Kapitola dvacátá šestá
Oba strážní se blížili k místu, kde jejich společník ležel na zádech a vypadal, jako by spal. Když přišli blíž, strážný z Thornovy strany uviděl mužova chodidla a zastavil se s pohoršeným výkřikem. Zavolal na druhého strážného, který přidal do kroku a postavil se vedle něj nad spícího muže.
Druhý strážný znechuceně frkl. Řekl něco svému druhovi a pak omráčeného muže kopl do chodidla, a to nijak jemně.
Muž na zemi sebou pohnul a zasténal, ale neprobral se. Kopající se zmateně zamračil a sklonil se k omráčenému. Oba strážní tak stáli velmi blízko u sebe.
„Teď,“ zavelel Thorn tiše a vstal z vysoké trávy za mužem. Neměl na paži nasazený kyj, ale měl hák z tvrdého dřeva, jímž udeřil muže zezadu po hlavě.
Ozvalo se temné zadunění a temudžajský strážný se sesul k zemi, aniž by tušil, co se stalo. Druhého strážného náhlé Thornovo zjevení vylekalo. Na okamžik nemohl pochopit, co se děje. Ale i ten okamžik stačil.
Když se nadechoval, aby zakřičel a ztropil poplach, zezadu se mu kolem krku ovinula Stigova svalnatá paže a zarazila v něm jak vzduch, tak zvuk. Strážný se pokoušel bránit, ale Stig byl větší a silnější. Skandijský bojovník zvedl drobnějšího muže nad zem a držel ho přitom v kravatě. Temudžajova hmotnost tak zvýšila tlak na jeho průdušnici. Divoce se kroutil, snažil se křičet, ale nevydal ani hlásku. Marně kopal Skandijce do holení, jeho měkké plstěné boty moc bolesti nezpůsobily. Nakonec se mu zatmělo před očima a zvadl ve Stigově sevření. Vysoký bojovník ho držel ještě deset vteřin pro případ, že by to Temudžaj jen předstíral. Pak ho jemně položil na zem.
„Trvalo ti to,“ zhodnotil Thorn.
Stig pokrčil rameny. „Nemám velký dřevěný hák, kterým bych ho praštil.“
„Pravda. Pravému háku se v takovýchhle situacích nic nevyrovná,“ odpověděl Thorn. Otočil se, když zaslechl šramocení v trávě za sebou. Objevili se Hal s Lydií, zvedli se na nohy a došli k vyčištěnému prostoru kolem vozu. Hal pochvalně kývl na tři bezvědomé strážné.
„Dobrá práce,“ ocenil své druhy. „Teď se postaráme o ty ostatní, než si všimnou, že jejich společníci nejsou na místech.“
Stig se otočil a chtěl znovu zmizet ve vysoké trávě, ale Hal ho zadržel a ukázal na velký vůz.
„Půjdeme tudy,“ řekl. „Pod vozem. Tak se vynoříme přímo za nimi.“
Stig přikývl. „Chytrá hlava,“ řekl a vydal se za Halem, který už mířil k vozu s jurtou, klesl na kolena a vplížil se pod něj. Proplížili se na druhou stranu vozu, kde hlídkovali zbylí tři strážní.
Přesně jak Hal říkal, když se dostali na opačný konec vozu, ocitli se za třemi strážnými, kteří stáli zády k vozu. Zatím si ani jeden nevšiml, že jejich druhové nejsou na svých místech. Ale hlídali to, co přicházelo k vozu, ne jeden druhého, pomyslel si Hal. Nicméně tato situace by nevydržela dlouho. Dříve či později by se jeden z nich ohlédl na své druhy a zjistil by, že tam nejsou. Čekal, až se Stig s Thornem doplíží k němu, a všichni tři pak leželi pod okrajem vozu a opírali se o lokty. Hal ukázal na strážného vlevo a poklepal si na hrudník. Pak ukázal na muže uprostřed a na Stiga. A konečně muže vpravo označil za Thornův cíl. Když oba jeho přátelé kývli na srozuměnou, začal se plížit k levému kolu, zatímco Thorn se vydal vpravo. Stig, který už byl na místě za svým mužem, čekal, až budou na místech i ostatní.
Lydia ležela na zemi za nimi, šipku vytaženou z toulce a nasazenou ve vrhači. Tentokrát vybrala střelu s ostrou bojovou hlavicí. Kdyby se něco pokazilo a jeden ze strážných utekl, neměla by čas brát ohledy a pouze ho omračovat.
Hal zíral do stínů pod vozem. Byl připravený za jedním z velkých kol. Viděl, že Thorn už je na stejném místě vpravo. Tvář měl otočenou k Halovi a čekal na rozkaz. Stig na něj také tázavě hleděl.
Hal vytáhl nůž, zvedl ho, otočil jím tam a zpět v prázdném prostoru pod vozem, aby ostří zachytilo matné světlo hvězd. Pak jím máchl vpřed, vyplížil se zpod vozu a zamířil k Temudžajovi, jehož silueta se rýsovala proti nočnímu nebi.
Sledoval svůj cíl a odolával pokuše…
