Kapitola 15
Susan Fletcherová seděla u svého počítačového terminálu v Uzlu 3. Uzel 3 byla zvukotěsná místnost vyhrazená pouze dešifrantům a umístěná těsně nad úrovní hlavní haly dešifrovacího oddělení. Pěticentimetrová zakřivená stěna z jednosměrného skla umožňovala dešifrantům přehlédnout celou halu, ale dovnitř neviděl nikdo.
V zadní části Uzlu 3 bylo do kruhu rozmístěno dvanáct terminálů. Kruhové uspořádání bylo zvoleno za účelem posílení vzájemné spolupráce dešifrantů. Mělo jim připomínat, že jsou všichni v jednom velkém týmu - něco jako rytíři kulatého stolu. Tady se ale tajemství nevytvářela, ba právě naopak.
Uzel 3 přezdívaný "Jesličky" neměl nic společného s naprostou sterilitou ostatních prostor dešifrovacího oddělení. Všechno se tu podřizovalo snaze, aby se tady dešifranti cítili co nejlépe, pokud možno jako doma. Tomu napomáhaly jak hebké koberce, tak hudba z dokonalé aparatury stejně jako bezvadně zásobená chladnička a kuchyňka a dokonce i basketbalový koš. Vedení NSA zastávalo ohledně dešifrovacího oddělení naprosto jasnou filozofii: nemá smysl vyhodit dvě miliardy dolarů za dešifrovací počítač, když k němu nepřilákáte také ty nejlepší mozky.
Susan vyklouzla z lodiček od Salvatora Ferragama a prsty v hedvábných punčochách zabořila do koberce s vysokým vlasem. Dobře placeným vládním zaměstnancům bylo doporučováno, aby nedávali svoji zámožnost nijak okázale najevo. Susan to žádné problémy nedělalo - byla naprosto spokojená v poměrně skromně zařízeném dvoupodlažním bytě, stačil jí sedan Volvo a konzervativně vybavený šatník. Ovšem boty - boty, to bylo něco docela jiného. Už jako studentka si dokázala sestavit chudičký rozpočet tak, aby se mohla obouvat do toho nejlepšího.
Nemůžeš doskočit ke hvězdám, když tě bolí nohy, řekla jí kdysi teta. A až se dostaneš, kam chceš, musíš teprve dobře vypadat!
Susan se rozkošnicky protáhla a dala se do práce. Přepnula si terminál na svého "stopaře" a začala chystat spuštění tohoto navigačního programu. Ještě jednou mrkla na e-mailovou adresu, kterou dostala od Strathmora.
NDAKOTA@ara.anon.org
Člověk, který si říkal North Dakota, měl anonymní e-mailovou adresu. Susan si však byla jistá, že dlouho anonymní nezůstane. Stopař projde přes systém ARA, bude přesměrován na adresu North Dakoty a odešle nazpět informaci obsahující pravou internetovou adresu tajemného neznámého.
Jestli půjde všechno dobře, bude North Dakota rychle lokalizován a Strathmore získá klíč. Pak už to bude jen na Davidovi. Pokud najde Tankadovu kopii, budou moct být oba klíče zničeny. Tankadova časovaná bomba tak bude zneškodněna, protože smrtelně nebezpečná třaskavina se ocitne bez rozbušky.
Susan se ještě jednou podívala na adresu, kterou měla napsanou na listu kancelářského papíru na stole před sebou. Pak tuto informaci zadala do příslušného datového pole. Zasmála se při představě, jak se Strathmore neúspěšně sám potýká s aktivací stopaře. Podle všeho ho odeslal dvakrát a pokaždé dostal zpátky nikoli adresu North Dakoty, nýbrž Tankadovu. Jednoduchá chybička, pomyslela si Susan. Strathmore pravděpodobně zaměnil datová pole, takže stopař pátral po nesprávné adrese.
Susan dokončila zadávání dat a aktivovala program k odeslání. Vzápětí učinila ještě jedním kliknutím poslední krok.
STOPAŘ ODESLÁN.
Teď už bylo zapotřebí pouze čekat.
Susan zhluboka vydechla. Mrzelo ji, jak na šéfa vyjela. Pokud je tuto hrozivou situaci vůbec někdo schopen zvládnout sám, pak je to Trevor Strathmore. Nevěděla sice, jak to dělá, ze zkušenosti jí však bylo známo, že zbraně nepřátel dokázal ten chlap snad pokaždé obrátit proti nim samým.
Když EFF, Nadace elektronických hranic, zhruba před půl rokem začala vykřikovat, že NSA prostřednictvím ponorky sleduje datové přenosy v podmořských telefonních kabelech, vypustil Strathmore bez nejmenšího vzrušování do světa zdánlivě uniknuvší informaci, že ponorka ve skutečnosti v oceánu ukládala toxický odpad. EFF se spolu s ochránci životního prostředí tak dlouho dohadovala, která v…
