Pondělí, 25. října
Angela otevřela oči při prvním zazvonění budíku. Byla zklamaná, když nenašla Davida vedle sebe. Vstala a roztáhla závěsy. Nebe bylo zatažené a slibovalo déšť.
Angela sešla dolů a šla hledat Davida.
Našla ho v obývacím pokoji.
„Jsi dlouho vzhůru?“ zeptala se Angela a snažila se působit veselým dojmem.
„Od čtyř,“ řekl David.“Ale neděs se, myslím, že už je mi dneska líp.“
Trochu se na Angelu usmál.
Angele dělal David pořád ještě starosti, ale potěšila ji Nikki. Probudila se zcela bez nálezu na plicích. Navíc již další noc spala bez probuzení a děsivých snů. Angela dokonce musela přiznat, že měl David možná pravdu o příznivém účinku toho hloupého kousku s maskami.
Děsivé sny měla této noci Angela. Zdálo se jí, že se vrátila z nákupu, nesla tašky s potravinami a našla kuchyň plnou krve. Ale nebyla to zaschlá krev. Byla čerstvá a stékala po zdech do loužiček na podlaze.
Po Nikkině respirační terapii si ji Angela ještě jednou poslechla.
K Nikkině radosti jí dovolila jít do školy.
Ačkoli to vypadalo, že může každou chvíli začít pršet, David trval na tom, že pojede do práce na kole. Angela se nepokoušela mu to vymluvit.
Byla ráda, že o něco projevil zájem.
Když Angela vysadila Nikki u školy, jela rovnou do nemocnice. Byla dychtivá se vrhnout do práce. V pondělí jí většinou byla spousta, protože se řada vzorků nahromadila přes víkend. Vběhla do pracovny, dala si kabát na ramínko a pak si teprve všimla Wadleyho. Stál nehybně u spojovacích dveří.
„Dobré ráno,“ řekla Angela a opět se snažila vypadat vřele. Pověsila si kabát a otočila se na svého šéfa. Bylo jasné, že nemá dobrou náladu.
„Slyšel jsem, že jsi tady v nemocnici provedla pitvu,“ řekl Wadley rozzlobeně.
„To je pravda,“ řekla Angela.“Ale udělala jsem to ve svém volném čase.“
„Možná, že to bylo ve tvém volném čase, ale bylo to v mé pitevně,“ řekl Wadley.
„To je pravda, použila jsem nemocniční zařízení,“ řekla Angela. Nesouhlasila s tvrzením, že pitevna patří Wadleymu. Patřila nemocnici.on byl zaměstnanec stejně jako ona.
„Bylo ti výslovně řečeno, že se pitvy neprovádějí,“ pokračoval Wadley.
„Bylo mi výslovně řečeno, že je OPV neplatí,“ odporovala Angela.
Wadley zabodl do Angely chladný pohled.“Pak mi tedy dovol, abych vyjasnil tohle nedorozumnění,“ řekl.“Na tomto oddělení se neprovádějí žádné pitvy, pokud je já neschválím. Tohle oddělení vedu já, ne ty. Abys věděla, nařídil jsem laborantům, aby nezpracovávali ani preparáty, ani kultivace, ani toxikologické vzorky, které sis připravila.“
S těmito slovy se Wadley otočil zpět do své pracovny a práskl dveřmi.
Jako obvykle po podobném výstupu byla Angela rozrušená. Jakmile se trochu uklidnila, šla zachránit preparáty, toxikologii a vzorky na kultivaci, které odebrala při pitvě Mary Ann. Vzorky na kultivaci a toxikologii pečlivě zabalila a odeslala je do laboratoře, ve které se školila v Bostonu.
Měla tam dost přátel, které mohla požádat o jejich zpracování. Histologické preparáty si chtěla zpracovat, obarvit a odečíst sama.
David udělal vizitu a Jonathana si úmyslně nechával na konec. Když vešel do jeho pokoje, lekl se. Postel byla prázdná.
David se domníval, že Jonathana přeložili na jiný pokoj z nějakých nesmyslných důvodů, jako dříve Johna Tarlowa, a šel to zjistit na sesternu. Janet Colburnová mu oznámila, že službu mající lékař pana Eakinse v noci přeložil na JIP.
David nebyl schopen slova.
„Pan Eakins byl dušný a pak upadl do komatu,“ dodala Janet.
„Proč mě nikdo nezavolal?“ dožadoval se David.
„Měli jsme výslovný příkaz vás nevolat,“ řekla Janet.
„Od koho?“ zeptal se David.
„Od Michaela Caldwella,“ řekla Janet. „Od ředitele pro léčebně preventivní péči.“
„To je absurdní... „ křičel David. „Proč...“
„Bylo nám řečeno, že když budete mít nějaké dotazy, máte zavolat slečně Beatonové,“ řekla Janet. „My za to nemůžeme.“
David byl vzteky bez sebe. Ředitel pro léčebně preventivní péči neměl žádné právo vydat takový příkaz. David neslyšel nikdy nic tak absurdního.
Dost špatné …
