Utrpení těžce poznamenává duši až na dno pohrdáním, hnusem a dokonce sebenenávistí a pocitem viny, jaký by měl logicky vyvolávat zločin, ale ono tak tomu ve skutečnosti není…
(Sophiina volba)
Pokud lidé nejsou s to spolu hovořit lidsky, ruší tím svou rovnost.
Všichni muži i ženy, kteří se z téhle choroby dostali – a je jich bezpočet -, mohou dosvědčit patrně jedinou spásonosnou přednost deprese: Je přemožitelná.
(Viditelná temnota: Memoáry šílenství)
Copak má být mým údělem, abych šel životem jako důvěřivý osiřelý prosťáček a aby mě přitom ti, na kterých mi skutečně záleží, takhle věčně balamutili?
Lidé, kteří vlastně unikají neskutečně úděsné denní hrůze, by se museli už naprosto zbláznit, kdyby na ně ve snění čekal ještě další děs.
Čas se v nemocnici strašně vleče, takže to nejlepší, co mohu o skupinové terapii říct, je ujištění, že se tak dá po dlouhé hodiny zabíjet čas. Víceméně totéž platí o terapii uměním, což je organizovaný infantilismus.
(Viditelná temnota: Memoáry šílenství)
Problém netkvěl ani tak v tom, jak utišit svědomí, ale jak přemoci tu živelnou lítost, která zachvacuje všechny normální lidi při pohledu na fyzické utrpení. Trik, jakého užívali…byl velice prostý a pravděpodobně velice účinný, spočíval v tom, že se ony city obrátily takříkajíc naruby, namířily se proti vlastní osobě. Takže místo, aby si řekli – to je něco strašného, co jsem těm lidem udělal -, dovedli si ti vrahové říct – to je něco strašného, na co já se musím při vykonávání svých povinností dívat a jak příšerné břemeno já musím na svých bedrech nést
(Sophiina voľba)
Malomyslně uvažuje, jak je možné, že se vlastně stala obětí tak pošetilého a přitom tak zničujícího citu. Toho člověka bude muset prostě velice rázně zapudit z mysli. Ano, zapudit z mysli…
Přece nemůže od lidí jen tak sebrat lásku a pak se na ně vykašlat. Panebože, to je přece nelidské!
Totiž trýznivá bolest, kterou mi ta jednostranná láska způsobovala, byla stejně krutá jako objev, že mě stihla nevyléčitelná choroba. Jediným lékem na tu chorobu byla její opětovaná láska – a taková láska mi připadala stejně vzdálená jako lék proti rakovině. Někdy jsem byl schopen ji hlasitě proklínat, protože bych byl býval skoro raději, kdyby mnou pohrdala a nenáviděla mě, než když mi prokazovala cosi lásce blízkého, podle čeho se sice dalo říct, že ke mně skutečně nějaký bližší vztah má nebo že mě má docela ráda, ale pravá láska to nikdy nebyla.
Začínal jsem vidět, jak absolutní zlo dovede, vedle svých dalších vlastností, člověka především absolutně ochromit.
Začínal jsem vidět, jak absolutní zlo dovede, vedle svých dalších vlastností, člověka především absolutně ochromit.
The good writing of any age has always been the product of someone’s neurosis.
I felt myself no longer a husk but a body with some of the body’s sweet juices stirring again. I had my first dream in many months, confused but to this day imperishable, with a flute in it somewhere, and a wild goose, and a dancing girl.
A great book should leave you with many experiences, and slightly exhausted. You should live several lives while reading it.
The madness of depression is the antithesis of violence. It is a storm indeed, but a storm of murk. Soon evident are the slowed-down responses, near paralysis, psychic energy throttled back close to zero. Ultimately, the body is affected and feels sapped, drained.
It was a moment that was depthless and inexpressible.
My father’s words had left me jaded and depressed.
I felt myself no longer a husk but a body with some of the body’s sweet juices stirring again. I had my first dream in many months, confused but to this day imperishable, with a flute in it somewhere, and a wild goose, and a dancing girl.
William Styron
