Na horách se nevraždí (Raymond Chandler)

Tato povídka, svou délkou připomínající novelu, je jednou z mnoha, ve kterých se objevuje postava soukromého detektiva ovšem ne Phila Marlowa. Má podobný smysl pro humor, podobný styl práce, tedy drsný, ale jmenuje se John Evans.

Příběh otevírá dopis odeslaný Fredem Laceym ze zapadlého horského městečka Puma Point. John Evans se s ním má po příjezdu spojit, ale předtím než se ubytuje, si zajde na malou procházku kolem jezera a najde mrtvolu. Prohledá kapsy a najde řidičský průkaz vystavený na jméno Fred Lacey. V tu chvíli ho ovšem někdo omráčí, a když se Evans probere mrtvola je pryč. Vyhledá tedy Laceyho ženu, která mu vysvětlí co měl pro jejího muže vypátrat.

Fred Lacey jednou vyhrál v kartách pětset dolarů a chtěl je dát své ženě jako překvapení. Tak je strčil do její boty. Nic netušící Paní Laceyová je zrovna odnese i s penězi na opravu. Když to Lacey zjistí hned si pro ně jede, peníze tam ještě jsou, ale zvláštní je že v naprosto nepoužitých desetidolarových bankovkách. Lacey tedy jednu z nich odešle svému příteli, který zjistí, že je to padělek. Detektiv Evans měl tedy zajistit výměnu padělků za pravé peníze.

V průběhu vyšetřování vraždy, se kterým mu pomáhá i zdejší šerif, se dostanou k bandě neonacistů, kteří chtějí pomocí falešných dolarů podporovat své Německé kolegy v Jižní Americe.

Časové vymezení děje není nijak dáno, ale pravděpodobně se jedná o konec čtyřicátých let. Děj je chronologický, prostor migrační. Jazyk je použit opět hovorový. Povídka je založena na těchto kompozičních principech: 1. klimaxový – děj je postupně vystupňován, 2. motivický princip – tematická složka (padělání bankovek) se v průběhu děje vytrácí, aby v závěrečné časti vyzněla. Paradoxní kulisou příběhu je uklidňující příroda a hory (na kterých se nevraždí).

V povídce se objevuje několik jevů jiných než v předešlých dvou románech, ale to může být způsobeno překladem. Co ovšem zůstává, je omračující humor, kterým hýří John Evans stejně jako Phil Marlowe. Když napřklad šerif s Evansem pronásledují vrahy, najdou na rozbahněné cestě stopy auta.

“…Pane Evansi jakej typ pneumatik podle vás zanechal ty stopy? Poznáte z nich něco?” … ”Cadillac V-12,” odpověděl jsem. “Sportovní kabriolet, uvnitř vysouvací stolek a příruční bar, sedadla potažena červenou kůží, dvě zavazadla vzadu. Hodiny na přístrojové desce se zpožďují o dvanáct a půl minuty.” Stál tam a přemýšlel o tom. Pak kývl tou svou velkou hlavou. Povzdechl si. “No, doufám, že vám to vynáší peníze,” řekl a otočil se…”

14.

Japončík zařval a vyrazil ze dveří. Barron a já jsme se rychle naklonili přes stůl. Vzali jsme si své zbraně. Na hřbet ruky mi kápla krev a potom se Luders pomalu zhroutil ke zdi.

Barron už byl venku ze dveří. Když jsem vyběhl za ním, viděl jsem, jak ten malý Japončík zuřivě pádí po svahu k nějakému křoví.

Barron se napřímil, zvedl svůj kolt, pak ho zase sklonil.

"Není dost daleko," prohlásil. "Vždycky dávám chlapovi náskok pětatřicet metrů."

Pak znovu zvedl svůj velký kolt, trochu se pootočil, a když pozvedl revolver do palebné polohy, jemně s ním pohnul. Barronova hlava se trochu sklonila, až se jeho paže, rameno a pravé oko dostaly do jedné přímky.

Chvilku tak zůstal, dokonale nehybný, pak revolver zahřměl a poskočil v jeho ruce dozadu. V měsíčním světle se ukázal tenký pruh kouře a brzy zmizel.

Japončík utíkal dál. Barron sklonil svůj kolt a sledoval, jak malý muž vpadl do houští.

"Hrom do toho," řekl. "Nezasáhl jsem ho." Rychle se na mne podíval a pak se odvrátil. "Daleko se ale nedostane. Nemá nic, co by mu umožnilo uprchnout. Ty jeho nožičky mu sotva stáčej na přeskočení borový šišky."

"Měl pistoli," upozornil jsem ho. "Pod levou paží."

Barron zavrtěl hlavou. "Ba ne. Všiml jsem si, že tam měl prázdný pouzdro. Řekl bych, že Luders ho chtěl před odjezdem zastřelit."

Na obzoru se objevily reflektory auta a blížily se prachem polní cesty.

"Proč Luders tak najednou změknul?"

"Já tipuju, že to byla zhrzená pýcha," usoudil Barron zamyšleně. "Velkej organizátor jako von a na kobylku se mu dostane pár lidiček, jako jsme my."

Obešli jsme chladicí vůz. Za ním byl zaparkován velký nový kabriolet. Barron šel k němu a otevřel dveře. To auto na cestě k nám už bylo blízko. Trochu uhnulo a jeho reflektory se teď sklonily na ten velký sporťák. Barron se na chvíli podíval do toho vozu, pak vztekle zabouchl dveře a odplivl si na zem.

"Cadillac V-12," prohlásil. "Červený polstrování a vzadu kufry." Pak se znovu podíval dovnitř a rozsvítil si baterku. "Kolik je hodin?"

"Za dvanáct minut dvě." odpověděl jsem.

"Tydle hodiny se nezpožďujou vo dvanáct a půl minuty." řekl Barron rozzlobeně. "V tom jste se spletl." Obrátil se tváří ke mně a posunul si klobouk trochu dozadu. "Že vy jste ho viděl zaparkovanej před Indiánskou hlavou?" dodal.

"Přesně tak."

"A já jsem myslel, že ze sebe jen děláte chytrýho."

"Přesně tak," opakoval jsem.

"Hele, synku, až mě příště někdo bude chtít zastřelit, nemohl byste si naplánovat bejt někde poblíž?"

Vůz, který přijížděl, zastavil pár metrů od nás a pes zakňučel. Andy na nás zavolal: "Je někdo zraněnej?"

Barron a já jsme šli k vozu. Dveře se otevřely a ten pejsek s hedvábnou srstí vyskočil a vrhl se k Barronovi. Proletěl ve vzduchu nejméně metr, předními tlapkami přistál na Barronově žaludku, pak dopadl na zem a obíhal nás.

Barron pronesl: "Luders se tam uvnitř zastřelil. Támhle v křoví je malej Japončík, kterýho musíme obklíčit. A pak jsou tam tři nebo čtyři kufry plný padělanejch peněz, vo který se musíme postarat."

Podíval se někam do dálky, pevný, těžký muž jako skála. "Takovádle noc," řekl, "a vona musí bejt plná smrti."

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):