Třetí část
Tábor pirátů
Kapitola dvacátá
Hal vedl Volavku dál na jih ještě asi hodinu poté, co jim Vlčí vítr zmizel z očí, pak ji obrátil a zmírněnou rychlostí pokračoval na západ. Mlha se rozptýlila, zahnaná sluncem a čerstvým větrem, a na moři nebyly vidět žádné další lodě.
Nakonec předal kormidlo Edvinovi a svolal válečnou poradu s Thornem, Stigem, Erakem a Lydií. Seděli na palubě u kormidelní plošiny. Hal přinesl mapu západní části Bílého moře a ta teď ležela stočená vedle něj.
„Takže, co uděláme?“ zeptal se Thorn. Na chvíli zavládlo ticho a všechny oči se upřely na Hala. On byl konec konců skirl. Také byl jejich nejlepší taktik a plánovač. Rozhlédl se po kruhu tváří kolem sebe a ujal se slova.
„Vlčí vítr mířil na severozápad, když jsme ho poprvé zahlédli, a vrátil se na ten kurz, když nás dnes ráno přestal pronásledovat. Navrhuju, abychom se vydali stejným směrem.“
„A pokusili se ho zmocnit?“ řekl Erak pohrdavě. „A jak navrhuješ, abychom to udělali? Jeho posádka nás přečísluje nejméně čtyři na jednoho.“
Hal souhlasně přikývl. „Rozhodně na ně nechci narazit znovu, dokud nevymyslíme způsob, jak bychom tuhle jejich výhodu zmenšili,“ řekl. „Měl jsem spíš na mysli, že bychom hledali jejich základnu na sonderlandském pobřeží.“
„A dál?“ zeptal se Stig.
„Dál navrhuju, abychom se vylodili o kus dál na pobřeží a vrátili se po souši na průzkum. Posádka musí čas od času na břeh. To by nám poskytlo příležitost znovu se lodě zmocnit. Jinak…“ Odmlčel se, protože věděl, jak oberjarl přijme jeho další slova.
Erak se na něj podezřívavě podíval. „Jinak co?“
Hal neochotně pokračoval. „Jinak ji budeme muset potopit nebo spálit.“
Erak zrudl a vyskočil na nohy. „Spálit ji? Vlčí vítr pálit nebudeš! Je to moje loď!“
Thorn chytil Eraka za předloktí a stáhl ho zpátky dolů na palubu. „Posaď se, Eraku. A uklidni se. To by bylo až poslední řešení. Nikdo z nás nechce Vlčí vítr spálit.“
Erak se znovu posadil na palubu. Ale stále vrhal na Hala zuřivé pohledy. „Je to moje loď,“ zopakoval a mladší muž přikývl. Hal si pamatoval tu bolest, když přišel o svou bývalou loď, původní Volavku.
„Chápu, jak vám je, Eraku,“ řekl smířlivým tónem, „a přísahám, že by to bylo až poslední řešení, jak říká Thorn. Ale nemůžeme dovolit, aby dál plenila a ničila. A jak říkáte, její posádka nás přečísluje nejméně čtyři na jednoho.“
„Jsem si jistý, že Hal najde nějaký jiný způsob,“ vložil se do hovoru Stig.
Všechny oči se znovu upřely na Hala. V duchu si povzdechl. Pomyslel si, že jejich důvěra v něj je dojemná. Věděl, že má pověst taktika a plánovače, a věděl, proč ostatní předpokládají, že vymyslí způsob, jak tenhle rozdíl v počtech vymazat. Ale musel také přiznat, že v tu chvíli zrovna netušil, jak by jeho malá loď mohla porazit mocný Vlčí vítr. Svá další slova namířil přímo na Eraka.
„Musíte přijmout, že ji budeme muset poškodit, pokud s ní budeme bojovat,“ varoval ho. „Naší hlavní výhodou bude použití Drtiče, a to znamená, že jí způsobíme újmu – nejspíš vážnou.“
Erak váhavě přikývl. Uvědomoval si, že je nemožné, aby jeho loď vyšla z boje s Volavkou nedotčená. „Jenom už nemluv o tom, že ji spálíš,“ varoval Hala, který udělal drobné souhlasné gesto.
Pak se poprvé ozvala Lydia. Obvykle během těchto setkání mlčela. Ale když promluvila, většinou to bylo s velkou dávkou zdravého rozumu. „To všechno je teď ale vedlejší,“ řekla. „První, co musíme udělat, je najít jejich základnu. Jak to chceš udělat?“
Hal se natáhl a rozvinul mapu sonderlandského pobřeží. Zatížil ji na jedné straně saxonským nožem, aby se znovu nesvinula, a Stig na druhou stranu položil svůj nůž.
„Zaprvé, zamíříme na severozápad. Tam Vlčí vítr mířil většinu včerejšího dne a dnes dopoledne znovu, když nás přestal pronásledovat.“ Naklonil se a prstem nakreslil čáru po mapě směrem na severozápad k sonderlandskému pobřeží.
„Po celém tom pobřeží jsou útesy,“ pokračoval. „A spousta neobydlených zálivů, kde by si piráti mohli postavit tábor. Stačí jen najít ten správný.“
„Trochu ja…
