Višňový sad

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Pole. Stará, nachýlená, dávno zpustlá kaplička, vedle ní studánka, velké kameny, zřejmě bývalé náhrobní desky, a stará lavička. Je vidět cestu ke Gajevovu domu. Stranou strmí tmavá hradba topolů; tam začíná višňový sad. V pozadí je řada telegrafních sloupů a daleko na obzoru se nejasně rýsuje velké město, které však bývá vidět jen za pěkného, jasného počasí. Slunce brzy zapadne.

(Charlotta, Jaša a Duňaša sedí zamyšleni na lavičce; Jepichodov stojí vedle a brnká na kytaru. Charlotta ve staré brigadýrce si snímá s ramene pušku a upravuje přezku na řemenu.)

Charlotta

(zamyšleně) Mé doklady nejsou regulérní, nevím, kolik je mi roků, tak si pořád připadám mladinká. Když jsem byla malá holčička, jezdil otec s mámou po jarmarcích, měli velmi krásný program. Já skákala salto mortále a tak porůznu. A když táta i máma umřeli, vzala mě k sobě jedna Němka a začala mě učit. To šlo. Vyrostla jsem a pak jsem šla dělat guvernantku. Ale co jsem, kdo jsem - to nevím… Kdo jsou moji rodiče, třeba spolu žili jen tak… nevím. (Pauza.) Člověk by si tak rád popovídal - a nemá s kým… Nemám nikoho.

Jepichodov

(hraje na kytaru a zpívá)

Svět pro mě cenu už nemá,

Přátel svých vzdal bych se rád…

Jak je krásné hrát na mandolínu.

Duňaša

To je kytara a žádná mandolína. (Dívá se do zrcátka, pudruje se.)

Jepichodov

Pro zamilovaného blázna je to mandolína…

(Zpívá)

Jen kdyby, ach, jedna žena,

Lásku svou chtěla mi dát…

(Jaša se přidá.)

Charlotta

To je hrůza, jak ty lidi zpívají… fuj! Jak kojoti!

Duňaša

(Jašovi) To musí být stejně úžasné, pobýt si v cizině, že?

Jaša

Ano, ovšem. Nemohu s vámi nesouhlasit. (Zívá, potom si zapálí doutník.)

Jepichodov

Pochopitelně. V cizině je už dávno všechno zcela kompletní.

Jaša

Přirozeně.

Jepichodov

Jsem kultivovaný člověk, čtu různé pozoruhodné knihy, ale nijak nemohu pochopit směr, co vlastně chci, mám-li žít nebo mám-li se zastřelit, abych tak řekl, ale nicméně, stále s sebou nosím revolver. Tady ten. (Ukazuje revolver.)

Charlotta

Konec. A teď jdu. (Zavěsí si pušku na rameno.) Ty jsi hlava, Jepichodove, jde z tebe hrůza. Do tebe musí být každá ženská blázen.

Brr! (Odchází.) Tihle mudrci jsou všichni tak hloupí, že není s kým si promluvit... Pořád jen sama, sama, nikoho nemám a … a kdo jsem, proč jsem… to je ve hvězdách.

(Pomalu odejde.)

Jepichodov

Abych tak řekl, nehledě na jiné věci, pokud jde o mě, rád bych, mimochodem řečeno, podotkl, že se osud ke mně chová nelítostně jako k bárce na vlnách se klátící. Pokud se, připusťme, snad mýlím, proč se tedy, prosím, dnes ráno probudím, abych uvedl příklad, zírám, a na hrudi mi sedí pavouk nepřiměřené velikosti… takovýhle. (Ukazuje oběma rukama.) Nebo vezmu sklenici, že se napiji, a hle, uvnitř, zčistajasna, plave cosi navýsost nepřístojného, na způsob švába. (Pauza.) Četla jste Bockla? (Pauza.) Rád bych vás obtěžoval, slečno Avdoťo, na několik slov…

Duňaša

Mluvte.

Jepichodov

Mně by se to jaksi hodilo mezi čtyřma očima… (Vzdychá.)

Duňaša

(v roz…