O několik hodin později se zase vrátil, sedl si na okraj postele a mlčel. Ruce si tiskl mezi koleny, hlavu měl svěšenou.
„Copak se stalo, man?“ sykla na něj nakvašeně.
„Člověče, lehni si a neseď tam tak…“
„Brácha je mrtvej!“ vydechl apaticky.
V té chvíli na ni dosedl šok, kdy vše kolem žaludku se jí stáhlo, takže plně procitla. Pak ji však velice rychle zalila vlna úlevy.
Už nedýchá! Takhle snadné to bylo!!! A to si dělala celý den starosti. Vždyť se zachovala nesmírně hloupě, když to nechala dojít až tak daleko. Podlehla náporu slabosti, dopřála si trochu radosti a pak se dlouhé hodiny bála a bála…
Viděla přece jasně ty jeho oči, vždyť na ni zíral oddaně jako malé štěně, pokusil se i o dotek – všechno se jevilo až moc zřejmé, že si dokonce i Johnny mohl jeho urputné snahy všimnout.
Ona si užila, ovšem jednou to bohatě stačilo.
Nechtěla žádný opakovaný úkon a zcela jistě ne žádné komplikace, které by následovaly po provedeném skutku.
Nyní je vystaráno! On je mrtvý.
„Máš to potvrzené?“ vyhrkla úzkostlivě, což manžel vnímal coby vyjádřenou soustrast.
„Viděl jsem ho na vlastní oči…“ Johnny se otřásl.
Hřbetem ruky si otřel ústa.
„Jemine, to je ale hrůza!“ Hettie perfektně sehrála roli starostlivé manželky. Hned se posadila a Johnnyho objala.
„To pro tebe musí být fakt strašný!“
Téhle noci už oka nezamhouřila. Při pomyšlení na Davyho, kráčejícího přímo od ní do náruče násilné smrti, ji podivně vzrušovalo. Připadalo jí to jako ve filmu, nebo v knize, či takhle romanticky podobné.
Jako by šlo o letce, kterého nepřátelé sestřelili a ona byla jeho dívkou.
Možná už byla v jiném stavu, úplně sama na celém světě, a teď musela jít do Buckinghamského paláce pro medaili!
A královna by řekla…
Obrazotvornost a fantasmagorické výjevy se jí v mysli promítaly až do úsvitu, manžel po jejím boku sebou neustále házel a cosi nesrozumitelně huhlal.
Vzbudila ho, jakmile ložnici prosvětlilo svítání.
„Jak vypadal?“ chtěla vědět.
„Co se mu vůbec stalo, proč umřel, Johnny?“
Manžel se napřed otřásl, pak začal vyprávět.
Hlas mu zněl chraptivě, věty nevyslovoval celé, někdy je ani nespojoval. Když doklopýtal do ticha, Hettie zjistila, že se chvěje vzrušením.
„Jak je tohle možný?“ opakovala neustále. „Ach, jak se tohle mohlo stát?“ Tiskla se k Johnnymu tak divoce, až se podvolil.
Pomilovali se a ona se cítila mnohem lépe a spokojenější, než kdykoliv jindy.
Celé dopoledne drnčel telefon. Čtyři její přítelkyně dorazily, aby si s ní vypily kávu.
Reportér a fotograf deníku Johannesburg Star jí volali a kladli otázky.
Hettie se stala centrem té děsivé události, znovu a znovu mohla vyprávět hrůzostrašný příběh i se všemi příšernými detaily.
Po obědě se doma objevil Johnny, s ním přišel tmavovlasý muž v černém obleku, na nohou měl černé italské polobotky, v ruce v odpovídající barvě diplomatický kufřík.
„Hettie, tohle je pan Boart. Byl bráchův právník.
Musí ti něco vysvětlit.“
„Paní Delangeová. Smím vám vyjevit mé upřímné projevy soustrasti při tak tragické ztrátě, kterou jste vy i váš manžel právě utrpěli?“
„Ano, je to hrůza, že jo?“ Tvářila se statečně, i když na ni dosedly obavy. Nesvěřil se mu náhodou Davy, neprozradil mu něco o nich? Přišel tenhle chlap dělat potíže?
„Váš švagr sepsal totiž poslední vůli a já jsem jejím vykonavatelem. Váš příbuzný z manželovy strany byl bohatý člověk.
Jeho majetek převyšuje částku padesáti tisíc randů.“
Boart nasadil dramatickou pauzu.
„A vy a váš manžel jste obmyšlenými…“
V pochybnostech se dívala na právníka, potom na muže.
„Já tedy nevím – co to vůbec znamená? Obmyšlený?“
„To je přece jasné: vy a váš choť sdílíte společně jeho majetek.“
„Já že dostanu půlku z padesáti tisíc?“ požadovala ujištění v radostné nedůvěře.
„Přesně tak.“
„Jemine!“ konečně naplno zajásala Hettie.
„To je paráda!“ Stěží vydržela, až manžel s právníkem zmizí, aby mohla opět obtelefonovat spolehlivé kamarádky.
A skutečně se všechny čtyři opět dostavily, aby zase společně vypily pár šálků kávy. Znovu se…
