15. dubna 1990 8:47
Oblečený v nedělních šatech a s kyticí květin v ruce kráčel Ned Kelly po Salisbury Road a prohlížel si město. Už byl v Hongkongu poně- kolikáté. Jako vždycky se mu líbila barvitá scenérie. Přijel pozdě předešlého večera a díky Charlesu Lesterovi bydlel v hotelu Regent. Ned ještě nikdy nezažil tak luxusní ubytování. Jediné, co ho mrzelo, bylo, že přijel moc pozdě, že nemohl využít nic z exotické nabídky bouřlivého nočního života na Tsim ša tsuej. Jak se blížil k hotelu Peninsula, začal nahlížet do zaparkovaných aut, jestli tam není Willy Tong. Takové byly jeho instrukce. Nakonec ho našel v zeleném nissanu stanza, zaparkovaném před Muzeem vesmíru, přímo proti hotelu. Ned otevřel přední dveře vedle řidiče a vklouzl na přední sedadlo. „Vypadáš ohromně, kamaráde,“ řekl Willy, „ty kytky jsou pro mě?“
„Vypadám dobře, viď?“ řekl Ned, potěšený svým tvídovým sakem, gabardénovými kalhotami a hnědými mokasínami. Položil květiny na zadní sedadlo. „Jak vypadá situace?“
„Od toho pozdvižení, které jsem způsobil, je tu klid,“ řekl Willy. „Nevím, jak se to mohlo tak zvorat. Byla to perfektní situace. Hala byla právě tak plná, jak jsi mi říkal, že je to nejlepší. Nebyl jsem dál jak na dva nebo tři kroky od Williamse, když se otočil a vrhl se na mě.“
„To je smůla,“ litoval ho Ned. „Byla tam ta ženská?“
„Samozřejmě,“ řekl Willy. „Stála zrovna vedle něj. Za dalších deset vteřin už bych je byl oba zastřelil.“
„Možná že tě poznali z člunu,“ řekl Ned. „Teď už je to nakonec jedno. Jsou ještě v hotelu?“
„Ano,“ řekl Willy. „Byl jsem tady skoro celou noc. Zkusil jsem jim znovu zavolat a okamžitě mě spojili. Určitě se nepřestěhovali.“
„To je fajn,“ řekl Ned. „A co ta pistole?“
„Mám ji,“ řekl Willy. „Naklonil se před Nedovo sedadlo a otevřel uzávěr přihrádky přístrojové desky. Vytáhl odsud pistoli a podal ji Nedovi pažbou napřed. Ned hvízdl. „Značka Heckler a Koch!“ zaradoval se. „No teda, tohle je prvotřídní.
A co takhle tlumič?“ Willy sáhl znovu do přihrádky a podal Nedovi malou obdélníkovou krabičku. Ned krabičku otevřel a vybalil tlumič. „Používání nového vybavení má něco do sebe,“ řekl Ned. „To se teda musí FCA nechat. Všechno mají prvotřídní.“ Ned našrouboval tlumič na pistoli. Hlaveň se tím prodloužila o třetinu. Pak otevřel zásobník a zkontroloval náboje. Když si ověřil, že je komora prázdná, natáhl kohoutek a zmáčkl jej. Uslyšel pěkně hutné cvaknutí. „Bezva,“ řekl. Pak zase vložil do pistole zásobník a pistoli zajistil. Byla připravená k akci. Otočil se na sedadle a pohlédl na Willyho.
„Tohle nebude trvat dlouho.
Potřebuju, abys auto zaparkoval tamhle před hotelem a nechal běžet motor. Dej mi pět minut, než tam pojedeš, chápeš?“
„Dobře,“ řekl Willy dychtivě. „Tak já jdu,“ řekl Ned. Posunul se dopředu na sedadle a zastrčil si pistoli za pásek kalhot.
Sáhl za sebe na zadní sedadlo a vzal si tam kytici. Pak vystoupil z auta. Než přešel přes ulici, zaváhal a otevřeným okénkem se naklonil do auta. „Už jsem toho Williamsovic chlápka několik roků neviděl,“ řekl Willymu. „Poznám ho?“
„Myslím, že jo,“ řekl Willy. „Je asi tak vysoký jako ty, má světlé vlasy a hranatou tvář. Vypadá spíš jako honák dobytka než jako doktor.“
„Rozumím,“ řekl Ned. Už se chystal odejít, když Willy upoutal jeho pozornost. „Nebude pro tebe těžké poznat tu ženskou, že ne?“ zeptal se Willy. „Zvlášť když bude v plavkách, tak rozhodně ne,“ mrkl na něj Ned. Ned se vyhnul autům, která jela po Salisbury Road a dával dobrý pozor na pistoli za páskem. Nechtěl, aby mu vypadla. V hotelu Peninsula mu vrátný otevřel dveře a Ned vstoupil do haly. V tuto dopolední dobu bylo v hale dost rušno, zahraniční hosté přicházeli a odcházeli. U poslíčkova pultu se krčily hromady zavazadel a vedoucí nosičů se v nich snažil udržet pořádek. A právě k pultu nosičů Ned šel. Vybral si jednoho z mladších poslíčků a přišel k němu, když nakládal zavazadla na vozík.
Tím, že v posledních letech často jednal s Číňany, se Ned Kelly naučil mluvit lámanou kantonštinou. Kantonsk…
