7. dubna 1990 13:40
Marissa tiskla nos k okénku tryskového letadla společnosti Ansett a pozorovala obrovskou rozlohu oceánu tisíce stop pod sebou. Od startu ve 12.40 stále letěli nad vodou. Nejprve byl oceán tmavě safírově modrý, ale jak letěli dál, jeho barva se měnila v zářivě tyrkysovou. Už viděli flíčky korálových útesů pod vodou. Letěli nad pestrým kobercem mělčin, atolů, korálových ostrůvků a opravdových ostrovů lemujících pobřeží.
Wendy byla celá bez sebe netrpělivostí. Už na letišti si koupila průvodce a předčítala z něj Marisse úryvky. Marissa neměla to srdce jí říci, že se na to vůbec nemůže soustředit.
Přemýšlela totiž o tom, proč sakra letí někam nad moře. Po bezúspěšném pátrání po informacích, které by jim pomohly rozluštit záhadu jejich neplodnosti, začala Marissa vážně pochybovat o smyslu celé téhle cesty. Možná měla spíš zůstat doma a pokusit se dát svůj život zase trochu do pořádku.
Přemýšlela o tom, co asi dělá Robert a jak se asi chová po jejím odjezdu. Jestli má poměr s Donnou, tak mu svým odjezdem jen poskytla příležitost, aby v tom vztahu pokračoval. V případě, že se spletla, tu bylo nebezpečí, že ho její náhlá nepřítomnost vrhne do Donniny náruče. „Australský Velký bradlový útes se utvářel dvacet pět miliónů let,“ četla Wendy.
„A existuje zde nejméně tři sta padesát různých druhů korálů, stejně tak jako patnáct set druhů tropických ryb.“
„Wendy,“ řekla konečně Marissa, „snad by bylo lepší, kdyby sis to četla jenom pro sebe. Musím takovéhle statistiky sama číst, abych si je vůbec zapamatovala.“
„Počkej,“ řekla Wendy, která vůbec nepochopila, jak to Marissa myslí. „Tady je něco, co tě bude zajímat. Viditelnost ve vodě může být až šedesát metrů.“ Wendy vzhlédla k Marisse. „To je neuvěřitelné. Vždyť to je asi dvě stě stop. Není to úžasné? Taky se nemůžeš dočkat?“ Marissa pouze přikývla. Wendy to neodradilo a četla dál. Marissa se otočila zpátky k okénku a dívala se ven na nekonečný Pacifik.
Znovu pomyslela na Roberta, který byl na protější straně zeměkoule. Naštěstí Marissiny myšlenky a Wendino čtení přerušil hlas kapitána letadla. Oznámil jim, že se blíží k ostrovu Hamilton a za chvilku přistanou. Za pár minut se jejich letadlo dotklo letištní plochy. Ostrov byl úplný tropický ráj. Přestože Marissu a Wendy překvapilo, když uviděly několik výškových budov, které do krajiny vůbec nezapadaly, zbytek ostrova naplňoval jejich představy. Bohatá vegetace ostrova zářila zelení, oživenou oslňujícími květinami. Pláže byly pokryty jiskřivě bílým pískem a voda je zvala svou nádhernou modří. V hotelu proběhlo vše bez potíží.
Měly už připravený pokoj s výhledem na moře. Marissu lákal bazén ve tvaru laguny. Ale Wendy se nedala odradit. Chtěla jít rovnou do přístavu a zařídit zítřejší potápění. Wendy nabídla, že půjde sama, ale Marissa měla pocit, že by měla jít s ní. Jak už jim řekli v cestovní kanceláři, přístav byl opravdu veliký. Kotvilo tu několik set člunů nejrůznějších typů a velikostí a ještě zbývalo místo pro další. Uviděly velké množství nabídek výletů, jak rybářských, tak i potápěčských. Byla jich plná vývěsková tabule na zdi.
Ale Wendy nestačily informace, které tu získala. Trvala na tom, že se projdou po molu a nabízené čluny si prohlédnou.
Marissa ji následovala, ale víc než čluny ji zajímal přístav sám. Byl nádherný den. Horké tropické slunce žhnulo na azurové obloze. Velké nadýchané mraky lemovaly horizont, zvláště nad vrcholky sousedních ostrovů. V dálce na severu se kupily tmavé mraky a hrozily blížící se bouří. „Tady je dobrá loď,“ řekla Wendy. Zastavila se u skluzu na lodě, kde byly zakotveny větší čluny. Loď měla na přídi napsané jméno „Oz“. Byla to bíle natřená loď s kajutou a velkým kapitánským můstkem. Na lodi bylo několik rybářských židlí. Na přídi uviděly řadu potápěčských přístrojů. „Proč je tahle loď lepší než ty ostatní?“ zeptala se Marissa. „Tahle má pěknou potápěčskou plošinu přímo u vody,“ ukázala Wendy na laťovou konstrukci, která byla zavěšená na zádi lodi. „Taky vidím, …
