Hold Katalánsku

VIII/

Ve dne začínalo být stále více horko a i v noci už bylo poměrně snesitelné teplo. Na kulkami naštíplém stromu před naším postavením se začínaly nalévat trsy třešní. Koupání v říčce přestalo být utrpením a začínalo se stávat téměř potěšením. Divoké růže s růžovými květy, velikými jako talířky, se pnuly přes krátery po granátech kolem Torre Fabián. Za linií fronty bylo možno potkat vesničanky s planými růžemi ve vlasech. Večer se rolníci se zelenými sítěmi vypravovali chytat křepelky. Síť se rozprostřela nad vysokou trávou, vesničané pak zalehli a napodobovali hlas slepičky křepelek. Všichni samečci, co byli na doslech, se začali sbíhat; když byli pod sítí, hodilo se kamenem, aby se poplašili, takže když vzlétli, zamotali se do sítě. Chytat se tedy dali jen samečkové, což mi připadalo dost nespravedlivé.

Vedle nás byla v postavení jednotka Andalusanů. Jak se dostali na tuto frontu, mi není jasné. Převládající vysvětlení bylo, že když utíkali z Malagy, zapomněli se zastavit ve Valencii - toto vysvětlení pochopitelně přicházelo od Katalánců, kteří se na Andalusany dívali jako na polodivokou rasu. Andalusané skutečně byli značně hloupí. Jen pár jich umělo číst a zdá se, že nevěděli ani to, co ve Španělsku ví každý - ke které politické straně patří. Mysleli si, že jsou anarchisté, nebyli si však úplně jisti; snad byli komunisté. Byli to sukovití muži vesnického vzhledu, pastevci nebo nádeníci v olivových hájích, tváře hluboce ožehnuté prudkým jižním sluncem. Pro nás byli velice užiteční, protože uměli výjimečně zručně balit přesušený španělský tabák na cigarety. Fasování cigaret ustalo, ale v Monflorite občas bylo možné koupit balíček nejlevnějšího tabáku, vzhledem i složením silně se podobajícího řezance. Neměl špatnou chuť, ale byl strašně suchý, takže i když se vám podařilo cigaretu si ubalit, tabák okamžitě vypadával a zůstávala prázdná dutinka. Adalusané však uměli balit vynikající cigarety a zvláštní technikou tabák na obou koncích utěsňovali.

Dva Angličané dostali úpal. Moje těkavé vzpomínky na toto období jsou palčivost poledního slunce, práce, při níž jsme svlečeni do půl těla, pytle s pískem rozdírají ramena už tak sežehnutá sluncem; a zavšivení všeho našeho šatstva i bot, které se již doslova rozpadaly na kusy. Zápolení s mezky, co nám přiváželi jídlo a jimž střelba z pušek nevadila, ale vybuchl-li ve vzduchu šrapnel, začali pádit; a komáři (právě začínali být aktivní) a krysy, které silně obtěžovaly a žraly i kožené pásky a pouzdro na střelivo. Nedělo se nic kromě občasného úspěchu fašistických snajprů a sporadické dělostřelecké palby a náletů na Huesku. Nyní, když stromy už měly plně rozvinuté listy, budovali jsme na topolech, lemujících linii, ostřelovačské plošiny, podobné loveckým posadám. Útoky na druhé straně od Huesky selhávaly. Anarchisté měli těžké ztráty a nikdy úplně neuspěli v odříznutí silnice do Jaka. Podařilo se jim usadit se dostatečně blízko z obou stran, takže silnice se dala kontrolovat kulometnou palbou …