KAPITOLA ČTVRTÁ
Hal se sehnul a vešel do malého stanu, kde Edvin pečoval o Ingvara. Zraněný mladík ležel na zádech na měkkém lůžku z borových větviček zakrytých tlustou dekou. Další dekou byl přikrytý on, ale jak Hal viděl, s mumláním se ji snažil odhrnout stranou.
Vedle ležící Ingvarovy postavy klečel Edvin s nádobou studené vody a několika mokrými ručníky. Vzal nemocného za paži a bránil mu v odhození deky. Polekalo ho, že to dokázal tak snadno. Ingvarova síla se už stala příslovečnou, ale najednou…
Edvin vycítil Halovu přítomnost a zvedl hlavu. „Je slabý jako moucha,“ řekl.
Hal přikývl a poklekl na druhé straně lůžka. Natáhl ruku a položil dlaň Ingvarovi na čelo. Horkost sálající z pokožky ho vyděsila.
„Řekl bych, že se mu přitížilo,“ řekl Hal smutně. „Zdá se mi to, nebo horečka ještě stoupla?“
Edvin pokrčil rameny. Pak namočil ručník do umyvadla s vodou a začal Ingvarovi navlhčovat čelo, tváře a krk.
„Nemám ji vlastně jak změřit,“ poznamenal, „ale myslím, že máš pravdu. Každopádně se zdá, že přichází krize.“
Hal přejel očima k novému obvazu na Ingvarově boku kousek nad stehnem. „Převázal jsi ránu?“
Edvin na obvaz zběžně pohlédl a přisvědčil. „Vyčistil jsem ji a znovu ovázal. Nic víc nemůžu dělat.“
Ingvarova kůže byla opět suchá. Krátkodobý účinek vody pominul a mladík se začínal na lůžku neklidně vrtět. Edvin mu v tom jemně bránil.
„Klid, Ingvare,“ nabádal tiše. „Šetři se.“
Vzal nový ručník z umyvadla. Úleva se opět dostavila téměř okamžitě a Ingvar se pod chladivými doteky zklidnil.
Hal zkoumavě pozoroval Edvina, jak ošetřuje Ingvara. Nebyl nijak urostlý a v době, kdy doma v Hallasholmu vyrůstal, se stal podobně jako všichni členové Volavek pro obyvatele města vyděděncem. Byl však svědomitý a velmi bystrý, jak Hal věděl, a jakmile se chopil nějakého úkolu, nepolevil.
Při těch úvahách si Hal uvědomil, že Edvin nemá daleko k vyčerpání, vzhledem k vypětí způsobenému starostí o Ingvara a tělesné námaze spojené s nepřetržitou péčí o druha z lodi. Sáhl po mokrém ručníku a vzal ho Edvinovi z ruky.
„Já tě na chvíli vystřídám,“ navrhl, a když Edvin zvedl hlavu, aby dal najevo nesouhlas, neústupně dodal, „stejně nemám co na práci. Ty si potřebuješ odpočinout. Potřebuješ na chvíli vysadit. Jdi se trochu najíst. Ostatní už jsou po večeři, ale řekl jsem jim, ať ti něco schovají.“
Edvin na něj podezíravě pohlédl. „Už jsou po večeři? A kdo vařil?“
„Stig,“ odpověděl Hal.
Edvin protáhl obličej. „Vařil Stig?“ Kromě jiných povinností byl Edvin kuchařem posádky a o kuchařském umění ostatních chlapců měl své pochybnosti. Když před časem vypluli z Hallasholmu, všichni se při vaření střídali a výsledky práce většiny z nich rozhodně nebyly poživatelné. Edvin se nakonec ujal role kuchaře a prohlásil, že se nehodlá nechat otrávit.
„O hodně se zlepšil,“ culil se Hal. „Buď je to tím, anebo to zezačátku jen hrál, protože o tu práci nestál. Tak nebo tak, chytil v zátoce pěkného okouna a udělal ho s omáčkou. Lydia našla v lese pár divokých cibulí a Stig ti trochu probral zásobu koření a dochucovadel.“
Edvin se nepřestával tvářit nedůvěřivě, takže Hal vynesl trumf.
„A Thorn si dal nášup,“ oznámil.
Edvin překvapeně povytáhl obočí. O Thornovi se všeobecně vědělo, že má mlsný jazyk.
„V tom případě bych to měl taky ochutnat.“ Zvedl se z kleku vedle Ingvara a přihlížel, jak Hal pokračuje v ochlazování nemocného mladíka studenými obklady.
„Kdyby něco, tak mě zavolej,“ požádal ho Edvin.
Hal přikývl. „Zavolám. Řekni Lydii, ať mě za dvě hodiny přijde vystřídat. A ty se trochu prospi.“
Namočil ručník do umyvadla, trochu ho vyždímal a pokračoval s omýváním Ingvara. Pohled na to, jakou rychlostí se tenká vrstva vlhkosti na rozpálené kůži vypařuje, naháněl strach. Edvin se obrátil a odcházel, spokojený, že Ingvara nechává v dobrých rukou. Hal slyšel, kterak slabě vzdychl úlevou, když se venku narovnal.
*
Bylo těsně před úsvitem. Hal začal vnímat cvrlikání ptáků na stromech, které lemovaly pláž. Vycítili nadcházející východ slunc…
