Neodpustky (Oldřich Vyhlídal)

Proč?

Aby si lidé mohli smýt svou špínu 
a tím se mohli poznat vzájemně, 
musí se někdo pod blátivou hlínu 
pro pramen vody zarýt do země.

Já vím, že bývám často zablácený, 
když vynáším ti ze své hlubiny 
namísto perel, po nichž touží ženy, 
jen kalem zakalené bubliny.

Prosím tě, pochop: objevil jsem vodu,
v níž umyji se, jenom co se kal
usadí na dně hlubinných mých svodů ...

Proč nezeptáš se někdy na příčinu
toho, co dělám — proč jen dál a dál
v každém mém činu vidíš jen tu špínu ...?

— 1 —

Rada otce synovi

Varuji tě, ten led je ještě slabý, 
nepřejdeš po něm na protější břeh, 
ani když neneseš nic na bedrech 
a jenom touha poznat hřích tě vábí.

Učil ses plavat — ale to jsme stáli 
nad vodou s mělkým, viditelným dnem. 
Zatím nic nevíš o tom bezedném 
životě s víry, výmoly a kaly.

Takový život — to už není sen, 
ve kterém šel jsi třeba po hladině, 
pohádkovými slovy nadnesen.

Nebude každý ochoten se zout 
a zachránit tě — ani o své vině 
přemýšlet, když tě nechá utonout...

— 2 —