sbírka

Hlavním hrdinou tohoto „povídkového románu“, jak jej autor sám označil, je asi pětatřicetiletý úspěšný spisovatel Oskar, který si po rozvodu se svou ženou Zuzanou zvyká na samotu a užívá si staromládenecký život i z té lepší stránky. Ne všechny povídky mají sexuální podtext, i když u většiny z nich to platí. Některé jsou zaměřené na hlubší otázky, které musí Oskar ve své nové životní situaci řešit. / Například povídka Fiacolata vypráví o tajném mile…

Více
  • 13. 5. 2023

Rozsáhlá tvorba Miky Waltariho zahrnuje kromě známějších historických románů také dvě sbírky moderních pohádkových příběhů, které vydal ve 30. letech. Ano, příběhů, neboť klasické pohádky, v nichž princové bojují se sedmihlavými saněmi, připomínají jen vzdáleně. Waltari nejčastěji situuje své příběhy do vzdálených, tajemstvím opředených zemí, což souvisí s dobovým nadšením pro odlehlé, exotické světy. Nezapře inspiraci indickým myšlením, pohádkam…

Více
  • 13. 5. 2023

Soubor drobných příběhů, v nichž tradiční pohádkový rozměr završuje mravní naučení o hodnotách lásky, přátelství či skromnosti. / Nejznámější z nich je pohádka o pozlacené soše, do které se zamilovala malá vlaštovka. Vypráví o přerodu sobecké lásky v cit, který vrcholí sebeobětováním. I ostatní pohádky této části jsou vedeny snahou po dosažení dokonalosti. Druhá část knihy přináší texty složitější, v nichž proti sobě stojí pýcha a ponížení, které te…

Více
  • 13. 5. 2023

Kniha obsahuje dva soubory pohádkových próz (Šťastný princ a jiné pohádky, Dům granátových jablek), plných symbolů a podobenství. / Autor v těchto pohádkách využívá témata a motivy z lidové slovesnosti a přetváří je, podobně jako H.Ch.Andersen, v poetické symboly a podobenství vypovídající o soudobém světě a jeho realitě. Svou básnivostí, neobvyklými fantastickými obrazy a zvukomalebností textu plní tyto půvabné prózy Wildův požadavek na funkci uměn…

Více
  • 13. 5. 2023

Těžká hodina je dobou dozrání chlapce v muže, snílka v bojovníka. Chlapec smí stavět vzdušné zámky, muž „alespoň skutečnou hospodu u silnice / pro ušlé poutníky a pro poutnice“. / Ač obě sbírky nedělí ani rok a půl, je atmosféra nové knihy od základu odlišná. Mizí hravá básnivost i radostný, důvěřivý vztah k světu. Básníkův hlas zvážněl, je v něm smutek, bolest, soud i bojové odhodlání: „… svět musí být spravedlivý“ (Kázání na hoře). Vysvětlení na…

Více
  • 13. 5. 2023

Nic nesplete člověka tolik jako jméno vesnice. Třeba Hrdlořezy. Kdo se bojí do Hrdlořez kvůli hrdlu, bojí se zcela zbytečně, protože v Hrdlořezích, a to je statisticky dokázáno, hrdla se neřežou o nic víc než kde jinde. / Nebo nedaleko Konstantinových Lázní je vesnice Úterý. Přijďte tam ve středu a jste zase v Úterý. Šest dní v týdnu to jméno lže. / A zrovna tak lhalo jméno vesnice Dejvice, když ještě Dejvice byly vesnice, když z Dejvic do Prahy se cho…

Více
  • 13. 5. 2023

Daleko na severu Indie, nedaleko svahů Matky Světa porostlých hustými lesy, bylo kdysi malé království. Jeho král měl deset bílých slonů a velkou pokladnici, do které postupně nashromáždil obrovský poklad. Byly tu celé pytle zlatých a stříbrných peněz, na podlaze se třpytily diamanty, rubíny, safíry a topasy, na zlatých podstavcích stály zlaté sochy bohů, stěny pokrývaly drahocenné látky. / Král často proseděl v klenotnici celý den a sledoval, jak s…

Více
  • 13. 5. 2023

O ZÁLUDNOSTI ŽELEZNIC, O ÚTULNOSTI HOSPOD, O NÁMAZE PÁDLOVÁNÍ, O HRŮZÁCH NOČNÍ JÍZDY, PŘEDEVŠÍM PAK O SUMCOVĚ VÁŠNI A O CESTĚ OPOZDILÉ KÁNOE /   /       Tenkrát čekal Keny dva dny na loď a parta čekala dva dny na Kenyho. Třetího dne Keny prohlásil, že koho tu ještě v poledne zastihne, tomu udělá do lodi díru. Vyžádal si Sumce a láhev rumu. S těmito pomůckami partu hravě dohoní, jakmile odnese loď z nádraží. Ráno parta vyplula. /   /       Mávali, d…

Více
  • 13. 5. 2023

Na pár dní se zdálo, že se všechno vrátilo do normálních kolejí. Řítili jsme se kupředu ke Slepé uličce. Plnil jsem své všední povinnosti podle rozpisu, i když se mi některé z nich zdály nesmyslné. Většina. Stále ještě jsem nezískal pocit, že velím na Meči Orionu doopravdy, ne jen teoreticky. Přesto jsem poctivě dělal všechno, co jsem dělat měl. / O bludné matrici přede mnou nikdo nemluvil. Ve vzácných případech, kdy jsem na svých pochůzkách po lodi…

Více
  • 13. 5. 2023

„Nemám v úmyslu působit ti nepříjemnosti, příteli,“ řekl Sokrates mírně. „Jen se snažím některé věci pochopit.“ / „Jsi hlupák!“ / „To je samozřejmě pravda, jak jsem již několikrát uznal. No ale, když na mě míníš zaútočit mečem, tak prosím. Ovšem pochybuji, že bys tím něčeho dosáhl.“ / „K čertu s tebou,“ zabručel Pizarro. Podíval se na svůj meč a přikývl. „Ne. Ne, to by mi nepomohlo, že? Prošel by tebou jako vzduchem. A ty bys zůstal stát a nechal mě, abyc…

Více
  • 13. 5. 2023

Here is a story from 1956, reproduced in its entirety. While there have been many collections of Silverberg’s work from the 1950s, somehow this one has escaped the light of day. Of it, he says, “I looked at “Man of Many Bodies” this morning and damned if I could remember having written it. But undoubtedly it’s my work, because I mention several of my favorite composers, painters, and writers, some of them so esoteric that it’s g…

Více
  • 13. 5. 2023

The first explosions seemed very far away: a string of distant, muffled bangs, booms, and thuds that might have been nothing more than thunder on the horizon. Joseph, more asleep than not in his comfortable bed in the guest quarters of Getfen House, stirred, drifted a little way up toward wakefulness, cocked half an ear, listened a moment without really listening. Yes, he thought: thunder. His only concern was that thunder might betoken rain, and…

Více
  • 13. 5. 2023

„Víme, kdo jsme a co být chceme,“ říkají obyvatelé Zářícího města pokaždé, když cítí, že jsou něčím uvedeni do rozpaků. Zářící město je staré nejméně tisíc let. Mohlo by být i starší, ale kdo to může dokázat? Stojí uprostřed pouště purpurového písku, pouště, která se rozprostírá od Jezera bez návratu k Řece bez ryb. Město je určeno asi pro šest set tisíc lidí. Současná populace čítá možná šest set lidí. Lidí, kteří vědí, kdo jsou. Vědí, co být ch…

Více
  • 13. 5. 2023

První mrtvolu našel okolo poledne. / Pohled na mrtvé obvykle zaklínače nevzrušoval, na mrtvoly se spíše díval úplně lhostejně. Tentokrát ale lhostejný nebyl. / Chlapci bylo asi patnáct let. Ležel naznak, s široce rozhozenýma nohama, ústa mu ztuhla v grimase hrůzy. I tak Geralt věděl, že chlapec zemřel okamžitě, netrpěl a pravděpodobně ani nevěděl, že umírá. Šíp ho trefil přímo do oka, uvízl v lebce hluboko, v týlní kosti. Šíp byl opeřen pruhovanými, žl…

Více
  • 13. 5. 2023

 Detektor v rohu Mahlerovy kanceláře červeně zablikal. Mahler na to unaveným pohybem ruky upozornil smutně se tvářícího časoskokana, který před ním zkroušeně seděl za stolem a vypadal ve svém neohrabaném skafandru uskřípnutě a nejistě. / „Vidíte,“ pravil Mahler a poklepal na desku stolu. „Právě chytili dalšího. Jsme soustavně zaplavováni lidmi, jako jste vy. Až vás dopravíme na Měsíc, uvidíte sám, kolik jich tam už je. Jenom já sám jsem ji…

Více
  • 13. 5. 2023