Kapitola třicátá osmá
Díky Rollondovu muži Torvalovi, který pomáhal Edvinovi s čerpadlem, tekl přes zábradlí vytrvalý proud vody. Pracovali mnohem rychleji, ale Hal cítil, že loď nereaguje tak, jak by měla. Jedinou odpovědí bylo, že jak se trup prohýbal a kroutil, uvolnila se další prkna a přítok vody se natolik zvýšil, že ho dva muži u čerpadla nemohli zvládnout. Loď byla čím dál těžší a neochotnější najíždět na vlny. A zvýšená hmotnost navíc samozřejmě ještě víc poškozovala prasklý kýl.
Hal nervózně navedl Volavku blíž k pobřeží.
„Když to bude vypadat, že se potopí,“ mumlal si pro sebe, „najedu s ní na břeh a do Hallasholmu dojdeme pěšky.“
A možnost, že se loď potopí, byla s každou minutou pravděpodobnější. Uvědomil si, že závodí s časem.
Další komplikací způsobenou vodou v podpalubí bylo to, že se loď čas od času nezvedla na vlnu včas. Místo toho se jen těžce převalovala a vlna se o ni rozbila a zaplavila palubu i podpalubí další mořskou vodou, která nahradila tu pracně vypumpovanou.
Pa’tong nervózně přihlížel, jak Skandijci pracují s čerpadlem. Hal zvažoval, že ho nechá pracovat také, ale Edvinovi s Torvalem to šlo mnohem líp. Pa’tong byl nešikovný a zdaleka nepracoval tak dobře jako druzí dva.
Kluf dál ležela natažená na břiše na palubě s hlavou položenou na tlapách a bez mrknutí sledovala Pa’tonga. Pořád se v blízkosti veliké feny necítil dobře, ale zřejmě přijal fakt, že mu od ní nic nehrozí – pokud nerozzlobí Hala.
A tak se Volavka vlekla dál a líně stoupala a klesala na vlnách plynoucích pod trupem. Hal si teď byl jistý, že vidí, jak se paluba kroutí, když loď vystoupá na větší vlnu a sjede po jejím hřbetě. V prknech paluby se začaly tvořit mezery. Mohl si jen představovat, co se děje s prkny v trupu pod čárou ponoru. Na některých místech se objevovala uvolňující se směs smoli a lan, kterou byly utěsněny nepravidelnosti v obložení.
Torval skončil svých deset minut u čerpadla, došel dozadu na kormidelní plošinu a kriticky zhodnotil Volavčin nemotorný postup. Už na její palubě byl a věděl, že tohle není její obvyklá, hladká plavba.
„Zvládne to?“ zeptal se Hala.
Hal tvrdohlavě zaťal čelisti. „Zvládne. Jsme už jen pár mil od Hallasholmu.“
Torval skepticky našpulil rty. Pomyslel si, že toužebné přáni loď na hladině neudrží.
„Ale bude lepší, když připravíme pár soudků jako plováky,“ připustil po pár vteřinách Hal. „Jen pro jistotu.“
Torval přikývl a vydal se na příď. Tam bylo přivázáno několik soudků se zásobou pitné vody. Zatlačil zátky dovnitř a vylil jejich obsah do moře. Vedle leželo smotané lehké lano. Nařezal několik kratších kusů, které poslouží jako uvazovací lana pro případ, že soudky budou potřeba. Umístil je na palubu vedle ša’šana.
Edvin se na něj zvědavě podíval.
„Halův nápad,“ vysvětlil Torval. „Kdybychom se potopili.“
Edvin přikývl. Uměl plavat, jako všichni z posádky Volavky. Ale nebyl moc zdatný plavec a byl si jistý, že Torval neumí plavat vůbec – jen málo skandijských námořníků to umělo. Pa’tong to také neuměl. Ale věděl, že Hal plave jako ryba. Na Torvalovo gesto mu předal rukojeť čerpadla a námořník z Běžícího vlka se ujal práce. Voda dál proudila přes bok do moře, ale oba cítili, jak si Volavka sedá hlouběji a hlouběji do vody.
Kluf se zvedla, otřepala se a doběhla na příď, kde se postavila na zadní a přední tlapy si opřela o štítnici. Začala zuřivě štěkat.
Edvin obrátil unavené oči dopředu. Srdce mu poskočilo nadějí, když si uvědomil, že už vidí Hallasholm – shluk nízkých dřevěných budov a dým stoupající z tuctu komínů. Byli sotva půl míle od bezpečí. Už viděl ústí v přístavní hrázi a zahlédl i malou pláž za ní.
Otočil se, aby to sdělil Halovi, ale ten na něj unaveně mávl.
„Vidím to,“ řekl Hal.
Když bylo bezpečí tak blízko, popadl Edvin rukojeť čerpadla od Torvala a začal pumpovat ze všech sil. Voda z hadice tryskala a pěnila. Torval si po pár minutách převzal čerpadlo a pokračoval v nasazeném tempu. Pak se práce znovu chopil Edvin.
Předávali si čerpadlo mezi sebou a z…
