Když gangsteři ovládli Londýn

KAPITOLA XXII

Ačkoliv majitel domu uváděl, že byt Leslie Rangerové je ve čtvrtém poschodí, byl doopravdy ve výši pátého patra. Přízemí budovy zabíraly totiž obchodní místnosti s vysokými stropy, a pak tu byl ještě mezanin, který se jaksi nepočítal vůbec.

Leslie si v novinách přečetla, co Cuthbert Drood vzkázal gangsterům, a pocítila osobní zájem: neboť Drood patřil k osobnostem veřejného života, které jsou romantickým idolem mladých. A pak tu byla další okolnost tak říkajíc ještě osobnější: Leslie objevila, že ze svého ‚zvýšeného' čtvrtého patra vidí přes ulici na plochou střechu domu, jejž Drood právě měnil v pevnost. Na této střeše provozoval Cuthbert Drood - minimálně oděný - každého rána gymnastickou rozcvičku. Leslie neodolala zvědavosti a se zájmem toto cvičení neznámého atleta sledovala.

Bezplatná podívaná se jí naskytla hned prvního rána, když se probudila v novém bytě - a záhy zvěděla, kdo že je ten urostlý muž, oděný v modré šortky a nic jiného.

Už se stmívalo, ale dešťové mraky, jež stínily Londýn, se ztratily, a na západní obloze vzplály temně oranžové červánky. Vzduch byl mimořádně čistý a viditelnost i do značné dálky byla znamenitá. Když vystrčila hlavu z okna a natáhla krk, viděla dokonce světla Hampsteadu.

Leslie seděla u okna a koukala zamyšleně pánubohu do oken, když zpozorovala, že se něco děje na vysoké střeše domu, sousedícího s pevností Cuthberta Drooda. Z této střechy muselo být dokonale vidět na Droodovo ranní cvičiště. Pozornost Leslie Rangerové upoutal muž, jenž se zřejmě skrýval za komínem a prozradil svou existenci tím, že z tohoto úkrytu opatrně vykoukl - a zase rychle zmizel. Napřed si Leslie myslela, že to je detektiv, protože byla přesvědčená, že policie učinila důkladná opatření a má své lidi na všech místech, odkud je vyhlídka. Chvíli se ještě dívala, ale domnělého detektiva už nespatřila. Potom podlehla chronickému pokušení: vstala, došla k telefonu a zavolala Terryho. Muž za komínem - to si přiznala - představoval velmi chatrnou výmluvu. Ale byla to výmluva.

Terryho dlouho nemohli najít, ačkoliv byl určitě někde v budově Yardu. Telefonista, jenž zřejmě pochytil od Jiggse Allermana nové výrazivo, nakonec řekl, že jí šéfinspektor Weston ,zabzučí!' O deset minut později jí Terryho hlas příjemně rozbušil srdce.

"Je to snad hloupá otázka," řekla, "ale máte nějaké lidi kolem domu pana Drooda?"

"Máme tam pár detektivů,'' odpověděl Terry překvapeně. "Proč se ptáte?"

"Vidím ze svého okna na střechu Droodova domu i na střechu sousedního objektu. A na té druhé střeše jsem zahlédla nějakého muže. Teď už je skoro tma, ale před chvílí jsem ho viděla naprosto zřetelně a uvažovala jsem, zda to je detektiv."

Slyšela, že se Terry s někým radí, a když zaslechla šťavnaté citoslovce, domyslela si, že poradcem je Jiggs.

"Dovolila byste, abychom vás navštívili - kapitán Allerman a já?"

Měla špatné svědomí, že je obírá o čas, který patří jejich službě, a řekla to.

"Vůbec ne," odpověděl Terry. "Ta návštěva bude ostatně také služební. Ale než k vám odjedu, spojím se s úředníkem, který velí té operaci, a zeptám se ho, zda prohlížel střechu - patrně to byl on."

Přijeli za půl hodiny.

"Nenašel jsem Tetleye," řekl Terry, "ale bylo mi řečeno, že zde byl celý podvečer - a tak muž, kterého jste viděla, byl asi Tetley."

"A on také rozsvítil žárovky na střeše?"

"Cože?" otázal se Jiggs prudce. "Jaké žárovky?"

Zavedla ho k oknu a Jiggs ji málem odstrčil. Na ploché střeše Droodova domu svítily tři červené žárovky rozmístěné do tvaru trojúhelníku.

"To je divné," řekl Jiggs a zamyšleně si mnul rty. "K čemu to tam u všech čertů dali?"

"Tetley má asi na střechách své lidi a patrně jim chtěl poskytnout orientační body," řekl Terry. "Hlásil mi, že bude mít odstřelovače v tuctu oken, ze kterých je vidět na Droodův dům."

"Tak tak," řekl Jiggs pomalu. "Je to ohromný nápad."

Najednou začal rychle luskat prsty.

"Ale kdo se pokusí vniknout do toho domu a vyvolat střílenici?" zeptal se prudce. "Ani chicagský policajt by se o to nepokusil. Chalupa je plná střeleckých přeborníků - a i kdyby ti vagabundi Drooda dostali, stálo by je to přinejmenším půl tuctu lidí. Pojďte, Terry."

Bez slůvka rozloučení vyběhli oba z bytu. Vozovku přeběhli tryskem, těsně před chladiči taxíku a dalšího uhánějícího auta. Na protějším chodníku je chtěl zastavit strážník, poznal však Terryho a ustoupil. V příští vteřině Jiggs zabušil na dveře Droodovy rezidence. Byl nemálo překvapen, když se místo dveří otevřela ve dveřích jakási střílna, za níž se objevila podezíravá tvář.

"Co chcete?"

Spehýrku v podobě střílny pořídil téhož odpoledne podnikavý Cuthbert s pomocí truhláře.

"Nemůžete dovnitř, pánové," řekl muž za střílnou. "Pan Drood si nepřeje mít v domě policejní úředníky. Má zde své přátele a postará se o sebe."

"Je to velmi důležité - životně důležité. Chci na střechu -"

"Nemůžete na střechu ani do suterénu."

Muž zavřel dvířka špehýrky, až to bouchlo. Jiggs se užasle podíval na Terryho.

"Co to je za blázinec?" řekl Terry a zaklepal znova.

Střílna se znovu otevřela, ale tentokrát se v ní objevila dlouhá hlaveň těžké automatické pistole, spočívající na drsné dolní hraně dřeva.

"Vím, kdo jste, pane Westone, ale plním jednoznačný rozkaz. Nemůžete vstoupit do tohoto domu dříve než zítra ráno. Pan Cuthbert Drood se zařídil podle vlastních plánů a nepřeje si žádnou policejní asistenci."

"Nedá se nic dělat," řekl Terry, když scházeli ze schodů portálu.

Situace byla groteskní a Terry nevěděl, má-li se zlobit nebo smát. Zeptal se detektiva, jenž hlídkoval na rohu náměstí, kde by našel inspektora Tetleye, a pak šel do telefonní budky a zavolal ho.

"Ano, pane šéfinspektore, odpovídá to dohodě. Povolil jsem panu Droodovi, aby se zařídil podle vlastního uvážení."

"Byl jste dnes odpoledne nebo podvečer na střeše Droodova domu?"

Nastala odmlka. "Ne, nebyl," řekl pak Tetley. "Proč se ptáte?"

"Nařídil jste, aby tam byla nainstalována světla?" (Tuto otázku Terrymu napověděl Jiggs.)

Další, nezvykl…