Pohádka o princezně Růžové tvářičce
Byla jednou malá princezna, která bydlela v mramorovém paláci a dostala vždy, když na ni dostala chuť, jako moučník palačinku s jahodovou zavařeninou. Již z toho je vidět, že to byla velice vážená a ctěná malá princezna.
A ke všemu byla ještě velice krásná. Měla zlaté vlasy, jemné jako hedvábí, a pro její svěže červené líce jí lidé říkali princezna Růžová tvářička. O jejím malém, hezoučkém nose nemohl ani ten nepřísnější kritik tvrdit, že je ošklivý, a zuby, ty měla princezna jako perličky (však si je čistila nejen každé ráno a večer, ale i po každém jídle). Měla půvabnou drobnou postavu, štíhlé ruce a nohy - a tak bychom mohli pokračovat.
Jedno však na té princezně bylo divné. Její oči. Byly sice neobyčejně jasné a krásné a modré, ale musely mít nějakou chybu, neboť ať viděla Růžová tvářička, co viděla, na všem našla nějakou vadu.
Tak se třeba procházela se svou matkou velkou královskou zahradou. Matka Královna se zastavila u jezírka, aby nakrmila zlaté rybky, a řekla: "Nejsou to roztomilé rybičky?" Malá princezna ale jen ohrnula nos: "Mají příliš velká ústa a příliš široký ocas."
Jindy řekl Otec Král o šatech jedné dvorní dámy:
"Ale ta má dneska hezké šaty."
Načež princezna Růžová tvářička prohlásila:
"Příliš dlouhá sukně a příliš krátké rukávy. A ta příšerná barva!"
Nebo přijel z nějaké vzdálené země mladý, krásný princ se skvělou družinou, aby se ucházel o ruku princezny Růžové tvářičky. Avšak princezna s ním odmítla mluvit, jen škvírkou ve dveřích nezdvořile zakřičela:
"Vrať se zpátky na strom, ty opičáku!"
A když ji otec a matka hubovali, že se chová nevhodně, princezna odsekla:
"Má příliš velké uši a zarostlou bradu a jeho kůň kulhá."
A přitom podle názoru ostatních měl princ ouška jako panna, ani příliš malá, ani moc velká. A taky se jako každý den ráno pečlivě oholil. A jeho kůň byl skvělejší než všichni vraníci řehtající ve stáji Otce Krále.
Když to takhle pokračovalo dál, začali se lidé malé princezny bát a darmo jí nechodili na oči. Současně ji ale považovali za kromobyčejně moudrou, protože na ostatních viděla chyby, kterých si dříve nikdo jiný nevšiml.
Občas však byla princezna spokojená, a to bylo tehdy, když si před zrcadlem zkoušela nové šaty a klobouky a dívala se na svoji hezkou malou tvářičku. Na ní nikdy neobjevila žádnou chybu.
Ale jednou se Otec Král doopravdy rozzlobil, neboť princezna Růžová tvářička svým věčným hledáním chyb málem vyvolala revoluci.
To se stalo tak. Ministerským předsedou království byl jeden velice bohatý a mocný, poněkud již obstarožní muž, který byl téměř tak vlivný jako sám Otec Král. A tenhle ministerský předseda měl na slavnostním obědě, na který král pozval velvyslance všech cizích zemí a nejvýznamnější muže a ženy království, přednést slavnostní projev.
Nedostal se však ani do poloviny své krásné a pečlivě připravené řeči, když malá princezna, která seděla mezi Matkou Královnou a Otcem Králem, hlasitě zívla a řekla tak, aby to všichni slyšeli:
"Má prasečí oči."
Všichni strnuli a ministerský předseda vzteky zrudl. A princezna dodala zamyšleně:
"Vypadá úplně jako pacholek od krav."
To už bylo příliš. Celý sál se bouřlivě rozesmál, neboť všichni věděli, že tenhle tlustý pán, který se později domohl tak významného postavení, jako chlapec pásl krávy. Ovšem připomínat se mu to nesmělo.
Ministerský předseda se vyřítil ze sálu, a kdyby se za ním nerozběhl sám Otec Král a téměř na kolenou se mu neomluvil a neslíbil mu řád Chvostu Žlutého Páva první třídy, byl by odešel, vyhlásil revoluci a dal oběsit malou princeznu. Tak byl rozzlobený.
Nu a tehdy se král opravdu a vážně rozčilil a přikázal nejzkušenějšímu lékaři království, aby vyšetřil princezně oči a zjistil, jakou trpí vadou, že na každém najde nějakou chybu. Lékař princezniny oči důkladně vyšetřil, nakonec však prohlásil:
"Jsou úplně v pořádku."
A princezna řekla:
"To jsou. Zato vy máte křivý nos."
Uplynulo půl roku a království navštívil král sousední země. C…
