Kapitola 95
Krev Páně... tělo Kristovo...
Kolem zhrouceného těla v kostelní lavici se začínali shlukovat lidé. Kadidelnice nad jejich hlavami dál opisovala své oblouky lhostejná k lidskému utrpení tam dole. Hulohot se divoce otáčel ve středové uličce a pátravě se rozhlížel po kostele. Musí tu někde být! Obrátil se zpátky k oltáři.
O třicet řad před ním dál bez přerušení probíhalo svaté přijímání. Otec Gustaphes Herrera se zvědavě podíval do míst, kde se to kolem středových lavic začalo hemžit poněkud víc než obvykle, ale starosti mu to nedělalo. Někteří starší věřící byli někdy z pobytu v příbytku Páně natolik rozrušeni, že omdleli. Obvykle to spravil čerstvý vzduch.
Hulohot zatím dál zuřivě pátral. Becker nebyl nikde v dohledu. Asi tak stovka lidí klečela u dlouhého oltáře před svatým přijímáním. Hulohota napadlo, jestli náhodou není mezi nimi. Přejížděl pohledem po jejich zádech. Byl připraven střílet už ze vzdálenosti padesáti metrů a riskovat.
El cuerpo de Jesus, el pan del cielo.
Mladý kněz, který na Beckera při přijímání vyšel ve frontě, se na něj káravě podíval. Dokázal sice pochopit cizincovu dychtivost po přijetí svátosti oltářní, ani to však nebyla v jeho očích dostatečná omluva pro předbíhání v řadě.
Becker sklonil hlavu a důkladně žvýkal hostii. Cítil, že se za ním začíná něco dít. Bylo tam poněkud rušno. Myslel na muže, od něhož koupil sako, a doufal, že uposlechl jeho varování, aby si za žádnou cenu neoblékal to jeho. Začal se otáčet a rozhlížet, ale měl strach, že se střetne s pohledem očí skrytých za brýlemi v drátěných obroučkách, takže se raději skrčil a doufal, že černé sako mu zakrývá i zadek v khaki kalhotách. Nezakrývalo.
Pohár k němu zprava putoval rychleji, než by si byl přál. Jeden věřící po druhém polkl svůj doušek, pokřižoval se, vstal a měl se k odchodu. Pomaleji! Becker s opuštěním oltáře rozhodně nespěchal. Protože ale na svaté přijímání čekaly dva tisíce lidí a mši sloužilo pouhých osm kněží, nebylo by asi považováno za slušné, kdyby s lokem vína otálel.
Pohár už se ocitl těsně před Beckerem, když si Hulohot v davu všiml nápadných khaki kalhot. "Estás y muerto," zasyčel. "Už jsi po smrti." Vykročil středovou uličkou k oltáři. Na otálení už nebyl čas. Dva výstřely do zad, popadne prsten a uteče. Největší stanoviště taxíků v Seville je půl bloku odsud na Mateus Gago. Sáhl po zbrani.
Adiós, senor Becker...
La sangre de Cristo, la copa de la salvación.
Becker ucítil silnou vůni červeného vína, sotva k němu otec Herrera sklonil leštěný stříbrný pohár. Na pití je trochu brzy, napadlo Beckera, když se předkláněl. Jakmile se však stříbrný naleštěný kalich ocitl v úrovni jeho očí, zahlédl v něm Becker odraz pohybu. Zezadu se k němu blížila postava, jejíž obrysy byly v oblém povrchu kalicha pokřivené málem k nepoznání.
Spatřil záblesk kovu vytahované zbraně. Podvědomě a okamžitě - jako závodní běžec při zvuku startovního výstřelu - okamžitě vyrazil vpřed. Kněz s děsem v očích uskočil, když kalich vyletěl do vzduchu a červené víno pokropilo bělostný mramor. Poté, co se Becker vrhl přes zábradlí oddělující při přijímání kněze od věřících, se ministranti i duchovní rozprchli jako vrabci. V tu chvíli se ozvalo jediné zdušené zakašlání zbraně s tlumičem. Becker dopadl natvrdo a střela roztříštila mramorovou podlahu hned vedle něho. Okamžik nato už pádil po třech žulových schodech do úzké chodbičky, jíž kněží vstupovali za oltář.
Pod schody klopýtl a upadl. Cítil, jak se nekontrolovaně řítí na podlahu z hladkého leštěného kamene. Když přistál na boku, projela mu břichem bolest jako dýka. Vzápětí už ale klopýtal chodbičkou zakrytou závěsem a po dřevěném schodišti dolů.
Zase ta bolest. Proběhl šatnou. Byla tam naprostá tma. Od oltáře se začínaly ozývat výkřiky. Po nich následovaly hlasité kroky. Becker proběhl dvojitými dveřmi a vevrávoral do jakési knihovny. Obložení měla z tmavého dřeva, podlahu pokrytou orientálními koberci a nábytek byl z mahagonu s vysokým leskem. Na protější zdi visel …