Hold Katalánsku

VII/

Jednou odpoledne nám Benjamin řekl, že potřebuje patnáct dobrovolníků. Minule odvolaný útok na fašistickou pevnůstku měl být proveden dnes v noci. Naolejoval jsem si svých deset mexických nábojů, zamazal bajonet blátem (takové věci mohou prozradit vaše postavení, pokud se příliš blýskají), sbalil jsem si pár krajíců chleba, přes půl metru červené klobásy a doutník, který mi moje žena poslala z Barcelony a který jsem si dlouho šetřil. Rozdaly se granáty, každému tři. Španělské vládě se konečně podařilo vyprodukovat slušné granáty. Byly na principu Millsových granátů, měly však dvě pojistky místo jedné. Když jste pojistky vytrhli, granáty po sedmi sekundách vybuchly. Jejich hlavní nevýhodou bylo, že jedna pojistka šla velice ztěžka a druhá zase byla příliš volná, takže jste si mohli vybrat - buď nechat obě pojistky na svých místech a v případě nutnosti nestačit tu ztěžka jdoucí vytáhnout, nebo ji vytáhnout předem a pak se pořád bát, že vám granát vybuchne v kapse. Jinak se ale s nimi dobře házelo.

Něco před půlnocí nás patnáct vedl Benjamin dolů k Torre Fabián. Odvodňovací příkopy přetékaly, a kdykoliv jste do některého sklouzli, měli jste vodu až po pás. Ve tmě a na dešti čekalo mužstvo na nádvoří farmy. Kopp k nám pronesl projev, nejdříve španělsky, pak anglicky, a vysvětlil plán útoku. Fašistická linie se zde zatáčela do tvaru L a předprseň, na niž jsme měli zaútočit, ležela na vyvýšenině v rohu tohoto L. Asi třicet se nás mělo plížit nahoru a přeštípnout fašistické dráty. Byla nás polovina Angličanů, polovina Španělů a velel nám Jorge Roca, velitel našeho bataliónu (batalión byla v milici jednotka asi čtyř set mužů), a Benjamin. Jorge měl hodit první granát jako signál a my ostatní jsme pak měli fašisty zasypat deštěm granátů, vyhnat je z postavení a zabrat je dříve, než se budou moci zkonsolidovat. Současně mělo sedmdesát příslušníků přepadové jednotky zaútočit na sousední fašistické postavení, které leželo asi dvě stě metrů napravo od prvního a bylo s ním spojeno komunikačním zákopem. Aby nedošlo k tomu, že bychom se navzájem postříleli ve tmě, měly se nosit bílé pásky na rukávech. V této chvíli dorazil posel se sdělením, že bílé pásky nejsou. Ze tmy navrhl naříkavý hlas: "Nešlo by to tedy zařídit, aby si bílé pásky vzali fašisté?"

Do zahájení akce zbývala hodina či dvě. Stodola nad stájemi byla tak poničená dělostřeleckou palbou, že se v ní nebylo možno pohybovat bez světla. Polovina podlahy byla servána; někdo našel tyč a páčil prkna, takže za chvíli jsme měli dost dřeva na oheň. Z našich promočených oděvů se začalo kouřit. Někdo jiný vytáhl balíček karet. Rozšířila se pověst - jedna z oněch záhadných pověstí, které jsou ve válce epidemické - že se má fasovat horká káva s koňakem. Hnali jsme se dolů po polorozpadlém schodišti a dychtivě jsme bloudili po temném dvoře ve snaze zjistit, kde se káva vydává. Běda! Žádná káva nebyla. Místo toho jsme byli svoláni, seřazeni do zástupu a Jorge s Benjaminem rychle vyrazili do tmy; my …