Na horách se nevraždí

6.

Byl tam dřevěný pult mezi dveřmi a zadní stěnou, v koutě břichatá kamna, na stěně modře okopírovaná mapa okresu a nějaké kalendáře se zkroucenými okraji. Na pultě byly hromady zaprášených skládacích desek, rezavějící pero, lahvička inkoustu a něčí stetson ztmavlý propocením.

Za pultem byl starý dubový stůl se stahovací roletou, u stolu seděl muž a o nohu měl opřené velké zkorodované mosazně plivátko. Byl to mohutný, klidný muž a seděl zakloněn na své židli se svýma velkýma rukama bez chlupů sepjatýma na žaludku. Na nohou měl obnošené hnědé armádní boty a bílé ponožky, jeho oblečení se skládalo z hnědých pracích kalhot, které přidržovaly vybledlé šle, a z košile barvy khaki zapnuté až k límci. Vlasy měl prošedivěle hnědé, kromě spánků – ty měly barvu špinavého sněhu. Na levé straně prsou měl hvězdu. Seděl spíš na levé hýždi než na pravé, protože u pravé zadní kapsy měl kožené pouzdro a z pouzdra mu čouhal asi třiceticentimetrový revolver ráže 45.

Měl velké uši a vlídné oči a celkově vypadal nebezpečně asi jako veverka, ve srovnání s ní byl ale mnohem méně nervózní.

Naklonil jsem se přes pult a podíval se na něho, on na mne kývl hlavou a do plivátka vypustil asi čtvrt litru hnědé šťávy. Zapálil jsem si cigaretu a rozhlížel se, kam bych odložil zápalku.

"Klidně třeba na zem." prohodil. "Co pro vás můžu udělat, synku?"

Hodil jsem zápalku na zem a bradou jsem ukázal na tu mapu na stěně. "Sháněl jsem mapu zdejšího okresu. Někde je rozdávají místní obchodní komory. Mám ale dojem, že vy tu obchodní komoru nemáte."

"Žádný mapy tu už nemáme," řekl muž. "Před pár lety jsme jich měli fůru, ale už došly. Zaslechl jsem ale, že Sid Young nějaký má v tom fotografickým obchodě vedle pošty. Von tu dělá smírčího soudce a vedle toho vede fotografickej obchod a rozdává je lidem, aby věděli, kde smějí kouřit a kde ne. Máme tady riziko požárů. Já tu mám dobrou mapu okresu na stěně. Rád vám ukážu každý místo, kam se chcete vypravit. My chceme, aby se tu letní hosti cítili jako doma."

Pomalu se nadechl a vypustil další dávku tabákové šťávy.

"Jak se jmenujete?" zeptal se.

"Evans. Vy jste tu ochránce zákona?"

"Jo. Já jsem strážník pro Puma Point a podléhám šerifovi ze San Bernardina. Zákon tady, to jsem já a Sid Young. Já se jmenuju Barron. Pocházím z Los Angeles. Osumnáct let v hasičským sboru. Tady už jsem dost dlouho. Je tady krásně a ticho. Vy jste tu služebně?"

Nečekal jsem, že to bude opakovat tak brzy, ale on to udělal. To plivátko dostalo další pořádnou ránu.

"Služebně?" zeptal jsem se.

Mohutný muž zvedl jednu ruku od žaludku, strčil si jeden prst za límec a pokusil si uvolnit krk. "Služebně," opakoval klidně. "Tím chci říct, že doufám, že máte povolení nosit tu pistoli."

"Sakra, to je ji tak vidět?"

"Záleží na tom, jak a kam se člověk kouká," odpověděl a pohnul nohou na podlaze. "Možná bude nejlepší, když si to my dva mezi sebou vyjasníme."

Vstal, přešel k pultu a já jsem na pult položil svou portmonku a otevřel ji tak, aby mohl vidět z…