námořník

„Který pitomec je tady vykopal?“ zavrčela a dupla do suchého prachu na dně koryta. / „Vymlela je voda,“ odpověděl jí Gilan. / Lydia si prohlédla prašnou kamenitou zem, na které stála, a zasupěla. „Nezdá se mi, že by tu bylo kdovíjak vlhko.“ / „Neprší tady často, ale když déšť přece jen přijde, je to pořádný liják,“ vysvětloval Gilan. „Voda se hromadí v horách, které jsme viděli, a pak se valí po pláni…

Plachty volně pleskaly a Volavka se obrátila do větru a pomalu odplouvala od vodou nasáklého vraku. / Volavky potom podle Edvinových pokynů vyklidily prostor uprostřed lodi mezi zádí a stěžněm a oba přeživší tam přenesly. Hal počkal, až oba muže uloží, a pak si vedle nich klekl. / „Jsou to Galičané,“ řekl mu Edvin. „Pluli do východního Teutlandu za obchodem, když na ně zaútočili.“ / „Kdo zaútočil?“ zeptal se…

V táboře vypukl ruch: posádka běžela pro zbraně a začala se hrnout přes barikádu za ryčením zjevně rozzuřeného medvěda. / Kluf pobíhala podél vnitřní strany plotu sem a tam, zběsile štěkala a hledala někoho, kdo by jí pomohl po žebříku přes plot. Když se jí přestali plést do cesty, vyřešila ten problém sama. Vyškrábala se po žebříku na vnitřní straně a pak se odrazila… / Jako…

Vlčí vítr se jako přízrak vynořoval z předjitřní mlhy a zvolna získával pozemský tvar. / Vlčí loď pomalu klouzala k pobřeží s plachtou svinutou a ráhnem spuštěným na palubu, poháněna všeho všudy čtyřmi vesly. Čtveřice veslařů s nimi zacházela opatrně, na konci každého záběru je zvedla z vody jen asi o palec, tak aby kapky padající zpátky do moře šplíchaly co nejméně. Jednalo se o Erakovy nejzkušenější veslaře a ti byli zvyklí nepozorovaně se …

Město Raguza bylo mimořádně příjemné pro pobyt, uvažoval Hal. Ulice mělo čisté, domy hezké a udržované. Veškerá pozornost a činnost se soustřeďovala k přístavu. / Ve městě byly prvotřídní veřejné jídelny, které nabízely kuchyni půl tuctu různých zemí, a útulné, dobře vedené hospůdky. Pochopitelně že v okolí přístavu se vyskytovaly obvyklé krčmy a hlučné, špinavé lokály, jaké se daly najít…

Srnec půvabně přikráčel na paseku a vzápětí postoupil o několik kroků k trsu husté, šťavnaté trávy. Zastavil se, otáčel hlavu, uši naladěné na sebemenší šramot, a nozdry se mu chvěly, aby odhalily každý neznámý pach přinesený slabým větříkem. / Lydia však byla po větru a srnec nezachytil ani stopu jejího pachu. Sehnul hlavu k trávě, začal se pást, pak náhle hlavu zase prudce zvedl a zkoumal les… / …

Když byla obranná pozice hotová k Thornově úplné spokojenosti, Edvin pro posádku připravil jídlo. Zatím po temudžajských pronásledovatelích nebylo ani stopy. Na té divoké jízdě po peřejích byla jedna věc dobrá, pomyslel si Hal zachmuřeně. Pluli tak rychle, že dalece překonali jezdce, kteří se museli obtížně prodírat hustým lesem. / Thorn dojedl, vytřel talíř kouskem placky a olízl si prsty. Kývnutím poděkoval…

Tábor dokončili časně odpoledne. Thorn si bystrým zrakem prohlédl obrannou hradbu a upozornil na několik míst, kde bylo třeba trnitý val posílit. Celkově však byl s jejich dílem spokojený. Posádka už zná svou práci, pomyslel si. Stali se z nich zkušení bojovníci, jejichž schopnosti a dovednosti dalece přesahovaly to, co by se obvykle dalo od tak mladé skupiny čekat. / Edvin měl plné ruce práce, pomáhal Halovi s tím…