kdo chce dojet daleko, musí šetřit svého koně. Bylo tedy rozhodnuto, že výprava urazí denně nejvýše pětadvacet až třicet mil.

Nehledě k tomu, že rychlost koní bylo nutno řídit podle pomalejší chůze volů, opravdových mechanických strojů, kteří ztrácejí na čase to, co vydávají na síle. Vůz a lidé i zásoby v něm tvořili jádro karavany, pojízdnou tvrz. Jezdci se sice mohli projíždět krajem po obou jeho stranách, ale nesměli se od vozu odtrhnout.

„Prérie moskytů“

A tak protože nebyl stanoven žádný cestovní řád, mohl každý do jisté míry dělat, co chtěl, lovci se mohli projíždět plání, společenští lidé rozmlouvat s obyvatelkami vozu, filosofové společně filosofovat. Protože Paganel všechny tyto vlastnosti spojoval v jediné osobě, byl by mohl být všude zároveň.

Při cestě přes provincii Adelaide nedošlo k ničemu zajímavému. Několik mil se střídaly řady nevysokých, ale velice prašných kopců, široko daleko se prostírající lada, jimž se zde souhrnně říká buš, a prérie porostlé houštinami solnatého keře s hranatými listy, na nichž si rády pochutnávají ovce. Tu a tam bylo vidět několik „pig’s faces“, zvláštní novoholandský druh ovce s prasečí hlavou. Popásaly se mezi sloupy telegrafního vedení, nedávno zřízeného mezi Adelaide a pobřežím.

Red-Gum-Station

Dosud ty pláně připomínaly jednotvárné prostory argentinských pamp. Táž travnatá rovina. Týž jasně ohraničený obzor. Mac Nabbs tvrdil, že jsou v téže zemi, ale Paganel ujišťoval, že se kraj brzy změní. Po jeho ujištění všichni očekávali, že uvidí ještě překrásné věci.

Kolem třetí hodiny projížděl vůz širokým pásmem bez jediného stromu, nazývaným zde „Mosquitos Plains“ – „prérie moskytů“. Vědec mohl se zeměpiseckým uspokojením prohlásit, že toto pásmo je hodno svého jména. Dotěrný dvoukřídlý hmyz velice bolestně znovu a znovu štípal cestovatele i jejich zvířata. Hmyzu nikdo nemohl uniknout. Palčivost se dala zmírnit čpavkem z přenosné lékárničky. Paganel se nemohl přemoci a posílal ke všem čertům všechny ty zuřivé komáry, kteří zbodali jeho dlouhou postavu na nesčetných místech.

Kvečeru zpestřilo pláň několik živých plotů z akácií, tu a tam háječek bílých gumovníků, o něco dále přišli na čerstvou stopu vozu, potom uviděli stromy evropského původu, olivy, citrusy i zelené duby, a nakonec jeli podél dobře udržovaných ohrad. V osm hodin dorazili voli, pobízeni Ayrtonovým bodcem, do stanice Red-Gum.

Slovem stanice se označují vnitrozemské podniky, které se zabývají chovem dobytka, hlavním bohatstvím Austrálie. Chovatelům se říká „squatters“, tedy vlastně lidé usedlí, sedláci. „To squat“, sednout si na bobek, je skutečně první postavení každého osadníka vyčerpaného putováním po těchto nedozírných končinách.

Red-Gum-Station nebyl významný podnik. Ale Glenarvan zde byl srdečně přijat. Pod střechou osamělých hospodářství je pro cestovatele vždy prostřeno a každý australský osadník je přívětivým hostitelem.

Příštího dne zapřáhl Ayrton volské spřežení hned za úsvitu. Chtěl dorazit ještě téhož večera na území Viktorie. Půda byla postupně stále nerovnější. Do nedohledna se vlnilo pásmo kopečků, pokrytých nachovým pískem. Vypadalo to jako obrovský, po pláni rozhozený rudý prapor, jehož záhyby se vzdouva…