KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ
„Tohle se pomalu stává zvykem,“ prohodil Stig, když s Thornem a Halem kráčeli v doprovodu seržanta a dvou ozbrojených vojáků po přístavní hrázi. Thorn na něho obrátil tázavý pohled.
„Co jako?“ zeptal se, ačkoli moc dobře věděl, o čem Stig mluví. Vysoký mladík rozmrzele kroutil hlavou.
„Zdá se, že v každém přístavu, kam vplujeme, nás seberou a vlečou k nějaké nabubřelé místní nule, kterou zajímá jenom to, jak nás obrat o peníze. Už mě to přestává bavit.“
„Tak to na světě chodí,“ poučil ho Thorn. „Na takovéhle řece má každý nastavenou dlaň. Kromě toho, když v Hallasholmu kotví nějaká cizí loď, taky platí Erakovi přístavní poplatek.“
„A já bych se s těmi řečmi o ‚nabubřelé místní nule‘ tolik neukvapoval,“ doporučoval Stigovi Hal tlumeným hlasem. „Podle toho, co jsem slyšel, může být ten korpaljo hodně nebezpečný, když ho naštveš.“
Stig pohrdavě ohrnul nos. Ale předsevzal si, že si odpustí další neuctivé poznámky o představitelích místní správy.
Kolem přístavu Raguzy se krajina zvedala do strmých kopců a zářivě bílé městské domy byly postavené v řadách na svazích. Skandijští námořníci se ubírali se svým doprovodem úzkou klikatou uličkou, jež vybíhala vzhůru od přístavu. Když vystoupali výš, Hal se na okamžik ohlédl zpátky. Pod nimi se rozprostíral přístav a stěžně zakotvených lodí vypadaly jako hustý les bez větví a listí. Kromě asi třiceti pirátských lodí kotvila v přístavu spousta menších plavidel − rybářské čluny, nákladní říční lodě a dlouhé čluny podobné těm dvěma, které doprovodily Volavku do přístavu. Domy, které pod sebou viděl, byly převážně bílé se světle červenými střešními taškami.
Seržant z ozbrojeného doprovodu na něho zlostně křikl a Hal se otočil a pokračoval v namáhavém výstupu křivolakou ulicí.
Na samém vrcholu došli k velké budově, která zaujímala jednu stranu malého náměstí. V průčelí měla podloubí skýtající hluboký stín. Byla samozřejmě obílená vápnem a měla tři poschodí. V horních patrech se táhla řada obloukovitých oken. Na levém kraji se nacházela mohutná okrouhlá věž, která dvojnásobně převyšovala ostatní části stavby. Doprovod ukázal k věži a vykročil napřed.
„Korpal,“ zamumlal Hal a druzí dva na něho zvědavě pohlédli. „Zdejší vládnoucí rada se jmenuje korpal,“ vysvětloval jim. „Znamená to ‚kruh‘. Scházejí se v kulaté místnosti a já myslím, že je to právě tady.“
Seržant je vedl do věže a pak nahoru po schodišti, které se obloukovitě táhlo podle jedné ze stěn budovy. Vystoupali dvě poschodí. Celé první patro tvořil rozlehlý prostor s velkým kulatým stolem umístěným uprostřed a patnácti židlemi rozestavenými okolo něj. Hal usoudil, že tohle je zasedací sál korpalu, kde se řeší úřední záležitosti. Další poschodí se dělilo na několik částí. Téměř polovinu plochy zaujímal půlkruhový předpokoj s několikerými dveřmi. Nábytku v něm bylo poskrovnu, jen dřevěné židle a lavice pravděpodobně určené pro ty, kdo čekali, až je předvolají do jedné z místností, které se nacházely za dveřmi. Seržant bez zaváhání zamířil ke dveřím na straně obrácené k přístavu, zaklepal a čekal.
Pár vteřin se neozývalo nic, pak je hrubý hlas zevnitř vyzval, ať vstoupí. Seržant otevřel dveře a pokynul třem Skandijcům, aby vešli před ním. On sám i tři jeho vojáci je následovali a rozestavili se v řadě podél stěny.
Jestliže předpokoj neoplýval zařízením, tak Mihajova úřadovna byla docela jiná. Vévodil jí velký psací stůl a vládce města za ním trůnil v křesle s vysokým opěradlem zdobeným důmyslnými řezbami. V místnosti stálo ještě několik dalších podobných křesel, ač ne tak rozměrných jako korpaljovo, s měkkým pestrobarevným čalouněním. Nablýskané tmavé dřevo vypovídalo o častém leštění. Podél stěn se řadilo několik tmavých dřevěných truhlic. Oblá vnější zeď věže se nacházela za Mihajovým psacím stolem. Byla holá, ale velké klenuté okno skýtalo pohled na světle červené střechy domů a jiskřivou modř přístavu.
Jinak byly stěny místnosti vyzdobené drahými nástěnnými koberci a na čestném místě visel ob…
