William Styron

Podpořte LD sdílením:

Share

[11.6.1925-1.11.2006]

Životopis

William Styron, klasik americké literatury, sám sebe charakterizoval jako „amerického spisovatele s jižanským zázemím“. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii. Otec byl typický Jižan a babička ještě pamatovala vlastní otroky. Matka, po které zdědil lásku ke klasické hudbě, ovšem pocházela ze Severu. Aktivně se zúčastnil druhé světové války, po níž vystudoval Dukeovu universitu. Po škole krátce pracoval jako nakladatelský redaktor, než se vydal na dráhu samostatného spisovatele.

Za více než půlstoletí napsal Styron pouhé čtyři velké romány, které ovšem nejen v literárním světě zanechaly nesmazatelnou stopu. Ulehni v temnotách (1951), Zapal tento dům (1960), Doznání Nata Turnera (1967) a Sophiina volba (1979) – to jsou hlavní Styronovy příspěvky do zlatého literárního fondu. V žádném jeho románu nechybí tragický podtón, každý je bolestnou sondou do hlubin lidské duše. Autor ve svých dílech hledá odpovědi – často kontroverzní – na nezodpovězené otázky holokaustu nebo otroctví, nabízí kritický pohled na válku či náboženský fundamentalismus.

Příběh o otrokovi Natu Turnerovi přinesl Styronovi v roce 1968 Pulitzerovu cenu. Sophiina volba je dodnes bestsellerem, úspěšná byla i její filmová verze. Kromě Pulitzerovy ceny je Styron rovněž nositelem literárních ocenění American Book Award (1980) a National Magazine Award (1989).

V roce 1985 se Styron nervově zhroutil a začal se léčit z depresí. Vedlejším produktem jeho uzdravení se stala ponurá, ale skvěle napsaná zpověď Viditelná temnota. V roce 1993 přidal ještě vzpomínkové povídky Ráno na pobřeží. Autor slavných románů Sofiina volba a Doznání Neda Turnera skonal po dlouhé nemoci na zápal plic ve státě Massachusetts.

Dílo

  • Ulehni v temnotách (Lie Down in Darkness, 1951)
  • Dlouhý pochod (The Long March, 1953)
  • Zapal ten dům / Zapal tento dům (Set This House on Fire, 1960)
  • Doznání Nata Turnera (The Confessions of Nat Turner, 1967)
  • In The Clap Shack, 1972
  • Sophiina volba, 1984 (Sophie’s Choice, 1979)
  • (This Quiet Dust, and Other Writings, 1982, rozřířeno 1993)
  • Viditelná temnota: Memoáry šílenství (Darkness Visible: A Memoir of Madness, 1990)
  • Ráno na pobřeží (A Tidewater Morning: Three Tales from Youth, 1993)

Citáty

Utrpení těžce poznamenává duši až na dno pohrdáním, hnusem a dokonce sebenenávistí a pocitem viny, jaký by měl logicky vyvolávat zločin, ale ono tak tomu ve skutečnosti není…
(Sophiina volba)

Pokud lidé nejsou s to spolu hovořit lidsky, ruší tím svou rovnost.

Všichni muži i ženy, kteří se z téhle choroby dostali – a je jich bezpočet -, mohou dosvědčit patrně jedinou spásonosnou přednost deprese: Je přemožitelná.
(Viditelná temnota: Memoáry šílenství)

Copak má být mým údělem, abych šel životem jako důvěřivý osiřelý prosťáček a aby mě přitom ti, na kterých mi skutečně záleží, takhle věčně balamutili?

Lidé, kteří vlastně unikají neskutečně úděsné denní hrůze, by se museli už naprosto zbláznit, kdyby na ně ve snění čekal ještě další děs.

Čas se v nemocnici strašně vleče, takže to nejlepší, co mohu o skupinové terapii říct, je ujištění, že se tak dá po dlouhé hodiny zabíjet čas. Víceméně totéž platí o terapii uměním, což je organizovaný infantilismus.
(Viditelná temnota: Memoáry šílenství)

Problém netkvěl ani tak v tom, jak utišit svědomí, ale jak přemoci tu živelnou lítost, která zachvacuje všechny normální lidi při pohledu na fyzické utrpení. Trik, jakého užívali…byl velice prostý a pravděpodobně velice účinný, spočíval v tom, že se ony city obrátily takříkajíc naruby, namířily se proti vlastní osobě. Takže místo, aby si řekli – to je něco strašného, co jsem těm lidem udělal -, dovedli si ti vrahové říct – to je něco strašného, na co já se musím při vykonávání svých povinností dívat a jak příšerné břemeno já musím na svých bedrech nést
(Sophiina voľba)

Malomyslně uvažuje, jak je možné, že se vlastně stala obětí tak pošetilého a přitom tak zničujícího citu. Toho člověka bude muset prostě velice rázně zapudit z mysli. Ano, zapudit z mysli…

Přece nemůže od lidí jen tak sebrat lásku a pak se na ně vykašlat. Panebože, to je přece nelidské!

Totiž trýznivá bolest, kterou mi ta jednostranná láska způsobovala, byla stejně krutá jako objev, že mě stihla nevyléčitelná choroba. Jediným lékem na tu chorobu byla její opětovaná láska – a taková láska mi připadala stejně vzdálená jako lék proti rakovině. Někdy jsem byl schopen ji hlasitě proklínat, protože bych byl býval skoro raději, kdyby mnou pohrdala a nenáviděla mě, než když mi prokazovala cosi lásce blízkého, podle čeho se sice dalo říct, že ke mně skutečně nějaký bližší vztah má nebo že mě má docela ráda, ale pravá láska to nikdy nebyla.

Začínal jsem vidět, jak absolutní zlo dovede, vedle svých dalších vlastností, člověka především absolutně ochromit.

Začínal jsem vidět, jak absolutní zlo dovede, vedle svých dalších vlastností, člověka především absolutně ochromit.

The good writing of any age has always been the product of someone’s neurosis.

I felt myself no longer a husk but a body with some of the body’s sweet juices stirring again. I had my first dream in many months, confused but to this day imperishable, with a flute in it somewhere, and a wild goose, and a dancing girl.

A great book should leave you with many experiences, and slightly exhausted. You should live several lives while reading it.

The madness of depression is the antithesis of violence. It is a storm indeed, but a storm of murk. Soon evident are the slowed-down responses, near paralysis, psychic energy throttled back close to zero. Ultimately, the body is affected and feels sapped, drained.

It was a moment that was depthless and inexpressible.

My father’s words had left me jaded and depressed.

I felt myself no longer a husk but a body with some of the body’s sweet juices stirring again. I had my first dream in many months, confused but to this day imperishable, with a flute in it somewhere, and a wild goose, and a dancing girl.

William Styron

e-knihy

Zobrazen jediný výsledek

  • 30. 4. 2023