Bratrstvo 1: Vyděděnci (John Flanagan)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

Volavka se lehce pohupovala v mírném příboji, zvedala se a klesala, jak vlny probíhaly pod kýlem. Plachta byla spuštěná a loď v podstatě stála na místě. Hal ponechal na každé straně dvě vesla, aby je to nezahnalo přes startovní čáru dřív, než závod začne.

Čekal je první velký bodovaný závod na moři. Byla to zkouška jejich námořnického umu, ovládání lodi a schopnosti pracovat jako posádka. Budou soutěžit s ostatními dvěma bratrstvy na trati ve tvaru zkoseného rovnoběžného čtyřúhelníku. Ve vzdálenosti sedmdesáti kroků se nacházela loď Delfín s Tursgudem u kormidla. A za ní Rys, Rollondova loď. Podobně jako Volavka stály na místě pouze s několika vesly venku, aby si udržovaly polohu blízko u startovní čáry.

Na rozdíl od Volavky, která nesla celkem osm vesel, měly ostatní lodě vesel dvanáct. Kromě toho byly obě vybavené velkou čtvercovou plachtou. Jednalo se o někdejší rychlé pobřežní obchodní lodě přijaté jako výukové pro výcvikový program bratrstev. Byla tu ještě třetí loď, původně určená pro Volavky. Hal však požádal o povolení závodit na Volavce a dostal ho.

„Nevím, nevím,“ pochybovačně tehdy poznamenal Erak s pohledem upřeným na malou loď. „Pořád mi připadá trochu jako nedochůdče.“ Ale nakonec ustoupil a záhadně dodal: „Vaše smůla, jestli vám sázka na ni nevyjde.“

Vyjde, říkal si v duchu Hal a prohlížel si Delfína. Tvarem se podobal vlčí lodi, i když byl podstatně menší a uprostřed širší. Ale přestože prvotním účelem Delfína bylo obchodování, byl podobně jako všechny skandijské lodě postaven tak, aby se v případě nebezpečí dal použít jako bojové plavidlo a mohl rozšířit řady vlčí flotily. Rys se nacházel ještě o kus dál a byl v podstatě úplně stejný jako Delfín. Obě ty lodě budou dost rychlé, uvažoval Hal, hlavně při zadním větru. Ačkoli jeho zaujatému zraku se nezdály tak rychlé jako Volavka.

„Vesla, zpětný záběr,“ zavolal polohlasně. Na jeho vkus se posunuli příliš blízko ke startovní čáře. Kdyby ji přesáhli, než zazní signál, museli by se obrátit, plout zpátky a znovu čáru přejíždět − a to všechno by je stálo čas. Veslaři provedli jeden zpětný záběr a loď srovnali.

Hal zdvihl oči k lodní vějičce, dlouhému úzkému praporku, který vlál na zadním vazu a ukazoval směr větru. Než doplují k prvnímu obratu, budou mít zadoboční vítr z pravoboku.

Rozhodčí seděli v malém rybářském člunu pohupujícím se ve středu čtyřúhelníku tvořícího dráhu. Ze svého stanoviště by viděli, kdyby některá ze tří lodí předčasně přejela startovní čáru.

Hal pohlédl dopředu. Ráhno a plachta na levoboku byly na místě a připravené k vytažení. Viděl, že Jarst v rybářském člunu zvedá roh ke rtům, a uslyšel, jak se nad hladinou rozlehlo hluboké zatroubení.

„Výstraha třiceti vteřin!“ zavolal. „Edvine, začni počítat.“

„Jeden šotek, dva šotci, tři šotci…“ Edvin počítal vteřiny jednotvárným hlasem a se svou vlastní pomůckou, která přesně odměřovala čas.

Halovy oči všechno přejely a zaznamenaly polohu lodi, polohu ostatních dvou lodí, startovní čáru i jeho vlastní posádku. Stig s Ingvarem byli vpředu, přichystaní vytáhnout plachtu a ráhno na stěžeň.

„… šestnáct šotků…“ drmolil Edvin.

Hal rychle pohlédl nalevo a napravo. „Ulfe a Wulfe. Připravte se na utažení plachty. Jespere, Stefane, dva zpětné záběry.“

„… dvacet šotků, jednadvacet šotků…“

„Vesla dovnitř!“

Za obvyklého ťukání dřeva o dřevo byla obě vesla vytažena a uložena. Stefan s Jesperem se přesunuli a stáli připraveni pomoct dvojčatům seřídit plachtu, až bude vytažená.

„… šestadvacet šotků…“

„Vytáhnout!“ zakřičel Hal a Ingvar se Stigem se shýbli k lanům a ráhno vyjelo vzhůru na bytelný stěžeň a vytáhlo s sebou plachtu. Vítr se do ní opřel a rozvlnil ji. Hal viděl, jak Ulf s Wulfem sahají po provazech na ovládání plachty.

„Počkejte!“ zarazil je. Kdyby ji vytáhli moc brzy, loď by mohla zrychlit a předčasně překřížit čáru.

„…třicet šotků, jednatřicet šotků…“

Signál už měl zaznít, pomyslel si. Edvin asi počítal moc rychle. Nebo mají rozhodčí špatnou časomíru. Tak nebo tak, zaneslo je to nebezpečně blízko ke startovní čáře a ještě se neozvalo znamení ke startu. Za dalších pár vteřin budou za čárou. Hal kratičce zvažoval, že by poslal posádku zpět k veslům. Jenže když to udělá a znamení zazní, zrovna když se budou přesunovat, výsledkem bude naprostý zmatek. Ale…

„…čtyřiatřicet šotků…“ Edvinův hlas byl sevřený napětím. „…pětatřicet… Ó, díky tobě, Lorgane!“

Edvin vyhrkl poslední slova, když roh opět zatroubil.

„Přitáhnout!“ zavelel hlasitě Hal a členové posádky Volavek zatáhli za lana, nastavili dlouhé zahnuté ráhno do nejvýhodnější polohy vůči větru a pak pevně utáhli plachtu, aby se utvořila půvabná křivka.

Síla větru se opřela do plachty a Volavka poskočila kupředu. Nachýlila se po větru, pod bokem prudce ubíhala voda a obvyklá šňůra bublin se tvořila u prken obšívky těsně pod čárou ponoru. Naklání se moc nízko, napadlo Hala.

„Trochu povolit plachtu!“ nařídil. Viděl, jak Stig řídí ostatní a oni nastavují plachtu tak, aby loď plula vzpřímeněji. Trup se tudíž mohl pevněji zakousnout do vody a loď to nehnalo tolik po větru. Hal zatáhl za kormidelní veslo doleva a natočil příď maličko proti větru. Zařízla se do zbloudilé vlny a dozadu ke kormidelní plošině přilétla sprška vodní tříště.

„Edvine!“ zavolal Hal. Edvin dostal za úkol sledovat druhé lodě a podávat zprávy o každé významné změně jejich polohy.

„Obě vytáhly plachty,“ oznámil. „Delfín byl první a získal trochu náskok. Ale Rys ho teď dohání.“ Odmlčel se, natáhl se dopředu, napnul zrak a clonil si oči dlaní, aby lépe viděl. „Zanáší je to po větru,“ hlásil.

Hal spokojeně kývl. Velké čtvercové plachty poženou druhé dvě lodě po větru rychleji než účelnější trojúhelníková plachta Volavku. To znamenalo, že ostatní budou muset urazit větší vzdálenost, aby se dostali k místu první obrátky. Ohnul prsty na kormidelním vesle a pocítil vlnu radosti nad tím, jak výborně si jeho loď vede. Prý nedochůdče, Eraku, říkal si v duchu. Já vám ukážu nedochůdče!

Hal se rozhlédl, aby se podíval, kde jsou druhé dvě lodě. Byly dost daleko směrem po větru, i když obě pluly rychle. Pohlédl na pravobok a viděl, že člun s rozhodčími se na trati přemístil, aby z něj mohli sledovat chlapce, až budou obeplouvat značku, a přesvědčit se, že si nikdo nezkrátil cestu.

Aby Volavka obeplula značku, potřebovala zatočit doprava. Vítr se přitom bude měnit ze zadobočního na předoboční zprava. Druhá značka pak bude téměř přímo proti větru. Nebudou moct zamířit přímo k ní. Budou muset plout šikmo proti větru ke druhé značce a pak vystihnout správný okamžik, kdy se znovu obrátit, tak aby propluli okolo ní.

První značka v podobě bójky se kvapem blížila a už byli téměř u ní. Hal sledoval, jak se mu mihla kolem ramene a pak hlasitě vydal rozkazy.

„Přitáhnout! Přitáhnout!“ Zaklonil se a zapřel se do kormidelního vesla a natáčel loď doprava v oblouku, který za nimi zanechával brázdu zpěněné vody. Stig s ostatními táhli za lana ovládající plachtu a ráhno. Volavka mířila k větru mnohem těsněji, než se to mohlo podařit kterékoli z druhých lodí. Hal se ohlédl přes rameno, aby se podíval, jak si počínají soupeři.

Viděl, jak velká čtvercová plachta Delfína sklouzává ze stěžně, a pak se po obou stranách trupu cosi mihlo.

Vytáhli vesla, blesklo mu hlavou, a právě v tu chvíli se slunce třpytivě odrazilo od vesel máchajících vpřed. Pak se vesla ponořila a zatáhla vzad. Na bílém dřevu se zablyštělo slunce, když se vesla opět zvedla a zhoupla vpřed, aby odkrojila další kus moře.

Delfín vesluje!“ hlásil Edvin. „Míří přímo proti větru!“

Zajímavé, pomyslel si Hal. Tursgud mohl veslovat přímo proti větru a urazit mnohem menší vzdálenost, než jakou urazí Volavka na své delší dráze. Zpočátku, když budou všichni veslaři čerství, popluje Delfín pravděpodobně rychleji než Volavka. Jak dlouho to ale mohli vydržet? Veslaři se unaví, zatímco vítr, který bude pohánět Volavku, zůstane stálý.

„A co dělá Rys?“ vyptával se. Nemohl se dívat jinam a navíc měl Edvina, aby ho informoval.

„Pořád má plachtu,“ sdělil Edvin. „Ale dost zaostává.“

To by měl. Při plavbě proti větru se nemůže rovnat výkonu Volavky.

Delfín nás dohání!“ volal Edvin. Hlas mu přeskočil rozčilením. Hal po něm loupl očima.

„Uklidni se. Zatím mají dost sil,“ řekl. Vrhl však pohled na plavidlo Žraloků a odhadem poměřoval úhly a vzdálenost. Nepochybně je doháněli. Zatáhl kormidlem doleva ve snaze ostřit víc proti větru. Uslyšel Stigův varovný výkřik.

„Luvujeme!“

Znamenalo to, že plachta kmitá a ztrácí sílu, protože se dostala příliš blízko k větru. Hal okamžitě loď trochu odklonil od větru, aby odpadla a plachta se zase napnula. Museli zkrátka jen doufat, že Tursgudova posádka se unaví dřív, než se dostanou k bójce. V téhle části závodu by měla být Volavka ve výhodě. Byla to její největší šance, jak získat náskok před ostatními loděmi. Tursgudova taktika přechodu na vesla ji však mohla zmařit. V Halovi nakratičko zahlodala pochybnost. Pak odhodlaně stiskl čelisti. Bude zkrátka muset pokračovat dál a uvidí, co se stane.

Volavka se zařízla do další vlny, po obou stranách přídě vysoko vystříkla vodní tříšť a zmáčela chlapce od obsluhy plachet, skrčené u okrajníku. Hal si pro sebe kývl. Vlny začínaly být strmější. To Delfína zpomalí, pomyslel si. Když veslaři potáhnou těžkou loď proti větru i vlnám, rychleji se unaví.

„Začíná zaostávat!“ vítězoslavně halekal Edvin. S jedním okem zavřeným odměřoval polohu Delfína vůči jejich lodi a jako základní bod mu při porovnávání sloužilo lano přidržující vrcholek stěžně. Když tento zorný bod sledoval nepřetržitě asi dvacet vteřin, viděl, že druhá loď se postupně vzdaluje.

„Kde je Rys?“ zajímal se Hal.

Edvin ukázal k levoboku. „Dostal se ještě dál po větru. Pluje rychle, má ale moc velký snos.“

Vítr zaháněl loď Vlků stále dál a dál mimo kurs. Sice pluli hodně rychle, mířili však pryč od místa obrátky.

Hal soustředěně přimhouřil oči a sledoval praporek označující další obrátku. Byl ještě hodný kus před nimi a čas od času se ztrácel z dohledu, když bójka klesla do sedla vlny. Tentokrát nebudou zatáčet u bóje. Musel správně odhadnout okamžik, kdy změnit kurs, tak aby loď navedl doleva od vlaječky.

Rozmýšlel se, vyhodnocoval úhly, proud a vzdálenost. Bude to každou chvíli, říkal si.

„Připravte se na otočení!“ zakřičel. Ingvar a Stig pospíchali kupředu, první důstojník držel Ingvara za ruku a prováděl ho přes hromádku vesel, provazů a plachty. Krátkozraký silák se přihrbil u lan, připravený začít, až dostane rozkaz.

„Do toho!“ zavelel Hal, a když se lana uvolnila a plachta divoce zaplácala, pokračoval, „levá dolů! Pravá nahoru!“

Ingvar a Stig tahali za provazy levého ráhna, až se uvolnilo ze třmenu, který ho přidržoval na stěžni. Zatímco plachta i ráhno klouzaly dolů ze stěžně, vystupovala vzhůru pravá plachta. Hal zároveň plynule točil kormidlem doleva a táhl příď napravo proti větru a pak napříč větrem, takže loď hladce zatočila.

Plachta na pravoboku klesla dolů. Levá plachta vyjela vzhůru. Chviličku se divoce třepotala, než ji uchopil vítr. Pak Stig a ostatní zatáhli za ovládací lana, plachta se opět vytvarovala do ladné vypouklé křivky a loď na vlnách zrychlila.

„Utáhnout!“ slyšel Hal křičet Stiga a obsluha plachty hbitě zajistila lana omotáním kolem ovíjecích kolíků umístěných podél štítnice.

Hal se ohlédl přes rameno a hlasitě se zasmál, když spatřil, že proťali dráhu Delfína a nechali ho za sebou. Jeho vesla se už nepohybovala tak docela pravidelně, protože někteří veslaři se unavili a ztráceli tempo. Volavka naproti tomu jako by letěla a každou vteřinou získávala před soupeřem náskok.

Projela obrátku na šedesát stop od bóje. Hal zatáhl za kormidlo a srovnal příď víc doprava.

Stig a posádka znovu zatáhli za lana, aby napjali plachtu, a už letěli třetím úsekem tratě. Než se druhé dvě lodě dostanou na místo obrátky, bude Volavka dál než za polovinou této části tratě. Tím získá před soupeři náskok…

Rys má potíže!“ hlásil Edvin.

Hal se otočil ještě včas, aby uviděl, jak se velká čtvercová plachta bortí a vzápětí kácí na pravobok, protože praskl stěžeň.

„Co se stalo?“ volal na Edvina. Ten vyděšeně potřásal hlavou.

„Snažili se nás napodobit při otáčení proti větru,“ vysvětloval. „Rollond chtěl určitě nahnat čas.“

Hal hleděl přes rameno na nešťastnou loď. Otáčení proti větru se čtvercovou plachtou byl nebezpečný manévr. Oproti Volavce musel Rys překonat delší vzdálenost napříč větrem a velká plachta byla vystavena větru po celou dobu manévru. Protože loď neměla dostatečnou hybnou sílu, aby provedla obrátku, uvízla v půli cesty a vítr se naplno opřel do plachty z opačné strany. Stěžeň nebyl stavěný na to, aby vydržel takový přímý nápor, a zlomil se.

A co hůř, stěžeň, plachta i příčné ráhno se všemi přivázanými a zamotanými lany se zřítily přes pravobok, rozdrtily štítnici a táhly loď ke hladině. Dovnitř nateče voda, i když se posádka bude sebevíc snažit ji vylévat. Ne že by na palubě bylo vidět hodně členů posádky, uvažoval Hal. Padající stěžeň a plachta některé určitě poranily nebo přiskříply.

Delfín právě zatáčel kolem druhé značky. Vesla se zatáhla dovnitř a plachta stoupala na stěžeň. Delfín nabíral rychlost směrem ke třetímu úseku a zdálo se, že osud třetí lodi je mu lhostejný. Hal cítil, jak se prkna pod jeho nohama otřásla a na kormidelní plošinu k němu vystoupil Stig.

„Co se děje?“ ptal se Halův přítel.

Hal ukázal na poškozenou loď za nimi.

Rys se potápí,“ řekl. „Připrav se. Plujeme mu na pomoc.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024