Hold Katalánsku

XII/

Asi tři dny po ukončení barcelonských bojů jsme se vrátili na frontu. Po těchto bojích - a hlavně po nevybíravých článcích v tisku - mohl člověk už jen stěží pohlížet na tuto válku stejně naivním způsobem jako předtím. Nemyslím, že by existoval člověk, jenž strávil ve Španělsku více než pár týdnů a nebyl zbaven iluzí. Musím myslet na jednoho dopisovatele zahraničních novin, se kterým jsem se setkal, když jsem byl první den v Barceloně. Řekl mi tenkrát: "Tahle válka je stejný podfuk jako všechny ostatní." Jeho poznámka mne šokovala a tenkrát (v prosinci) jsem nevěřil, že by mohl mít pravdu: nemohl by ji jistě mít ani teď, v květnu; ale už by se pravdě blížil. Faktem je, že každá válka s každým dalším měsícem svého pokračování prochází určitou progresivní degradací, poněvadž takové věci jako svoboda jednotlivce a pravdivý tisk se neslučují s vojenskou efektivností.

V tu chvíli se už dalo předvídat, jaký bude následný vývoj událostí. Bylo jasné, že Caballerova vláda padne a bude nahrazena pravicovější vládou se silnějším vlivem komunistů (to se stalo o týden či dva později), čímž se jednou provždy zlomila moc odborových organizací. A potom, až bude Franco poražen - odložíme-li obrovské problémy, vzniklé reorganizováním Španělska -, nebyly by vyhlídky vůbec růžové. Pokud jde o novinové hovory o tom, že jde o "válku za demokracii", to byly skutečně jen řečičky. Nikdo se zdravým rozumem nepředpokládal, že v tak rozdělené a vyčerpané zemi, jako je Španělsko, bude po válce naděje na demokracii, jak si ji představujeme v Anglii či Francii. Bude to muset být diktatura - a bylo jasné, že šance na diktaturu proletariátu pominula. To zase znamená, že obecný posun bude směrem k určitému typu fašismu. Fašismu, jenž nepochybně bude pojmenován nějak zdvořileji - a protože jde o Španělsko, bude i humánnější či méně efektivní než jeho italské či německé obdoby. Jedinými alternativami byla buď diktatura nekonečně horší Franka, nebo možnost ukončení války rozdělením Španělska, ať již skutečnými hranicemi, či ekonomickými zónami.

Mohli jste se na to dívat z kterékoliv strany a vždy to byl depresivní pohled. Z toho však nevyplývalo, že nestálo za to bojovat na straně vlády proti obnaženějšímu a rozvinutějšímu fašismu Franka či Hitlera. Ať již měla poválečná vláda mít jakékoliv chyby, Frankův režim by nepochybně byl horší. Dělníkům - městskému proletariátu - by nakonec mohlo být celkem jedno, kdo by vyhrál; Španělsko ale je především zemědělskou zemí a rolníci by téměř určitě těžili z vítězství vlády. Alespoň část zabraných pozemků by zůstala v jejich rukou, nastalo by i rozdělování půdy v oblastech zabraných Frankem a otroctví, předtím de facto vládnoucí v některých oblastech Španělska, by nebylo znovu nastoleno. Vláda, která by ke konci války byla u moci, by nepochybně byla antiklerikální a antifeudální. Držela by církev pod kontrolou (alespoň nějaký čas) a modernizovala by zemi - postavila silnice a podporovala by vzdělávání a blahobyt společnosti. V …