VYPRÁVĚNÍ PÁTÉ
O RICHARDOVĚ LODI, O RICHARDOVÝCH PŘÁTELÍCH, O RICHARDOVĚ HÁČKOVI, O RICHARDOVĚ VÁŠNI, O RICHARDOVĚ VZNĚTLIVOSTI A O KRÁDEŽI BAROKNÍHO ANDĚLA
Richard byl zarostlý štukatér s postavou atletů, kteří na poutích narovnávají chrupem podkovy a nechávají se přejíždět nákladním autem. Jeho háček slul Nina, byla štíhlá a nadměrně ústnatá. Jejich vertexka se nazývala El Toro a měla čtyři otvory: vpředu pro háčka, vzadu pro kormidelníka, uprostřed pro bagáž. Čtvrtá díra zela dole. Žádná záplata na ní nevydržela déle než hodinu. Z temperamentních dialogů, které se při každém lepení opakovaly, nejasně vyplývalo, že v krajině plné luk najela El Toro na hrábě.
Richarda spatřili poprvé ve Veselí nad Lužnicí. Ráno se prodíral kempem a každého se ptal na černé kotě s červenou mašlí. Když si Keny vzpomněl, že o cosi podobného zakopl v jedenáct večer před stanem. Richard se uklidnil a prohlásil, že tedy ještě není všechno ztraceno, protože v jedenáct večer byli už všichni po večeři. Dana ocenila jeho lásku ke zvířatům, Richard však odtušil, že o to by ani nešlo. Kotě bylo původně majitelem dvou vodaček, které je prodaly, protože kotěti se na lodi dělalo špatně. Teď však cena kotěte stoupla, neboť Richard je hodlá vyměnit s jednou partou za úlomek morového sloupu ze sedmnáctého století.
Pod Veselím se Richard s Ninou vyskytovali ve společnosti čtyř lodí, jejichž posádky se skládaly z neobyčejně dobře živených jedinců. Nina mezi nimi působila jako vítané nedopatření.
Nad Soběslaví přetáhla parta lodě přes jez, seděli po té dřině na břehu, měli žízeň a hráli Bednu vod whisky. V tu chvíli se nad jezem objevila El Toro. Několik minut sledovali, jak se Nina marně snaží přetáhnout příď lodi přes vrchol jezu, pak vlezli do vody a loď přehodili na druhou stranu. Richard jim z vděčnosti věnoval láhev piva, kterou si vezl na provázku za lodí. Omluvil se, že více piv neveze, a Nina dodala, že parta Řízek zase někde žere, čemuž nikdo nerozuměl.
„Za nimi,“ pronesl pomstychtivě Richard, hodil prázdnou láhev na bagáž a oba vyrazili.
V Soběslavi zpozorovala parta čtyři prázdné kánoe ukryté v olších. El Toro číhal nedaleko nalepen ke břehu. Nina s Richardem gestikulovali na dvě poslední lodi party.
„Hodina mé pomsty udeřila,“ pravil Richard, když k nim lodě dorazily. „Všichni za mnou opakujte: Smrt partě Řízek!“
„Smrt partě Řízek. Co vám udělali?“
„Chtěli mě zničit. Ty lodě jim převezeme na druhou stranu.“
Háčkové odvázali lodě, hodili koňadry kormidelníkům a celá flotila se tiše přesunula na druhý břeh.
„Nebezpečí nehrozí,“ řekla Nina. „Jsou v hospodě teprve půl hodiny, takže nikoho z nich ani nenapadne, aby se zvedal. Přivážeme lodi tamhle k těm pařezům. Ať si zaplavou.“
Během další jízdy podali Richard s Ninou bližší údaje o partě Řízek. Jednalo se o ony tučné muže ve čtyřech kánoích. Mají jediný smysl života, cedil Richard mezi zuby, žrát a žrát a žrát. Jsou to zdegenerovaní potomci egyptských sarančat stěhovavých.
„Proto se s nimi Richard spřáhnul,“ vysvětlovala Nina.
„Nesmysl,“ bránil se Richard. „Ten nejtlustší na tebe bral, proto ses od nich nehnula.“
„Ten nejtlustší seš ty,“ opáčila Nina. „Co bych se v tvý přítomnosti zajímala ještě o nějakého hubeňoura.“
Richard se urazil, protože to nebyla pravda. Jeho postava je sice rozložitá, ale jen zásluhou neobyčejně vyvinutých svalů. Nikde nic zbytečnýho, nikde se nic netřese. Dali mu za pravdu a Richard usmířen pokračoval ve zdrcující kritice party Řízek.
Řízkové chápou plavbu po řece jako nutné zlo, které je třeba podstoupit, aby bylo možno se přesunout od jedné hospody k druhé, pít pivo a jíst úplně všechno, co restaurace nabízí, především ovšem řízky. Když jmenované požitky dojdou, nasedá parta s neskrývaným odporem do lodí, aby je donesly k další restauraci, dosud nevyjedené. K rozchodu El Tora s p…
