Naplánovaná akce skutečně probíhala nadmíru dobře, pochvaloval si v duchu, když čepel nože lehce pronikla pryžovým těsněním trojúhelníkového bočního okénka tohoto super stroje.
Rychlým pootočením posunul západku, zatlačil a tím ruku dostal dovnitř.
Stačilo jen odemknout dveře, které potom bez problémů otevřel.
Pak Manfred vklouzl za volant.
Nůž byl ostrý jako břitva. Začal tedy na sedačce pro spolujezdce, kde hrotem čepele rozřezával kožené polstrování na proužky, potom se přesunul k zadnímu sedadlu, kde proces ničení důkladně zopakoval.
Objevil dokonce i skříňku s nářadím, ve které každý nástroj ležel odděleně ve svém pelíšku z pěnové gumy.
Odtud si doktor vybral montážní páku.
S tou rozdrtil všechny přístroje na palubní desce.
Rozbíjené sklo nádherně cinkalo, střepy se snášely na podlahu pokrytou kobercem. Ostrým koncem železa se pak pustil do dřevěného obložení, které na přístupných místech vyrval a přeměnil v hromadu třísek.
Teprve potom vystoupil, aby ještě udeřil do předního skla.
Hned se v něm rozprskla první hvězdička. Usilovně, téměř nepříčetně bušil montážní pákou do skla, ale nebyl schopen ho roztříštit – přesto se čirý materiál změnil v matnou, rozpraskanou plochu.
Nakonec nástroj zmaru odhodil a znovu hrábl po svém kapesním noži. Padl na kolena, aby zlikvidoval přední pneumatiku.
Guma byla tužší, než předpokládal.
Znechuceně se rozmáchl, aby tuhý plášť probodl.
Nůž se mu však v ruce pootočil, čepel se sklopila a ostrá špička se mu zasekla hluboko do polštářku palce.
Vykonavatel tvrdé odplaty zaječel, leknutím a hrůzou vyskočil.
Snažil si kapesníkem ránu zavázat, ale krev mu z ruky doslova crčela…
„Mein Gotť.Mein Gotď lapal po dechu doktor, zděšený pohledem na únik vlastní životodárné tekutiny.
Vrávoravě se hnal ven z garáže, pokoušel se látkou ošklivý řez pevně stáhnout.
Konečně doběhl k čekající fordce.
Prudce otevřel dveře a padl na přední sedadlo vedle detektiva.
„Lékaře! Pro smilování boží, honem do nemocnice!
Jsem těžce poraněn – rychle!!! Tak už sakra jeďte…
Steyner se má dneska objevit ve městě, blesklo Rodoví hlavou, když se usadil ke stolu ve své kanceláři.
Právě tahle myšlenka mu určitě nedodá sílu potřebnou k přežití náročného pracovního dne, naplněného jako obvykle hektickou aktivitou.
Čtvrtletní zprávy musel odevzdat nejpozději do zítřejšího rána na centrálu CRČ. V důsledku toho celá administrativa na Sander Ditch jako obvykle panicky sháněla všechny nutné podklady a dokumenty na poslední chvíli.
V předsálí jeho kanceláře už hučely davy, které by Lily Jordánová zvládla snad jen za použití býkovce.
Aby toho nebylo málo, ve tři odpoledne ho očekávali v hlavní budově CRČ na schůzce expertů přizvaných ke konzultaci – ještě předtím však chtěl sfárat pod zem a překontrolovat navrtanou rohož ve stropě.
Johnny Delange tuhle operaci právě dokončil a potřeboval otvory nabít.
Telefon se rozdrnčel právě ve chvíli, kdy sekretářka uvedla prvního návštěvníka: dostavil se vysoký, hubený a zarmouceně vypadající chlapík se splihlým knírem.
„Pan Ironsides?“ ozvalo se ve sluchátku.
„Ano.“
„Tady Porters Motors. Konečně máme odhad výše škod na vašem vozidle.“
„Kolik?“ vyhrkl majitel poničeného auta, zatímco se v duchu modlil.
„Dvanáct stovek.“
„No nazdar!“ Rod těžce polkl.
„Máme se na to vrhnout?“
„Ještě ne, nejdřív budu muset kontaktovat pojišťovnu!
Potom vám zavolám.“ Zavěsil.
Ten hnusný akt nevysvětlitelného vandalství ho v nitru strašlivě užíral.
Se zděšením si uvědomil, že pro blíže nespecifikovanou dobu bude jeho doprava záviset na služebním autě důlní společnosti, což bude pravděpodobně vehikl značky Volkswagen.
Raději obrátil pozornost na svého hosta.
„Detektivní inspektor Grobbelaar,“ představil se příchozí.
„Vyšetřuju případ vraždy Portugalce Almeidy, obchodníka koncesovaného právě vaším dolem.“
Podali si ruce.
„Máte na někoho podezření? Kdo to mohl udělat?“ vyzvídal Ironsides.
„Vždycky máme nějaké podezření,“ komentoval suše detektiv a tvářil se tak smutně, a…
