KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Skegall bylo malé rybářské městečko půl dne plavby směrem na jih od Zátoky klidu. Při větru vanoucím zprava kolmo na kýl nechal Hal Volavku klouzat podél pobřeží. Jak během zkoušek zjistili, nová ploutev jim umožňovala víc napnout plachtu při podstatně menším náklonu a loď plula o poznání rychleji.
Stig se už několik minut věnoval zkoumání mapy. Vylezl zpod malého plátěného přístřešku a šel si stoupnout vedle Hala. Nějakou chvíli sledoval pohyby lodi, která se hnala vzhůru po dlouhých vlnách, nepřetržitě se valících od západu, a pak klouzala po druhé straně dolů, aby prořízla zelené vody a vyslala do vzduchu spršku vodní tříště, stříkající vysoko po obou stranách přídě. Protože posádka neměla prozatím nic na práci, všichni si udělali pohodlí na veslařských lavicích a užívali si sluníčka. Jen Ulf s Wulfem zůstávali ve střehu pro případ, že by bylo zapotřebí upravit plachtu. Stig pohnul hlavou směrem k nim.
„Dvojčata sekají dobrotu,“ prohodil.
Hal pokývl. „Když jsme na souši, perou se v jednom kuse jako kočka a pes,“ odpověděl. „Ale ani jeden z nich nechce ztratit postavení seřizovače plachty.“
Hned po kormidelníkovi se těšili velké vážnosti na palubě vlčí lodi seřizovači plachet, a té se ani jedno z dvojčat nechtělo vzdát. Ulf i Wulf byli hrdí na své vrozené schopnosti a nedávná zkušenost je poučila, že když Hal vysloví hrozbu, tak ji také splní. Tudíž věděli, že kdyby se během plavby s Volavkou hádali, přinejmenším jednoho z nich by okamžitě sesadil a přeřadil na jinou práci.
„Koukal jsem do mapy,“ zmínil se Stig. „Limmat leží jen o jeden den cesty dál na pobřeží a je to mnohem větší město než Skegall. Podle plavebních poznámek není Skegall o moc víc než vesnice.“
„Právě proto jsem ho vybral,“ vysvětloval Hal. „Nechci, abychom se moc ukazovali, protože co kdyby byl Havran někde v téhle oblasti. Čím víc lidí nás uvidí, tím víc se o nás bude povídat.“
Stig zvažoval jeho názor se zamyšleným výrazem v tváři. „Jistě. Ale v Limmatu bude větší trh.“
„Malý našim potřebám postačí,“ namítl Hal. „Nechceme nic zvláštního. Edvin potřebuje pár běžných věcí jako mouku, sůl a kávu. A já chci provazy, železo, hřebíky a stavební dříví.“
„A pěknou novou ovčí kazajku pro Thorna,“ pronesl hlas vedle kýlového rámu, kde, jak se ukázalo, podřimoval jednoruký mořský vlk. Hal s pohledem na Stiga protočil panenky.
„A pěknou novou ovčí kazajku pro Thorna,“ zopakoval.
Thorn se dál tvářil, že podřimuje. „Jen se ujišťuju, že na to nezapomeneš.“
„Jak bych mohl?“ zabručel tiše Hal.
„Já to slyšel,“ ozval se Thorn.
Jakmile měli Skegall na dohled, nechal Hal posádku sundat nápadnou trojúhelníkovou plachtu.
„Doveslujeme tam,“ rozhodl. „Nevím, jestli Zavak někdy viděl Volavku s plachtou. Ale pokud ano, nemá smysl mu oznamovat, že jsme tady.“
Ze stejného důvodu chtěl, aby Ingvar přikryl obří samostříl dehtovým plátnem a pevně ho přivázal.
Pluli s malou lodí do přístavu a vesla se plynule zvedala a klesala. Vítr vanoucí od pevniny jim posloužil jako dobrá záminka. Volavka by se svou plachtou mohla plout křížem krážem, ale běžná loď opatřená čtvercovou plachtou by veslovala. Když projeli ústím přístavu, vytáhl Thorn ploutev nahoru a uložil ji za stěžeň. Přes kýlový rám pak přehodil cíp jedné z plachet.
„Nemusí o nás každý všecko vědět,“ prohodil k Halovi a ten souhlasně přikývl.
Když vytahovali malé plavidlo na pláž, sledovalo je se slabým zájmem pouze několik diváků. Volavka zbavená své zvláštní trojúhelníkové plachty nepředstavovala nic mimořádného. Členové posádky se shromáždili na přídi a Hal jim přiděloval úkoly.
„Ingvare, ty půjdeš se mnou. Cestou jsem si všiml loděnice na kraji přístavu. Měli by tam mít všechno, co potřebujeme. Ulfe, ty pomůžeš Edvinovi s nákupem zásob. Stigu, vy s Thornem se porozhlédnete po tržišti. Zkuste, co dokážete zjistit. Jespere, ty a Stefan udělejte to samé. Natahujte uši, jestli nezaslechnete něco o Havranovi. Ale ať to není moc nápadné, že se o něj zajímáme. A ty, Jespere, se snaž ni…
