Bratrstvo 3: Lovci (John Flanagan)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

Důkazy proti Zavakovi byly přesvědčivé.

Přirozeně se zaklínal jmény bohů několika různých náboženství − z nichž ani jedno ho nemohlo počítat mezi oddané stoupence −, že o bitce v uličce nic neví. Jenže dva příslušníci městské stráže, kteří měli stanoviště v zátoce Kozlí hlava, poznali ve Vargasovi a několika dalších mužích členy posádky Havranu.

Dokonce i tehdy mohl Zavak stále tvrdit, že je nevinný. Veškeré důkazy proti němu byly nepřímé. Klíčový okamžik však nastal, když jeden z těch, kdo bitku v uličce přežili, přijal nabídku beztrestnosti, pokud bude svědčit, a odpřisáhl korpaljovi, že Zavak poslal jeho a sedm ostatních, aby Skandijce přepadli ze zálohy a zabili.

Když Mihaj vyslechl svědectví, znechuceně si změřil Zavaka i pětici Skandijců. Nebylo pochyb, že přepadení zosnoval magyaranský kapitán. Ale kdyby ti zpropadení seveřani zůstali mimo Raguzu a nezatahovali sem svoje soukromé spory, tohle by se nikdy nestalo.

Přesto, přemítal vládce města, nesl vinu na celé záležitosti Zavak a musel ho stihnout trest. Zavakovi nijak neposloužilo, že podvedl korpalja ve věci smaragdů a snažil se ho ošidit o právoplatný podíl na kořisti. A ještě ke všemu Mihaj toho chlapa prostě neměl rád. Zavak byl prohnaný a zákeřný a Mihaj vůbec nepochyboval, že spáchal přesně to, co Skandijci tvrdili − zrádně opustil své druhy v Limmatu a ponechal Rejnoka jeho osudu.

„Máš osmačtyřicet hodin,“ pronesl s ledovým pohledem upřeným na Zavaka.

Magyaran sebou na židli trhl a věděl přesně, o čem Mihaj hovoří. Předstíral ale nevědomost v chabé naději, že by Mihaj mohl své rozhodnutí změnit.

„Osmačtyřicet hodin? Na co?“ zeptal se.

„Abys zmizel z Raguzy. Jsi vypovězen. Ty, tvoje loď, i tvoje posádka. Znáš pravidla, Zavaku. To je vše.“

Zavakovi spadla čelist a ukázal na Hala a ostatní seveřany. Podobně jako on seděli před Mihajovým rozměrným psacím stolem. Od Zavaka je však odděloval zřetelný odstup.

„A co oni?“ vyhrkl.

Korpaljo šlehl pohledem po Skandijcích a odpověděl. „Zůstávají tady. Vina je na tvojí straně. Ale jestli mi tu způsobí ještě nějaké potíže, nebo jestli se zapletou do další bitky, vyrazím je odsud taky.“

Zavakovi se do očí vkradl vychytralý výraz. „Pak bych tedy očekával, že mi vrátíte poplatek za kotvení v přístavu,“ řekl. „Zaplatil jsem za ochranu na měsíc, a nestrávil jsem tu ani týden. Vlastně,“ dodal, „jsem zaplatil daleko víc, než je obvyklá sazba. Žádám, abyste mi vrátil moje smaragdy.“

„Žádost se zamítá,“ odvětil Mihaj a dutě se zasmál. „Obelhal jsi mě. Pokusil ses mě napálit. A pak jsi porušil ten nejzásadnější zákon tohohle města. Naplánoval jsi ozbrojený útok na jinou posádku. Ten, kdo poruší zákon, nemá nárok na vrácení poplatku a ty to víš.“

Zavak obrátil zuřivý pohled na Hala a jeho přátele. „Tohle je vaše vina,“ štěkl. „Za to vás zabiju. Všechny!“

Hal mlčel, ale Lydia se natáhla dopředu, aby viděla přes ostatní a mohla pohlédnout Zavakovi do jedovatých očí.

„Myslím, že do všech potíží tě v první řadě dostalo tvoje jednání,“ pravila sladce. „Copak jsi vážně tak natvrdlý, že to nechápeš?“

Thorn se ryčně uchechtl. Dokonce i Mihajovi se zacukaly rty úsměškem.

Zavak namířil na Lydii ukazovák. „A ty zemřeš jako první, holčičko,“ prskal vzteky.

Dívka povytáhla obočí. „Už se třesu strachy,“ odvětila klidně. „Pošleš na mě další bandu, nebo se o to pokusíš sám?“ Oči jí ztvrdly, když si vzpomněla na svého dědečka, jehož Zavak a jeho loupeživá sebranka bez slitování zabili při nájezdu na Limmat. „Protože já bych byla ráda, abys to zkusil ty. Opravdu by mě to moc potěšilo.“

Zavak dívku téměř neznal. Váhavě si ji prohlížel. Viděl, jak si její prsty pohrávají s jilcem dlouhé dýky, kterou měla na opasku, a zahlodala v něm nejistota. Cosi mu napovídalo, že téhle osobě bude lépe se vyhýbat. Odvrátil pohled, ale Mihaj jejich rozmluvu sledoval ostřížím zrakem.

„Přesně jak jsem si myslel, Zavaku,“ prohodil znechuceně a kroutil hlavou. „Zastraší tě i holka. Jsi nejen lhář a podvodník, ale taky zbabělec. Budu rád, až se tě zbavím.“

„Nebuďte na něj tak tvrdý,“ s úsměvem se Zavaka zastal Thorn. „To děvče se vyzná. Já tady mládencům pořád říkám, že je to hajná každým coulem.“

„Vy sklapněte, starý námořníku,“ vypálila Lydia. Byla to mimovolná reakce a Thorn se zasmál.

Mihaje to až tak nepobavilo. „Nuže dobrá,“ řekl. „Je rozhodnuto. Zavaku, ty a −“

„Ještě okamžik,“ ozval se Hal a rozhodně zavrtěl hlavou. „To nestačí.“

Mihaj na něho pohlédl s jedním obočím jízlivě povytaženým. „Že to nestačí?“ opáčil. „A co přesně nestačí?“

„Jenom ho vypovědět. Chtěl nás zabít. A v Limmatu nás zradil −“

„Vy se nepřestanete vnucovat s tou lží?“ poškleboval se Zavak.

Hal upřel pohled přímo na něho. „Zavinil jsi smrt našich přátel. Snažil ses nás zabít, když jsi prchal z Limmatu. A včera v noci jsi to zkusil znovu.“ S tváří zrudlou hněvem se obrátil zpět na korpalja. „Nestačí ho jenom vypovědět. Zaslouží si něco mnohem horšího. Dluží nám to.“

Vzápětí však pochopil, že si nesprávně vyložil Mihajovy pohnutky. Korpaljo neměl Zavaka rád a nevěřil mu. Jenomže to neznamenalo, že je na straně Volavek. Mihajovi nešlo o spravedlnost, řídil se osobním prospěchem. Měl příležitost zbavit se Zavaka jako podvratného živlu, který se ho pokusil podvést. Smaragdy, které hodlal Magyaranovi zabavit, už měl ve svém vlastnictví. Dál ho ani v nejmenším nezajímalo, co chtějí Hal a jeho posádka.

„To je mezi vámi a ním,“ prohlásil. „Pokud jde o mě, nemám k tomu co říct. Zavak je vypovězen i se svou lodí. Vy tu můžete zůstat, nebo si jít po svém, jak je libo.“

Ale právě v tom byl podle Hala zakopaný pes. Po dlouhém hledání konečně našli Zavaka tady v Raguze. Kdyby teď odplul, mohlo se stát, že jim zase vyklouzne. Měl čtyřicet osm hodin na opuštění přístavu. Během pobytu v Raguze si Hal všiml, že kolem půlnoci vítr utichá a znovu se zvedne zhruba za úsvitu. Kdyby se Zavak vytratil v noci, mohl by jim zmizet.

Havran byl pod vesly rychlejší než Volavka a bez příznivého větru by mu nikdy nedokázali stačit. Mohl by zmizet na jih, do Stálého nebo do Surožského moře. Zavak nejspíš věděl přinejmenším o tuctu míst, kde se mohl ukrýt před pronásledováním, zato Volavka by se plavila ve vodách, které neznala. Po všem, co prodělali, Hal nemohl tohle dopustit. Teď, když se dostal tak blizoučko k záchraně andomalu, měl pocit, že mu proklouzává mezi prsty. Zoufale přemýšlel. Mihaj měl zájem na tom, aby se zbavil Zavaka, ne aby zjednal spravedlnost pro Hala a jeho posádku. Než však Hal stačil promluvit, otočil se Mihaj s podrážděným posunkem k Thornovi.

„Počkejte, kdo tady vlastně velí? Jsi skipr ty, anebo ten kluk?“

Starý mořský vlk se usmál. „Vlastně se to má tak, že skipr je on,“ odvětil. „Já ho jenom doprovázím a nosím těžká břemena.“

Mihajovi se hněvivě stáhla obočí. „Ale říkal jsi mi, že jsi −“

Thorn ho zvednutím ruky zastavil. „Ne. Neříkal. Vy jste prostě předpokládal, že skipr jsem já, a se všemi otázkami jste se obracel na mě.“

Mihaj se opřel v křesle, snažil se vybavit si jejich předchozí setkání a vzpomenout si, co kdo říkal. Usoudil, že ten ošumělý seveřan má zřejmě pravdu. On jednoduše předpokládal, že Thorn coby nejstarší člen celé skupinky je i kapitán. A zatímco Thorn nikdy netvrdil, že je skipr, nechal korpalja, ať si to klidně myslí. Mihaj na něho vrhl rozhněvaný pohled.

„Tohle probereme později,“ pohrozil. „Nemám rád, když mě někdo vodí za nos.“

Během jejich rozmluvy Hal horečně přemýšlel. Usoudil, že Mihaj rád všechno řídí. Líbilo se mu manipulovat s lidmi ve svůj prospěch a potom sledovat, jak se zachovají. S potěšením se z povzdálí kochal pozorováním sporu mezi druhými, pokud ovšem nebyly ohroženy jeho osobní zájmy. Hala napadlo, že možná ví, jak této vlastnosti využít. Hodil kostku a doufal, že se nespletl.

„Chci souboj,“ prohlásil.

Mihaj na něho překvapeně pohlédl. „Souboj?“

„Se Zavakem. Vyzývám ho na souboj.“

„Cože děláš?“ ušklíbl se Zavak. „Ještě ti teče mlíko po bradě. Vyřídím tě za dvě minuty!“

„Tak jen do toho a zkus to,“ odsekl Hal.

Thorn se trochu předklonil a zaclonil Halovi výhled na Zavaka.

„Hale, počkej chvilku. Rozmysli si to…,“ začal. Hal uměl dobře zacházet s mečem − velice dobře, jak Thorn věděl. Sám ho to koneckonců naučil. Byl mladý a rychlý. Jenže Zavak byl hrdlořez. Zabil už hodně lidí a bez váhání to udělá znova, což mu v souboji muže proti muži poskytovalo obrovskou výhodu. Kdyby se střetli v zápalu bitvy, měl by Hal víc než rovnou šanci. Ale v podmínkách chladnokrevného souboje se kyvadlo vychýlí na Zavakovu stranu.

„Vyzval mě! Nech ho bojovat!“ rychle zasáhl Zavak. Ten usmrkaný Skandijec otravoval Zavaka na každém kroku. Teď se naskytla příležitost k pomstě. Upřel na Hala zavilý pohled. „S velikou radostí ti vyhovím, chlapečku!“

„Ne!“ spustil Thorn naléhavě. „On −“

„Ticho!“ Mihaj plácl dlaní do stolu, aby je umlčel, a všichni se otočili k němu. Korpaljo si zamyšleně mnul bradu palcem a ukazovákem. Rychle přejížděl pohledem sem a tam mezi oběma odpůrci a odhadoval je. Jeden mladý a rozzlobený, druhý povýšený a vypočítavý.

Souboj, přemítal v duchu. To by mohlo být zábavné rozptýlení. A možná i dobrá příležitost vytěžit něco pro sebe. Ne že by chtěl Mihaj sázet na výsledek, ale měl pod palcem veškeré sázení a bral si slušná procenta. Vlastně kdyby se to vzalo pořádně do ruky, mohl se takový souboj stát v Raguze velkou událostí. Zachrochtal blahem, když si uvědomil, že pokud se toho ujme, mohl by vybírat vstupné. Spousta námořníků v přístavu by dobře zaplatila za to, aby se mohla dívat, jak se dva z nich bijí na život a na smrt.

Rvačky a vyřizování účtů v temných uličkách byla jedna věc. Ale řádně povolený a organizovaný souboj, to bylo něco docela jiného. Vzato kolem a kolem, ten nápad se mu zamlouval. Tu si na něco vzpomněl. Ten kluk předtím nechal postaršího Skandijce jednat za sebe, což korpalja ještě pořád hnětlo. Rozhodl se, že podruhé už nic takového nedopustí.

„Ještě něco,“ promluvil se vztyčeným ukazovákem. „Jestli se rozhodnu tohle povolit, tak budeš bojovat ty osobně.“ Upřel baziliščí pohled na Hala. „Tady není nějaký směšný královský dvůr. Nedovolujeme vyzyvatelům, aby za sebe postavili jiného borce. Když vyzveš na souboj, tak bojuješ.“

„On nikoho nevy− “ pokusil se zasáhnout Thorn, jenže Hal byl na něj moc rychlý.

„Ale ano! Já ho vyzývám a já budu bojovat,“ vyhrkl.

Zavak na něho pohlédl. Mladý, nezkušený, rudý zlostí. Ten kluk má na čele napsáno oběť, napadlo ho.

„A já přijímám,“ prohlásil s krutým úsměškem ve tváři.

Thorn se v židli sesunul. Bylo to zpečetěné. Nemohl udělat vůbec nic, aby to změnil. Věděl, že Mihaj nikdy nedovolí, aby Hal od souboje odstoupil, i kdyby ho Thorn nakrásně přemluvil. Korpaljo je chtěl vytrestat za to, že na něj ušili boudu a nechali ho v domnění, že Thorn je kapitán Volavky. Slyšel, jak Stig potichu zaklel, a viděl, jak Lydia na Hala vytřeštila oči. Hal strnule hleděl před sebe se zaťatými čelistmi a napjatými rameny.

„Pak je to dohodnuto,“ promluvil Mihaj hlasem jako med. Čím víc o souboji přemýšlel, tím více se mu ten nápad zamlouval. Mihaj tušil, že mladý Skandijec skoro jistě přijde o život. Zavak byl zkušený a prohnaný bojovník. Alespoň to Skandijce naučí, že jemu se nesmí lhát. A Zavaka bude moct stejně z Raguzy vyhnat, jak se původně rozhodl. Vzato kolem a kolem, vynikající výsledek, pomyslel si.

„Skandijče, ty jsi poškozená strana,“ pokračoval Mihaj. „To znamená, že si můžeš zvolit zbraň. Co to bude? Meče? Sekery? Nože?“

Mihaj doufal, že nože. Aniž si to uvědomoval, nedočkavě si mnul ruce. Při mečích nebo sekerách mohla celý souboj za pár vteřin ukončit jedna rychlá a šťastná rána. U souboje na nože bylo pravděpodobnější, že potrvá déle, což víc vyhovovalo nátuře obyvatel Raguzy.

Meče, vroucně si přál Thorn. Hal to s mečem uměl dobře a Thorn mohl zapracovat na tom, aby se ještě zlepšil a mohl se postavit tomu slizkému hadovi.

Vzápětí Hal vyrukoval s druhým překvapením toho dopoledne.

„Lodě,“ pronesl.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024