KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ
Než vypukla ta pravá oslava, bylo třeba splnit jisté náležitosti.
Nejprve Sigurd slavnostně oznámil, že členové všech tří bratrstev úspěšně prošli výcvikovým programem. Stali se způsobilými sloužit jako posádka na vlčí lodi. Na potvrzení této skutečnosti obdržel každý z osmadvaceti čerstvě uznaných bojovníků rohatou helmici. Stáli v jedné velké skupině a s hrdostí si prohlíželi novou součást své zbroje. Někteří si helmice vyzkoušeli a chvatně je sundávali, když zjistili, jak jsou těžké. Hal pochybovačně hleděl na tu svou.
„Nevím, jestli mám na tohle dost velkou hlavu,“ prohodil k Thornovi a ihned zalitoval, že zvolil právě tahle slova.
„Ještě pár hodin poslouchej řeči o tom, jak jseš úžasnej, a měla by ti sedět,“ nevinně odpověděl starý mořský vlk.
Hal si povzdechl. „Naběhnul jsem si sám, že?“ řekl a Thorn vesele přikývl.
Poté Sigurd přečetl konečné výsledky a vyhlásil bratrstvo Volavek letošními vítězi. Po započítání trestných bodů udělených v minulém týdnu činil rozdíl pouhých třicet bodů. Vyzval vítězné družstvo, aby se dostavilo k němu na pódium. Osm mladíků vykročilo za ohlušujícího jásotu davu a vystoupilo nahoru, kde jim Sigurd slavnostně blahopřál. Pak hlavní učitel předal každému z nich měděný náramek. Náramky s vyrytým znakem volavky byly hmatatelným důkazem jejich postavení letošních vítězů.
Hal hleděl na pásek mědi a oči se mu zamžily slzami hrdosti. Stig svůj náramek zvedl do výše, ukazoval ho davu a byl odměněn jásotem. Ulf s Wulfem se neprodleně začali hašteřit a každý tvrdil, že náramek určený jemu dostal ten druhý. Nakonec je Jesper okřikl:
„Vy moulové, jsou přece úplně stejný! Tak jako vy dva!“
Potom předstoupil Gort v doprovodu dvou skandijských bojovníků, kteří nesli stůl plný zbraní. Každý člen Volavek dostal novou zbraň, odpovídající té, kterou měl při výcviku. Pro většinu z nich to byla sekera, pro Hala a Edvina meč. Ale na rozdíl od zubatých a otřískaných zbraní, jež jim rozdávali při výcviku, byly tyhle zbrusu nové, poctivě vyrobené a dokonale vyvážené − i když co se Hala týkalo, byl meč jeho otce mnohem lepší. Věnovaný meč nicméně představoval další známku toho, že jsou vítězným družstvem, a Hal ho rád přijal.
Pak si vzal slovo Erak. Členům Volavek byla určena místa po jeho boku. Po pravé ruce mu stál Hal, vlevo Stig.
„Tomu říkám bratrstvo!“ prohlásil Erak. „Jeden poberta, pruďas na místě prvního důstojníka, krátkozraký medvěd, vtipálek, dvojčata, která od sebe nikdo nerozezná, knihomol a skirl, který neví, jak má vypadat pořádná lodní plachta!“ Zářivě se na všechny Volavky usmál a vzápětí dodal: „Nedokážu si představit lepší vlastnosti pro posádku vlčí lodi.“
Zástup hlasitě projevoval souhlas. Nesmíme však zapomínat, že vzhledem k počtu naražených soudků piva by pravděpodobně ryčně souhlasili, i kdyby Erak oznámil, že od nynějška bude slunce vycházet na západě a že za deště musejí všichni chodit po rukou.
Erak si zvednutýma rukama vyžádal ticho a rámus se postupně zmírnil na tlumený hovor. Žádná větší skupina Skandijců nikdy nedokázala být úplně potichu.
„Jak víte, každý rok máme pro vítězné bratrstvo zvláštní poctu, abychom jim dali najevo náš obdiv a prokázali jim důvěru, kterou k nim chováme jako k nejmladším bojovníkům.“
Zástup natahoval krky a nedočkavě mumlal.
„Letošní vítězové stejně jako všichni před nimi budou mít tu výsadu, že odslouží jednu noc jako čestná stráž andomalu.“
Nejvzácnější a nejcennější poklad Hallasholmu byl uchováván ve schránce v malé svatyni na kopci nad městem. Ve dne v noci ho střežila čestná stráž skládající se vždy z šesti bojovníků, kteří byli pečlivě vybíráni pro svou odvahu a statečnost v boji. Jenom ti nejlepší bojovníci mohli doufat, že se dostanou do čestné stráže andomalu.
Hal pohlédl na své druhy. Podobně jako jemu, i jim taková pocta vzala řeč. Hal kroutil hlavou. Byli vyděděnci, ještě nedávno o ně nikdo nestál, a teď měli střežit nejdrahocennější památku Skandie. Urazili dlouhou cestu.
„Čestnou stráž nastu…
