Kapitola 29
Susan, stále ještě rozrušená ze střetu s Halem, upřeně civěla jednosměrným sklem z Uzlu 3 do pusté haly dešifrovacího oddělení. Hale už byl zase zticha a nad čímsi hloubal za svým terminálem. Susan se v duchu modlila, aby už zmizel.
Napadlo ji, jestli by neměla zavolat Strathmora. Ten by ho mohl prostě vyhodit - je přece sobota. Susan však bylo jasné, že pokud by to byl vskutku udělal, Hale by okamžitě pojal podezření. Jakmile by odešel, začal by obtelefonovávat ostatní dešifranty a vyptávat se jich, co se podle jejich názoru děje. Susan proto usoudila, že bude lepší si Hala zkrátka nevšímat. Stejně musí brzy vypadnout.
Nerozluštitelný algoritmus. Vzdychla si a znovu se soustředila na Digitální pevnost. Ohromovalo ji, že je vůbec možné takový algoritmus vytvořit. Důkaz však měla přímo před sebou, protože TRANSLTR se s ním dál bezvýsledně potýkal.
Pak v myšlenkách zabloudila ke Strathmorovi. Myslela na to, jak hrdinně nese na svých bedrech to strašlivé břemeno, dělá všechno, co je třeba, a zachovává chladnou hlavu i tváří v tvář katastrofě.
Někdy jí Strathmore tak trochu připomínal Davida. Měli řadu společných vlastností - mimo jiné vytrvalost, zarputilost a inteligenci. Občas se Susan zdálo, že bez ní by byl Strathmore ztracen. Její ryzí láska ke kryptografii jako by mu poskytovala citové pouto, které ho drželo nad rozbouřenou hladinou politického oceánu a připomínalo mu jeho vlastní dešifrantské začátky.
Právě tak byla ovšem Susan závislá na Strathmorovi. Znamenal pro ni bezpečné útočiště ve světě lidí bažících po moci, podporoval její kariéru, chránil ji a - jak často v žertu říkávala - staral se, aby se jí plnily všechny sny. Něco na tom bylo. Dosáhl toho sice neúmyslně, byl to však on, kdo Davida Beckera toho osudného dne povolal do NSA. Sotva si na Davida znovu vzpomněla, její pohled zabloudil k plexisklu na stole, pod nímž ležel list z faxu.
Ten fax tam měla už sedm měsíců. Byla to jediná šifra, kterou se jí zatím nepodařilo rozluštit. Stvořil ji David a četla ji snad už tisíckrát.
Poslal jí to po jedné menší roztržce. Celé měsíce ho přemlouvala, aby jí prozradil, co to znamená, ale David odmítal. Takhle se jí odvděčil. Susan ho o kódování a luštění kódů hodně naučila, a aby nevyšel ze cviku, každou zprávu nebo vzkaz mu jednoduchým kódem zašifrovala. Seznamy věcí na nákup, milostné vzkazy - všechno bylo zakódované. Byla to zajímavá hra a z Davida se vyklubal docela schopný dešifrant. Pak se rozhodl jí to oplatit. Všechny své dopisy začal podepisovat nejen svým jménem, ale i šifrou. Susan měla takových vzkazů víc než dvacet a všechny končily stejnou šifrou, s níž si bezvýsledně lámala hlavu. Bez ustání škemrala, aby jí prozradil skrytý význam, David však byl neoblomný. Kdykoli se ho vyptávala, s úsměvem odpovídal: "Ty jsi dešifrant."
Nejlepší dešifranti úřadu vyzkoušeli úplně všechno: substituce, číselné mřížky, dokonce i přesmyčky. Susan si slova šifry nechala projet počítačem, aby písmena uspořádal do jiných významů. Dostala z něj však jen naprosté nesmysly. Zdálo se, že nejen Ensei Tankado umí sestavovat nerozluštitelné kódy.
Její myšlenky opět přerušilo zasyčení hydrauliky otevírajících se dveří. Do Uzlu 3 rázně vešel Strathmore.
"Susan, už máte nějakou odezvu?" Vtom si všiml Grega Hala a strnul v půli kroku. "No, dobrý večer, pane Hale." Zamračil se a s přimhouřenýma očima se zeptal: "Co vy tady v sobotu? Čemu vděčíme za tu čest?"
Hale se usmál jako nevinnost sama. "Jen se snažím přiložit ruku k dílu."
"Aha." Strathmore si odfrkl a zjevně zvažoval své možnosti. Po chvilce se evidentně právě tak jako Susan rozhodl Hala zbytečně nedráždit a chladně se obrátil k Susan. "Slečno Fletcherová, mohl bych s vámi na chvíli mluvit? Venku?"
Susan zaváhala. "No... ano, pane." Stísněně mrkla na monitor a pak se podívala na Grega Hala na druhé straně místnosti. "Okamžik."
Stiskem několika kláves spustila program ScreenLock. Ten fungoval jako spolehlivá ochrana soukromí jednotlivých operátorů. Byl …
