Čtvrtá část
Bojový plán
Kapitola třicátá
Průzkumná skupinka konečně dorazila k hlídkovému stanovišti na vrcholu útesu s výhledem na kotviště Volavky. Stefan, který držel hlídku, si všiml jejich sníženého počtu a udiveně naklonil hlavu.
„Kde jsou Thorn a Ingvar?“ zeptal se. Nemohl uvěřit, že dva z nejlepších bojovníků posádky by byli zabiti či zajati Iberionci.
Hal ho rychle uklidnil. „Přijdou později,“ řekl. „Ingvar si poranil kotník a teď se schovávají, dokud se pro ně nevrátíme.“ Rozhlédl se po malé zátoce pod sebou. „Dělo se tu něco?“
Stefan zavrtěl hlavou. „Vůbec nic. Nikoho jsme neviděli ani neslyšeli. Začíná to být nudné, abych řekl pravdu. Našli jste Vlčí vítr?“
„Našli jsme ho. Ale musíme vymyslet, jak se ho zmocníme. Na přímý útok je kolem něj až příliš mnoho mužů.“ Hal se zamyšleně podíval stranou. V hlavě už se mu rodil nápad – prozatím jen nejasná myšlenka. Věděl, že si musí sednout a zbavit mysl všech ostatních záležitostí, aby mohl kosti svého rodícího se plánu obalit masem. Obrátil se k pěšině vedoucí do zátoky.
„Potřebuju kávu,“ řekl. „Kávu, jídlo a pár hodin spánku.“
Ale spánek nepřicházel. Ležel na zádech, zíral na stanové plátno nad sebou a v hlavě se mu honily myšlenky. Jeho plán se pomalu rozvíjel.
Vstal z ovčích kůží a vylezl ze stanu ohnutý v pase. Venku se narovnal a začal si prohlížet tábořiště. Edvin se Stigem seděli naproti sobě u malého ohníčku. Zbytek posádky spal nebo odpočíval na písku.
Erak ležel pár kroků od něj, dřímal a přitom pokyvoval hlavou. Kluf ležela na břiše před ním s hlavou na packách a očima upřenýma na ebenovou hůl ležící v písku vedle něj. Vycítila, že spí, a tak se po břiše sunula vpřed. Přiblížila se vždy jen o pár palců. Když Erak nereagoval, svůj pohyb zopakovala.
„Ten nápad si honem rychle vyžeň z hlavy,“ zavrčel Erak, aniž by otevřel oči. Klufin ocas dvakrát pleskl do tvrdého písku a opět popolezla s očima upřenýma na svou lesklou černo-stříbrnou kořist.
Hal se nad touhle vlekoucí se válkou musel pousmát. Podíval se vzhůru na okraj útesu. Stefanova hlídka skončila a službu teď měl Wulf. Hal se posadil vedle Edvina a Stiga.
„Zrušte tábor a naložte všechny věci na palubu,“ řekl. Pak se rozhlédl kolem sebe. „Kde je Lydia?“
Edvin ukázal nahoru na útes. „Asi před hodinou odešla na lov,“ odpověděl. „Brzy by se měla vrátit. Odplouváme?“
Hal přikývl. Součástí jeho plánu bylo částečné ochromení Volavky a rozhodně nechtěl, aby je našla výzvědná skupina, zatímco loď bude v takovém stavu.
„Piráti už vědí, že v okolí se pohybují cizinci, a možná vyšlou pátrací skupiny,“ vysvětlil. „Pokud to opravdu udělají, raději bych si od nich držel odstup.“
Edvin se zvedl k odchodu. „Začnu všechno připravovat k odplutí,“ řekl.
Stig se obrátil se zvědavým výrazem k Halovi. „Chápu správně, že máš nápad?“
Hal přikývl a klekl si do písku. „Jak jsem říkal Stefanovi, v pirátském táboře je až příliš mnoho mužů na to, abychom zaútočili přímo,“ začal. „Budeme muset Vlčí vítr vylákat na moře, kde využijeme svoji rychlost a obratnost – a Drtič,“ dodal po krátké odmlce.
Stig se zazubil. „To se bude Erakovi líbit.“
Hal se na něj vážně zadíval. „Erak se s tím bude muset smířit. Především si neměl nechat ukrást loď.“ To bylo trochu nespravedlivé. Erak nebyl jediný odpovědný za ztrátu Vlčího větru. Vina spočívala na veškerém obyvatelstvu Hallasholmu, Hala nevyjímaje.
Stig zašťoural ohořelou větví do uhlíků v ohništi, vyvolal tak spršku jisker a znovu oživil plameny.
„Vlčí vítr ale za Volavkou nevyrazí,“ podotkl. „Vědí, že jsme rychlejší než on.“
„Nevyrazí za Volavkou,“ souhlasil Hal. „Ale možná vyrazí za neohrabanou obchodní lodí.“
„Volavka v přestrojení?“ zeptal se Stig.
Hal přikývl. „Přesně tak.“
Jeho přítel ten nápad zvažoval. Byl prostý – ale taková byla většina dobrých plánů. Dodal by jim výhodu překvapení, až si nepřítel uvědomí, koho vlastně pronásleduje. Překvapení mohlo pomoct vyvážit nepoměr v počtech mužů obou posádek. Iberionci budou předpokládat, že posádka „o…
