Bratrstvo 6: Umrlčí tváře (John Flanagan)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Kapitola třicátá

Pár dní po setkání s Tekumsou zavedl Hal se Stigem řeč na téma návratu domů. Bylo pozdě odpoledne a první důstojník se právě vrátil z rybářské výpravy se Simsinnetem, celý ověšený rybami do Edvinovy udírny. Mawagský bojovník se s nimi halasně rozloučil, zamířil ke stezce do lesa a Hal zatím sledoval, jak jeho přítel zručnými pohyby očišťuje ryby a řeže je na plátky, aby je mohli položit na rošty v udírně.

„Vypadá jako sympatický chlapík,“ ukázal za odcházejícím Mawagem, který se ještě zastavil, aby několika dalším Volavkám popřál dobrou noc.

Stig přikývl. „Je úžasné, jak dobře můžeš vycházet s někým, s kým jsi původně bojoval,“ poznamenal. „Ukázalo se, že máme hodně společného.“

„Až vyplujeme domů, určitě se zase začne dvořit Tekumse,“ nadhodil Hal a snažil se, aby to znělo nenuceně.

Stig okamžitě vzhlédl, čelo mu zbrázdila vráska, ale nic neřekl.

„Nemáš přece v plánu si ji vzít nebo tak něco, že ne?“ pokračoval Hal.

Stig ani tentokrát neodpovídal. Hal to ticho nedokázal snést. Naznačovalo, že se tu děje něco důležitého – něco, s čím nepočítal. Když Stig konečně promluvil, ukázalo se, že se nemýlil.

„Nevím, jestli se s vámi vrátím domů,“ řekl Stig.

Hal sebou zděšeně trhl. Byl připravený na nejrůznější odpovědi, ale tahle by ho nikdy nenapadla.

„Ty se s námi nevrátíš?“ vykřikl. „Ale to nejde! Jsme tvoje bratrstvo – tvoje rodina. Tebe jsem si vybral jako prvního! Jsi můj nejlepší kamarád.“

Stig mu odmítal pohlédnout do očí. Místo toho jen tvrdošíjně zavrtěl hlavou. „No, věci se mění, víš?“

Halova odpověď byla skoro hysterická. „Ne! Nevím! Jak by se věci mohly změnit? Jsi jeden z nás. Jsi Volavka. To se nezmění!“

„Ale já miluju Tekumsu,“ řekl tlumeným hlasem Stig. Bylo to poprvé, co to někomu přiznal, včetně sebe sama.

Hal udělal zoufalé, bezradné gesto. „Tak ji vezmi s námi! Může se vypravit do Hallasholmu!“

Ale Stig už vrtěl hlavou. „Nebyla by tam šťastná. Všechno by tam pro ni bylo cizí.“

„A tady je všechno cizí pro tebe,“ připomněl mu Hal. Stig mu však věnoval smutný úsměv.

„Vůbec ne. Mám tu přátele. Je tu Simsinnet a jeho parta – a Tekumsina rodina mě přijala. Vím, že tady budu šťastný.“

Při pomyšlení na to, že přijde o Stiga – velkého, silného, spolehlivého Stiga –, Hala v očích zaštípaly slzy. Byl opěrným pilířem celé posádky, Halovou pevnou pravou rukou. Vždycky se za něj postavil, když to Hal potřeboval.

„Ale…,“ začal. Nenapadlo ho nic dalšího, co by mohl říct.

Stig se k němu natáhl a pevně mu stiskl rameno. „Neboj se, Hale,“ zašeptal. „Není to konec světa. Najdeš si někoho, kdo mě nahradí. Hallasholm je plný mladých mužů, kteří by skočili po příležitosti stát se Volavkou.“

„Já nechci, aby tě někdo nahrazoval. Chci tebe, Stigu! Prosím, slib mi, že si to rozmyslíš.“ Představa, že tu Stig zůstane, ho zděsila. Jako by se rozpadalo předivo, ze kterého byl utkaný jeho svět.

„Věci se mění, Hale. Lidi se mění. Situace se mění. S tebou a bratrstvem jsem prožil několik báječných let, ale teď je čas, abych vykročil do další etapy svého života. A sice tady s Tekumsou.“

„A co tvoje máma? Bude z toho zničená!“ vykřikl Hal. Zoufale hledal něco, co by změnilo Stigův názor.

Stig posmutněl. „Ano. Kéž by mohla Tekumsu poznat. Ale pochopí to.“ Smutně se pousmál. „Ty jí to vysvětlíš.“

Pak se zvedl, potichu odešel a za sebou nechal svého zdrceného přítele.

 

 

Té noci nemohl Hal spát. Pořád se musel převalovat a převracet a přemílat v hlavě Stigovo rozhodnutí. Vzpomněl si na něco, co mu před pár lety řekla matka, když jí sliboval, že bude navždycky po jejím boku.

„Tvůj život půjde dál,“ říkala. „Mladí muži si neberou jen své ženy, berou si i jejich rodiny. Tak to na světě chodí. Matky to vědí a počítají s tím.“

Došlo mu, že měla pravdu. Přesto si umínil, že se pokusí Stiga přesvědčit, aby vzal Tekumsu s sebou domů do Hallasholmu. Mohla by mu s tím pomoct Lydia. Sama také opustila svou domovinu a usadila se ve Skandii. Mohla by Tekumse říct, že je to dobré místo k životu.

Ale sotva ho to napadlo, zaútočily na něj pochybnosti. Lydii v jejím rodném městě nezbyli žádní příbuzní. Navíc měla u správců města černý puntík přes celou stránku, protože „přemístila“ sáček smaragdů, aby Volavkám zaplatila za jejich služby. Nikoho nežádala o svolení a bylo možné, že jí to pořád ještě měli za zlé. Tekumsa by musela opustit svého otce, matku a bratra, nemluvě o dalších příbuzných – strýcích, tetách, bratrancích a sestřenicích. Nebylo to zdaleka to samé.

„Ale všichni bychom jí pomohli, aby mezi nás zapadla,“ řekl. Že to vyslovil nahlas, mu došlo teprve ve chvíli, kdy na něj z druhé strany chýše potichu zavolal Stefan.

„Všechno v pořádku, Hale?“

„Ano. Promiň, Stefane. Klidně spi.“

Slyšel, jak se Stefan zachumlal do deky a převalil na bok. Pokusil se udělat to samé, ale hlavou mu pořád vířily myšlenky. Hodinu před úsvitem konečně zabral, ale i ve spánku si pořád něco mumlal a neklidně sebou házel. Zdálo se mu, že vyplouvá z této cizí země a Stig mu z pláže mává na rozloučenou.

Krátce po rozbřesku ho něco probudilo. Něco se mu na tom nezdálo, a tak se zvedl do sedu a zaposlouchal se s hlavou nakloněnou na stranu. Pak ze sebe shodil deku a vylezl z postele, vyklouzl z chýše a namířil si to k palisádě. Hlídku měl zrovna Ulf a zvědavě na skirla pohlédl. Hal ještě ostatním členům posádky o Stigově zdrcujícím rozhodnutí neřekl, ale většina poznala, že jejich velitele něco trápí.

„Všechno v pořádku, Hale?“ zeptal se a nevědomky tak zopakoval Stefanovu dřívější otázku.

Hal neodpověděl. Nasál do chřípí svěží ranní vzduch. „Neslyšel jsi něco?“

Ulf zavrtěl hlavou a zívl. „Ne. Ale rád bych slyšel, jak mě jde Wulf vystřídat,“ odpověděl. „Proč se ptáš?“

Hal poodešel o několik kroků od Ulfa. Zvedl hlavu, napnul uši, nastražil smysly. Něco je jinak, pomyslel si. A pak ho to trklo. Od chvíle, kdy připluli, vháněl severovýchodní vítr mořské vlny úzkou mezerou do zálivu a valil je před sebou na pláž. Tiché šplouchání vln spolu s šustěním a šuměním větru v korunách stromů vzadu za tábořištěm tvořilo neustálou zvukovou kulisu jejich světa.

Nyní vlny utichly a slyšet nebylo ani ševelení stromů.

Vítr se změnil na jihozápadní.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024