ČÁST TŘETÍ
Mawagan-settové
Kapitola dvacátá druhá
Zbytek dne jim vůbec neubíhal, hodiny se pomalu vlekly. Posádka se těšila na setkání s místními obyvateli a většinu času trávila probíráním toho, co se může stát, jací asi budou místní lidé a jaké jídlo se bude podávat.
„Kozí oči,“ tvrdil Jesper zasvěceným tónem. „Nejspíš nám dají kozí oči. Je to velká pochoutka.“
„Nebudu jíst nic, co se na mě bude dívat z talíře,“ řekl důrazně Stefan.
Ingvar však na Jespera pohlédl s mírně nakrčeným čelem a zakroutil hlavou nad hloupostí druhého chlapce.
„Proč to říkáš?“ zeptal se. Jesper jeho pohled opětoval s povzneseným výrazem někoho, kdo ví, že mele naprosté nesmysly, ale odmítá to přiznat.
„Je to dobře známá skutečnost,“ prohlásil. „Kozí oči jsou mezi cizími národy velice ceněné.“
„Jaký cizí národ ti kdy dal k jídlu kozí oči?“ chtěl vědět Ingvar a Jesper zaváhal. Nečekal, že bude muset svůj výrok hájit až tak moc, ale nehodlal se vzdát.
„Aridové,“ odpověděl. „Ty si nepamatuješ, jak nám dávali kozí oči na hostině potom, co jsme osvobodili město Tabork?“
„Vybavuju si, že nám servírovali mleté kozí maso, salát a chlebové placky,“ řekl pomalu Stefan. „Ale žádné kozí oči jsem tam neviděl.“
„Ty je možná ne. Ale ony viděly tebe,“ sdělil mu Jesper.
Ingvar jeho tvrzení napadl znovu. „Tihle lidé vůbec nevypadají jako Aridové.“
„Mají tmavé vlasy,“ řekl vzdorovitě Jesper.
„Možná. Ale Aridové jsou vysocí a štíhlí. Tihle Mawagansettové jsou poměrně zavalití a svalnatí. Alespoň ti, které jsme viděli.“
„A kdo může tvrdit, že ti, které jsme neviděli, nejsou vysocí a štíhlí jako Aridové?“
Ingvar odevzdaně zakroutil hlavou. „Copak ty nikdy nepřiznáš, že nemáš pravdu?“ zeptal se, ale Jesper zavrtěl hlavou.
„Já ji mám vždycky,“ prohlásil.
Ingvar se otočil k Halovi a Thornovi, kteří právě probírali pozvání do vesnice Mawagansettů. „Hale, můžu hodit Jespera do zálivu?“ zeptal se.
Hal vzhlédl, zamyslel se nad jeho žádostí a přikývl. „Kdy budeš chtít, Ingvare,“ potvrdil. „Věřím tvému úsudku.“
Ingvar spokojeně pokýval hlavou a otočil se zpátky k Jesperovi. Mohutný mladík po boji s medvědem našel své ztracené okuláry, ale právě teď je neměl na hlavě. Když mu stačilo vidět nablízko nebo zacházet s něčím, co měl hned před sebou, obvykle je nenosil. Jeho modré oči se zavrtávaly do Jespera. Když mu bývalý zloděj pohlédl do tváře, spatřil v ní odhodlání a uvědomil si, že od nedůstojné koupele v moři ho dělí pouhých pár vteřin.
„No…,“ vykrucoval se, „možná jsem se s těma kozíma očima spletl.“
Ingvar několikrát kývl. „Možná že ano.“
Stefan se zasmál, ale Jesper se nehodlal tak snadno vzdát.
„Tak to bude něco jiného. Počkejte a uvidíte. Třeba skřivaní jazýčky.“
„Nebo mravenci v medu,“ ozval se Ulf.
Wulf na něj pohlédl. „Kdo kdy slyšel o mravencích v medu?“
Jeho bratr se usmál a nechal sklapnout past. „Mravenci u nás doma vždycky lezou do medu.“
„Ale u nás doma je nejíme,“ bránil se Wulf.
„Mohli bychom. Ale k tomu bys potřeboval vytříbenější chuť, než jakou máš,“ sdělil mu Ulf.
Thorn sedící pár kroků od nich se neubránil úsměvu. „Rád slyším, že všechno je zase jako dřív,“ poznamenal.
Hal přikývl. Členové jeho posádky byli v posledním týdnu trochu zamlklí, ale teď už se zase navzájem pošťuchovali a klábosili spolu, Ulf s Wulfem se vesele handrkovali a Jesper si s vážnou tváří vymýšlel, až se mu od pusy prášilo. Všechno bylo zpátky v obvyklých kolejích. Nejspíš k tomu přispěla skutečnost, že se konečně setkali s jinými lidmi, pomyslel si. Až dokud se to ráno neobjevil Mohegas, visel nad všemi pocit nejistoty. Byli v téhle cizí zemi sami? Budou místní lidé, pokud tu nějací byli, přátelští, nebo nepřátelští? Mohegasova návštěva je všechny uklidnila a vrátila jejich životům vítaný pocit něčeho normálního.
„Co má Edvin za lubem?“ zeptal se. „Dnes nemusí vařit.“
Potom co Mohegas se svými dvěma společníky odešel, se Lydia vytratila do lesa na lov a vrátila se s dalším z těch velkých vypasených ptáků. Edvin ho začal škubat a čistit…
