Aili, Bonzo a velká mýdlová bublina
Ze všech věci na světě měla Aili nejraději dělání mýdlových bublin. Jejím přáním bylo udělat tak velkou bublinu, jakou ještě nikdo nikdy nevyfoukl.
Nevím sice zcela přesně, proč si dotyčná mladá slečna tak velice zamilovala právě mýdlové bubliny, na druhé straně ale přiznávám, že já sám k nim mám velice vřelý vztah a sám je občas vyfukuji. Samozřejmě potají, když mě nikdo nevidí. Neboť se přece nehodí, aby tak velký a důstojný pán, který si již může dát oholit bradu, aniž by riskoval, že se mu holič vysměje, dělal mýdlové bubliny. Proto to dělám potají. A tobě jsem to prozradil jenom proto, abys věděl, že ani já nejsem dokonalý, že mám také nějaké slabůstky.
Ale abychom se vrátili k Aili. Proč tedy tahle slečna tak velice milovala mýdlové bubliny? Jak jsem řekl, nevím to zcela přesně, ale myslím, že to mohlo být tak: Aili byla přes léto na venkově a viděla, jak ze sousedního dvora vylétají velké mýdlové bubliny. Chvíli se vznášely ve vzduchu a pak většina z nich praskla; jen pár jich odnesl vítr až někam za obzor. Byly tak velké, tak lehké a tak krásné a Aili by si taky ráda jednu takovou bublinu udělala. Jenomže sousedovic chlapci byli jen hloupí malí kluci, třebaže dokázali dělat mýdlové bubliny, což je, jak je všeobecně známo, vždy známka moudrosti. Nevěděli, co je to úcta k ženě, ani co je to rovnoprávnost, a jednoduše prohlásili, že holky nemají na jejich dvoře co dělat.
Aili se to přirozeně velice dotklo. Dalo mi hodně práce ji utěšit, ale nakonec se mi to podařilo, když jsem jí vysvětlil, že sousedovic chlapci jsou jen hloupí malí kluci, kteří mají špínu za ušima a nohy jeden škrábanec.
A tak Aili začala trénovat sama a brzy dokázala udělat mýdlové koule velké jako dvě pěsti a nejmíň o hlavu větší, než na jaké se zmohli sousedovic kluci. Já osobně si myslím, že to bylo díky tomu, že Aili měla lepší mýdlo, ale Aili byla přesvědčená, že je to tím, že umí líp foukat. A možná že i měla pravdu.
Aby ji od sousedů dobře viděli, vylezla Aili po žebříku na střechu a tam dělala velké, třpytivé mýdlové koule, které létaly daleko výš a byly mnohem větší a krásnější než bubliny sousedovic chlapců. Ti se cítili velice zahanbení, a kdyby měli ocas, určitě by ho stáhli mezi nohy, jako to dělají psi, když se stydí. A Aili byla na své umění stále pyšnější a pyšnější.
Ale jak se říká, pýcha často předchází pád. Když zase jednou šplhala na střechu a v duchu se již těšila, jak rozzlobí sousedovic chlapce, uklouzla jí na vlhké příčce noha. Naštěstí se při pádu nezranila, jen se pořádně vylekala. Avšak její otec, který byl až moc velký a dospělý na to, aby chápal tak důležité věci, jako bylo dělání mýdlových bublin, Aili bubliny jednou provždy zakázal.
Aili z toho přirozeně byla velice smutná. Celé léto si přála, aby mohla zase pouštět mýdlové bubliny, a stýskalo se jí po tom i na podzim, když se vrátila do města, i celý říjen a listopad myslela jenom na mýdlové bubliny. Ale otec řekl pouze: "Jednou jsem to zakázal, a basta."
A když se pak přiblížily Vánoce, řekla si Aili, že to zkusí s Ježíškem.
"Milý Ježíšku," napsala mu, "udělej, ať si Aili může na Štědrý večer pouštět mýdlové bubliny - aspoň v koupelně. Aili dělá, co může, aby byla poslušné děvče, ale Aili nemůže dál žít, pokud si aspoň jednou nebude smět udělat mýdlové bubliny. Aili."
A pak přišly Vánoce, tak jako přijdou vždy, neboť se na ně tak moc čeká. A přišel Ježíšek, tak jako přijde vždycky, protože na něj se čeká ještě víc. Aili dostala zeleno-bílo-černého plyšového psa, který měl knír, a povolení dělat v koupelně mýdlové bubliny, ale pouze jedinkrát.
Napřed se Aili pomazlila s plyšovým psem, který byl skutečně roztomilý. Aili mu dala jméno Bonzo, protože byl milý a hloupý a roztomilý a neohrabaný úplně jako ten skutečný, živý Bonzo, který žije v Anglii a který má dům.
Potom Aili vzala Bonza s sebou do koupelny a rychle spolu ušlehali mýdlo. Pak Aili vyrobila dva papírové kornouty, kterými se dají dělat ty největší mýdlové …
