Hold Katalánsku

III/

Při zákopové válce je důležitých pět věcí: dřevo na oheň, jídlo, tabák, svíčky a nepřítel. V zimě na zaragozské frontě byly tyto věci důležité právě v tomto pořadí, nepřítel byl poslední zlo. S výjimkou nocí. kdy bylo vždy možno očekávat překvapivý útok, se nikdo nepřítelem nezabýval. Bylo to prostě vzdálení černí mravenci, které bylo občas možno vidět poskakoval sem a tam. Hlavním zaměstnáním obou armád bylo udržovat se v teple.

Jen tak mimochodem bych mohl poznamenat, že po celou dobu, co jsem byl ve Španělsku, jsem viděl velice málo bojů. Byl jsem na aragonské frontě od ledna do května a mezi lednem a koncem března se na této frontě dělo jen velice málo, pokud vůbec něco, s výjimkou Teruelu. V březnu probíhaly těžké boje kolem Huesky, já osobně jsem se jich účastnil jen velice málo. Později v červenci došlo k zničujícímu útoku na Huesku, při němž bylo během jednoho dne zabito několik tisíc mužů, já jsem však byl zraněn a zneschopněn ještě před tím, než se to stalo. Věci, které jsou normálně považovány za hrůzy války, se mi přihodily jen málokdy. Žádné letadlo nikdy neshodilo bombu blízko mne, bomba - jak se zdá - nikdy nevybuchla blíže než padesát metrů ode mne a boje zblízka jsem se zúčastnil jen jednou (jednou bývá až příliš, řekl bych). Jistěže často jsem byl v prudké kulometné palbě, obvykle však na delší vzdálenost. Dokonce i v Huesce jste mohli být v zásadě v bezpečí, pokud jste se chovali rozumně.

Tady nahoře, v horách Zaragozy, to byla prostě směs nudy a nepohodlí zákopové války. Život bez událostí, jako v úřadě - a téměř tak pravidelný. Hlídky, stráže, kopání; kopání, stráže, hlídky. Na každém kopci, ať již obsazeném fašisty či loajalisty, banda otrhaných a špinavých mužů, třesoucích se kolem své vlajky a snažících nějak se zahřát. A ve dne i v noci putují přes prázdná údolí bludné kulky, které jen nějakou vzácně nepravděpodobnou náhodou najdou svůj cíl v lidském těle.

Přehlížel jsem často bezútěšnou krajinu kolem sebe a žasl nad pomíjivostí toho všeho. Bezvýchodnost takového typu války! Dříve, někdy v říjnu, se o tyto kopce zuřivě bojovalo; pak začaly být pro nedostatek lidského materiálu a zbraní, zvláště dělostřelectva, jakékoliv větší operace nemožné, obě strany se zakopaly a usadily se na vrcholcích kopců, jež dobyly. Napravo od nás bylo malé stanoviště příslušníků POUM a na výběžku vlevo bylo stanoviště PSUC, obrácené přímo proti vyššímu vrcholku, na jehož svahu bylo rozseto několik menších stanovišť fašistů. Takzvaná linie probíhala klikatě, takže postavení ani jedné ze stran by nebylo možné určit, kdyby na nich nevlály vlajky. Vlajky POUM a PSUC byly rudé, anarchistické byly rudočerné. Fašisté obvykle měli vztyčenou vlajku monarchistickou (rudá - žlutá - rudá), občas však vztyčovali vlajku republiky (rudá - žlutá - purpurová). Výhled byl krásný, pokud jste si dovedli odmyslit, že na každém kopci je vojsko a že kopec tedy musí být zaneřáděný plechovkami a výkaly. Od nás napravo se planina stáčela jihovýchodně a…